Stížnost na ČT kvůli zamlčování: největší Babišův kriminální případ; jak se vyhnout EET

Velká většina českých médií už několik let zamlčuje veřejnosti některé závažné kriminální případy a problémy, zejména ty, které má na svědomí náš současný premiér Andrej Babiš, případně jeho nejbližší. Mezi taková média sice patří i Česká televize (ČT), ale možná jen kvůli jistému internímu nesmyslnému (a podle mě nelegálnímu) pravidlu. Zruší-li toto omezující pravidlo pro svůj postup při informování nás všech, vyplavou největší Babišovy i jiné kriminální případy a problémy na povrch. Ještě je čas, ČT je zatím zjevně svobodná a podle mě zpravidla i docela rozumná a někdy dokonce vynikající. Hrozí však její politizace a navíc v Babišův prospěch. Proto jsem 18. listopadu 2020 využil možnosti podat Radě ČT stížnost. V ní se domáhám zveřejnění všech dosud zamlčovaných (nejen Babišových) kriminálních případů i problémů (a zveřejňování a probírání také všech budoucích závažných, zejména českých, politických i společenských témat). Z větší části se jedná o výrazně doplněný starší souhrn mých zjištění.

Hned po úvodu stížnosti nabízím očíslovaný seznam témat (obsah), takže si každý může vybrat, co ho zajímá. Upozorňuji přitom, že první dvě témata (Babišův případ Profrost a EET) zabírají kvůli svému významu a složitosti téměř polovinu této stížnosti. Dále ještě předesílám, že jsou některá témata rozšířena o podrobnější (zejména účetní) vysvětlení, které zpravidla slouží jen k ověření mých postupů a závěrů:

Vážení členové Rady České televize (ČT),

obracím se na Vás po formální stránce se stížností na generálního ředitele ČT ohledně systémového neinformování o vybraných zásadních politických či společenských tématech a kriminálních případech. Formálně nepodávám podnět, nýbrž stížnost především proto, aby se Rada mohla (resp. musela) mými informacemi zabývat. Zdůrazňuji, že jsem se rozhodl pro podání stížnosti už nyní vzhledem k tomu, že se podle mého přesvědčení šance na její úspěšné vyřízení poslední dobou snižují (jednání Rady ČT se zbytečně či malicherně prodlužují, Rada začíná být zavalována např. stížnostmi, které byly v minulosti považovány za anonymní, Rada (či jednotliví radní) se přinejmenším z pohledu vnějšího pozorovatele chová stále více nepředvídatelně a vůči některým lidem z ČT možná nespravedlivě a možná až neslušně a existují indicie, že hrozí rostoucí politizace ČT, a to navíc směrem, který je v rozporu s úspěšným řešením mojí stížnosti, ale rád se nechám mj. právě za základě vyřešení mojí stížnosti případně přesvědčit o opaku). Také zdůrazňuji, že mým cílem je vyřešení mojí stížnosti, nikoli jakékoli personální změny v ČT a už vůbec ne odvolání generálního ředitele ČT, jednak proto, že současný generální ředitel zřejmě není původním iniciátorem dlouhodobého postupu ČT, na který si níže stěžuji, a jednak proto, že jsem i přes tuto dílčí stížnost s prací zpravodajství i celé ČT velmi spokojený (a zvlášť v kontextu celého českého aktuálního mediálního prostředí) a jsem přesvědčený s vysokou mírou pravděpodobnosti, že za současné situace v Radě ČT by personální změny v ČT vedly k horšímu (ve vztahu k mojí stížnosti i celkově). Proto jen pro jistotu předesílám, že případné zdůvodnění jakýchkoli personálních změn v ČT mojí stížností bych velmi pravděpodobně musel považovat a považoval za zneužití mojí stížnosti. Děkuji za pochopení.

Domnívám se, že ČT v dílčích tématech nenaplňuje přinejmenším jeden ze svých hlavních úkolů, a to poskytování všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, a také neodráží rozmanitost názorů a politických směrů, když dosud vůbec neinformovala (a to ani prostřednictvím otázek hostům apod.) o případu současného premiéra ČR Andreje Babiš ohledně prodeje společnosti Profrost prověřovaném (přinejmenším déle než rok, ale možná dosud) Národní centrálou proti organizovanému zločinu (NCOZ), neinformovala o některých významných aspektech známého případu premiéra Babiše Čapí hnízdo, podcenila o více než sto miliard korun nesrovnalosti na Ministerstvu financí (MF) ČR nalezené v roce 2017 Nejvyšším kontrolním úřadem, neinformovala o ovlivňování ceny akcií společnosti ČEZ premiérem Babišem skrze jeho lži o dividendách vyšetřovaném Českou národní bankou (ČNB) ani o výsledcích tohoto vyšetřování a také informovala jednostranně o rozsáhlém vypalování deštných lesů v Indonésii. Důvodem může být její údajné interní pravidlo (či zvyklost), které uvádím níže. Domnívám se, že by ČT měla (nebo alespoň mohla) informovat také o možných nesmyslech a zásadních chybách v Zákoně o evidenci tržeb a také s tím související možné neoprávněnosti vyplácení výher ve státní hazardní loterijní hře Účtenkovka, o možném pokračování prověřování případu premiéra Babiše ohledně emise tzv. "korunových dluhopisů" ze strany NCOZ, o možné mezeře v zákoně zakazujícím obchodům s rozlehlou podlahovou plochou prodej o vybraných státních svátcích, o možném tunelu v Českých drahách (případ Chaps), o podstatě chybných odhadnutých výsledků u EET, kdy se příslušné ministerstvo (MF ČR) spletlo o 1100 %, o nevratných celospolečenských ztrátách z nedávných devizových intervenčních nákupů a dosud navýšených devizových rezerv ČNB v desítkách až stovkách miliard korun či o nevratných a nadále rostoucích ztrátách v řádu desítek milionů korun ročně ze zmařené dostavby jaderné elektrárny Temelín. Při této příležitosti bych chtěl také zmínit nekorigované lži (jednostranný pohled) mj. o válce v Iráku, které ve vysílání ČT pronesl významný americký filozof Avram Noam Chomsky, avšak v tomto případě se jednalo pouze o jeden lživý pořad, nikoli o celkové chybné informování o válce v Iráku.

Dovolte mi, abych pro případ Vašeho zájmu níže stručně jednotlivě rozebral výše zmíněné či naznačené problémy:

1. Kauza Profrost prověřovaná kriminální centrálou: Babišův podvod větší než Čapí hnízdo, nebo obrovská chyba v účetnictví?

2. EET: nesmysly a závažné chyby

3. Účtenkovka: vyplácení výher je možná neoprávněné

4. Babiš koupil Čapí hnízdo od svých blízkých prakticky zadarmo

5. Čapí hnízdo podezřele obchodovalo s Babišovými firmami

6. Čapí hnízdo a OLAF: další Babišovy a Faltýnkovy lži

7. NKÚ: Nesrovnalosti na Babišově ministerstvu přesahují za jediný rok 240 miliard korun

8. Babišovy korunové dluhopisy: případ možná ještě není a neměl by být u konce

9. Mezera v zákoně: Vydávat zboží lze i o všech státních svátcích

10. Kauza Chaps: Možný tunel v Českých drahách

11. Babiš a ČEZ: lži o dividendách, ovlivňování ceny akcií, ukončené vyšetřování ČNB

12. Výsledky EET: Babišovo ministerstvo se spletlo o 1100 %

13. Ztráta z devizových intervencí? Desítky až stovky miliard korun

14. Temelín: zbytečně zmařená dostavba nás stojí desítky milionů korun ročně

15. Vypalování deštných lesů: nejlepší současná možnost pro stovky milionů lidí

16. Válka v Iráku: lži Avrama Noama Chomského

1. Kauza Profrost prověřovaná kriminální centrálou: Babišův podvod větší než Čapí hnízdo, nebo obrovská chyba v účetnictví?

V březnu 2017 se Andrej Babiš snažil prokázat, že měl dostatek peněz na nákup svých korunových dluhopisů. Stovky milionů korun prý získal z prodeje své společnosti Profrost. Většinu prodal své jiné vlastní společnosti Agrofert holding a menší část své firemní manažerce Simoně Sokolové a jejím kolegům.

Jenže jsem si v obchodním rejstříku všiml, že nesedí různé součty u akcií. Ledaže by docházelo k podezřelému přeprodávání. Právník Aleš Rozehnal podle dokumentace zjistil, že Babiš v období mezi dojednáním prodeje a fyzickým převodem podílu pro Agrofert akcie naředil. Toto zjištění některá média od pana Rozehnala převzala. Otázkou je, jestli o chystaném naředění věděli předem znalci, kteří akcie, doufejme, že poctivě, oceňovali. Zároveň se zdá, že znalci nevzali v úvahu, že se Agrofert bude podílet na navýšení vlastních finančních zdrojů Profrostu, takže si vlastně následně bude zčásti kupovat i tu část Profrostu, kterou sám financoval.

Navíc jsem však tehdy z obchodního rejstříku zjistil, že Babiš prodal svému Agrofertu srovnatelné akcie násobně dráž než paní Sokolové. Bez ohledu na jejich možné naředění. Z účetnictví firmy, kterou si paní Sokolová se svými kolegy založila, jsem vyčetl, že cena jejich podílu na Profrostu podle účetních výkazů zhruba odpovídala tehdejší skutečné (nikoli jen účetní) hodnotě akcií. Podíl pro Babišův Agrofert byl tedy buď opravdu násobně (o stovky milionů korun) předražený, čímž by se dopustil trestného činu vyvádění peněz, nebo měla účelově založená firma paní Sokolové opakovaně obrovskou chybu v účetnictví. Jestli Babiš opravdu podváděl, mohl poškodit věřitele Agrofertu (např. dodavatele, zaměstnance, banky či stát), nebo přinejmenším znatelně zvýšil riziko jejich poškození. Příjem z tohoto prodeje ale navíc ze zákona nemusel danit. Jestli tedy podváděl, přišel si ke stovkám milionů, ke kterým by se jinak dostal až po jejich zdanění, např. až po sražení daně z dividend.

V následujících odstavcích mi dovolte podrobnější vysvětlení mého postupu:

Andrej Babiš prodal v roce 2010 podíly (majetkové a zřejmě i hlasovací) na své společnosti Profrost. 20% podíl pak držela ke konci roku 2010 (i v letech následujících, ale to není podstatné) společnost Rapaces Group, jak vyplývá z její účetní závěrky za rok 2010.

(Majetkový podíl představuje např. nárok na výplatu daného procenta dividend při rozdělování zisku a podle logiky věci by měl mít hlavní vliv na cenu akcií (podílů), jakou jsou nakupující ochotni zaplatit. Hlasovací podíl vyjadřuje sílu na valných hromadách a ten, kdo by nakupoval výrazný či dokonce většinový podíl, by si za to asi byl ochotný připlatit.)

Účetní závěrka Rapaces Group za rok 2010:

https://or.justice.cz/…575

Na straně 15 (v PDF verzi), což je strana 3 Přílohy k účetní závěrce, je uvedeno, že Rapaces Group držela 20% podíl na Profrostu. Zároveň na žádné jiné společnosti nedržela 20% či vyšší podíl. Jestli se nepletu, tak když v této části účetní závěrky není uvedeno jinak, jedná se jak o majetkový, tak i o hlasovací podíl. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se v tomto případě neměly majetkový a hlasovací podíl rovnat.

Na straně 5 (v PDF), což je strana 1 Rozvahy, je uvedeno, že hodnota (původní čili brutto, ale v tomto případě i aktuální ke konci roku 2010 - netto) podílů v účetních jednotkách pod podstatným vlivem činí 20,4 milionu Kč (údaje v Rozvaze jsou v celých tisících Kč, jak je v Rozvaze uvedeno). Údaj je na řádku 025 v dolní části stránky.

(Podstatný vliv znamená aspoň 20 % na hlasovacích právech, ale zároveň ne kontrolu nad společností.)

Z výše uvedených informací vyplývá, že uvedená hodnota 20,4 milionu Kč je účetní hodnota zmíněného 20% podílu na Profrostu (a není do ní zahrnuta hodnota žádného jiného podílu na jiné firmě, protože žádnou jinou firmu společnost Rapaces Group tehdy nevlastnila, alespoň ne s podílem 20 % a více).

Tato účetní hodnota prý zhruba odpovídá reálné (tržní) hodnotě. Na straně 17 (v PDF), což je strana 5 Přílohy, je totiž úplně dole uvedeno, že společnost nemá majetek s výrazně rozdílným tržním a účetním ohodnocením.

(Jen pro zajímavost, pro vysvětlení - informace v tomto odstavci nejsou podstatné, na případ nemají vliv: Andrej Babiš v médiích tvrdil, že dal o pár let dříve své významné manažerce Simoně Sokolové a v menší míře i dalším jejím kolegům jako motivační "prémii" právo koupit si v budoucnu 20% podíl na Profrostu, přičemž zaplatí pouze za základní kapitál čili nebudou muset platit tržní cenu. Paní Sokolová se svými kolegy toto právo právě v roce 2010 využila (zdá se, že po dohodě s Babišem, ten totiž krátce předtím rozhodl jako jediný akcionář Profrostu o navýšení jeho základního kapitálu a prodeji (resp. de iure o nabídce prodeje) jiné části Profrostu své společnosti Agrofert holding). Paní Sokolová s kolegy si založili zjevně za účelem společného spravování tohoto 20% podílu právě Rapaces Group. Takže nejprve levně (díky předchozí dohodě s Babišem) koupili do "osobního vlastnictví" podíly za celkovou sumu 20,4 milionu Kč, na čemž zřejmě hodně vydělali, protože tržní hodnota podílů byla zřejmě mnohem vyšší, jak ještě uvedu. Kdyby vedli svoje osobní účetnictví, měli by v něm před nákupem části Profrostu opci (kupní právo) s vysokou hodnotou a tu by při nákupu proměnili na akcie plus na okamžitý zisk (který by se rovnal tržní hodnotě akcií mínus 20,4 milionu Kč). Akcie za 20,4 milionu Kč (bez zmíněného zisku) pak přesunuli do nově založené společnosti Rapaces Group, v tomto případě se převážně nejednalo o vklad do vlastního kapitálu, ale o nákup na dluh, jak vyplývá mimo jiné ze struktury pasiv na straně 7 v PDF, což je strana 3 Rozvahy. Podíly v takovém případě nejsou oceněny na základě znaleckého posudku a tedy ani zhruba ve výši reálné (tržní) hodnoty. Nelze však přece tvrdit, že by účetní hodnota majetku (oněch 20,4 mil. Kč) nebyla výrazně odlišná od hodnoty tržní.)

