Tisková konference po jednání RVVI, 27. listopadu 2020

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Hezké odpoledne, vítejte na tiskové konferenci po jednání Rady pro výzkum vývoj a inovace. Cílem dnešního sekání je představit vám laureáty významných letošní ocenění vědy a výzkumu, které uděluje vláda České republiky a RVVI. Jedná se o národní cenu vlády Česká hlava za rok 2020 a nositelé čestných ocenění za vědecký přínos řešení problémů pandemie covid-19. Ceny budou předány slavnostně z rukou předsedy vlády a místopředsedů Rady během televizního galavečera Česká hlava na České televizi na ČT 2 v neděli 29. listopadu ve 21:30.

Nejprve bych chtěla požádat o slovo vicepremiéra a místopředsedu Rady pana Karla Havlíčka.

Karel Havlíček, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy a místopředseda RVVI: Vážené dámy, vážení pánové, jak nepochybně většina z vás ví, tak vláda jako poradní orgán vlády, myslím tím Rada vlády pro výzkum vývoj a inovace, oceňuje od roku 2005 nejvýznamnější osobnosti české vědy, a to tím, že uděluje národní cenu vlády, tzv. Českou hlavu.

 Já bych jenom připomněl některé nositele tohoto nejprestižnějšího vědeckého ocenění v České republice. Byly to skutečně osobnosti toho nejvyššího světového tuzemského kalibru, které dělají nejen skvělou vědu, ale i nás velmi dobře reprezentují  ve světě. Jejich výsledky jsou úctyhodné. Ať už je to profesor Armin Delong, profesor Antonín Holý, profesor Josef Koutecký, profesor Martin Hilský , profesor Jaroslav Doležal nebo třeba v minulém roce profesor Miroslav Bárta.

Je ještě třeba říci, že tato cena je spjata s finančním oceněním, a to ve výši jeden milion korun. Vláda České republiky uděluje svým usnesením ze 16. listopadu tohoto roku a v souladu s nařízením vlády národní cenu vlády Česká hlava za rok 2020, a to profesoru RNDr Václavu Hořejšímu, CSc., a to za naprosto mimořádné výsledky v oblasti molekulární imunologie.

Současně bych chtěl ještě připomenout, že s ohledem na mimořádnou situaci, s ohledem na covid, jsme se v tomto roce rozhodli udělit i čestné ocenění za mezinárodně významné vědecké přínosy k řešení problémů právě pandemie covid-19. A tam bych potom poprosil kolegy místopředsedy Rady vlády pro výzkum, vývoj, inovace, aby nás seznámili nejenom  s držiteli, ale hlavně i s jejich produkty. A samozřejmě jsme připraveni vám následně i odpovídat na vaše dotazy.

A pochopitelně bych tímto chtěl ještě jednou nesmírně ocenit a poděkovat za práci, nasazení a celoživotní dílo panu profesoru Hořejšímu, který zde bude rovněž dnes k dispozici pro vás, pro případné dotazy. Děkuji.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. O slovo bych teď chtěla požádat prvního místopředsedu rady pana Petra Dvořáka.

Petr Dvořák, 1. místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, letošní ročník České hlavy je trošku zvláštní. Vy jistě tušíte proč je zvláštní. Ten důvod je nasnadě. Je to současná pandemie, která samozřejmě našla odezvu v tom výzkumném vědeckém světě.

Proto Rada RVVI, která každoročně vybírá kandidáty, adepty na tu hlavní cenu Českou hlavu, tak se rozhodla udělit ještě jakási ocenění, zviditelnění lidem, kteří se angažovali a angažují v boji proti covid-19 a přinesli něco, co je viditelné i mezinárodně a takto jsme stimulovali tu vědeckou část populace, aby prostě skutečně přispívala k tomu boji. Protože všichni víme, že pokud něco zvítězí nad virem, tak je to věda.

