Kultura21.cz

Honza Jareš se narodil v roce 1981 v Hradci Králové, své dětství prožil v Brně. Zde absolvoval základní školu pro nevidomé a souběžně Základní uměleckou školu Vítězslavy Kaprálové, obor zpěv a klavír. Poté se přestěhoval do Prahy a po několika letech soukromého vzdělávání byl přijat ke studiu na Pražské konzervatoři. Studoval populární zpěv pod vedením Lídy Nopové a současně i moderní klavír, nejprve pod vedením Miloše Nopa a později Karla Štolby. Na koncertech vystupuje sólově nebo v doprovodu špičkových instrumentalistů, jako je Jaromír Helešic na bicí nástroje či Tomeš Smetana na kontrabas.

Dobrý den Honzo, jak se máte? Jak se vám daří v těchto dnech?

Děkuji za optání, mám se dobře, i když stejně jako u mnohých lidí je teď můj program ovlivněn korona krizí. Během podzimních měsíců jsem měl odehrát mnoho koncertů, sólových i s kapelou a všechny jsou zrušeny nebo odloženy na neurčito. Moc se těším, až se zase začne hrát, protože kontakt s publikem se nedá ničím nahradit.

Jste profesionálním hudebníkem, tudíž se vás současná situace určitě hodně dotýká. Jak to zvládáte?

My muzikanti jsme současnými opatřeními velmi zasaženi, nehraje se nikde. Samozřejmě mě to mrzí, ale nenudím se, to nemám v povaze. Studuji nové skladby, mám čas na angličtinu, učím se pracovat s novým počítačem a také mám více času na sport. Rád jezdím na kole, na tandemu, běhám, chodím na turistické pochody a plavu, i když to zrovna teď také nejde. Mám radost z nového alba Doktor duší, které jsem vydal v Radioservisu Českého rozhlasu a v souvislosti s tím dávám mnoho rozhovorů.

A jak jste dávali právě v této době dohromady album Doktor duší? Jak dlouho jste na něm pracovali? A co bylo nejtěžší?

Album vznikalo postupně. Pracovali jsme na něm přes dva roky a vybírali jsme z více než 20 písniček. Celkový koncept alba stejně jako finální sestava písniček se vykrystalizovala až letos a silně ji ovlivnil úspěch písničky Doktor duší v hitparádě Česká dvanáctka. Album nakonec vyšlo letos v říjnu a výpadek koncertování kvůli koroně se na jeho vzniku určitě podepsal. Na jedné straně jsem měl více času album dokončit, na druhou stranu se mi podstatně zúžil prostor pro představování písniček z alba na koncertech.

Dlouhodobě spolupracujete s hudebním skladatelem Tomášem Kymplem. Jak jste se dali dohromady? A jak probíhá tato spolupráce? Víte už, co od druhého čekat?

S Tomášem jsme se setkali na Pražské konzervatoři, kde on studoval skladbu a já zpěv. Tomáš mě tenkrát oslovil, což mě potěšilo a od té doby spolupracujeme. Naše první album Některý lidi jsme natočili už v roce 2007. Poté jsme měli pauzu, Tomáš odjel do Velké Británie, kde mj. dvakrát zvítězil v britské skladatelské soutěži The UK Songwriting Contest. Do našeho druhého alba jsme se pustili v roce 2018. Tomáš samozřejmě ví, že noty nemohu číst, takže mi předá nahrávku skladby, kterou si nastuduji pomocí sluchové analýzy. Společně pak rozebíráme harmonii i rytmus skladby a dáváme dohromady můj klavírní a pěvecký part. Na konzultace s Tomášem se snažím být pečlivě připravený, umí být přísný. Teď trošku žertuji, máme se rádi a dělá se nám spolu dobře.

Tomáš Kympl sám říká, že vám písně na albu ušil tzv. na tělo. Jaké to pro vás bylo je poprvé slyšet? Našel jste se v nich?

Tomáš mě zná opravdu dobře, probíráme spolu spoustu věcí, včetně toho, jak se do mého života promítá to, že nevidím. Ale není potřeba se bát, vysloveně osobní písničky vycházející z mého příběhu jsou na albu nakonec čtyři. Vedle Doktora duší jsou to dvě písničky o čtení a cestování jako mých velkých zálibách, a potom asi nejniternější písnička Vnitřní zrak. Obdivuji Tomáše, jak si poradil s melodií i s texty, všechny písničky mohu podepsat.

A oblíbil jste si je hned? Nebo jste k nějaké písni i hledal cestu?

K některým písním byla moje cesta přímější, to byl třeba případ Doktora duší, kterou mám od začátku spojenou se vzpomínkami na dětství. U jiných jsem se musel k jejich tématu postupně propracovat, přitom mi hodně pomáhala Tomášova hudba.

Byla pro vás některá skladba i výzvou? Byla např. v něčem složitá?