Jaká byla v té době tržní hodnota Profrostu (potažmo hodnota 20% podílu)? Když se v březnu 2017 pokoušel tehdejší ministr financí Babiš prokázat v jiném "případu" (nákup korunových dluhopisů od své společnosti), že měl dostatečné příjmy (a konkrétně pak dostatečné příjmy osvobozené od daně z příjmů), podle ČTK informoval: "V roce 2010 mi plynul osvobozený příjem z prodeje 16 ks akcií ve společnosti Profrost a.s. v úhrnné výši 527 468 800 Kč, a to na základě Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 11.5.2010. Kupní cena byla stanovena v částce ocenění akcií podle znaleckého posudku."

Tato informace nesouvisí s prodejem 20% podílu paní Sokolové a jejím kolegům, ale je možné z ní odvodit hodnotu 20% podílu.

Tato Babišova informace (i celá tehdejší Babišova zpráva) byla ověřena auditorskými společnostmi EY a PwC (pozn.: nejednalo se však o statutární (účetní) audit, ale spíše de facto o pouhé "notářské" ověření údajů na smlouvách, ve znaleckém posudku apod.). Jakožto tehdejší editor ekonomické rubriky online deníku Forum 24 jsem měl přístup do placené infobanky ČTK včetně těchto zpráv, byly ale kompletně téměř okamžitě rovněž zveřejněny v různých médiích (např. v online deníku Echo24.cz).

Informace o ocenění zmíněných 16 ks akcií Profrostu je až ve třetím odstavci od konce s nadpisem "Vybrané osvobozené příjmy".

(Z této samotné informace by nebylo zřejmé, zda uvedených 16 ks akcií představuje zhruba 80% či zhruba 20% podíl (popř. něco mezi tím) na Profrostu.)

Z Babišových veřejných vyjádření pak vyplývá, že se jedná o podíl asi 80%.

(Situaci v "pražské větvi" případu komplikuje skutečnost, že Babiš akcie krátce před prodejem (a zdá se dokonce i podle Babišova vyjádření, že až po vyhotovení znaleckého ocenění) naředil. Kdyby náhodou znalci o naředění při oceňování věděli, znamenalo by to, že oněch cca 527 milionů Kč může být hodnota dokonce ještě menšího podílu.)

V každém případě tedy hodnota celé společnosti (100 %) činila minimálně cca 659 milionů Kč (a to v případě, že 527 mil. Kč byla hodnota 80 %). Hodnota 20 % pak tedy činila hrubým odhadem minimálně 132 milionů Kč. Mohlo to být v závislosti na metodě ocenění třeba i o pár milionů jinak, ale v žádném případě ne násobně.

Takže není pravda, že účetní hodnota 20% podílu na Profrostu v účetní závěrce Rapaces Group za rok 2010 ve výši 20,4 milionu Kč odpovídá tehdejší tržní hodnotě tohoto podílu. Alespoň pokud bychom věřili předloženému znaleckému ocenění.

Toliko podrobnější vysvětlení mého postupu.

Příslušné (prostějovské) okresní státní zastupitelství se vyjádřilo pouze k ceně podílu na Profrostu v rozvaze firmy paní Sokolové. Tam je ve výši, v jaké si paní Sokolová s kolegy podíl pořídili, což je podle státní návladní v pořádku. Problém ale přece vzniká kvůli tvrzení v příloze, že tato pořizovací cena odpovídá tržní hodnotě. To by totiž znamenalo, že firmy ze stejného odvětví, z geograficky blízkých oblastí, s podobnými podmínkami (obdobnou konkurencí, dodavateli i kupní silou dosavadních i potenciálních zákazníků), se zhruba stejně velkým majetkem podobné struktury i se zhruba stejně velkými dluhy tehdy byly na čilých trzích (s hodně firmami i s hodně kupujícími) prodávány za přibližně stejnou cenu, za jakou si paní Sokolová se svými kolegy koupili část Profrostu.

Avšak i bez ohledu na účetnictví firmy paní Sokolové a bez ohledu na zmíněné pravděpodobné obrovské naředění akcií se cena části Babišova Profrostu pro Babišův Agrofert na základě tehdejšího účetnictví Profrostu nutně musí jevit jako cena přinejmenším na horní hranici přípustnosti.

Alespoň o některých nesrovnalostech okolo prodeje Profrostu zjištěných mnou pro Forum 24 a panem Rozehnalem pro server HlídacíPes.org část médií v březnu 2017 informovala (nicméně citovala pouze pana Rozehnala, popřípadě informaci o policejním prověřování případu ze serveru Neovlivní.cz, v důsledku čehož nebyla ode mě dále šířena mimo jiné zásadní informace o značně odlišné reálné hodnotě podílu na Profrostu v účetnictví firmy paní Sokolové).

V posledních dvou měsících roku 2017 a v roce 2018 na serveru Forum 24 a v květnu 2018 v tištěném týdeníku Reflex jsem pak v různých souvislostech informoval, že je Babišův prodej Profrostu prověřován mimo jiné detektivy z nejvyššího českého policejního orgánu pro oblast hospodářské kriminality čili z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kam jej předala příslušná (pražská) krajská kriminální policie vzhledem k závažnosti případu. Tuto informaci převzalo jediné další médium - server Info.cz (a také internetová encyklopedie Wikipedie pod heslem „Andrej Babiš“ a spolupracovník Forum 24 a Reflexu Jiří Sezemský).

Ochotu šířit tuto informaci projevil ještě také hlavní publicistický pořad Českého rozhlasu Plus "Názory a argumenty" (tam nedošlo k odvysílání příspěvku pouze kvůli drobné organizační chybě a kvůli následné změně v podávání informací o případu ze strany vyšetřovatelů v létě 2018).

Na přelomu února a března 2018 jsem byl na stáži v ČT v Redakci plánování a analýz, kde jsem mohl navrhovat témata k dalšímu zpracování a zveřejnění. Velmi si vážím této možnosti a cenných zkušeností i celkově velmi přívětivého prostředí. Pro doplnění uvádím, že zrovna v dané době nebyl v tomto oddělení shodou okolností z více pochopitelných důvodů téměř přítomný vedoucí redaktor, nebo se musel pochopitelně věnovat jiným závažným tématům (zejm. v současnosti již široké veřejnosti známému případu vraždy slovenského novináře). Zrovna tehdy vyvíjel Babiš jako předseda tehdejší vlády bez důvěry tlak na odchod tehdejšího šéfa "policejní inspekce" (GIBS). Opakovaně tehdy v této souvislosti tvrdil, že se o něj policie zajímá pouze v případu Čapí hnízdo. Získal jsem proto přímo pro ČT vyjádření tiskového mluvčího NCOZ, že se tamní detektivové Babišovým podezřelým prodejem Profrostu nadále zabývají. Zároveň mi pro případné doplnění zprávy někteří vrcholní politici poskytli pro ČT vyjádření, že je podle nich Babiš ve vztahu k policejní inspekci ve střetu zájmů nejen v případu Čapí hnízdo, ale i ve všech dalších případech, kdy se o jeho možné podvody zajímá česká policie (poslankyně Jana Černochová (ODS) dokonce zmínila přímo případ Profrost, na druhou stranu jeden poslanec z ANO poskytl opačné vyjádření). Ve zpravodajství ČT byli o případu ochotní informovat, nicméně odvysílání výše uvedených informací včetně těch, které jsem vzhledem k tehdejšímu aktuálnímu vývoji a nové Babišově lži získal přímo pro ČT, naráží, jak mně bylo lidmi ze zpravodajství ČT vysvětleno, na údajné interní pravidlo (nebo přinejmenším zvyklost), že by na ČT (nebo snad konkrétně ve zpravodajství ČT) neměla být odvysílána žádná informace, o které už informovala jiná (zřejmě myšleno jiná česká) média. ČT tedy zprávu nakonec neodvysílala, protože Babišův tlak na odchod šéfa policejní inspekce a jeho lhaní o rozsahu jeho konfliktu zájmů v této souvislosti nepřidává do případu Profrost žádnou novou informaci (a informaci o samotném případu Profrost už zveřejnily Forum 24, Info.cz a Wikipedie). ČT ani žádným způsobem (formou zprávy ani formou rozhovoru apod.) neinformovala, že Babiš v tomto případě lže, ačkoli se jednalo o novou, dosud nikým nepublikovanou informaci. Lidé ze zpravodajství ČT však vyjádřili ochotu o případu informovat, pokud v něm dojde k posunu (např. ke svolání mimořádné schůze sněmovny, k zahájení trestního stíhání apod.).

Zmíněné interní pravidlo (či zvyklost) nutně vede k neinformování i o všech dalších tématech, která v této stížnosti dále uvádím, protože již byla zveřejněna přinejmenším mnou v jiných médiích. Toto pravidlo tedy v některých případech podle mého přesvědčení významně systematicky zabraňuje plnění přinejmenším jednoho z hlavních úkolů ČT, a to poskytování všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, a kvůli tomuto pravidlu ČT také pochopitelně zdaleka nemůže dlouhodobě plně odrážet rozmanitost názorů a politických směrů, jak jsem už zmínil v úvodu. Pokud by případně nebyla pravda, že se ČT řídí takovým pravidlem či zvyklostí, zůstalo by otázkou, proč se tedy vyhýbala či vyhýbá zveřejnění (příp. moderované diskuzi, dalšímu prozkoumávání apod.) případů a politických (příp. společenských) témat, jako jsou Profrost a další uvedené. Cílem mojí stížnosti tedy není jen případné zrušení tohoto pravidla. Cílem je především, aby ČT do budoucna informovala o všech významných kriminálních případech týkajících se politiků (obzvláště českých) i o všech významných politických a společenských tématech (opět obzvláště se zaměřením na témata česká). V mnoha jiných případech, než uvádím v této stížnosti, tak ČT podle mého přesvědčení dlouhodobě a kvalitně činí.

V této souvislosti je tedy vidět, že bylo obrovským štěstím pro veřejnost, že s některými aspekty známého případu projektu Čapího hnízda přišla v listopadu 2015 jako první právě ČT (byť na samotný možný Babišův velký problém v tomto případu tehdy upozornil jako první server Echo24.cz). Jinak by totiž ČT zřejmě přinesla kvůli svému výše uvedenému internímu pravidlu informace o případu až v březnu 2016, kdy kvůli němu proběhla mimořádná schůze sněmovny. Pokud by se však informace dostatečně nerozšířila, jako se tomu stalo v případu Profrost, třeba by ani k mimořádné schůzi poslanců nedošlo, takže by ČT o případu informovala zřejmě až v srpnu 2017, kdy policie požádala sněmovnu o vydání poslanců Babiše a Jaroslava Faltýnka (ANO) k trestnímu stíhání.

Žádná další média (kromě zmíněných Forum 24, Reflexu, Info.cz a ochoty v ČRo Plus a do budoucna za určitých podmínek v ČT) o policejním prověřování případu Profrost neinformovala. Tento případ přitom je (nebo přinejmenším řadu měsíců byl) ve fázi prověřování podle kriminalistů i státních návladních závažnější, než byl ve stejné fázi (čili až do srpna 2017) případ Čapí hnízdo, který se rovněž vztahuje na Andreje Babiše a na jeho možnou hospodářskou trestnou činnost. Právě proto totiž na rozdíl od případu Čapího hnízda krajská kriminálka postoupila část prověřování podezřelého prodeje Profrostu republikové kriminální centrále. O větší závažnosti svědčí i rozsah možných (pravděpodobných) škod.

Vzhledem k tomu, že se tyto informace ode mě dostaly ke stovkám tisíc Čechů a Slováků, zdá se mi nepravděpodobné, že by si jich nevšimli žádní novináři. Na moji informaci v Reflexu v květnu 2018, že kriminální centrála (NCOZ) prověřuje už přes půl roku premiéra Babiše, jsem upozornil také Českou tiskovou kancelář (ČTK). V září 2018 jsem se pak od generálního ředitele ČTK dozvěděl, že o prověřování případu nebudou informovat, protože se jim nepodařilo získat stanovisko od tiskového mluvčího NCOZ. Toto stanovisko ředitele ČTK vzala Rada ČTK v srpnu 2018 na vědomí v poměru šesti hlasů ku jednomu, který se zdržel (tedy de facto s ředitelem ČTK nesouhlasil, nebo přinejmenším nebyl např. z důvodu nedostatku informací ochotný vyjádřit souhlas). ČTK přitom v některých jiných výjimečných případech, kdy nemůže informaci nezávisle ověřit, cituje jiná média (ale nelze vyloučit, že ČTK zkrátka považuje Reflex a Forum 24 za nedůvěryhodné zdroje). ČTK však z podstaty na rozdíl od ČT i dalších médií asi nemá vlastní účetní analytiky apod. ČTK také samozřejmě mohla ode mě získat pro sebe požadované vyjádření z kriminální centrály (až do přelomu srpna a září, kdy došlo k výše zmíněnému posunu v poskytování informací). Jenže já jsem několik měsíců netušil, proč vlastně ČTK informaci nepřevzala, a to ani na základě mého upozornění.

O problémech okolo Čapího hnízda ČTK podrobně (a podle mého názoru i kvalitně) informovala už ve fázi policejního prověřování (tedy před srpnem 2017), zatímco o prověřování případu Profrost neinformovala vůbec. Ředitel ČTK hájí odlišný přístup k Čapímu hnízdu tím, že se mu věnoval také vyšetřovací orgán EU (úřad OLAF) a že měl už ve fázi prověřování větší dopad (mimořádná schůze sněmovny v březnu 2016 a podle názoru pana ředitele i určitý vliv na odvolání ministra financí ČR Babiše v květnu 2017). Jenže prověřování evropským úřadem nutně nesvědčí o závažnosti případu, který přitom na české úrovni nebyl postoupen kriminální centrále, nýbrž jen o tom, že se mohl stát podvod s fondy EU. Větší dopad pak měl případ Čapí hnízdo téměř jistě právě proto, že o něm média (včetně ČTK) mnohem více informovala. Nechci ČTK křivdit, pracují v ní nesporně profesionálové, ale hlodají ve mně pochybnosti, jestli vůbec měla zájem o případu Profrost informovat. Ať si každý udělá obrázek sám.

Moje články k případu Profrost přitom výslovně schválil mj. i šéfredaktor deníku Forum 24 (tedy nikoli např. pouze "editor dne (směny)" apod.), který navíc moje závěry konzultoval s jedním statutárním auditorem z Komory auditorů ČR.

Novináři ani politici dokonce Babišovi nevymlouvali ani jeho už zmíněné lživé tvrzení, že se o něj policie zajímá pouze u Čapího hnízda. O prověřování Profrostu tak velká většina české veřejnosti vůbec netuší.

2. EET: nesmysly a závažné chyby

Největší projekt našeho bývalého ministra financí a současného premiéra Andreje Babiše "elektronická evidence tržeb" měl být ukázkou schopností jeho týmu. Objevil jsem v něm však řadu nesmyslů a závažných chyb. Napadení nejvýznamnější z nich (k čemuž mohou vést dvě cesty pro živnostníky a jedna cesta pro opoziční zákonodárce) by zřejmě vedlo k neschopnosti systému EET ověřovat plnění daňových povinností u většiny živnostníků (u těch, kteří nevedou podvojné účetnictví, ale jen "daňovou evidenci") a bez opravy navíc hrozí některým typům podnikání zařazení do EET, ačkoli měly zůstat podle záměru předkladatele zákona (Babišova týmu) a zákonodárců vyjmuty.