Takže letošní rok a  tím bych začal, jsme se rozhodli zlepšit nebo změnit tu strukturu České hlavy tím, že udělujeme dvě ocenění. Původně byla úvaha udělit jenom jedno. Potom jsme si řekli, že je vlastně extrémně obtížné vybrat nebo smíchat dohromady základní výzkum, badatelské úspěchy s nějakými aplikačními, tak jsme se po dlouhé diskuzi nakonec rozhodli pro ceny dvě.

Udělalo nám to menší logistické problémy s výrobou sošek, ale to kolegové ani nemusí vědět. Ale nakonec to dopadlo dobře. Takže to jsou ty dvě ceny za covid a teď bych se vrátil zpátky k České hlavě, která letošní rok je myslím v těch nejlepších rukou.

Česká hlava, řekl bych, už i myslím od prvního ročníku trošku předstihla ten svůj název, to svoje označení. Protože Česká hlava je v očích vědců, kteří o tom diskutují, něco jako mezinárodní hlava, světová hlava, protože každý vědec, který je oceněn Českou hlavou, musí být významný i v tom mezinárodním kontextu.

A Václav Hořejší toto splňuje měrou vrchovatou, protože je skutečně pokračovatelem, nositelem toho praporu slavné imunologické školy skoronositele Nobelovy ceny pana profesora Haška.

Je to prostě v tuto chvíli náš nejvýznamnější imunolog, který dosáhl obrovského mezinárodního věhlasu. Je jedním z autorů, jehož práce inspiruje největší počet zahraničních autorů. Objevil věci, které jsou extrémně důležité pro zdraví, objevil nástroje, jakými lze pohlédnout na různé subtypy bílých krvinek, což je důležité pro různá onemocnění. Václav Hořejší je skutečně vědec světového formátu a Česká hlava bude v těch nejlepších rukou.

Za ty covidové ceny. Jsou tady dvě, jak jsem avizoval. První jde za týmem, ta která se týká více základního výzkumu, jde za týmem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, kde tým pana doktora Bouři v oblasti strukturní biologie, to znamená struktura těch nejjemnějších součástí molekul, kde popsal strukturu týkající se SARS-CoV-2, což je ten virus, který způsobuje covid-19, a popsal takovou část té struktury, která do budoucna, nebo v tuto chvíli zcela jistě inspiruje další vědce k tomu, aby konstruovali účinnější léky, než je třeba, nebo stejně účinné, než je vakcína. Takže to je práce, která byla velmi rychle vytvořena. Byla publikována ve vynikajícím časopise, zaslouží si ocenění z pohledu RVVI.

Druhý tým přispěl praktickou věcí a to je konstrukce ochranných prostředků proti vdechnutí virové nálože, což byla ochranná polomaska z ústavu CIIRC ČVUT. Týmu, který vlastně se zabývá technickým víceméně aplikovaným výzkumem, ale také umělou inteligenci, robotikou a jinými důležitými věcmi, a jejich výrobek je v tuto chvíli distribuován na, jak jsem se dozvěděl před chvílí od manažera projektu, na desetitisíce míst v České republice a je o něj zájem i v zahraničí. Je to ochranná polomaska.

Takže myslím, že Česká hlava bude letos trošku zvláštní. Bude i v tom režimu vlastně on-line, nebude to s tou slávou jako vždycky. Ale ta sláva samozřejmě zůstává, protože lidé, kterým se ceny dostávají, si to zaslouží. Děkuji.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, teď má slovo pan Pavel Baran, místopředseda Rady.

Pavel Baran, místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace: Dobrý den, vážení laureáti, pane místopředsedo, pane místopředsedo první, dámy a pánové. Já bych chtěl připomenout jednu věc, která by neměla zůstat bez povšimnutí. Tento rok je nepochybně a bohužel a doufejme, že to bude především jen tento rok, rokem covidu. Onemocnění, které otřáslo globálně celou planetou. A my všichni, nejenom zde v tomto sále, ale i mimo něj, jistě čekáme na léky, zejména zřejmě na vakcínu.

