Vladimír Just: O slupkách slov

Odnesl to např. Jan Werich, Rudolf Hrušínský, Dana Medřická, za rok to bude Václav Havel či Vlasta Burian. Výročí mají sloužit k obnově paměti. Namísto toho se stávají startovní pistolí, jež výstřelem uvede do pohybu nekonečný peloton frází, které nám v cíli neřeknou víc, než co jsme slyšeli kdysi ve škole. Jubilanta lze oslavit jediným důstojným způsobem: že se s jeho dílem, namísto vodopádu frází, konečně seznámíme. 

Čtěte také

Vladimír Just: Vlaštovky čili hirunďata

Spisovatel a mediální kritik Karl Kraus, mimořádně důvtipný Vídeňák, narozený před necelými 150 lety v Jičíně, přednesl kdysi převratný návrh, jak zachránit prázdnou státní kasu. Zavést daň z fráze. A byla by mastná, nejméně čtyřnulová. Frázi lze definovat jako zakrývání, místo pojmenování věcí. Anebo, spolu s jiným klasikem, jako slovní slupku bez jádra, kdy lidé spolu nemluví, nýbrž papouškují, nepřevádějí z mysli do mysli věci neb smysl věcí a místo slov si vyměňují ony zaměnitelné slupky bez jádra.

Toto nenapsal posluchač dnešních médií, ale už před 350 lety největší z letošních jubilantů – J. A. Komenský. A hned, jak to jméno vyslovím, už se na něj lepí slupky bez jádra: učitel národů, škola hrou, uč se synu moudrým býti atd. Jen co si to znovu pěkně zopakujeme (zapapouškujeme), můžeme si zaprášeného vousáče ze školních chodeb zase odnést do vitríny. Až do příštího jubilea.

Co na tom, že k celostnímu, komplexnímu výkladu světa, k výkladu v kontextech ostatních výkladů, k etice a občanství, k všenápravě věcí lidských, jsme dosud ve školách nedospěli? A jestliže ano, pak ve vlasti Komenského asi méně než jinde?

Čtěte také

Vladimír Just: „Antikundera“ a „Antihavel“

Co na tom, že papouškujeme heslo škola hrou s neurčitou představou, že by si děti ve škole měly jako víc hrát, a že nikdo ze slavičů slávy slavných Slávů neuvede tuto vágní banalitu na pravou míru? A neřekne, že Schola ludus není prázdné heslo, ale že se tak jmenuje ne hra, ale velký osmidílný cyklus her, jímž Komenský převedl do jazyka divadla jednotlivé disciplíny tehdejšího vědění? (Výuka divadlem: od fyziky, etiky, jazykovědy až třeba po astrologii a politiku.)

A proto ten vousatý kmet působil  mj. pět let v Sedmihradsku ve službách Rákócziů nejen jako pedagog, ale i dramatik a režisér školních představení. A učitel národů? Kdo z těch, kteří tu floskuli papouškují, ví o tom, že byla Janua linguarum reserata (Dveře jazyků otevřené) po Bibli nejvydávanější knihou 17. století? Že byla přeložena do 11 evropských jazyků i do arabštiny (sám vzpomíná: Mohamedáni byli tak nadšeni, že si rozdělili úlohy, kdo ji přeloží do turečtiny, perštiny, mongolštiny). Za což ho, mimochodem, jeho nepřátelé, kterých si jako celoživotní běženec stačil nadělat po Evropě desítky, obvinili z kacířského nadbíhání pohanům!

Čtěte také

Vladimír Just: Jak Jiřina porazila Leoše

Komenský, jenž usiloval o porozumění mezi všemi věroukami, byl vlastně ekumenista před ekumenismem (kardinál Richelieu ho zval proto jako osvíceného jinověrce do Paříže, stejně tak puritán Cromwell do Londýna a protestantská královna Kristina do Švédska). Stejně byl i environmentalista před envinronmentalismem, a tak bychom mohli pokračovat... Ale vraťme se k návrhu daně z fráze: to by bylo letos pokut!

Platil by každý, kdo ji veřejně pronese, ať je to novinář, ministryně, expert na to či ono anebo na všechno, což je vlastně expert na nic. Platil by i onen mediální radní, donedávna předseda, který svou rezignaci zdůvodnil tím, že jako předseda nebyl komfortní s vlastním názorem. Platila by i jistá ministryně, která zase zdůvodnila, proč víc nebojovala za své sociálně ohleduplné návrhy, že na vládě pro to nebyla poptávka. Platil bych i já, kdybyste mě v tomto textu usvědčili z naplnění skutkové podstaty Komenského definice.