Tvůrci i kontroloři EET tvrdí, že se zákon o evidenci tržeb nevztahuje na tržby, nýbrž na příjmy (tedy např. na zálohy či splátky dluhů, ale nikoli na předání zboží zákazníkovi, pokud ve stejné chvíli nic nezaplatil). Podle mě to ze zákona nevyplývá a v jednom odstavci zákona je dokonce bezpochyby uvedeno něco úplně jiného, ale Babišův tým i daňová správa se hájí, že byl daný odstavec zamýšlen jen pro elektronické peněženky a podobné nástroje. Jenže to Babišovi lidé zapomněli napsat do zákona. Informaci uvedli jen v tzv. "důvodové zprávě", která však není pro podnikatele směrodatná a za žádných okolností nemá přednost před zněním zákona.

Dále tvůrci i kontroloři EET tvrdí, že jsou pojmy "tržba" a "evidovaná tržba" v zákoně libovolně (nelogicky) zaměňovány a v některých případech se podle nich dokonce tržbou myslí opravdu tržbu tak, jak je chápána u nás i ve světě v mnohaleté účetní teorii i praxi.

O všech mnou zjištěných problémech jsem informoval opakovaně v různých souvislostech od roku 2015 na serveru Svobodné fórum (později Forum 24) i na zpravodajském portále Skutečnosti. Informace se tak dostaly k desítkám tisíc Čechů, což jsou však jen desetiny procenta naší populace.

Správnost mých zjištění potvrdili také Asociace podnikatelů a manažerů a někdejší ředitel odboru vymáhání Generálního finančního ředitelství Petr Taranda. Na problém s použitím pojmu "tržba" upozorňoval už v roce 2015 i Svaz účetních. Některá z mých zjištění zazněla dokonce přímo na schůzích (plenárních zasedáních) poslanců i senátorů k zavedení prvních fází EET v roce 2016 (konkrétně od tehdejšího poslance Michala Kučery z TOP 09 a od tehdejšího senátora Iva Valenty za Soukromníky), ovšem bez reakce ze strany tehdejšího ministra Babiše (a vládní koalice obecně), upozorňoval jsem na ně ministerstvo financí i daňovou správu, jenže tam bez hlubšího vysvětlení trvají na svých výkladech, některé z mých souhrnných článků k tématu šířili na svých oficiálních republikových facebookových profilech už v letech 2015 a 2016 ODS, Svobodní a Soukromníci (a tehdejší 1. místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija) a také jsem měl možnost svá odhalení přednést už v roce 2015 na malém republikovém setkání s malými a středními živnostníky pořádaném Českou spořitelnou, Asociací podnikatelů a manažerů a společností Vodafone. Zároveň jsem pro Asociaci podnikatelů a manažerů připravil tzv. "žádost o závazné posouzení", aby se podnikatelé mohli řídit závazným stanoviskem daňové správy, případně aby mohlo být její stanovisko právně napadeno. Podání žádosti Asociací však narazilo na zřejmě správnou námitku pana Tarandy, že by pro získání závazného výkladu daňové správy pro všechny české podnikatele bylo nutné podat zpoplatněnou žádost jednotlivě na všechny místní finanční úřady.

Ostatní média (opět ještě s výjimkou Reflexu a ČRo Plus) však o závažných terminologických problémech v EET neví, nebo záměrně mlčí. S jedinou výjimkou. Teprve rok po mně (v roce 2016) informovaly Hospodářské noviny alespoň o jednom z mnou nalezených problémů, a to o nejasné online evidenci spropitného (necitovaly mě, ale věřím jim, že problém objevili nezávisle na mně). Teprve poté informovala i některá další média alespoň o tomto dílčím problému, takže se k němu byli donuceni vyjádřit i tehdejší ministr financí Babiš (ANO) a jeho příslušná náměstkyně (a nynější ministryně financí v jeho vládě) Alena Schillerová (rovněž za ANO). Díky tomu se ukázalo, že se Babiš se Schillerovou na výkladu neshodnou. Podle Babiše mají být na centrálu online zasílány informace jen o některém tringeltu, podle Schillerové mají být online evidována úplně všechna dýška. Já jsem již v roce 2015 zjistil, že daňová správa zastává výklad, který v roce 2016 uváděl Babiš.

Kromě výše naznačených, nejvýznamnějších problémů s terminologií a kromě nesrovnalosti se spropitným jsem však v zákoně o evidenci tržeb objevil i řadu dalších nesmyslů. Pokud jste podnikatelem, na kterého se povinná EET vztahuje, a půjdete si v rámci svého podnikání vyměnit do směnárny třeba eura za koruny, musíte si s sebou vzít přenosnou "online pokladnu". Ve směnárně si pak musíte vypočítat, jestli eura prodáváte výhodněji, než jste je před časem koupili. Pokud ano, právě jste dosáhli kurzového zisku. Ten musíte nejpozději ještě ve směnárně online evidovat (odeslat na centrálu EET) a obsluze směnárny musíte do okýnka předat "EET účtenku". Daňová správa (a Babišův tým) podle mého názoru nesmyslně tvrdí, že zákazníci (byť i podnikatelé) až na specifické případy nic takového provádět nemusejí, protože základní vztah je směnárna - zákazník. Jenže v zákoně nikde není uvedeno, že by se EET týkala pouze prodejců (dodavatelů) a nikoli kupujících (odběratelů). Je to logické. Proč také zvýhodňovat kupující (např. obchody) před prodávajícími (např. velkoobchody)? Daňová správa navíc tvrdí, že např. jiná směnárna by jako klient musela v rámci EET online evidovat, zatímco jiní podnikatelé zpravidla nikoli. To je ale přece nelogické. Vždyť dosažené kurzové zisky bývají normální součástí hospodaření a zdanitelnou položkou hospodářského výsledku.

Pokud postupně (nikoli jednorázovým, ojedinělým prodejem) rozprodáváte část svého podniku (třeba stroje a vybavení z jedné výrobní haly či administrativní budovy), musíte nesmyslně každý prodej okamžitě (či předem) také online evidovat (tedy v případě, že jsou daný prodej či konkrétní splátka zaplaceny v hotovosti a podobně). Daňová správa to dokonce přiznává a Babišův tým možná uvalil na podnikatele tuto povinnost dokonce záměrně. Kontrolorům by přitom stačilo podívat se do vašeho účetnictví (třeba i jen do každoročních souhrnných účetních výkazů) či do evidence majetku.

Babišův tým také v důvodové zprávě i v médiích nesprávně uvádí, že klasická účtenka a "EET účtenka" budou případně vydávány ve stejném okamžiku. Ve skutečnosti je klasická účtenka vydávána typicky při fyzickém předávání zboží, zatímco "EET účtenka" má být podle výkladu daňové správy vydána např. při zaplacení zálohy či splátce dluhu (a ani podle jiných výkladů by "EET účtenka" nebyla vždy vydávána při fyzickém předání zboží). Z uvedeného tvrzení tvůrců EET o účtenkách se pro změnu zdá, jako kdyby sami původně počítali s tím, že bude v rámci EET evidováno především fyzické předávání zboží (či poskytnutí služby apod.), a teprve později se snažili svůj výklad změnit. Uvedené tvrzení o účtenkách přitom obhajují podle mého názoru zjevně nesmyslně tím, že klasická účtenka nemusí být nutně vydána při předání zboží, což dokládají tím, že zákon (o ochraně spotřebitele) pamatuje i na následnou dodávku zakoupeného zboží (což nemusí být zaplacené zboží, ale třeba i jen podepsaná smlouva o jeho zakoupení) např. lidem domů. Jenže dodávka zboží je specifický případ, který přece nelze zobecňovat, a navíc nijak nesouvisí s placením zboží, zálohy ani případného dluhu (tedy ani s "EET účtenkou" podle výkladu daňové správy).

Média rovněž neupozorňují, že se přihlášení k online evidenci týká i podnikatelů, kteří si vše nechávají od klientů proplácet bankovním převodem, ale třeba i jednou za život prodají dejme tomu svůj katalog (třeba někde na veletrhu) v hotovosti. Tento prodej totiž musejí okamžitě zaevidovat v rámci EET.

Až likvidační pokuta hrozí za maření EET jakémukoli živnostníkovi, bez ohledu na to, jestli mu byl prokázán záměr, a dokonce bez ohledu na to, jestli zmařil EET ve své provozovně. Teoreticky stačí, když instalatér omylem šlápne na nějaké kabely jako zákazník v hospodě.

Celkem jsem odhalil dvanáct typů závažných chyb či nesmyslů a na jeden další problém upozornil bývalý dlouholetý poslanec Michal Doktor.

Ve zbytku této části stížnosti ještě s dovolením uvádím podrobnější výklad těchto problémů rozdělený na problémy terminologické (včetně příkladu vztahujícího se k základnímu terminologickému problému), technické a právní včetně odkazů na jednotlivé části návrhu Zákona o evidenci tržeb (v rozsahu, v jakém byl schválen tehdejší vládou Bohuslava Sobotky) tak, jak jsem jej připravil na podzim 2015 pro Asociaci podnikatelů a manažerů a jak jsem jej měl tehdy také možnost prezentovat tehdejšímu (i současnému) předsedovi poslaneckého klubu ODS Zbyňku Stanjurovi:

Terminologické problémy

Evidovány mají být vybrané výnosy, nikoli vybrané příjmy, např. pokladní (podrobněji viz níže - Dodatek - Základní problém).

Účtenka nemá nic společného s účtenkou podle Zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (§ 16 odst. 1) ani podle Zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů ("živnostenský zákon"; § 31 odst. 14). Podrobněji viz níže - Dodatek - Základní problém.

Evidence zahrnuje (u poplatníků, kteří jí podléhají, a v případě, že je prodej uhrazen vybranými způsoby, např. v hotovosti) nelogicky (vzhledem k záměru) kromě provozních toků také investiční toky, pokud probíhají častěji než ojediněle (např. při rozprodávání podnikové podstaty) a finanční toky s výjimkou ojedinělých, podléhajících srážkové dani nebo podléhajících dani ze samostatného základu daně (např. kurzové zisky směnáren i zákazníků směnáren, mnohé finanční deriváty v závislosti na jejich účtování a na skutečném způsobu platby např. zajištění či za zajišťovací nástroje). V případě směny peněžních prostředků je však jako výnos z prodeje v Opatření čj. 281/89 759/2001, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele (obdobně viz Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS)) označen pouze kurzový zisk, což je rozdíl mezi výnosem a nákladem, a to rozdíl kladný (rozdíl záporný je kurzovou ztrátou). Podnikatelé tedy budou muset průběžně oceňovat své vyskladněné peněžní prostředky, aby mohli při každém obchodu určit výši nákladů na prodané zboží (směňovanou měnu) a na základě toho zjistit, zda dosáhli kurzového zisku a v jaké výši. Obchodní partner přitom nebude mít možnost zjistit, zda druhá strana dosáhla kurzového zisku (protože nemůže znát účetní hodnotu prodávané (vyskladněné) měny svého zákazníka neboli jeho náklady na prodané zboží (měnu)) a zda tedy měla povinnost vydat účtenku (podle Zákona o evidenci tržeb).

Na rozdíl od názoru předkladatele uvedeného v důvodové zprávě podléhá evidenci jakékoli spropitné (vyjma případů podnikatelů, u nichž je spropitné ojedinělé). Důvodová zpráva v této části vykládá jiný zákon (Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) a je proto irelevantní. Podléhá-li spropitné jakožto případná součást mzdy zaměstnance dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, stává se nutně výnosem zaměstnavatele (a zároveň, nebo později jeho mzdovým nákladem ve stejné, popřípadě nižší výši).

Vláda (kterákoli, která bude fungovat mezi okamžikem platnosti a okamžikem nabytí účinnosti zákona) může podle § 37 odst. 4 dočasně osvobodit vybrané evidované tržby. Nelze tedy osvobodit jednotlivá odvětví či profese, jak tvrdí ministr financí ČR (taková případná možnost by byla navíc v rozporu s Ústavou ČR - viz článek 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - "Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky."). Dočasně lze osvobodit pouze takové vybrané tržby, aby nebyl nikdo diskriminován (viz výše uvedený článek 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), tzn. např. všechny typy tržeb všech fyzických i právnických osob do určité roční výše apod. (což by však rozmělňovalo smysl evidence).

Technické problémy

§ 22 písm. a) stanovuje povinnost zaslat údaje o evidované tržbě datovou zprávou "(…) bezodkladně po pominutí příčiny, která vedla k překročení mezní doby odezvy, nejpozději však do 48 hodin od uskutečnění evidované tržby (…)", tedy i v případě, že příčina nepominula (ať ji způsobil správce daně, případná smluvní strana, např. poskytovatel připojení nebo nepředvídatelně dlouhé neovlivnitelné nepříznivé podmínky apod.), nebo v případech jako je nemoc, státní svátek či dovolená. V případě porušení této povinnosti, byť za výše uvedených okolností, se podnikatel, na něhož se § 22 vztahuje (v případě platby např. v hotovosti; § 23 tuto povinnost modifikuje pro subjekty, kterým bylo vydáno na základě § 11 povolení evidovat ve zjednodušeném režimu), dopustí správního deliktu podle § 29 odst. 2 písm. a), za což mu bude uložena pokuta do 500 000 Kč podle § 29 odst. 3 písm. a). Výše uvedené je v rozporu s dalšími českými předpisy.

§ 7 zavádí možnost storno a oprav evidence tržeb. Tato možnost není v návrhu zákona nijak (časově, sumou ani jinak) omezena, což vytváří vysokou potenciální míru zneužití.

Právní problémy

Vláda (kterákoli, která bude fungovat mezi okamžikem platnosti a okamžikem nabytí účinnosti zákona) může podle § 37 odst. 4 dočasně osvobodit vybrané evidované tržby, což lze v závislosti na výkladu chápat jako ustanovení v rozporu s Ústavou ČR (viz článek 15 Ústavy České republiky, podle kterého zákonodárná moc náleží Parlamentu, článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - "Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (…)" a článek 78 Ústavy České republiky - "K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. (…)").

§ 12 odst. 1; 2; 3 a § 37 odst. 1 jsou v rozporu s článkem 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - "Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.". Vyjmutí z evidence nelze ospravedlnit ani v případě regulovaných finančních trhů jejich dohledem, protože subjekty na finančních trzích nepodléhají povinnosti vést účetnictví (ani nejsou žádným jiným způsobem pod dohledem) na bázi jednotlivých operací (prodejů).