A právě v té souvislosti bychom si měli uvědomit, že pokud se dočkáme něčeho takového v řádu jednoho roku nebo roku a několika měsíců, tak bychom se tím relativně krátkým časem neměli nechat oklamat. Říkám to proto, že to co se případně podařilo a podaří výzkumným týmům de facto na celé planetě během několika desítek, možná desítky měsíců, je de facto výsledkem výzkumu a bádání celých generací. Protože výzkum tohoto typu je vždy výzkumem kumulovaným.

A já to říkám záměrně a říkám to proto, že i ti, kdo v neděli si převezmou ocenění za základní výzkum, de facto vytvářejí předpoklady, a nemyslím jenom tento tým, ale všichni, kdo se věnují takovémuto typu výzkumu, tak vytvářejí předpoklady pro to, aby při příštích problémech, ať už v oblasti medicíny a zdravotnického výzkumu, nebo jiných, bylo vůbec co kumulovat.

To znamená, vytvářejí předpoklady pro to, aby, a jistě si to nikdo z nás nepřeje, aby v dalším čase nebo po dalším čase tady zase byli ti, kdo pak dokážou během deseti nebo dvanácti měsíců přijít s léky a léčivy, na které znova bude čekat možná znova celý svět. Je třeba si tuto souvislost právě v těchto dnech připomenout, a nikdy na ni nezapomínat.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, panu Baranovi. Na pódiu, jak vidíte, jsou i přítomni  zmínění laureáti již zmíněných ocenění. O slovo bych nejprve chtěla požádat zástupce Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Doktor Evžen Bouřa je vedoucím týmu ústavu, kterému bude předáno čestné ocenění za vědeckou publikaci, odborný článek ve špičkovém časopise Nature Communications.

Evžen Bouřa, vedoucí výzkumné skupiny Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR: Děkuji. Já bych chtěl hlavně poděkovat celému našemu týmu, nejenom lidem z mojí skupiny, především doktorce Kravčíkové, ale i skupině doktora Nencky, se kterou jsme na téhle problematice od začátku spolupracovali.

Nám se vlastně podařilo vyřešit strukturu jednoho z klíčových enzymů. Je to takzvaná metyltransferáza, která instaluje čepičku na virovou RNA, což je nositel genetické informace tohoto viru, a tím ji chrání před naším imunitním systémem. A tahle struktura se nám podařila vyřešit s inhibitorem. Je to takový základ pro design nových léčiv, které by cílovaly tento enzym. A díky vlastně těmto výsledkům základního výzkumu jsme se dostali do konsorcia se zahraničními farmaceutickými firmami a podílíme se nyní na vývoji léku.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji, děkuji za slovo. Nyní má slovo zástupce Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze doktor Vít Dočkal. Ano, to je on. Je vedoucím projektového týmu CIIRC, nositele českého ocenění za užitečné řešení. Konkrétně se jedná o vývoj produktu ochranná polomaska CIIRC a ještě to má další název RP95-3D.

Vít Dočkal, vedoucí projektového týmu Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT Praha: Děkuji mnohokrát. Pane vicepremiére, dámy a pánové. Já se také připojuji k tomu, že je potřeba poděkovat celému týmu. Nebyl jsem to já, kdo to celé dotáhl do konce, ale vedu tým skvělých lidí, mladých lidí, talentovaných: Alex Lazarov, Pavel Burget, Petr Kadera, Jaroslav Lískovec a mnoho dalších, kteří přispěli k tomu, že opravdu v rekordním čase, a to prakticky během jednoho týdne, se podařilo něco naprosto unikátního, a to že se podařilo vyvinout ochranou polomasku, získat certifikát, licencovat výrobu z univerzity do praxe, a vlastně tím inovačním cyklem, který běžně trvá měsíce či roky, tak jej absolvovat a včetně založení start-upu během opravdu prakticky jednoho týdne či několika málo dnů.

A je v tom určitá naděje. Naděje, že Česká republika má opravdu skvělý potenciál. Má úžasné univerzity, základní výzkum, ale i ten aplikovaný. Má skvělou oporu v průmyslu, který dokáže velmi rychle přebírat tyto myšlenky do praxe i v těch nejtěžších chvílích, a za to jsme moc rádi. Ta polomaska, 3D tištěná, byla sdílena ve formě otevřené licence celému světu. Dodneška je k dispozici na webových stránkách, myslím ten tiskový build. Čili kdokoliv, kdo má tu příslušnou tiskárnu, tak si může ochrannou polomasku vyrobit.

Rozšířilo se to do více než šedesáti států světa, do více než stovky institucí. Děkovali nám z Mayo Clinic, což je přední centrum v Americe, například., z US Navy a mnoho dalších. A v té inkriminované době toho března a dubna se nám velmi rychle podařilo díky mobilizaci firem, jako Škoda Siemens a dalším, vytisknout první stovky a tisíce kusů a ihned doručit našim zdravotníkům.

Dnes tedy ta polomaska je i v sériové výrobě, čili pokračuje výroba už pomocí vstřikolisu, což je trochu jiná technologie. Převzal to Cardam a my jsme za to moc rádi, že to opravdu může být nabízeno ve velkých objemech.

To by nemohlo být možné, pokud by neexistovalo centrum excelence na CIIRC ČVUT pro průmyslovou výrobu, které se jmenuje RICAIP, a to právě proto, že právě díky zařízení RICAIP bylo možné první prototypy vyrobit na 3D tiskárnách a pak je sdílet. Takže jsem za to moc rád a budeme pokračovat i v dalších inovacích a chceme být připraveni.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji. Dalšího hosta nám představí video medailonek.

Videomedailonek, Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.: Někdy od roku 1977, když jsem přišel na tento ústav, tak jsem přišel do laboratoře, která se zabývala spíš takovou klasickou imunologií, a postupně se to vyvinulo, takže jsme se hodně posunuli k těm molekulárním principům. K principům imunitního systému.

V době, kdy o tom nebylo skoro nic známo po celém světě, tak jsme se zaměřili na to, jak identifikovat, popsat a charakterizovat na molekulární úrovni povrchové molekuly lidských bílých krvinek. A k tomu, abychom se tím mohli pořádně zabývat, tak jsme k tomu potřebovali nástroje, kterým se říká monokulární protilátky. To byl takový hit, který se objevil několik let před tím, než jsme s touhle problematikou začali. No a my jsme pomocí tohoto nástroje, který jsme zvládli poměrně rychle a úspěšně, tak jsme během těch let objevili nějakých více než deset nových takovýchto proteinů, které hrají více či méně důležitou roli ve fungování imunitního systému.

Já kdybych začal úplně od začátku, tak ta moje cesta začala asi na střední škole. Tam jsme měli výborného učitele na biologii a chemii. A já v té době, když jsem přicházel na tu střední školu, tak už z té základní školy jsem měl takovou tendenci, že bych dělal něco, co se týká biologie.

Když jsem přišel na vysokou školu, tak hned někdy koncem 2. ročníku jsem začal pracovat v laboratoři tehdejšího docenta, později profesora Kocourka, kde ta laboratoř se zabývala proteiny, které váží cukry, a na mě udělalo obrovský dojem to, že hned někdy, když jsem byl ve 3. nebo 4.ročníku, tak jsme soutěžili s jednou japonskou skupinou, kdo první vyizoluje jeden takový velice biochemicky zajímavý protein. No a my jsme to vyhráli, tuto soutěž. My jsme první vyizolovali, publikovali. A to mě hodně ovlivnilo. Prostě hned na začátku takový pěkný úspěch.

