Dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu, a to především v provozu tramvají. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. „I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku,“ říká pro Metro mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková.
Největší pražský dopravce si právě dnes připomíná 105. výročí od chvíle, kdy se v řadách zaměstnanců zabezpečujících provoz městské hromadné dopravy poprvé objevily ženy. První průvodčí-ženy tramvaje ze zmíněných důvodů totiž nastoupily do práce 1. prosince 1915. „Pražský dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Vídeň, Berlín i Drážďany řešily nedostatek mužů stejně. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno osm set mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích čtyři sta žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ dodává vedoucí archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
Na tehdejší dobu šlo o poměrně riskantní krok. Práce průvodčích na začátku 20. století rozhodně nebyla jednoduchá. Zaměstnanci museli celou dobu stát, směny byly dlouhé, šlo tedy o práci náročnou především po fyzické stránce. „I tak v říjnu 1915 přijala správní rada Elektrických podniků usnesení, na základě kterého mělo být přijato deset až dvanáct žen ve věku mezi dvaceti a třiceti lety, s ukončenou obecnou školou a s dobrou znalostí pražského místopisu. Ty měly projít desetidenním výcvikem a za svou práci brát plat třicet haléřů za hodinu. Zájem o práci předčil všechna očekávání – přihlásilo se 460 zájemkyň, v mnoha případech šlo o manželky tramvajových zřízenců, kteří byli odvedeni na frontu. Právě 1. prosince 1915 z nich potom po absolvování výcvikového kurzu do práce nastoupilo prvních čtyřicet,“ vypočítává Řehková.
Na konci války v podniku pracovalo již 375 žen-průvodčích. Dopravní podnik se jim za jejich službu odměnil tím, že po jejím skončení vrátil muže do služby a ženy propustil. Všechny tyto ženy přišly o práci k 1. dubnu 1920. Ironií je, že se ženy znovu v pražském tramvajovém provozu objevily až s příchodem druhé světové války. Tedy v lednu 1943 jich zde pracovalo 571, do konce války jich bylo již 1377. „Na rozdíl od konce první světové války už tentokrát ženy ze služby průvodčích nezmizely,“ uzavírá Řehková.