§ 20 odst. 1 písm. a) uvádí jako povinný údaj na účtence fiskální identifikační kód, který však není v právních předpisech ČR definován. Důvodová zpráva, která uvedený pojem vysvětluje, je v tomto směru irelevantní. Pouze § 21 odst. 1 nepřímo uvádí, že fiskální identifikační kód by měl být přijat jako odezva na pokus o odeslání údajů o evidované tržbě na blíže nespecifikované pokladní zařízení poplatníka, ze kterého jsou údaje případně odeslány.

Vzhledem k tomu, že fiskální identifikační kód (jehož účelem má být zřejmě, z logiky věci, jednoznačné provázání každé jednotlivé účtenky s odeslanou datovou zprávou o evidované tržbě správci daně) není definován, lze podle § 18 odst. 1 písm. a), b) odeslat datovou zprávu v libovolném intervalu mezi vydáním související účtenky a uskutečněním evidované tržby. Účtenku lze podle stejného ustanovení vydat v libovolném intervalu mezi odesláním související evidované tržby a uskutečněním evidované tržby (subjekt evidence tržeb však musí znát pro účely odeslání datové zprávy o evidované tržbě pořadové číslo účtenky, jak vyplývá z § 19 odst. 1 písm. d)). (Pokud se pojmem "pořadové číslo účtenky" v tomto ustanovení myslí již realizované pořadové číslo účtenky podle § 20 odst. 1 písm. e), subjekt musí vystavit účtenku dříve, než odešle související datovou zprávu. V takovém případě musí výše uvedený fiskální identifikační kód obdržet dříve, než odešle tuto datovou zprávu, aby jej mohl uvést na této účtence. Pokud však bude možné vytvořit fiskální identifikační kód nezávisle na datové zprávě, nebude možné jednoznačně provázat příslušnou účtenku se s ní související datovou zprávou (vzájemnou souvislost bude možné nepřímo dohledat pouze na základě údajů o datu a čase, popřípadě o celkové částce tržby, jakýkoli kód na provázání však bude zbytečný).)

Výše zmíněné "pokladní zařízení", které může sloužit k evidenci tržeb, není v českých právních předpisech definováno. V prováděcích vyhláškách k Zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (viz např. § 12 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 500/2002 Sb.) je pokladna určena zejména pro podnikovou evidenci veškerých příjmů a výdajů hotovostních peněz s výjimkou peněz na cestě, nikoli pro podnikovou evidenci vybraných tržeb (výnosů).

V § 25 odst. 1 není určeno, čí evidované tržby se mají běžně uskutečňovat na místě, kde je poplatník povinen mít umístěno informační oznámení. Dále z tohoto ustanovení vyplývá, že je poplatník povinen umístit informační oznámení na určité internetové stránky, a to bez ohledu na to, zda vůbec takové stránky vlastní či využívá.

Návrh v závislosti na výkladu judikatury Ústavního soudu ČR nelze změnit formou pozměňovacích návrhů z evidence tržeb na evidenci příjmů, protože se jedná pro povinné subjekty o extenzivní překročení předmětu projednávaného návrhu zákona (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 77/06, sp. zn. Pl. ÚS 6/12 a sp. zn. Pl. ÚS 21/14).

Dodatek - Základní problém

Z návrhu Zákona o evidenci tržeb vyplývá, že mají být evidovány vybrané platby, a to na akruálním principu (příklad a podrobnosti viz níže). Akruální princip je princip věcné a časové souvislosti. Okamžik příjmu na akruálním principu (označovaný jako výnos) je okamžik vzniku práva ("zásluhy") přijmout peněžní prostředky (byť již třeba byly přijaty formou zálohy, nebo naopak byl uskutečněn prodej na dluh), okamžik výdaje na akruálním principu (označovaný jako náklad) je okamžik vzniku povinnosti zaplatit (byť již třeba bylo zaplaceno zálohově, nebo naopak byl uskutečněn nákup na dluh). Daňoví poplatníci vedoucí podvojné účetnictví stanovují svůj základ daně na akruálním principu (jejich základ daně se odvíjí od zisku, což je rozdíl mezi výnosy a náklady), zatímco daňoví poplatníci vedoucí daňovou evidenci ("jednoduché účetnictví") stanovují svůj základ daně na peněžní bázi, podle toho kdy reálně obdrželi a vypláceli peníze (jejich základ daně se odvíjí od čistého příjmu, což je rozdíl mezi reálně přijatými peněžními příjmy a reálně vyplacenými peněžními výdaji). V případě DPH je nominálním okamžikem vzniku daňové povinnosti tzv. "datum uskutečnění zdanitelného plnění", které je pro různé situace různé (např. okamžik převzetí zboží, okamžik zápisu do katastru nemovitostí atd.).

Příklad

Zákazník (odběratel) si dne 1. ledna 2024 závazně dojednal smlouvu o koupi zboží od obchodníka vedoucího daňovou evidenci ("jednoduché účetnictví"). Část zboží za cenu sjednanou 1. ledna 2024, část zboží za cenu, jaká bude na komoditní burze 1. července 2024. Zboží si na základě smlouvy převzal na dluh 30. března 2024 a tento dluh splatil jednorázově v hotovosti 22. května 2028.

Podle návrhu Zákona o evidenci tržeb bude muset obchodník evidovat platby na akruálním principu, tzn. část tržby eviduje v okamžiku jejího vzniku 1. ledna 2024 a další část v okamžiku jejího vzniku 1. července 2024. Jeho povinností je evidovat tržbu (musí evidovat tržbu bez DPH (protože DPH není z účetního hlediska výnos podniku, nýbrž závazek (dočasný dluh) vůči státu); kdyby byl převzat "chorvatský model", evidoval by i DPH, protože DPH zaplacená zákazníkem v ceně je peněžním příjmem podniku (byť se jedná z účetního pohledu o peníze přijaté na dluh, které budou muset být "vráceny" (zaplaceny ve formě daně) státu); DPH každého jednotlivého nákupu však musí být podle § 19 odst. 2 písm. d) stejně vypočítána a nejpozději v okamžiku nákupu (popř. smlouvy o nákupu) odděleně od údaje o tržbě evidována) nejpozději v okamžiku podpisu smlouvy 1. ledna 2024 a nejpozději v okamžiku, kdy bude stanovena cena na komoditní burze 1. července 2024, avšak dříve se výši tržby v těchto případech nedozví, tzn., že je nemůže evidovat dříve. Kdyby byla účelem zákona lepší kontrola výběru daní z příjmů, popřípadě i ověření reálného zůstatku peněžních prostředků v pokladně (jako je tomu např. v propagovaném "chorvatském modelu"), musel by poplatník vedoucí daňovou evidenci (jehož základ daně se odvíjí od čistých příjmů na peněžní bázi, tzn. v roce, kdy přijme peníze) evidovat peněžní příjem 22. května 2028 (nebo i dříve, avšak v roce 2028). (Pokud by chtěla daňová správa ověřovat reálné zůstatky peněžních prostředků v pokladnách podniků, musely by navíc být evidovány, nebo regulovány výdaje z pokladny.) Pokud zákazník nezaplatí 22. května 2028 v hotovosti, jak bylo dohodnuto (nebo např. šekem - viz § 5), nýbrž bankovním převodem, musí obchodník provést dodatečnou storno evidenci podle § 7. (Pokud však storno evidenci v jakýchkoli případech neprovede, pravděpodobně mu nehrozí žádná sankce, protože se pravděpodobně nejedná o ztížení či zmaření evidence tržeb (viz § 29 odst. 1). Zvýší si tím však případné přiznané, avšak nerealizované tržby, tedy i daňový základ pro účely kontrol správce daně. Pokud by byl na základě § 7 vztahován na storno a opravy § 29 odst. 2, byla by uložena sankce do 500 000 Kč subjektu, který by nebyl schopen vystavit účtenku tomu, komu vratka z evidované tržby plyne podle § 29 odst. 2 písm. b).) Účtenku podle návrhu Zákona o evidenci tržeb bude muset obchodník vydat rovněž (nejpozději) 1. ledna 2024 (na část tržby) a (nejpozději) 1. července 2024 (na druhou část tržby). Účtenku podle § 16 odst. 1 Zákona o ochraně spotřebitele (= klasická účtenka, jakou známe nyní) musí obchodník tomuto zákazníkovi na požádání vydat 30. března 2024. Navrhovaná účtenka tedy nebude mít nic společného s klasickou účtenkou, a to ani v případě, že bychom převzali "chorvatský model" (pak by musela být nová účtenka vydána 22. května 2028, zatímco klasická musí být na požádání vydána 30. března 2024).

Odkazy na příslušnou legislativu

V § 4 (ani nikde jinde) není přímo uvedeno, zda evidované tržby jsou platby evidované na peněžní či akruální bázi. Z návrhu samotného tedy nelze jednoznačně určit okamžik evidované tržby, který je přitom podle § 18 odst. 1 nejpozdějším okamžikem evidenční povinnosti.

Z § 4 odst. 2 a z § 19 odst. 2 písm. a), b) vyplývá, že za evidovanou tržbu lze považovat v každém jednotlivém případě, kdy je povinnost evidovanou tržbu evidovat, buď platbu na peněžní bázi, nebo platbu na akruální bázi (v každém jednotlivém případě si lze vybrat právě jeden ze dvou okamžiků, kdy nejpozději je nutné tržbu evidovat), což je však v rozporu s dalšími ustanoveními, které se odkazují na pojem "tržby" (čili na akruální bázi).

V návrhu je v souvislosti s pojmem "evidovaná tržba" opakovaně odkazováno na pojem "tržby", který zde není definován (viz § 1; § 3; § 7 až § 12; § 14; § 20, přičemž z § 1 a nepřímo i z dalších paragrafů vyplývá, že je pojem "evidovaná tržba" podmnožinou pojmu "tržba".

§ 12 vylučuje z evidence tržeb některé tržby, z čehož vyplývá, že předmětem evidence tržeb jsou některé tržby (čili platby evidované na akruální bázi - viz dále), nikoli příjmy (čili platby evidované na peněžní bázi). (Předpokládejme, že by návrh zaváděl pojem "evidovaná jablka", ale nedefinoval by jej. Z některého ustanovení by vyplývalo, že za "evidovaná jablka" lze v jednotlivých případech při sklizni považovat buď jablka, nebo hrušky. Pokud by však návrh z evidence vylučoval některé druhy jablek a jablka od některých pěstitelů, bylo by zřejmé, že se návrh netýká hrušek, protože z obecné evidence všech hrušek nedává smysl vyjímat některá jablka (v množině hrušek totiž žádná jablka stejně nejsou). Některá jablka lze vyjmout jedině z povinné obecné evidence jablek (popř. např. z povinné obecné evidence ovoce). Navíc, samotný pojem "evidovaná jablka" navozuje dojem, že se týká jablek (byť třeba jen některých) a nezahrnuje žádné další ovoce.)

§ 20 odst. 1 písm. f), g) vyžaduje od poplatníků zaslat údaje a na účtence uvést údaje, které se týkají tržeb, nikoli evidovaných tržeb.

§ 18 odst. 2 písm. a) (a obdobně i písm. b)) pouze potvrzuje, že uskutečněním evidované tržby je přijetí evidované tržby (tedy přijetí práva na peníze, obvykle spjaté rovněž s přijetím, či splněním nějaké povinnosti), nikoli přijetí peněžního příjmu.

Pojem "tržba" není definován ani v jiných českých právních předpisech, jeho definice však vyplývá ze Zákona o účetnictví (a také z prováděcích vyhlášek k Zákonu o účetnictví). Tržby podle Zákona o účetnictví patří mezi výnosy a jedná se o výnosy z prodeje (na rozdíl např. od výnosů z držení aktiv jako jsou např. dividendové výnosy). (Tržeb dosahují i daňoví poplatníci vedoucí pouhou daňovou evidenci, pouze nemusí tržby účtovat (neboli z relevantního Zákona o daních z příjmů i ze Zákona o účetnictví vyplývá, že daňová evidence je pouhým zjednodušením podvojného účetnictví pro vybrané subjekty z důvodu snížení administrativní zátěže).

3. Účtenkovka: vyplácení výher je možná neoprávněné

Chyby v EET mohou vést i ke zneplatnění výher v související účtenkové hazardní hře (tzv. "Účtenkovce").

V pravidlech hry je zjevně také zaměňován pojem "tržba" s pojmem "příjem" nebo se souslovím "evidovaná tržba". Zřejmě nejde o náhodu. Autory této loterie jsou totiž asi ti stejní lidé, kteří napsali terminologicky zmatečný zákon o evidenci tržeb.

EET ale navíc umožňuje časově i jinak neomezenou storno evidenci, pokud se podnikatel spletl. Jenže Účtenkovka umožňuje vyplácení vysokých výher ze státního rozpočtu i na základě chybně vystavených účtenek, ať už byly zaměstnancem u pokladny následně stornovány (takže právně neexistují), budou stornovány později (takže bude jejich neexistence deklarována až někdy v budoucnu), nebo pokladní vydal (ať už schválně, nebo nezáměrně) účtenku, která je z nějakého důvodu neplatná (např. vůbec nedošlo k prodeji). V posledním zmíněném případě sice majiteli obchodu možná hrozí pokuta, pokud by kontroloři považovali jednání jeho zaměstnance za maření EET, ale případnou neoprávněnou výhru zákazníka v Účtenkovce by obchodník ani pokladní ze svého platit nemuseli. Je to logické, protože stát nemůže trestat obchodníka za to, že s jeho účtenkami následně hraje bez jeho souhlasu hazardní loterii. Zřejmě neoprávněnou výhru by tak zaplatili daňoví poplatníci.

V dalších odstavcích této části mojí stížnosti ještě s dovolením uvádím podrobnější výklad problémů s Účtenkovkou v návaznosti na problémy se Zákonem o evidenci tržeb uvedené v předchozí části mojí stížnosti:

Stát hradí ze státního rozpočtu výhry za každý kalendářní měsíc v hazardní loterii "Účtenkovka" v celkové měsíční výši pět milionů korun českých v hotovosti plus osobní automobil v předpokládané hodnotě 400 tisíc korun. Na internetových stránkách této loterie, na které odkazují oficiální internetové stránky Ministerstva financí ČR jako na svůj projekt, se v sekcích "Pravidla účtenkovky" a "Herní plán" (v dokumentu od ministryně financí ČR Aleny Schillerové) uvádí, že do Účtenkovky lze zaregistrovat pouze účtenky vydané obchodníkem, který eviduje tržby podle zákona o evidenci tržeb (a taková účtenka obsahuje kódy FIK a BKP).

Z metodického pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb od Generálního finančního ředitelství (GFŘ) však vyplývá, že finanční správa dohlíží na to, aby na základě tohoto zákona nebyly evidovány tržby, nýbrž k nim příslušné příjmy (rozdíl mezi pojmy "tržba" a "příjem", jak je chápán v české legislativě, jsem uvedl výše, ale tady stačí informace, že se jedná o rozdílné pojmy). Podle výkladu GFŘ se totiž v zákoně o evidenci tržeb za prvé pod pojmem "tržba" rozumí "evidovaná tržba" (a tedy také mj. pod slovním spojením "evidence tržeb" se myslí "evidence evidovaných tržeb") a za druhé se pod spojením "evidovaná tržba" a tedy i pod pojmem "tržba" v tomto zákoně myslí "příjem" (nikoli "tržba", jak je chápána ve všech ostatních českých právních předpisech).

