Vlastně to perfektně dokládá, jak se kluby pokoušejí zajistit co největší komfort při venkovních duelech.
A lze pozorovat zajímavý jev.
I díky tomu v extralize dlouhodobě stoupá úspěšnost hostujících týmů. Zatímco před dvaceti lety zvítězily v necelé čtvrtině duelů (tehdy ještě existovaly remízy), před dvěma lety se jejich úspěšnost vyšplhala na rekordních 43 procent.
„A teď už vůbec není rozdíl hrát doma, nebo venku,“ říká karlovarský kouč a manažer Martin Pešout. „Smazává se výhoda domácího publika.“
Odstranil ji koronavirus, který vylidnil zimáky. A Pešoutova slova potvrzuje jeho tým, který až na úterní debakl v Mladé Boleslavi (4:11) další čtyři venkovní mače vyhrál. Celkově se po extraligovém restartu odehrálo bez diváků 57 mačů, z nichž třicítku vyhráli domácí. V přepočtu na procenta to dělá pouze 52,6 procenta.
„Ukazuje se, že není klišé mluvit o divácích jako o šestém hráči na ledě,“ souhlasí hokejový expert David Pospíšil. Fandové umějí domácí mančaft nabudit. Zmobilizovat. Dostat pod tlak rozhodčí.
ZVOLNĚNÍ: Covid je příležitost. Tabulky a béčkoví cizinci ho však přežijí |
Teď domácím zůstávají jen dílčí výhody. Hráčům dokonalejší znalost prostředí a hřiště. Trenérům zase strategický tah, v němž mohou nasazovat lajny až po hostujícím týmu.
Je důležité zmínit, že restartovaná extraliga ještě neposkytla početný vzorek, z něhož by se daly učinit velké závěry. Ostatně i páteční kompletní kolo může s čísly řádně zahýbat. Přesto covid zvýrazňuje trend, který lze za běžných okolností pozorovat i v jiných soutěžích, jako je NHL nebo basketbalová NBA.
I tam vzrostla úspěšnost hostů ke 40 procentům. Vysvětlení není těžké - omezení flámů na cestách, větší profesionalita nebo zvyšování pohodlí.
U extraligy si připočtěte - ač možná nebudete souhlasit - kvalitu a síť silnic, která se oproti minulosti skutečně zlepšuje. „Pamatuju si, jak jsem slýchal: Přijeli z Litvínova, musíme na ně vlítnout, než se rozkoukají,“ líčí veterán Viktor Hübl, jenž slouží už 23. extraligovou sezonu. „Do staré třinecké plechárny jsme jezdili hlavně přežít prvních deset minut. Jenže to bylo často 0:3 a bylo po zápase.“
Stalo se běžnou praxí, že se delší štreky v extralize zdolávají v denním předstihu. „Takhle jsem to měl rád,“ zavzpomíná bývalý extraligový útočník Pospíšil. „Přijelo se, dali jsme si dobrou večeři a pivko, spánek, ráno rozbruslení, oběd, zase si lehnout a pak na zápas. Totálně si nasimulujete domácí režim jen s rozdílem, že neležíte ve vlastní posteli.“
I tuhle rutinu ale covid u některých týmů trochu mění. Třeba Sparta pro letošek zrušila cestování s denním předstihem. „V autobuse jsme strávili miliardu hodin, to nikoho moc nebaví,“ utrousil útočník Jan Buchtele.
Hokejové noclehy se nezařizují snadno. „Vznikají komplikace při zajištění testů a stravy, když platí různá omezení,“ přibližuje třinecký sportovní manažer Jan Peterek. „Ale v prázdných hotelech jsou ve finále rádi, že někdo přijede. Teď vše vyjde zhruba o dvacet procent levněji,“ shrnuje Pešout z Varů.
Kluby si také hojněji spojují vzdálené venkovní mače jako v NHL do vícedenních tripů, čemuž napomáhá i propracovanější plán soutěže (duely v Třinci + Vítkovicích nebo Olomouci + Zlínu). „Jedna cesta i s jídlem nám sebere i šest hodin, dohromady je to půlden. Snažíme se kilometry a cesty co nejvíc šetřit,“ líčí Pešout.
I proto výhoda domácího prostředí mizí.
Vítkovická reportáž z cesty letadlem z Ostravy do Prahy: