Banální úvaha

Benedikt T. Mohelník během diskuse o čísle časopisu Salve o obavách v církvi
Autor: Petr Neubert

Nominace a následné zvolení paní Hany Lipovské do Rady České televize vyvolalo řadu pobouřených reakcí. Nemám v úmyslu k nim přidávat další, která by nepřinesla nic nového. Postupy ČBK reagující na kritiku snad ani nemá smysl komentovat. Podobá se to totiž trapným tanečkům, kterým nemohou věřit ani ti, kdo je na veřejném parketu předvádějí. Urputná obrana bývalého předsedy ČBK kdykoli, kdy se někdo opováží paní Lipovskou kritizovat, jen potvrzuje, čí byla protežovanou kandidátkou. Ledasco to prozrazuje o poměrech panujících uvnitř ČBK. Patrně zcela nechtěně někdejší šéf ČBK staví členku rady do pozice chudinky, které je potřeba neustále se zastávat, protože sama vůbec není schopna čelit jakýmkoliv připomínkám, natož pak vysvětlit a obhájit své jednání.

Selhání kolegia biskupů vidím nakonec ale někde úplně jinde. Připouštím, že má poznámka k věci je natolik banální, že prozatím nikdo další, nakolik je mi známo, tímto směrem prstem neukázal.

Do Rady ČT navrhují své kanditáty rozličné entity vytvářející pestrou skladbu české společnosti. Domnívám se, že možnost navrhnout své kandidáty do rady nemá za cíl nic jiného než to, aby rada alespoň do jisté míry zrcadlila rozrůzněnost zájmů a přístupů, které vytvářejí bohatství společenského a politického života, jemuž má Česká televize, jakožto veřejnoprávní instituce, sloužit. Z toho bych vyvozoval, že každá entita, která má právo navhrnout svého kandidáta, vybere takového, který bude co nejlépe reprezentovat jí vlastní hodnoty a bude je k dobru všech prosazovat. A právě zde vidím zásadní problém. Biskupové stojící v čele společenství katolických křesťanů českých a moravských diecézí navrhli do rady ekonomku. Fakt, že je paní Lipovská praktikující katoličkou, není sám o sobě žádnou odbornou kvalifikací. Nepochybně by se našlo několik jiných entit, kterým by příslušelo nominoval odborníka na ekonomické otázky. Ale proč by měli katoliční biskupové nominovat ekonomku, opravdu nevím.

Očekával bych, že naši biskupové nabídnou člověka, který přispěje k práci rady svou citlivostí pro obecně lidské hodnoty a spirituální a trancendentální aspekty lidského života. Nelze říct, že tato stránka naší existence je v současné společnosti protěžována nadmíru. Nejde jen o zesměšňované pojmy pravdy a lásky, ale třeba o tak zásadní koncepty, jako je společné dobro, společenská soudržnost, sociální spravedlnost nebo lidská práva. Všechny tyto pojmy vycházejí z křesťanské antropologie. Je mnoho lidí, kterým tyto hodnoty nejsou cizí. Lepší předpoklady pro jejich aplikování v konkrétních situacích má ovšem ten, komu jsou vlastní jejich biblická východiska a navíc je obeznámen s jejich teologickou recepcí a interpretací během dějin. To všechno může být bytostně vlastní jen tomu, kdo nezbytné teoretické znalosti navíc na vlastní kůži prověřuje každodenní praxí v profesním a osobním životě. Nebyl by člověk s takovými odbornými kompetencemi oním očekávaným kandidátem na člena rady vysílaný jménem katolické církve?

Pokud ovšem sbor biskupů vnímá samu církev a její místo ve společnosti pouze prizmatem ekonomie (upřesnění, aby nedošlo k mýlce: slovo zde není použito v teologickém smyslu „ekonomie spásy“!), potom by snad bylo lepší, aby jim právo navrhovat kandidáta do Rady ČT nebylo napříště přiznáno.

Autor je katolický kněz, teolog a dominikán.