Lze předpokládat, že někteří (pravděpodobně většina) příslušní podnikatelé jsou tímto výkladem (byť podle mého názoru neopodstatněným, chybným) ovlivněni a podle zákona o evidenci tržeb proto neevidují tržby, nýbrž k nim příslušné příjmy (tady stačí informace, že evidují něco jiného než tržby). Naproti tomu pravidla Účtenkovky vyžadují, aby byly soutěžní účtenky (obsahující kódy FIK a BKP) vydány obchodníkem, který podle zákona o evidenci tržeb eviduje tržby (nikoli příjmy). Pokud tedy nějaký podnikatel evidoval v souladu s interpretací finanční správy podle tohoto zákona příjmy místo tržeb, příslušnou účtenku nelze zaregistrovat do Účtenkovky. Vzhledem k tomu, že však Ministerstvo financí souhlasí s uvedenou interpretací GFŘ (jak mně pro Forum 24 potvrdilo v jiné souvislosti tamní tiskové oddělení a jak vyplývá i z mediálních výstupů příslušných ministrů financí), lze odůvodněně předpokládat, že při registraci žádné účtenky do Účtenkovky nezkoumá, zda podnikatel v daném případě evidoval příjem, nebo tržbu. Lze tak odůvodněně předpokládat, že některé (pravděpodobně většina) výhry v dosavadní historii hraní Účtenkovky byly ze státního rozpočtu vyplaceny neoprávněně.

Nelze vyloučit, že rovněž ve zmíněných pravidlech Účtenkovky bylo slovní spojení "evidovaná tržba" zaměněno za pojem "tržba" (resp. v množném čísle "tržby"). Tato záměna však nemá oporu v zákoně o evidenci tržeb a zřejmě ani v žádném jiném českém právním předpisu. V zákoně o evidenci tržeb jednak není nikde uvedeno, že "tržbou" se myslí "evidovaná tržba", a jednak je obzvláště z § 12 zřejmé, že pojem "tržba" není ani v tomto zákoně synonymem pro pojem "evidovaná tržba" (protože jinak by např. ve zmíněném § 12 byly z tržeb, které jsou evidované, vylučovány některé tržby, které jsou ale také evidované, tedy bylo by řečeno, že platba (která byla online zaevidována) není platbou (která byla online zaevidována), pokud platíme např. státu, což je v rozporu s logikou; je to principiálně stejné, jako kdyby bylo v zákoně uvedeno, že např. zelený hrnek není zeleným hrnkem, pokud patří státu apod., což je zjevný nesmysl). Jen pro doplnění uvádím, že navíc kdybychom přijali tento výklad GFŘ, že pojmy "tržba" a "evidovaná tržba" jsou vzájemně zaměnitelné a dále že se pod spojením "evidovaná tržba" (a tedy i pod pojmem "tržba") myslí "příjem", mělo by to zásadní dopad na zákon o účetnictví a tedy i na vypovídací hodnotu účetnictví řady českých společností. Pojem "tržba" totiž není v zákoně o účetnictví definován a vyplývá pouze z logiky (a také z ustálené dlouhodobé mezinárodní účetní teorie a praxe). Přijetím definice "tržby" jakožto "příjmu" v české legislativě by se tato logika z účetnictví vytratila.

Zákon o evidenci tržeb dále umožňuje časově neomezené storno evidovaných tržeb (a vystavování storno účtenek). Stát tedy může ze státního rozpočtu podle uvedených pravidel Účtenkovky hradit výhry i za takové výherní (vylosované) účtenky, které neexistují (ať už jejich storno proběhlo, nebo teprve někdy v budoucnu proběhne). Pokud přitom vylosovaná účtenka neexistuje (byla, popř. bude stornována), což potenciálně hrozí u všech účtenek, nemůže ani obsahovat výherní kód (na který se pravidla výher v Účtenkovce odkazují) a tudíž je takové losování neplatné a příslušná výhra je uhrazena ze státního rozpočtu neoprávněně. Pravidla Účtenkovky tedy umožňují vyplácení neoprávněných výher.

Ani v tomto případě média tyto pochybnosti nešíří, přestože jsem na ně také upozorňoval na serveru Forum 24.

4. Babiš koupil Čapí hnízdo od svých blízkých prakticky zadarmo

Premiér Babiš odmítl v rozhovoru pro Českou televizi v listopadu 2018 (před hlasováním sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě) odpovědět, za kolik koupil zpátky od svých blízkých na konci roku 2013 Čapí hnízdo. Už v roce 2016 jsem se podíval do příslušného účetnictví a z něj jsem nepřímo vyčetl, že skutečná (reálná) hodnota areálu, zjišťovaná v takových případech znalcem, v době, kdy se společnost vracela pod změněným jménem zpátky k Babišovi, činila pouhých 353 tisíc korun. Informaci jsem tehdy zveřejnil a následně opakovaně připomínal v různých článcích vztahujících se k tomuto případu na Svobodném fóru, resp. na Forum 24. Dostala se tak ke stovkám tisíc lidí (převážně z České republiky), ale žádná média ji nepřevzala.

Po zmíněném Babišově rozhovoru na podzim 2018 jsem se do účetnictví podíval znovu a uvědomil jsem si, že z něj můžu nepřímo vyčíst i dohodnutou cenu, za jakou si tenkrát Babiš Čapí hnízdo koupil. V tomto případě se rovnala znaleckému ocenění. Zní to neuvěřitelně, ale Babiš si tedy koupil Čapí hnízdo od utajených vlastníků (podle všeho od svých dětí a bratra své přítelkyně, nynějšího švagra) jen za 353 tisíc korun a taková byla zároveň jeho skutečná (odhadní) hodnota.

Jeho tehdejší majitelé tak zcela promrhali padesátimilionovou dotaci z EU i většinu počátečního vkladu (ve výši dva miliony korun) a nepomohl jim ani stamilionový bankovní úvěr, který získali díky tomu, že za jeho splacení ručila Babišova firma. Předem jim muselo být jasné, že nejpozději při prvním menším hospodářském útlumu v jejich odvětví či v české ekonomice pravděpodobně nebudou schopni splácet tak vysoký dluh, jenž se navíc samozřejmě postupně zvyšoval o úroky. Přitom neměli ani žádné vlastní pozemky, takže si je pronajímali od Babišova koncernu. Tuto informaci zjistilo v roce 2016 více novinářů z historických údajů v katastru nemovitostí a já jsem ji tehdy nezávisle ověřil v účetnictví. Tam jsem tehdy rovněž zjistil, že společnost Farma Čapí hnízdo neměla v inkriminované době ani žádné dostavěné budovy (např. kancelářské budovy, sklady, vrátnici či jiné zázemí).

Proč se však premiér Babiš bál v listopadu 2018 odpovědět v rámci rozhovoru pro ČT, za jakou cenu Čapí hnízdo koupil? Můžeme jen hádat. Možná má pro to nějaké nepřímé daňové důvody. Nebo odmítal odpovědět proto, že nechtěl znovu veřejně opakovat, jak bylo Čapí hnízdo životně závislé na obrovském úvěru poskytnutém díky ručení ze strany jeho firmy. Nebo možná proto, že za neúspěchem nestojí jeho blízcí, ale on sám. Sám se kdysi ve firmě schválně skryl za anonymní akcie a všechny dokumenty z inkriminované doby se prý někam ztratily. Jeho syn (údajně psychicky nemocný) novinářům ze serveru Seznam Zprávy na tajně pořízené nahrávce zveřejněné na podzim 2018 tvrdí, že byl spolumajitelem Čapího hnízda jen technicky (čili jen "na oko"), ale z médií se dozvěděl, že měl s areálem něco společného.

Premiér Babiš své mlčení o ceně, za jakou firmu koupil zpátky, tehdy na ČT hájil v podstatě tím, že je tato cena součástí kriminálního vyšetřování. Možná se jen neobratně vyjádřil, když nechtěl vyzrazovat další podrobnosti o svém podnikání. Ale pokud je tato neuvěřitelně nízká cena skutečně součástí trestního stíhání, je to další důvod, proč média měla (nebo by alespoň teď co nejdříve měla) převzít moje zjištění o její výši.

Informaci jsem rozšířil ještě na konci listopadu díky tištěnému Reflexu (kde byla umístěna mezi aktuality na prvních stránkách), avšak žádné jiné médium ji nepřevzalo, přičemž jsem tehdy na článek v Reflexu upozornil ČTK, kdyby měla zájem informaci dále šířit, a doplnil jsem stručně i způsob, jakým jsem tuto cenu odhalil.

Jak jsem ji tedy vlastně odhalil? V následujících odstavcích uvádím vysvětlení:

Účetnictví každé české firmy i některých velkých živnostníků popisuje na straně jedné jejich majetek (neboli aktiva) a na straně druhé odkud vzali na tento majetek peníze (čili zdroje financování neboli pasiva, např. od banky, od dodavatelů díky přechodnému dluhu vůči nim, od akcionářů, kteří se rozhodli vydat a koupit si nové akcie, z dřívějších vlastních zisků apod.).

Když si však jedna firma koupí druhou (nebo aspoň část jejích akcií), jako si Babišova IMOBA koupila zpátky Farmu Čapí hnízdo, vždy vznikne účetní problém. Jedna firma má ve svém majetku (v aktivech) druhou firmu, kterou si koupila. Druhá firma pak má logicky zrcadlově ve svém přehledu o finančních zdrojích (v pasivech) peníze od první firmy. Jako když jedna firma půjčí určitý obnos druhé firmě a ta jí proto logicky stejnou sumu dluží.

Když tedy dojde ke spojení takových firem (nebo z nějakého důvodu třeba i jen ke spojení jejich účetních výkazů), musíme tyto duplicity odstranit. Účetní tak odstranili z účetního přehledu finančních zdrojů (z pasiv) Čapího hnízda peníze, které dostalo od Babišovy firmy IMOBA (protože je má ve svých finančních zdrojích (pasivech) i sama IMOBA), a z jejího účetnictví (z aktiv) zase zrcadlově odstranili akcie Čapího hnízda (protože společný účetní přehled už přece jednou bude zahrnovat veškerý majetek i dluhy Čapího hnízda).

Jenže podle zákona směli odstranit jen takovou výši, v jaké Čapí hnízdo nově ohodnotil znalec. K 1. lednu 2014 sestavili tzv. "zahajovací rozvahu" Babišovy firmy IMOBA, která je volně dostupná na internetových stránkách obchodního rejstříku. Na jejím úplném konci v Komentáři uvedli, jakou částku z obou firem odstranili (je to tam nazváno jako "vyloučení finanční investice proti vlastnímu kapitálu"). Babišova IMOBA si sice Čapí hnízdo koupila už o několik málo měsíců dříve (a k začátku roku 2014, kdy bylo znalecky hodnoceno, už jen došlo k hlubšímu sloučení), ale za těch pár měsíců se skutečná hodnota Čapího hnízda jistě nijak zvlášť nezměnila, čemuž nasvědčuje i účetnictví. Tak jsem tedy odhalil skutečnou hodnotu společnosti Farma Čapí hnízdo v době, kdy se vracela k Babišovi.

Ale jak jsem zjistil, že dohodnutá kupní cena odpovídala tomuto znaleckému ocenění? Kdyby byla cena rozdílná, musel by být vzniklý rozdíl (přebytek či nedostatek) ve společném účetnictví zahrnut mezi dlouhodobá nehmotná aktiva do položky "goodwill" nebo "oceňovací rozdíl", což jsou primárně synergické efekty, za které byl kupující ochotný zaplatit, protože např. vybavená továrna má mnohdy vyšší hodnotu než prázdná továrna a odděleně nakoupené stroje, popř. další suma, jakou byl kupující ochotný ještě přihodit k momentální "reálné" (tržní, znalecky odhadnuté) hodnotě nakupovaného 100% podílu identifikovatelných čistých aktiv (resp. vlastního kapitálu), včetně vedlejších pořizovacích nákladů. Jenže jak jsem vyčetl z této zahajovací rozvahy, v tomto případě zůstaly uvedené položky nulové, jako byly i před sloučením (přesněji řečeno oceňovací rozdíl se ani v účetnictví firmy IMOBA neobjevil, což pouze znamená, že znalec oceňoval každý majetek i dluh Čapího hnízda zvlášť, nikoli jako celek).

Nemůžeme z toho vyčíst, jestli Babišova firma vůbec zaplatila (popřípadě se zavázala zaplatit) majitelům (asi Babišovým dětem a jeho nynějšímu švagrovi, zanedbáme-li vedlejší náklady spojené s koupí) alespoň oněch 353 tisíc korun. Ale v účetnictví a tedy asi i v daňovém přiznání to tvrdí.

5. Čapí hnízdo podezřele obchodovalo s Babišovými firmami

V roce 2016 tehdejší ministr financí Babiš tvrdil na mimořádné schůzi sněmovny k případu Čapí hnízdo, že se pod tlakem poslanců rozhodl přiznat, komu prodal společnost Farma Čapí hnízdo. V inkriminované době prý patřila jeho dvěma dospělým dětem a bratrovi jeho přítelkyně (nynější manželky). Upozornil jsem tehdy na Svobodném fóru veřejnost, že pokud je to po sérii Babišových lží a vykrucování tentokrát už pravda, takže jeho blízcí přinejmenším z pohledu finančního úřadu Čapí hnízdo vlastnili, mohou mít jak jeho firmy, tak i Čapí hnízdo velký daňový problém. Možná právě proto se Babiš kdysi rozhodl skrýt za anonymní akcie, následně se za ně skrývali i jeho blízcí a možná právě proto dlouho nechtěl vyzradit jejich identitu. V této souvislosti vypadá nutně podezřele také skutečnost, že se údajně všechny dokumenty (např. zápisy z valných hromad) z té doby, které by pomohly odhalit totožnost vlastníků Čapího hnízda, záhadně ztratily (na papíře i v elektronické podobě). Existuje přitom důvodné podezření, že Babiš řekl při zmíněném jednání Poslanecké sněmovny pravdu. Jednalo se tedy o osoby blízké, jak vyplývá mimo jiné z výše uvedených příbuzenských vztahů či ze skutečnosti, že Babiš tyto majitele společnosti Farma Čapí hnízdo v letech 2008 (nebo 2009) až 2013 chránil, když nezveřejnil jejich identitu.

Z účetnictví společnosti Farma Čapí hnízdo jsem tehdy vyčetl, že obchodovala se třemi Babišovými firmami. Babišova společnost Agrofert holding jí v průběhu inkriminované doby ručila za přijatý obrovský bankovní úvěr, který tedy získala právě díky jejímu ručení a později jí kvůli tomu dlužila. Babišova společnost IMOBA jí pronajímala pozemky, na kterých pak areál Čapího hnízda budovala, a budovy a měla vůči ní (za ní) pohledávku. Babišova společnost AGROTEC jí pronajímala osobní automobil. Podle svého účetnictví tehdy prováděla společnost Farma Čapí hnízdo technická zhodnocení (zřejmě nějaké stavební úpravy apod.) na budovách Babišovy společnosti IMOBA.