V té vědě je to takový trošku paradox, že tu velkou radost máte málokdy. Protože velká část té práce je docela frustrující. Jako většina věcí, které děláte, nakonec nefunguje. Máte nějaké hypotézy, jak by to mohlo být, co očekáváte, jak to vyjde, a ono to nefunguje. Ale když potom přijdete, opravdu když se vám vylíhne takříkajíc něco, třeba je to i drobnost nějaká, a ono je to opravdu tak, jak jste si představoval, tak to je velká radost.

Ocenění Česká hlava je úžasné. Já jsem hrozně rád, že jsem to dostal. Jediné co mi na tom trošku vadí, je, že se říká, že je to za celoživotní přínos. Já doufám, že to ještě není celoživotní.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Tak jak jistě víte, laureátem národní ceny vlády Česká hlava za celoživotní přínos, dosavadní celoživotní přínos a prvotřídní působení ve výzkumné oblasti se v roce 2020 stává molekulární imunolog profesor Václav Hořejší. Tak teď bych vás chtěla požádat o slovo, pane Hořejší.

Václav Hořejší, molekulární biolog, laureát národní ceny vlády Česká hlava za rok 2020: Dobrý den, tak já bych v prvé řadě chtěl poděkovat těm, kteří mě navrhli na tu cenu. Vládě, která ten návrh schválila. A velice děkuji za ta krásná, lichotivá slova, která tady o mě předtím zazněla. Úplně jsem se červenal, vy to pod tou maskou nevidíte, ale je to tak. A trošku bych to možná korigoval a vlastně je to něco podobného, co už tady říkali kolegové.

Samozřejmě, já tady přebírám tu cenu tak trochu v zastoupení velkého kolektivu lidí. To znamená, za těch asi dvacet pět let, kdy jsem byl vedoucím výzkumného týmu na Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, tak se v tom týmu vystřídalo hodně lidí, studentů, vědeckých pracovníků, a já to tedy dostávám vlastně jejich jménem tak trochu a v jejich zastoupení.

Takže bych musel trochu opravit, co se o mě říkalo, jak co všechno jsem objevil, udělal atd. Tohleto všechno samozřejmě udělal ten kolektiv. Já bych ještě možná trochu poznamenal, taky to tam trošku zaznělo v tom medailonku, že ty monokulární protilátky, které jsme používali jako základní nástroje, tak se ukázaly i docela jako prakticky užitečné a i ekonomicky třeba trochu významné. Protože to, co my jsme dělali, tak to je typický základní výzkum, kdy si lidé nekladou žádný cíl, že chtějí objevit  nějaký nový lék nebo udělat něco, co bude vydělávat peníze, ale opravdu poznat nějaké to tajemství přírody, jak se říká.

No, ale tyto monokulární protilátky skutečně mají i ekonomický potenciál a na základě toho, že my jsme jich udělali takhle hodně a zajímavých a kvalitních, tak kolegové z jedné laboratoře z Ústavu molekulární genetiky počátkem vlastně už 90. let založili takovou spin-off firmu, která se postupně rozrostla a alespoň v těch prvních asi patnácti letech své existence většinou vyráběla a obchodovala s těmi produkty, které pocházely z té naší laboratoře.

A dnes se z toho již stala firma, která má asi 80 zaměstnanců a působí tam řada kvalitních lidí, kteří dělají ten aplikovaný výzkum a vývoj. Takže i z tohoto mám radost. My, samozřejmě, vědci, kteří pracujeme v tom základním výzkumu, tak máme nejradši, když objevíme jako první na světě něco hrozně zajímavého, bez ohledu na to, jestli je to užitečné, nebo ne. Ale tohle mě těší taky.

No, a potom bych se přece jen trochu pochlubil tím, že… Víte, v té vědě to jde tak trochu nemilosrdně v tom, že i když uděláte nějaké věci, které jsou dobré, zajímavé, jsou oceňované třeba nějakými citacemi jinými lidmi po světě, tak za chvíli po několika letech ztratí ten svůj význam, protože jsou překonány novými objevy, už se to stane takovou samozřejmostí.

