V dnešním díle našeho seriálu, věnovaného nejzajímavějším koncertním a operním sálům světa, se přesuneme opět do Asie. Tentokrát navštívíme tvarově čistou a architektonicky i technologicky nevšední obří stavbu v Pekingu, nazvanou National Centre for the Performing Arts (NCPA).
Nachází se v samém srdci města, nedaleko náměstí Nebeského klidu a Zakázaného města, na bulváru West Chang’an Avenue. Není samozřejmě jedinou budovou k tomuto účelu, kterou bychom našli v čínské metropoli, svou velkorysostí ale zastiňuje ty další, včetně o pár dekád staršího Koncertního sálu, jenž se ostatně nachází nedaleko odtud.
Autor nové dominanty více než dvacetimilionové megapole, Francouz Paul Andreu, zdůraznil, že chce, aby vedle historických dominant vyrostla soudobá architektura, která bude kontrastní k okolním stavbám a nebude skrývat dobu svého vzniku. Je třeba říci, že se mu to povedlo, protože se dočkal plné podpory z vládních míst. Stavba byla zahájena v roce 2001 a dokončena – navzdory velké náročnosti – byla již po šesti letech.
Celá řada potíží
Objekt, tvarově připomínající velkou čočku, je umístěn uprostřed uměle vytvořeného jezera. Jenomže to, co vidíme nad hladinou, je jen menší část objektu. Ta druhá se nachází pod zemí, kde bylo třeba vyřešit řadu komplikací. Například kvůli problémům s podzemní vodou bylo nutné vybudovat betonové ponorné zdi, řešené tak, aby nedošlo k poškození základů okolních historických staveb.
Tyto zemní práce značně navýšily rozpočet, který nakonec dosáhl závratné částky 300 milionů eur. Konstrukce NCPA je však unikátní, tvoří ji ocelový elipsoid s pláštěm z titanových plechů (z nichž každý má jiný rozměr) a skleněných panelů ze speciálního antireflexního materiálu. V nejvyšším bodě dosahuje 212 metrů, což je jen o trochu méně, než kolik měří historická dominanta Velkého lidového domu, ovšem přesně to byl požadavek města.
Přístup k budově vede podzemním koridorem, aby nebyl narušen efekt stavby, která jakoby vyrůstá z vodní hladiny a zrcadlí se v ní. Střechu NCPA podpírá obří ocelový nosník o váze téměř sedmi tisíc tun a kupole bez jediné vnitřní vertikální podpory je největší svého druhu na světě. Významnou roli při navrhování pláště hrály nanomateriály, které eliminují vytváření skvrn nebo přilnutí prachových částic, aby stavba vypadala stále jako nová. Problémem bylo také najít technické řešení, aby dopad dešťových kapek na kovový povrch pláště o velikosti deseti fotbalových hřišť nenarušil akustiku vnitřních prostor. Další komplikace by mohlo působit zimní zamrzání vody, přiváděné kanálem do umělého jezera, to se však podařilo technikům vyřešit jejím temperováním, které řídí počítač.
Hlavní sál pro operní a baletní představení, laděný do zlaté barvy, má 2200 míst a je vybaven technologiemi pro úpravu tvaru orchestřiště i plochy pro balet včetně naklánění. Osm set šedesát míst má pak koncertní sál, vhodný pro klasickou hudbu i pro jazzové či rockové koncerty. Tisíc míst nabízí do červené laděný prostor divadelního sálu, určeného zejména pro vystoupení činoherních souborů, zejména tradičního čínského divadla.
A na závěr si ještě řekněme pár slov o autorovi budovy NCPA. Paul Andreu se narodil v roce 1938 ve francouzském Caudéranu. Studoval na technice a na École des Beaux-Arts v Paříži. Specializoval se především na letištní budovy, navrhl ty v Manile, Jakartě, Šanghaji, Abú Dhabí, Dubaji nebo Bruneji. Projektoval i známé letiště Charlese de Gaulla v Paříži, avšak část tohoto letiště se vinou konstrukčních vad v roce 2004 zřítila, přičemž zahynuli čtyři lidé.
Čína ohromuje svět
Andreu byl rovněž realizátorem známé pařížské Archy ve čtvrti La Défense – poté, co zemřel dánský architekt Johan Otto von Spreckelsen, autor vítězného soutěžního návrhu. Sám Paul Andreu zemřel v roce 2018, projekt budovy pekingské opery tak zůstal jeho nejvýznamnější realizací. Čistotou formy tato high-tech stavba skutečně vyniká, jak je ale zřejmé z výše uvedených skutečností, k její zdárné realizaci bylo potřeba vynaložit mimořádné úsilí a také nemalých finančních prostředků. Ale jak známo, při snaze ohromit svět čínský komunistický režim penězi rozhodně nešetří. Pokud však budou výsledkem takových snah kulturní stánky, jako je budova NCPA v Pekingu, těžko něco namítat.
Seriál je připravován ve spolupráci se Sdružením pro architekturu a rozvoj.