Problém je, že blízcí lidé či blízké firmy si podle zákona nemohou prodávat zboží ani poskytovat služby za libovolnou cenu (stejně jako v případu Profrost). Jinak by si mohli podle potřeby převádět zisky a šidit tak daňovou správu i další své věřitele (např. své zaměstnance, dodavatele, banky, případné poškozené zákazníky apod.). Jenže pokud Babiš skrýval totožnost svých blízkých v roli obchodních partnerů z Čapího hnízda nejen před veřejností a auditory, ale i před daňovou správou, nemohli kontroloři tušit, že možná mají prověřit výši těchto cen (úroků, nájmů apod.).

Mimochodem, v létě 2017 Babiš s Jaroslavem Faltýnkem (jeho někdejším blízkým firemním kolegou a nynějším blízkým stranickým spolupracovníkem) připustili, že Babiš původně část společnosti prodal své dlouholeté přítelkyni (nynější manželce) Monice a teprve ta ji přeprodala svému bratrovi. Možná právě proto, že bratr přítelkyně nemusí být považován za blízkou osobu.

V roce 2017 potvrdila správnost mého závěru o možném problému s "převodními cenami" advokátka Monika Novotná v rozhovoru s Dušanem Šrámkem na serveru Česká justice. Jsem si téměř jistý, že se pan Šrámek nechal inspirovat mými články.

Finanční úřady se problému věnovaly, ale výsledek jejich šetření není mně ani veřejnosti známý. Samozřejmě se nelze vyhnout pochybnostem o nestrannosti vedení daňové správy, když byl její tehdejší šéf dosazen zrovna ministrem Babišem.

Ostatní média tyto moje informace nepřevzala. Teprve v roce 2018 přišly Hospodářské noviny s informací, že má německá daňová správa už od roku 2014 důvodné pochybnosti, o kterých se tehdy podělila s českou daňovou správou, jestli byly legálně stanoveny vysoké ceny konkrétně za reklamu, kterou mělo poskytovat Čapí hnízdo německé dceři Agrofertu.

6. Čapí hnízdo a OLAF: další Babišovy a Faltýnkovy lži

Babiš nelhal v případu Čapího hnízda pouze tehdy, když tvrdil, že už si nepamatuje, komu akcie prodal, a že neví, komu v inkriminované době společnost patřila. Na podzim 2016 opakovaně tvrdil (např. v rozhovoru pro iDNES.cz), že jeho firmy nejsou v tomto případu prověřovány Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Proto jsem se tam zeptal. Odpověděli mi, že již od ledna 2016 nějakou Babišovu firmu prověřují. To znamenalo, že Babiš buď lže, nebo je prověřován v jiném případu a tají to před veřejností.

Informaci jsem zveřejnil na Svobodném fóru, ale žádná média ji navzdory obecnému zájmu o případ nepřevzala ani si ji sama u úřadu neověřila. Možná Babišovi zkrátka a priori nevěřila, nebo (což není moc pravděpodobné) tuto Babišovu lež nezachytila. Vzhledem k tomu, že ředitel ČTK hájí dlouhodobě (již ve fázi prověřování) mnohem otevřenější přístup ČTK k případu Čapího hnízda než k případu firmy Profrost mimo jiné tím, že se Čapím hnízdem zabýval i evropský úřad, ČTK na konci roku 2016 a větší část roku 2017 zjevně buď vycházela z mojí informace, že OLAF nějakou Babišovu firmu prověřuje, nebo také Babišovi v tomto případě a priori nevěřila.

Následně se ukázalo, že Babiš skutečně lhal (nebo přinejmenším neměl správné informace). Pokud vím, dosud se za to veřejně neomluvil.

Již v roce 2016 jsem také na Svobodném fóru nastínil, proč zřejmě lze na Čapí hnízdo fakticky nahlížet jako na Babišův dotační a případně i daňový podvod. I kdyby totiž říkal pravdu, když otočil a tvrdil, že majiteli byli jeho děti a nynější švagr, okolnosti nasvědčují tomu, že měl být prodej zaúčtován pouze jako tzv. "repo obchod". Vždyť Čapí hnízdo bylo životně závislé na Babišově podnikatelském impériu. Stavělo přece na jeho pozemcích. Navíc jen díky němu (jeho ručení) získalo v poměru k velikosti společnosti (včetně dotace) obrovský bankovní úvěr, který téměř nemělo šanci i s úroky splatit, zvlášť pokud by přišla na jejich odvětví nebo na celou českou ekonomiku recese. Ta přitom opravdu přišla a navíc byla hluboká.

Značnou část rizik za projekt Čapího hnízda zkrátka od počátku nesla Babišova firma, což navíc nasvědčuje tomu, že měl Babiš se svými blízkými předem dohodnuté "nenásilné" vrácení Čapího hnízda (postaveného na jeho pozemcích) zpátky do jeho rukou, ovšem i se zmíněnou dotací.

V případě "repo obchodu" by Čapí hnízdo zůstalo po celou dobu vykázáno v Babišově majetku, takže by pochopitelně nesmělo získat onu dotaci z EU určenou pro malé a střední podniky. Babišova firma si teď navíc každoročně snižuje daň z příjmů díky odpisům areálu, který byl postaven i díky této dotaci (byť samotná dotace v tomto případě odpisována není).

Moje závěry o "repo obchodu" (resp. o faktickém vlastnictví Čapího hnízda Babišovou skupinou) později (na podzim 2017) potvrdila údajná uniklá dokumentace z banky HSBC Holdings, která zmíněný úvěr financující projekt Čapího hnízda poskytla. Dokumentaci sice zveřejnil anonymní twitterový účet "Skupina Šuman", nicméně Babiš ani nikdo jiný relevantní pravost dokumentace veřejně nepopřel (Babiš ji dokonce nepřímo potvrdil) a mnohá média včetně ČT tento twitterový účet pochopitelně opakovaně (i v tomto případě) citovala.

Šéf poslanců a tehdejší (i nedávný) první místopředseda ANO Jaroslav Faltýnek zase v této kauze asi lhal začátkem roku 2016, když na České televizi přesvědčoval diváky, že si nevzpomíná, komu o několik let dříve schvaloval jako člen vedení Babišovy firmy Agrofert holding ručení za stamilionový bankovní úvěr na stavbu (popř. i rozjezd) Čapího hnízda. Omlouval to svým vysokým věkem (tehdy 53 let) a s tím související špatnou pamětí, která mu však zjevně podle jeho názoru nebrání ve výkonu vysokých politických i stranických funkcí.

Když však jemu i Babišovi o více než rok později hrozilo vydání sněmovnou k trestnímu stíhání, vzpomněl si na tiskové konferenci, že se tehdy dokonce účastnil Babišova tajného předání anonymních akcií pozdějšího Čapího hnízda Babišovým blízkým. Prý má dokonce k dispozici prodejní smlouvu i protokol o jejich fyzickém předání. Na tuto zásadní nesrovnalost v jeho výpovědích či náhlou obnovu paměti jsem okamžitě upozornil na serveru Forum 24. Pokud vím, jiná média si jí nevšimla, popřípadě ji ignorovala.

Ať si každý udělá svůj názor, jestli má Faltýnek jen mizernou paměť, nebo veřejnosti v jednom z těchto dvou okamžiků sprostě lhal. Mimochodem, ještě téhož dne, kdy se zřejmě usvědčil ze lži, na ČT znovu obrátil a tvrdil, že nemůže vědět, jestli Babiš lhal, když původně předstíral, že neví, komu akcie prodal a komu v inkriminované době patřily. Faltýnek dokonce začal tvrdit, že o Čapím hnízdě neví nic.

7. NKÚ: Nesrovnalosti na Babišově ministerstvu přesahují za jediný rok 240 miliard korun

V roce 2017 nalezl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) při namátkové prověrce účetnictví ministerstva financí za rok 2015 řadu nesrovnalostí. ČTK tehdy uvedla nesprávný údaj, že tyto nesrovnalosti činí asi sto miliard korun. Informaci od ČTK pak nekriticky převzala řada českých médií (včetně ČT). Když jsem si však tehdy pročetl příslušnou zprávu NKÚ, zjistil jsem, že nesrovnalosti ve skutečnosti přesahují 240 miliard korun a navíc se mohou táhnout i do dalších let a ve špatné výši může být vykázán i státní dluh.

Jak vyplývá ze zprávy NKÚ, chyba v řádu desítek miliard korun vznikla už jen "zapomenutím" na závazný slib státu, že bude postupně odstraňovat ekologické škody způsobené komunistickou diktaturou (na skládkách, v důlních oblastech, na vojenských základnách apod.) a "zapomínáním" snížit vykazovanou hodnotu různého znehodnoceného státního majetku.

Dále ministerstvo pod Babišovým vedením záměrně chybně informovalo o dluzích, které našemu státu hrozí (popřípadě obdobně o majetku, který by si někdo mohl od státu nárokovat). Podle odborného odhadu NKÚ nepřesnost činí více než 100 miliard. Babišovo ministerstvo se však hájilo, že díky takovému nepovolenému zkreslování způsobenému zjednodušením práce účetních můžeme obdobné údaje (byť zároveň obdobně chybné) bez problémů vyžadovat také od různých dalších státních a veřejných institucí.

Dále Babišovi podřízení v jednom případě vykázali místo 83 miliard pouze 83 milionů a ani se za to neomluvili.

Dalších 31 miliard korun dluhů přesunuli do špatných položek. Z toho v případě asi 20miliardové státní garance nebylo podle NKÚ vůbec zřejmé, že ji stát poskytl. Ministerstvo se hájilo, že sice špatně vykázalo strukturu dluhů a možných (hrozících) dluhů, ale jejich celkovou výši vykázalo správně.

Ve svých tehdejších článcích pro Forum 24 jsem popsal i další detaily k tomu, na co NKÚ přišel a jak se Babišovo ministerstvo snažilo obhájit. Všechna média včetně ČT však nadále setrvala u své původní, chybné (resp. hodně zavádějící) informace.

Jak asi došlo k chybě ve zprávě ČTK? Samotný NKÚ ve své tiskové zprávě nezveřejnil celkový rozsah odhalených nesrovnalostí, a proto je novináři případně museli spočítat. V ČTK se pravděpodobně v zájmu rychlého zveřejnění chytli příkladu v závěru zprávy NKÚ, ve kterém kontroloři uvedli, že pouhá změna přístupu Babišových podřízených k oceňování některých skutečností by vedla ke změnám v účetní závěrce jen právě za rok 2015 ve výši přes sto miliard korun.

8. Babišovy korunové dluhopisy: případ možná ještě není a neměl by být u konce

Ve druhé polovině října 2018 jsem se dozvěděl od vrchního komisaře republikové kriminální centrály (NCOZ) Milana Valáška, že tamní detektivové v srpnu odložili (čili v podstatě ukončili) prověřování Babišovy firmy Agrofert ve známém případu korunových dluhopisů, protože nikdo z firmy podle nich nespáchal trestný čin. Napsal jsem o tom a o souvislostech článek pro tištěný Reflex, ale zrovna v den, kdy připravované vydání odešlo do tiskárny, přinesl tuto informaci server iRozhlas, který ji získal od příslušného státního návladního. Na rozdíl ode mě však nezískal informaci, který policejní orgán se případem dlouhodobě až do srpna 2018 zabýval a který tedy případ nakonec odložil. Případ prověřoval Odbor závažné hospodářské trestné činnosti NCOZ. Věnoval se jednak samotnému vydání korunových dluhopisů Babišovou společností Agrofert holding (tak se tehdy jmenovala současná firma Agrofert z jeho svěřenského fondu) a dále také zkoumal, kde vzal Babiš na jejich nákup peníze.

Ve zmíněném článku pro Reflex a v jiných souvislostech i v dřívějších článcích pro Forum 24 jsem však také upozornil na precedentní soudní rozsudky, na základě kterých by analogicky mohl být odsouzen i nynější premiér Babiš (což bych mu samozřejmě nepřál, pokud by se nakonec vše vysvětlilo a ukázalo by se tak, že je nevinný).

Samotné osvobození Babišovy firmy (resp. Babiše, pokud jde o jeho firemní rozhodování) od podezření z trestného činu je podle mě logické. Každá firma se přece může rozhodnout, jestli vydá podnikové dluhopisy, nabídne je veřejně, nebo třeba jen svým vlastníkům a rozdělí je na více kousků, třeba proto, aby s nimi mohla lépe obchodovat (tedy aspoň pokud by takové dělení nebylo neúměrně nákladné), klidně i na miliardy kousků, jako to provedl Babiš se svou firmou.

Každý investor včetně Babiše se také přece může rozhodnout, jestli vydá radši akcie, nebo podnikové dluhopisy, ať už má pro to daňové či jiné důvody (např. plánovaný prodej části či celé firmy se snahou ponechat si od ní alespoň dluhopisy).

Ani výše úroků sjednaných mezi Babišem a jeho firmou není pro desetileté dluhopisy nijak podezřele vysoká, vezmeme-li v úvahu také prémii za riziko, jaké investoři musejí u takto dlouhodobých dluhopisů strpět.

Babiš však neplatí a až do roku 2022 ani nehodlá platit každoročně asi třináct milionů korun z těchto svých úrokových příjmů. Před daňovou správou totiž předstírá, že jím držený dluhopis (nebo snad dva či tři dluhopisy z jediné emise) uměle rozdělený na více než miliardu kousků je ve skutečnosti více než miliarda miniaturních dluhopisů. Přitom dokonce i on sám v roce 2017 na ČT přiznal, že jeho firma dluhopis rozdělila účelově.

Nejvyšší správní soud analogicky zakázal umělé dělení veřejných zakázek. Zakázky sice asi pro různé účely (nebo jen tak pro legraci) rozdělit lze, ale nesmí se na to brát ohled při výběrových řízeních. Soud tak rozhodl právě proto, že je nepřípustné brát ohled na umělé dělení.

Soudní dvůr EU zase zakázal finančním úřadům po celé EU dělit investice podnikatelů na přípravnou fázi a následnou skutečnou hospodářskou činnost. I takové dělení je totiž pouze umělé. Podnikatelé (čeští i po celé EU) si tak mohou nárokovat odpočet DPH už u přípravné fáze investice (ať už ji tak sami nazývají, či nikoli), a to i v případě, že jim pak jejich prokazatelně upřímný investiční záměr vůbec nevyjde.

Obdobně zaměstnavatel sice může svému zaměstnanci uměle rozdělit jeho pracovní úvazek (nicméně kvůli pracovnímu právu bude muset svůj postup nějak rozumně zdůvodnit, např. že zaměstnanec vykonává více rozličných činností), ale nesmí pak předstírat např. před finanční správou, že rozdělení není pouze umělé.