Myslím, že nejvíc mi dala zabrat píseň Vnitřní zrak. Je to krásná balada, vlastně osobní výpověď o mém životě. Právě proto mi záleželo na tom, aby byla perfektní. Mám dojem, že se nám povedla, připravujeme pro ni i nový klip.

Některé písně jako např. Na cestách nebo Tango Makaka jsou velmi hravé a optimistické. Vystihují vaši povahu?

Obě zmíněné písničky mám rád. Jsou veselé a v dnešní složité době přinášejí radost. Jsem rád, když mi lidé napíší, že při poslechu mé desky zapomenou na starosti a mají dobrou náladu. Pokud se ptáte, jestli jsem optimistický, řekl bych, že ano. Při mých koncertech se snažím dávat lidem pozitivní energii a radost, a snad se mi to i daří.

Především u osobnějších počinů jako je Vnitřní zrak nebo Doktor duší mě překvapilo, že Tomáš Kympl je autorem i textu. Konzultoval je vámi, respektive bylo na nich potřeba něco měnit?

Texty obou písní se postupně vyvíjely. S Tomášem jsme se mnohokrát bavili o tom, že je pro mě důležité, aby mě lidé vnímali jako umělce, nikoliv jako člověka, který nevidí a má to těžké. Nechci upozorňovat na svůj handicap, na druhou stranu jsem dal Tomášovi za pravdu v tom, že to mi nemusí bránit zpívat o svém životě a vnímání světa.

Komu byste doporučil poslech desky Doktor duší? Komu se bude líbit?

Na albu Doktor duší je 12 původních písní různého stylu. Vedle již zmíněných osobních výpovědí jsou zde klasické balady jako třeba Dobrou noc Aničko, která je inspirovaná mojí malou neteří. Posluchači na desce naleznou i rytmičtější skladby či vtipné hudební bajky o zvířatech a jejich lidských vlastnostech. Společným znakem všech písniček jsou nápadité a bohatě propracované melodie z autorské dílny Tomáše Kympla, ze kterých si svého favorita může vybrat skoro každý. O tom, že některé písně mají potenciál hitu svědčí nejlépe fakt, že píseň Doktor duší získala Platinovou dvanáctku za 12 vítězství v hitparádě Českého rozhlasu Dvojka.

Hudba je důležitou součástí vašeho života, vystupujete, máte za sebou studia konzervatoře, klavíru i zpěvu. Máte někdy chuť si od hudby tzv odpočinout? Co v takových chvílích děláte?

Hudba mě provází celým životem. Potkal jsem díky ní spoustu skvělých lidí a jsem šťastný, že se stala mojí profesí. To neznamená, že si rád nedám pár týdnů pauzu, a nevyměním hudbu třeba za šumění moře. Ale zrovna teď, když kvůli covidu není možné hrát, si má člověk příležitost uvědomit, jak moc pódium chybí. Podobné pocity jsem měl i před několika lety, když jsem si na lyžích zlomil nohu a půl roku jsem musel věnovat léčbě a rehabilitaci. Dodnes si pamatuji na svoje první vystoupení, kdy mi ještě během léčení v Lázních Jáchymov nabídli možnost zahrát koncert. Ke klavíru jsem se sice dobelhal s francouzskými holemi, ale ten pocit stát na podiu a vnímat potlesk publika bych za nic nevyměnil.

Jste také vášnivým cestovatelem. Co vás na cestování fascinuje? A kde jste byl nejdál nebo na nějakém výjimečném místě? Zavzpomínejte a inspirujte naše čtenáře.

Ano, je to tak, cestuji velmi rád po České republice i do zahraničí. Moje záliba vznikla už v dětství, protože moji rodiče také rádi cestují. Se sestrou jsme s nimi jezdili na hory, navštěvovali jsme hrady a zámky, poznávali nová města a jezdili k moři. Projel jsem mnoho evropských zemí a později se mi poštěstilo navštívit i další světadíly. Okouzluje mě přitom úplně všechno, nová prostředí, zvuky, vůně, jídla a samozřejmě lidé, se kterými se díky angličtině dá domluvit prakticky kdekoliv na světě. Za nejvíc exotický výlet považuji plavbu lodí okolo Jižní Ameriky, včetně Cape Horn, tedy slavného Hornova mysu.

Na závěr vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře a přeji krásné dny.

Já Vám moc děkuji za pozvání k rozhovoru. Vašim čtenářům bych rád vzkázal, že i když současná doba není lehká, tak jak pokaždé v historii i současná pandemie jednou pomine a život se vrátí do obvyklých kolejí. Mezitím doporučuji vyrazit na procházku do krásné přírody, doma si pak uvařit čaj nebo svařené víno a k tomu si pustit hezkou hudbu. Třeba moje album Doktor duší.

Díky a přeji všechno dobré.