A my všichni vědci, kterých v těch našich biomedicínských oborech jich je po světě mnoho set tisíc, kteří v tom bádají. A všichni jsme takový dělníci vědy vlastně. Někdo je vidět víc, má trochu víc štěstí, ale prostě je to opravdu zástup, obrovský zástup lidí, kteří jako mravenečci vytvářejí takovou složitou mozaiku poznání. A je docela skvělé, že člověk může být členem něčeho takového a setkávat se na těch konferencích s nobelisty. Prostě je to takové trošku privilegované postavení.

A ještě úplně na závěr bych řekl, že kromě těch vědeckých výsledků, a teď i těch aplikačních výsledků, protože ta firma, když jsem si to tak počítal, tak kolik nakonec byl obrat za ty monokulární protilátky, které se po světě prodaly primárně prostřednictvím té firmy, která to i prodala ve velkém jiným distribučním firmám, ty to prodávaly mnohem dráže v těch malých baleních, tak nám vyšlo, že se toho po světě prodalo dohromady za něco mezi jedou až dvěma miliardami korun. Což je nesrovnatelně méně, než to co mají na Ústavu organické chemie a biochemie z těch virostatik, ale zaplať pánbůh zato. Ale my z toho máme nějaké licenční poplatky a je to dobré i z tohoto hlediska.

A potom bych ještě… Co nakonec je takové možná nejtrvalejší, je, že jsem rád, že jsem byl dvanáct let ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd a že to bylo někdy docela krušné. Protože já když jsem přišel do té funkce poprvé, tak byly vykopané základy k nové budově a já jsem měl na starosti potom během dvou let dokončení té budovy. Potom následovaly ještě další přístavby a tak dál. To se všechno krásně podařilo, díky hlavně mimořádné podpoře Akademie věd.

Potom jsem měl ale na starosti ještě obtížnější projekt a to byl jeden z těch takzvaných velkých projektů, šesti velkých projektů podporovaných z těch bruselských fondů, z toho programu OP VaVpI. Jmenuje se BIOCEV, ten projekt, bylo to dohromady asi za 2, 5 miliardy korun a bylo to hrozně komplikované tím, že to byly bruselské peníze, šlo to přes ministerstvo školství, spousta byrokracie, a hlavně – mělo to sedm účastníků: šest ústavů Akademie věd, Univerzita Karlova, dvě fakulty tedy. A už jenom tohle dát všechno dohromady. To jsme pořád byli na hraně nějakého kolapsu, protože se vyskytovaly nějaké problémy.

Dopadlo to krásně, nádherně, ten nový výzkumný areál, ve kterém nyní pracuje asi 450 lidí nebo ještě víc, tak stojí ve Vestci u Prahy, a já vždycky, když tam jedu, tak moje srdce úplně zaplesá, jak se to opravdu báječně povedlo.

Takže nakonec bych chtěl říci, že to, že jsem já a ten můj tým, že jsme něco dokázali a že z toho bylo i něco praktického, tak je díky tomu, že to bylo na Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Mimochodem, já jsem už třetím nositelem České hlavy z Ústavu molekulární genetiky. Žádný jiný ústav, žádná jiná fakulta na nic takového nedosáhly, takže to něco říká o kvalitách toho ústavu.

A ještě je to Ústav molekulární genetiky Akademie věd České republiky. A Akademie věd opravdu, to tady musím říct a zdůraznit, že je to nejvýkonnější, nejlepší výzkumná instituce v České republice. Takže ať žije Ústav molekulární genetiky a Akademie věd.

Děkuji za pozornost.

Jana Adamcová, tisková mluvčí vlády: Děkuji za slovo panu profesoru Hořejšímu a teď již je tady prostor pro vaše dotazy. Pokud nějaké jsou. Je? Není. Pokud žádné dotazy nejsou, děkujeme. Ale ještě, než se rozloučíme, bych chtěla znovu připomenout: Tuto neděli večer, 21.30 ČT 2, předání ocenění. Děkuji a hezký víkend.