Ve zmíněném článku pro Reflex jsem přitom upozornil, že není jasné, jestli policie prověřovala (zatím) pouze Babišovu firmu a zdroj Babišových peněz na nákup dluhopisů, nebo (už) i Babišův daňový postup. Navíc by ještě také daňová správa zřejmě mohla v této kauze podat případnou žalobu na Babiše. Tak jako v případě tzv. "převodních cen" u Čapího hnízda však i v tomto případě platí, že pochopitelně musejí nutně vznikat pochybnosti o nestrannosti vedení daňové správy. Žádní další komentátoři uvedené soudní rozsudky v souvislosti s Babišovými korunovými dluhopisy dosud nezmínili, ačkoli se případ táhl více než rok a půl a možná ještě není definitivně u konce.

9. Mezera v zákoně: Vydávat zboží lze i o všech státních svátcích

Vláda Bohuslava Sobotky zakázala obchodníkům s velkou prodejní plochou (podlahou) až na výjimky prodávat lidem zboží během většiny našich státních svátků. V příslušném zákoně jsem však zřejmě objevil určitou nezamýšlenou skulinu.

Česká obchodní inspekce (ČOI, lidově "čoika") považuje za prodej zboží nejen uzavření kupní smlouvy, ale i předání zboží. Obchody tedy nemohou svým zákazníkům ani pouze předávat zboží, které si koupili typicky přes internet.

Jenže je rozdíl, jestli zboží předáváte, nebo pouze vydáváte. V čem? Převzetím zboží se myslí např. převzetí různých rizik s ním spojených apod. Pokud si zákazník závazně objednal přes internet zboží (koupil si ho) a navíc souhlasil i s převzetím všech rizik, už si ho po právní stránce převzal. Jeho zboží sice leží kdesi v prodejně na skladě, ale pokud by byl sklad dejme tomu vytopen při povodních, neměl by nárok na náhradu škody. Zboží už je totiž jeho a tak sám nese odpovědnost za to, kde ho skladuje. Až si zákazník pro své zboží do prodejny přijde (pokud sklad žádné záplavy apod. nepostihly), skladník nebo prodavačka už mu ho jen vydají. Jak jsem však nakonec na základě svých dotazů překvapivě zjistil, "čoika" má pod slovem "předání" ve skutečnosti na mysli fyzický výdej.

Pouhý výdej přitom podle mého výkladu logicky nemůže být považován za součást prodeje. Může tedy probíhat i o všech státních svátcích. Zákazníci si tedy můžou přijít během jakéhokoli státního svátku do prodejny vyzvednout zboží, které si již dříve (mimo ony vybrané státní svátky) přes internet závazně objednali a zároveň převzali všechna rizika s ním spojená.

(Jen drobné doplnění: K objednání (a právnímu převzetí) navíc pravděpodobně může dojít i během oněch vybraných státních svátků, třeba i přímo v obchodě prostřednictvím připravených terminálů. Pro takové objednávání zboží přes internet však zákazníci nesmějí mít v té které provozovně během vybraných státních svátků k dispozici plochu větší než dvě stě metrů čtverečních. Tato plocha přitom nesmí být za tímto účelem nárazově zmenšována. Tak aspoň zní výklad „čoiky“ obecně k prodávání během vybraných státních svátků mnou aplikovaný na tyto případy. To znamená, že pokud mají obchodníci pro své zákazníky připravené terminály s internetem, nesmí tato prodejní plocha plná terminálů přesáhnout uvedený povolený limit nejen o vybraných státních svátcích, ale ani dlouhodobě (např. celoročně). Tedy pokud chtějí obchodníci využít této skuliny v zákoně. Toliko drobné doplnění.)

"Čoika" však s mým výkladem nesouhlasí, protože fyzický výdej považuje, jak už jsem uvedl, podle mého názoru nelogicky (a snad i v rozporu s právními předpisy nebo přinejmenším v rozporu s logikou účetnictví a tedy i v rozporu s věrným finančním popisem fungování zákonem stižených prodejen) za součást prodeje (protože souvisí s objednáním). Jen fyzický výdej nenazývá výdejem, ale předáním.

Mimochodem samotné převzetí rizik (předání (objednaného) zboží po právní stránce zákazníkovi, ačkoli fyzicky zůstalo v prodejně na skladě) "čoika" kupodivu za součást prodeje naopak nepovažuje.

"Čoika" navíc považuje během většiny státních svátků pro obchodníky s velkou prodejní plochou za zakázané i jen přijímat, třeba i pomocí automatického systému, objednávky zadané zákazníky někdy v minulosti. Zřejmě však pochopitelně nezakazuje jejich vyřizování (např. dohadování zakázek u dodavatelů).

Na nejasnosti jsem upozorňoval na Svobodném fóru v různých souvislostech již od přijetí zákona v roce 2016. Žádná další média se této možné mezeře v zákoně ani spornému výkladu "čoiky" nevěnovala, přestože některá včetně ČT informovala o souvisejícím sporu mezi "čoikou" a společností Alza.cz.

10. Kauza Chaps: Možný tunel v Českých drahách

České dráhy koupily v roce 2017 možná až několikanásobně předraženou firmu Chaps známou svým internetovým vyhledávačem dopravních spojů IDOS. Na možný problém upozornil ještě před uskutečněním prodeje server Zdopravy.cz. Ten tehdy rovněž uvedl sjednanou cenu za Chaps ve výši nejméně 400 milionů korun, přičemž se odkazoval na své zdroje. České dráhy cenu nezveřejnily, protože ji považují za obchodní tajemství. Uvádějí však, že ocenění firmy Chaps (na základě kterého snad byla cena stanovena) provedl nezávislý expert (společnost Cyrrus corporate finance) a použitou metodu ocenění ověřil znalecký ústav (společnost Statikum). Zároveň však České dráhy přiznaly, že součástí koupě byly i desítky milionů korun na bankovních účtech. Kupování si peněz přitom nebývá obvyklé, přinejmenším z daňových důvodů.

Na základě alespoň velmi hrubého výpočtu vycházejícího z ročních zisků společnosti Chaps (upravených o daň, úroky, odpisy a tržní znehodnocení majetku) jsem odhadl skutečnou hodnotu firmy. Nejprve jsem musel vycházet pouze z údajů za rok 2012, protože společnost Chaps od té doby z neznámého důvodu neplnila svou povinnost zveřejňovat své účetní výkazy v obchodním rejstříku, jak jsem upozornil. Později jsem již mohl vycházet z dodatečně zveřejněných údajů za další tři roky.

Hodnota společnosti Chaps podle mého velmi hrubého odhadu činila ke konci roku 2015 asi 55 milionů korun. Od té doby navíc mohla významně poklesnout, protože podle serveru Zdopravy.cz přišla společnost později o svůj dosavadní monopol na internetové vyhledávání dopravních spojů. Odhad se sice může v závislosti na metodě ocenění i na znalostech dalších podrobností podnikání společnosti a efektů spojení s Českými drahami lišit i o desítky procent, ale téměř určitě ne násobně. Podle mého odhadu byl přitom nákup zhruba sedminásobně předražený.

Jak už jsem uvedl, České dráhy podle svého tvrzení navíc také zaplatily svými penězi několik desítek milionů korun, aby získaly peníze ve stejné výši. I kdyby si však kupovaly třeba sto milionů korun, činila by rozumná cena za Chaps hrubým odhadem jen 155 milionů (uvedených 55 milionů plus kupované peníze ve výši sto milionů), takže by byl nákup i tak více než dvojnásobně předražený. Jde přitom o stovky milionů korun.

Podle serveru Zdopravy.cz může být část rozdílu dána také nešťastnou okolností, že se České dráhy staly na společnosti Chaps jakožto svém dlouhodobém dodavateli závislé a přechod na jiného dodavatele by tak byl nákladný, takže se vyplatilo připlatit vlastníkům společnosti Chaps. Jenže tím nelze u veřejných zakázek obhajovat vyšší cenu a někdo by za takovou situaci asi měl nést trestněprávní odpovědnost. Už proto, aby se takový, pro veřejné finance špatný postup nestal příkladem.

V době, kdy server Zdopravy.cz informoval o plánované koupi poprvé, jsem rovněž pro zajímavost upozornil veřejnost, že jejím klíčovým aktérem je šéf olomoucké oblastní organizace ANO a bývalý vysoce postavený zaměstnanec Babišových firem Milan Feranec. Ten se stal jen o několik měsíců později po volbách poslancem za ANO. Podezřelá může být rovněž skutečnost, že k nákupu došlo jen několik dní poté, co se Feranec stal poslancem a získal tak ochranu před právem v podobě poslanecké imunity.

Chystaný nákup vyvolávající nutně pochybnosti byl ostatními médii (s výjimkou serveru ParlamentníListy.cz, který mě citoval) přehlížen, ale po uskutečnění nákupu některá média o problému informovala (kromě aktualizovaných informací na serveru Zdopravy.cz, který s nimi přišel opět jako první, a mých článků na serveru Forum 24 informace přinesly také ČTK, Info.cz, Euro.cz a další; servery iRozhlas či Blesk.cz pak převzaly zprávu ČTK).

11. Babiš a ČEZ: lži o dividendách, ovlivňování ceny akcií, ukončené vyšetřování ČNB

Někdejší ministr financí Babiš oznámil v roce 2014 v Hospodářských novinách, že rozdělí celý (konsolidovaný) zisk energetického koncernu ČEZ za rok 2013 na dividendách mezi akcionáře. Mohl se tím dopustit dvou trestných činů.

Za prvé, svým rozhovorem pro noviny tento svůj plán prozradil vybraným novinářům několik pracovních dní (kdy měly otevřeno obě české burzy) dopředu. Dal jim tak možnost, aby se dostali relativně levně k akciím, jejichž zdražování po zveřejnění rozhovoru bylo možné očekávat. Akcie ČEZ v inkriminovaných dnech skutečně výrazně posílily, a to na základě velmi nadstandardního zájmu o jejich koupi. Ani samozřejmě nelze vyloučit, že se svým postupem Babiš pokusil krýt někoho jiného.

Případ vyšetřovala kvůli důvodným podezřením na spáchání trestného činu ještě v průběhu roku 2014 Česká národní banka (ČNB), ale žádný trestný čin se jí nepodařilo prokázat. O tomto výsledku vyšetřování jsem tehdy informoval pouze já na serveru Skutečnosti. Neinformovala o něm ani ta média, která se jinak tomuto případu věnovala.

Za druhé, Babiš navíc tehdy lhal, nebo se přinejmenším vyjádřil velmi matoucím způsobem. Nakonec totiž nebyl rozdělen ani zdaleka celý zisk koncernu ČEZ. Své plány přitom Babiš lépe nevysvětlil ani po vydání inkriminovaného rozhovoru, kdy začal zájem o akcie koncernu strmě růst, jak se sám Babiš tehdy chlubil na oficiálním facebookovém profilu ANO. Dodatečně se hájil, že měl na mysli pouze to, že vládě navrhne, aby byl celý zisk rozdělen. Vláda však hlasovala proti jeho návrhu, možná i proto, aby koncernu ČEZ zůstaly z jeho hospodaření za rok 2013 nějaké vlastní (neúročené) peníze na opravy a údržbu, mzdy, každodenní provoz či investice do elektráren. Babiš se, pokud vím, za tuto svou lež či neobratnost s negativními ekonomickými důsledky dosud veřejně neomluvil ani z ní nevyvodil žádné jiné důsledky (např. rezignace na ekonomické funkce v politice apod.).

V této souvislosti mi dovolte na podporu především informací uvedených v této části mojí stížnosti (a také v části o zmařené dostavbě jaderné elektrárny Temelín) také zmínit, že stručnější verzi mých informací uvedených v této stížnosti (s výjimkou dosud nikde nezveřejněné části o lžích filozofa Chomského na ČT) "olajkoval" na sociální síti někdejší seniorní investiční specialista v koncernu ČEZ (v současnosti ředitel odboru přípravy investičních zakázek v divizi "Energetické produkty" koncernu ČEZ).

O výsledcích uvedeného vyšetřování ČNB i dalších uvedených souvislostech jsem tehdy ČT informoval. Informace prý byly předány redakci Zpravodajství, ale nebyly zveřejněny.

12. Výsledky EET: Babišovo ministerstvo se spletlo o 1100 %

Začátkem roku 2017 odhadlo ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše (a pod dohledem jeho tehdejší příslušné náměstkyně a nynější ministryně financí v jeho vládě Aleny Schillerové, rovněž za ANO), že za prosinec 2016 vzrostly přiznané tržby v sektorech, kde byly nově zavedeny "online pokladny" (známé jako systém EET), přibližně na dvojnásobek oproti prosinci 2015. Ministerstvo tento vývoj přičítalo z valné části právě EET. Český statistický úřad (ČSÚ) však následně zjistil, že tržby v těchto sektorech ve skutečnosti vzrostly jen asi o 7,6 %. Ministerstvo se tak spletlo o více než 92 procentních bodů, což činí neuvěřitelných asi 1100 %.

Čím byla taková chyba způsobena? Jistě především velmi nevhodně (či nešťastně) vybraným statistickým vzorkem. Ministerstvo totiž samozřejmě odhad provedlo jen na základě údajů z vybraných hospod či autokempů apod. Věřme, že tamní úředníci jinak použili správné statistické metody.

Podle tvrzení Schillerové však srovnávali tržby za prosinec 2015 s výstupy z EET za prosinec 2016 čili s tzv. "evidovanými tržbami" neboli s účetními příjmy (alespoň podle výkladu ministerstva), což by byla chyba. Je možné, že si zkrátka Schillerová a její podřízení pouze opět spletli pojem "tržba" s pojmem "příjem", tentokrát v případě prosince 2015 dokonce bez souvislosti s EET (a tedy bez možnosti jakkoli se odvolávat na údajnou netradiční terminologii v rámci EET), a ve skutečnosti porovnávali příjmy s příjmy. Zároveň pak museli doufat, že podnikatelé z jejich vzorku v prosinci 2016 skutečně evidovali na svých "online pokladnách" příjmy a nikoli tržby.

Pokud však ministerstvo vycházelo při svém výpočtu za prosinec 2015 např. ze zaúčtovaných tržeb v rámci podvojného účetnictví (které je pro velké živnostníky a pro spoustu větších firem povinné) s přihlédnutím k použitým účetním způsobům (české versus mezinárodní) a v prosinci 2016 evidovali podnikatelé na svých "online pokladnách" ve shodě s názorem ministerstva příjmy, nutně při porovnání musel vyjít nárůst už jen kvůli DPH minimálně o 15 procentních bodů vyšší, než jaký skutečně nastal. DPH je totiž příjmem firmy (protože od zákazníků přijímá peníze včetně peněz za DPH), ale není její tržbou (protože DPH je jen jakousi průtokovou položkou, která je vybírána od zákazníků, aby byla následně předána státu, a proto nesmí jakkoli přímo ovlivnit hospodářský výsledek firmy a tedy ani výši jejích tržeb).

