↗

Pověstný tah na bránu dokázal Rashford evidentně přenést i do digitálního světa: ve svých dvaadvaceti letech během týdne změnil vládní rozhodnutí. Foto WmC

Marcuse Rashforda na Instagramu, Twitteru a Facebooku sleduje přibližně patnáct milionů lidí. Obdiv si Rashford vysloužil za svou šikovnost, rychlost a přímočarost. Tyto vlastnosti většinou uplatňuje v bleskových protiútocích v zápasech anglické Premier League. Když ale Rashford sledoval, jak se mnozí rodiče během pandemie budou jen obtížně vyrovnávat s koncem státní podpory na stravování svých ratolestí, rozhodl se pro výpad proti vládě

Pověstný tah na bránu dokázal Rashford evidentně přenést i do digitálního světa: ve svých dvaadvaceti letech během týdne změnil vládní rozhodnutí. Premiér Johnson totiž nejprve v parlamentu odmítl návrh opozice, která chtěla prodloužit program potravinových voucherů (spojených se školní docházkou) i přes léto. Během následujících pár dní Johnson své rozhodnutí opakovaně bránil.

Když však stupňující se vřava na sociálních sítích ukázala, že návrh má velkou podporu anglické veřejnosti, Johnson ze dne na den obrátil. V úterý 16. června prohlásil, že vouchery se budou vydávat i v létě, a dokonce tuto novinu Rashfordovi zavolal, zřejmě aby fotbalista rychle zklidnil své fanoušky.

Vouchery pro chudé v bohaté zemi

Zvenčí se může zdát nepochopitelné, proč je podpora chudým na dva letní měsíce v Anglii tak velké téma. Není přece Anglie jednou z nejrozvinutějších zemí na světě? Kdyby Anglie byla samostatný stát, její ekonomika by byla sedmá či osmá největší na světě. Británie jako celek má průměrný hrubý národní příjem (GNI) zohledňující paritu kupní síly přibližně o dvacet procent vyšší než Česká republika.  

To přitom ale vůbec neznamená, že Anglie nezná chudobu. Kdo zavítá do Londýna, může se sám přesvědčit tak, že nasedne do metra a pojede na konečnou. Podle studie Measuring Poverty 2019 žije v Anglii v chudobě každý pátý člověk. Pro část lidí je to dočasný stav, dlouhodobě se však nedaří zajistit si základní potřeby každému desátému obyvateli země. V případě rodičů-samoživitelů čelí chudobě dokonce právě polovina z nich.

Nárok na neplacené školní obědy má patnáct procent všech žáků; tato podpora tak statisíce dětí z rodin s nízkými příjmy zachraňuje před hladověním. Když vláda uzavřela školy kvůli pandemii, rodiče jako náhradu dostali vouchery, za něž mohli jídlo pro děti nakoupit. Vouchery se však měly vydávat pouze do konce školního roku.

Na rozdíl od premiéra země Marcus Rashford věděl, že pro řadu rodičů tím nastává nezvladatelná situace. Na rozdíl od premiéra totiž v dětství nechodil na slovutnou Eton College, ale žil s bratrem a matkou v obecním sociálním bydlení (tzv. council housing) na jihu Manchesteru a — podle svých slov — když se nenajedl ve škole, tak se často nenajedl vůbec.

Zastánce lidí s nízkými příjmy se ozývá… z Premier League?

Dalším zdánlivým paradoxem celé kauzy je skutečnost, že chudí našli zastání u fotbalisty, který vydělává deset milionů liber ročně. Jde o čirou náhodu, že se do společnosti snobské ligy dostal mladík z pracující třídy, který na vlastní útrapy v dětství ještě nestačil zapomenout?

Ve skutečnosti většina fotbalistů pochází z podobných poměrů. Když jsem poprvé v televizi viděl mluvit kapitána anglické reprezentace, nerozuměl jsem mu ani slovo — místní kamarád mi vysvětlil, že sám nechytá všechna slova, protože Harry Kane vyrostl na předměstí Londýna, nechodil do pořádné školy a slangu a přízvuku se nikdy nezbavil.

To, jak Kane a další fotbalisté bez pořádného vzdělání mluví, však nic nevypovídá o jejich inteligenci. Většina hráčů žije život bez skandálů, soustředí se na svoji obtížnou práci a mnozí se také vrací do svých komunit a financují dobročinné projekty.

Český bafuňář Pelta si může u soudu, kde v těchto dnech čelí obvinění z rozkrádání dotací, tvrdit, že fotbalisté jsou hloupí. To je ale proto, že je srovnává se sebou samým: Pelta je mimořádně nadaný, pokud se tedy bavíme o tom druhu inteligence, který v České republice z nějakého důvodu nazýváme vyčůraností.

Premier League je dnes natolik zkorumpovaná penězi, že se ze hry rychle vytrácí soutěživost, falšování účetnictví není nic výjimečného, uklízeči a další nekvalifikovaní zaměstnanci v klubech samozřejmě nemohou dostat víc než minimální mzdu a novináři musí psát knihy s názvy typu Můžete nám vrátit náš fotbal?

Hráči jsou v tom však víceméně nevinně: ocitají se v prostředí určovaném vlastníky klubů, agenty a funkcionáři asociací. Hráči chtějí co nejvyšší platy, i když výše smlouvaných částek už je dávno za hranicí stratosféry... Ale to je především proto, že výše platu z jejich pohledu odráží hodnocení vlastní fotbalové výkonnosti.

Selhávající politika

Patrně nejdůležitější otázka celé kauzy je ale následující: opravdu země, jako je Anglie, když chce zajistit, aby děti z chudých rodin nehladověly, musí spoléhat na uvědomělost hvězd sociálních sítí? Nemůže vláda zakročit sama od sebe, zvlášť když společnost je evidentně solidární, jak ukázala jednoznačná veřejná podpora pro Rashfordovu kampaň? Sociální sítě v tomto případě naštěstí zastoupily nefunkční politiku, ale obecně není dobrý nápad řídit stát prostřednictvím Twitteru.

Selhání vlády je evidentní, protože relativně levná pomoc potřebným v podobě obědů pro děti není téma, které by společnost dělilo na dva tábory. Kolem Rashforda se nezačaly zleva či zprava hloubit zákopy. S návrhem přišla levice, pak jej odmítli Toryové. Jenže v posledních volbách na konci minulého roku konzervativci — díky jednomu tématu: Brexitu — oslovili mnoho voličů v chudých oblastech.

Podle toho, kde vytyčíme hranici, jde o patnáct až třicet procent hlasů. Každopádně jde o hlasy, které volby rozhodly. Nezaslouží si proto právě tito voliči Toryů od vlády podporu?

Absence dostatečné sociální podpory během pandemie je tak smutným vysvědčením současné vládní kliky, kterou vynesl do úřadu stratég Brexit kampaně Dominic Cummings. On sám se dlouhodobě stylizuje do hrdiny zapomenutých tříd, hrdiny, který dal v roce 2016 občanům na periferii v referendu o EU možnost převrátit tradiční politiku na hlavu a smést elity, které sledují pouze vlastní zájmy. Dnes, o pár let později, Cummings dělá poradce premiéra, bez bázně a hany porušuje pravidla karantény, a o zájmy zapomenutých tříd se stará Marcus Rashford.