Další rozdíl mohl být způsobený tím, že např. v sektoru stravování docházelo v období zavádění EET k neobvykle častému zavírání provozoven (hospod), zejména venkovských (podle rozsáhlého průzkumu citovaného i přímo tehdejší náměstkyní Schillerovou zčásti právě i kvůli EET, ale i kvůli zvyšování přikázané minimální mzdy, později i kvůli zákazu kouření atd.). Ministerstvo totiž zřejmě bralo v úvahu pouze údaje z EET od nezaniklých hospod, protože ty zaniklé pod online evidenci svých (nulových, resp. neexistujících) tržeb samozřejmě nespadají. Naproti tomu ČSÚ vždy zkoumá celé odvětví, takže se v jeho datech negativně projeví i zavírání firem.

Další, nepatrný rozdíl mohl být ještě způsoben případným použitím skutečných údajů z EET, tedy bez jejich snížení o inflaci.

Sám ČSÚ přišel s dalšími rozdíly své metodiky oproti metodice ministerstva (trochu jiné vymezení jednotlivých podnikatelských aktivit, na rozdíl od EET také zjišťování bezhotovostních tržeb), ty však jsou ve výsledku ve sledovaných odvětvích ekonomiky v porovnání s velkou celkovou chybou v odhadu ministerstva jistě zanedbatelné.

Ministerstvo pochopitelně uznalo data ČSÚ jako správná. Mediální svět na ně tehdy čekal více, než je obvyklé, právě kvůli porovnání se zveřejněným odhadem ministerstva financí. Řada médií pak o velkém rozdílu informovala. Jeho možnými příčinami se však, pokud vím, média (kromě mě na Forum 24) detailně nezabývala.

13. Ztráta z devizových intervencí? Desítky až stovky miliard korun

Znehodnocování (oslabování) české koruny naší centrální bankou (ČNB) zaujalo veřejnost i média. Devizové intervence (v tomto případě nákupy cizích měn) za tímto účelem oficiálně probíhaly v letech 2013 až 2017. ČNB se tak oficiálně původně snažila zabránit spirálovitému poklesu cen zboží i služeb (ale i mezd, nájmů, dividend či úroků), který údajně, podle její bankovní rady, hrozil.

Postupně se však ČNB rozhodla v těchto intervenčních nákupech cizích měn pokračovat i jen kvůli snaze o dosažení takové míry inflace, jakou si kdysi naplánovala, veřejně ji vyhlásila a snaží se jí držet. Ještě v roce 2017, již po skončení oficiálních intervencí, však dlouhodobé prognózy samotné ČNB ukázaly, že dokonce přestřelila.

Podle některých ekonomů mohla být naše měna uměle znehodnocována také proto, aby se díky zlevnění našeho zboží a služeb zlepšil náš vývoz a utráceli u nás více zahraniční turisté. Zároveň se však kvůli tomu zdražily naše nákupy ze zahraničí (dovoz) či v zahraničí (typicky na zahraniční dovolené).

Celkově za dodržení svého slibu z roku 2013 utratila ČNB za peníze držitelů českých korun (tedy zejména Čechů) přes dva biliony korun. Nejrychleji utrácela kvůli vývoji ekonomiky a pokračující snaze o znehodnocování koruny bankovní rada, v níž již měli většinu ekonomové jmenovaní prezidentem Milošem Zemanem.

Již od roku 2013 jsem v různých souvislostech upozorňoval na přímou a nenávratnou ztrátu vyplývající z intervencí (na serverech Skutečnosti a Svobodné fórum, resp. Forum 24). Pokud vím, nikdo jiný se v médiích tomuto dílčímu problému nevěnoval.

Devizové intervenční nákupy si lze představit tak, že ČNB vytváří ("tiskne") nové české koruny, čímž znehodnocuje ty stávající v našich peněženkách či na našich účtech. Tyto nové koruny pak směňuje za cizí měny. Co s nimi pak provádí? Investuje je. Tím zase nakoupené cizí měny pouští do oběhu, takže poněkud oslabuje svou snahu o posílení cizích měn vůči koruně. Již třeba z počtu citací vědeckých článků od českých ekonomů je zřejmé, že ekonomové z ČNB patří mezi naše nejlepší. Přesto si však pochopitelně nemohou dovolit investovat do příliš výnosných příležitostí, pokud by tím zároveň příliš riskovali. ČNB riskuje už jen tím, že drží cizí měny, které mohou z různých příčin oslabovat. Třeba i kvůli obdobným intervencím jiných centrálních bank. Nejvyšší výnosy přitom můžeme očekávat zpravidla právě od nejrizikovějších projektů. ČNB proto při své veškeré snaze, kterou snad nikdo nezpochybňoval, musela vkládat nakoupené cizí měny do méně výnosných, ale zároveň jistějších (méně riskantních) investic.

ČNB tak může nenávratně promarňovat výnosnější (byť i poněkud riskantnější) příležitosti, kterých by se chopili soukromí zahraniční investoři, kdyby peníze zůstaly v jejich rukou. Ti však za to dostali od ČNB náhradu v podobě českých korun. Jenže tím zase pro změnu ČNB zabránila ve výnosných (byť opět poněkud riskantních) investicích českým investorům (firmám, vládě či domácnostem apod.) včetně těch nejšikovnějších, protože snížila jejich kupní sílu (znehodnotila jim měnu).

Míra vzniklé ztráty se každý rok pohybuje hrubým odhadem v jednotkách procent. Vzhledem ke složenému úročení (jaké asi většina veřejnosti zná z bankovních účtů, kdy se úročí nejen vklad, ale postupně i úroky připsané na účet v minulosti) míra této ztráty dokonce ještě rok od roku roste. Ekonomové by na druhou stranu měli tuto ztrátu vztahovat k současnosti, čímž se růst míry budoucích ztrát poněkud tlumí (protože ekonomové předpokládají, že lidé z více důvodů upřednostňují současnost před budoucností).

Výsledná přímá a nenávratná ztráta (srovnatelná s ničením majetku) tak už činí přinejmenším mnoho desítek miliard korun a pravděpodobně vzroste do stovek miliard, protože se ČNB zatím svých nezvykle navýšených zásob ("rezerv") cizích měn nezbavuje.

14. Temelín: zbytečně zmařená dostavba nás stojí desítky milionů korun ročně

Vláda Bohuslava Sobotky odmítala od roku 2014 jakkoli plošně podpořit českou energetiku (a ani nechtěla nespravedlivě, výběrově jakkoli podpořit pouze jadernou energetiku), zejména kvůli tehdejšímu ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi (ČSSD) a ministru financí Andreji Babišovi (ANO).

Mládek to podle mého názoru nelogicky odůvodnil snahou zamyslet se nad dalším dlouhodobým směřováním české energetiky. Od počátku přitom bylo snad všem jasné, že nové směřování se opět jen stěží obejde bez jaderné energetiky a vláda ani neměla v úmyslu jádro oslabit.

Babiš zase chtěl sebrat koncernu ČEZ prostřednictvím dividend všechny peníze, které si koncern vydělal za rok 2013, a tvrdil, že česká energetika má vlastních peněz dostatek (naproti tomu analogické slevy na spotřební dani z nafty pro české zemědělce včetně obřích agrárních koncernů, jako byl Babišův Agrofert (nyní uložený v jeho svěřenském fondu), čili tzv. "zelenou naftu" tehdejší vláda konsenzuálně schválila).

ČEZ přitom požadoval např. pouze státní garanci nejnižší ceny za energii, za jakou se bude prodávat. Bez koncernu ČEZ pravděpodobně nebude v nejbližší době možné nové bloky jaderných elektráren dostavět. Současná, Babišova vláda se zatím ohledně případné podpory energetiky rozmýšlí.

Díky vládám Mirka Topolánka (navzdory vládním Zeleným) a Petra Nečase jsme však měli připravenou výstavbu nových bloků v jaderné elektrárně Temelín. Stát již tehdy do příprav investoval kolem jedné miliardy korun a řádově stejnou částku celkově investovaly také společnosti, které se chtěly zapojit do připravované veřejné soutěže na dostavbu.

Dřívější investice státu do nových bloků Temelína tedy od roku 2014 leží ladem (nic nevydělávají ani se nepřipravují na budoucí výdělečnou, popř. jinak prospěšnou činnost). Nenávratně promarněné příležitosti tak dosahují hrubým odhadem desítek milionů korun ročně a obdobně jako v případě ztrát z devizových intervencí ČNB jejich roční výše ještě postupně roste.

Jak jsem na podporu mých informací již zmínil v části věnované Babišovým lžím o dividendách (a ovlivňování ceny akcií) koncernu ČEZ, stručnější verzi mých informací uvedených v této stížnosti (s výjimkou dosud nikde nezveřejněné části o lžích filozofa Chomského na ČT) "olajkoval" na sociální síti někdejší seniorní investiční specialista v koncernu ČEZ (v současnosti ředitel odboru přípravy investičních zakázek v divizi "Energetické produkty" koncernu ČEZ).

O stále rostoucích nákladech zmařené a dosud nově nerozběhnuté investice do nových bloků Temelína jsem informoval v různých souvislostech již od roku 2014 na serverech Skutečnosti a Svobodné fórum, resp. Forum 24 a v tištěném měsíčníku Revue Forum. Pokud vím, ani tomuto dílčímu problému se v médiích nikdo další nevěnoval.

15. Vypalování deštných lesů: nejlepší současná možnost pro stovky milionů lidí

V roce 2015 zasáhly Indonésii, Malajsii a jejich okolí smog a kouřová oblaka z ilegálně žďářených indonéských deštných lesů. Na vzniklých plantážích pak tamní zemědělci pěstují palmy určené zejména k produkci palmového oleje. Po celém světě se proto tehdy objevily iniciativy proti nákupům výrobků (potravin, kosmetiky atd.) s obsahem palmového oleje. Tyto iniciativy však nenalezly (a možná ani nehledaly) adekvátní náhradu za zisky z palmového oleje pro chudé indonéské zemědělce a jejich rodiny.

I přes zlepšování životní úrovně (např. zvyšování dostupnosti pitné vody) je více než sto milionů Indonésanů životně závislých na zemědělství. Nejvýnosnějším produktem je pro ně přitom zjevně právě palmový olej. Také proto, že má ve srovnání s jinými zdroji olejů vysokou hektarovou výnosnost. Zastavení jeho produkce by tedy vedlo ke znatelnému zdražování potravin, kosmetiky, bionafty i pozemků po celém světě.

K rychlému a nekoordinovanému ilegálnímu žďáření dochází v Indonésii mimo jiné proto, že tam prakticky není povoleno kácení deštných lesů.

O této rovině problému jsem informoval již v roce 2015 na serveru Skutečnosti. Česká média včetně ČT tehdy problém rozebírala, ale pokud vím, nikdo další v nich nezveřejnil žádné argumenty na obhajobu chudých indonéských zemědělců a jejich rodin. ČT24 na svých internetových stránkách v listopadu 2015 dokonce označila ve svém zcela jednostranném článku (což je u ČT podle mě nezvyklé) pěstování palmy olejné za kontroverzní a dokonce kriticky zdůraznila, že se tamní zemědělci dělí o svůj zisk se zahraničními firmami, které označila termínem "velké koncerny" (což je označení typicky používané v kritickém smyslu "ekologickými" organizacemi bez ohledu na to, zda je vůbec podstatné, že se jedná o koncern a nikoli holding či samostatnou firmu, a dokonce i bez ohledu na to, zda se o koncern skutečně jedná). Jako kdyby bylo něco špatného na tom, že indonéským zemědělcům pomáhají s podnikáním bohaté firmy, a jako kdyby snad byli tito zemědělci schopní rozjet podnikání ve větším rozsahu bez nich.

16. Válka v Iráku: lži Avrama Noama Chomského

V jednostranně (a podle mého přesvědčení chybně) zaměřeném díle jinak podle mého názoru zpravidla vyváženého (a objektivního) pořadu Hyde Park na ČT24 v červnu 2014 si významný americký filozof Avram Noam Chomsky vymýšlel (nadhodnocoval) bez jakéhokoli zásahu (uvedení na pravou míru, žádosti o zdroje apod.) ze strany moderátora či týmu pořadu (kde jsou nesporně v mnoha jiných tématech vzdělaní a sečtělí lidé včetně tohoto moderátora) a bez jakéhokoli pozdějšího doplnění či omluvy ze strany ČT počty obětí války v Iráku a počty uprchlíků v důsledku této války, za které podle něj nese odpovědnost (ať už jakkoli definovanou) americká vláda George W. Bushe spolu se svými spojenci. Také bez podrobností tvrdil, že bylo v Iráku vybombardováno hodně majetku, měl však přitom pravděpodobně na mysli ty plynovody, ropovody, policejní stanice atd. bombardované samotnými Iráčany (kteří považovali své policisty za kolaboranty). Také bez vysvětlení tvrdil, že mezinárodní koalice proti Husseinovi rozdmýchala konflikt mezi šíity a sunnity (popř. Kurdy), ale konflikt mezi nimi přece zjevně i podle řady svědků jeho diktatury či odborníků na ni vyplývá z toho, že irácký diktátor Saddam Hussein jedny prokazatelně nechal masově vyvražďovat (kromě zmíněných také Asyřany a další) a druhé privilegoval (byť ani jim, sunnitům, nijak zvlášť ekonomicky nepomáhal). Irák byl zničený Husseinem a mezinárodními ekonomickými sankcemi. Spojenci naopak pomohli s jeho obnovou (a mj. zavedli celostátní měnu). Jediné, v čem Bushova vláda a její spojenci možná mohli rozdmýchat konflikt, byl plán předání moci Iráčanům, kde pochopitelně trvali na přechodném období, během kterého se nesmí Irák územně rozštěpit, jenže tím nedošlo k žádnému posunu směrem k horšímu oproti Husseinově diktatuře. Chomského tvrzení navíc v důsledku zpochybňují mnohá svědectví někdejších iráckých válečných reportérů ČT i Českého rozhlasu.

V uvedeném pořadu Chomsky uváděl bez jakékoli korekce i řadu dalších nesmyslů. Bez důkazů či uvedení zdrojů a bez pochybností tvrdil, že v Egyptě je (tehdy čili v červnu 2014) vojenská diktatura. Také bez důkazů či zdrojů tvrdil, že se západní Ukrajince pokouší ovlivňovat (opět tehdy čili do června 2014) NATO, EU, resp. tzv. "Západ". Navíc neuvedl, zda je tato jím získaná informace vůbec podstatná, tedy zda má alespoň indicie, že se západní Ukrajinci nějak ovlivnit nechali. Také bez vysvětlení tvrdil, že je daň z finančních transakcí hodnotná. Přiklání se snad k nepodloženému názoru, že finanční instituce mají iracionálně přílišný tzv. "přebytek likvidity"? Navíc pro klienty bank taková daň prokazatelně hodnotná není.