Tento článek je součástí Special reportu: Evropské fondy v Kraji Vysočina
S nedostatkem odborných učitelů na Vysočině by mohla pomoct speciální stipendia pro absolventy, myslí si nový radní pro školství a ICT Jan Břížďala. Do výuky chceme dostat více expertů z praxe, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz.
Jan Břížďala je středoškolský učitel a první místopředseda krajského sdružení Pirátů v Kraji Vysočina. V roce 2020 uspěl ve volbách do krajského zastupitelstva a stal se radním pro školství, mládež, sport, informatiku a komunikační technologie.
Začal bych zeširoka. Statistiky ukazují, že Vysočině chybí vysokoškoláci a kvalifikovaní pracovníci, kteří se často stěhují do Prahy nebo Brna. Jak se to dá zlepšit? Jak vychovávat odborníky a udržet si je v regionu?
V prvé řadě budeme chtít posílit motivaci jednotlivých vysokých škol, stejně jako vědecko-výzkumných institucí, aby více zapojovaly své personální kapacity do výuky na středních školách. Mohou to být externí přednášky, může to být spolupráce na dlouhodobé projektové činnosti žáků, čímž by se podpořila jejich vlastní kreativita.
Je skutečně pravda, že se do kraje absolventi vysokých škol nevrací, Vysočina má jeden z největších demografických poklesů. Nabízí se otázka podpory rozvoje vysoké školy (Vysoká škola polytechnická Jihlava, pozn. red.), která zde už působí. Nutno říct, že je autonomní a zřizována zákonem o vysokých školách, a nikoliv krajem. Určitě s ní ale můžeme navázat spolupráci tímto směrem.
Můžeme také vyhledávat jiné stávající vysoké školy, respektive jejich fakulty. Víme například, že funkční model funguje v Jihočeském kraji, kde sídlí jedna fakulta pražské Vysoké školy ekonomické (Fakulta managementu, pozn. red.). Ta si už získala své renomé, máme tedy dobrý příklad, že fakulta uznávané vysoké školy může sídlit v odloučeném regionu.
Pokud jde o cestu spolupráce, ta v kraji už funguje mezi středními školami a firmami. Máte v plánu ji nějakým způsobem podpořit?
Je potřeba si uvědomit, že jen za loňský rok máme v kraji přes 4 000 absolventů a nezaměstnaných je z nich pouze několik desítek. To znamená, že firmy aktivně vyhledávají absolventy středních škol, a ti se na trhu práce na Vysočině uplatňují. Jde tedy spíše o konkurenční souboj o absolventy mezi firmami samotnými.
Spousta firem už aktivně vstupuje do vzdělávacího procesu, nabízí například stipendia pro studenty, možnosti stáží, praxí či dalšího vzdělávání. Myslím si, že kraj fungující spolupráci jedině vítá. Skutečně chceme, aby naši absolventi byli vyhledávanými zaměstnanci.
Chceme aktivněji motivovat firmy, aby pro žáky nabízely i individuální praxe, věnovaly se třeba i mentoringu projektové činnosti žáků a zapojovaly své personální i materiální zázemí do výuky na středních školách.
Jak jinak se dá ještě zajistit, že ze středních škol vyjdou pracovníci potřební v kraji, a že neodejdou někam jinam?
Jedna věc je, co se učí ve škole, druhá pak jaké jsou specifické požadavky jednotlivých firem. Školy mají například možnost účastnit se takzvaného projektu šablon. Zde je jednou z podporovaných aktivit zapojení odborníků z praxe do výuky. Vyučovací proces se tedy dá nastavit i tak, aby přímo do hodin nebo na přednášky přišel zaměstnanec firmy nebo odborník z vysoké školy či z vědecko-výzkumné instituce. Ti pak mohou předávat know-how ze skutečné praxe, aby žáci viděli, jak to celé funguje, a aby vedle teorie učené ve škole viděli i aplikaci poznatků ze skutečného světa.
Jak získat mladé učitele a učitelky
Vy sám jste středoškolský učitel matematiky a chemie. Dalším problémem Vysočiny je právě nedostatek odborných učitelů, přesněji jejich vysoký průměrný věk. Jak dostat do školství více mladých odborníků?
Úskalí nastává v situaci, kdy máme například studenta průmyslové školy, který je velice šikovný, odejde studovat na ČVUT [České vysoké učení technické v Praze] nebo VUT [Vysoké učení technické v Brně], a následně najde uplatnění v oboru přímo v těchto městech. Nevrátí se zpátky do regionu, a už vůbec ne do školství.
Z mého pohledu se dá v tomto případě nastavit taková forma spolupráce, kdy si ředitel školy šikovného absolventa vytipuje a nabídne mu motivační podporu do budoucna. Během studia na vysoké škole by pak takový student například dostával stipendium, které by mohlo být částečně financováno školou a částečně krajem. Navíc by zůstával se svou mateřskou školou v kontaktu. Zapojoval by se do různých projektů realizovaných svoji bývalou střední školou, tedy do aktivit, na které nemají stávající pedagogové tolik času – organizace veletrhů vzdělávání, správa webových stránek, tedy činnosti, které se dají dělat vzdáleně. Absolvent střední školy by z ní tedy v podstatě neodešel, a přinášel poznatky z vysoké školy i stávajícím učitelům. Pomáhal by jim možná i s distanční formou výuky, mladší lidé jsou v tomto ohledu přece jen pokrokovější, mají větší znalosti o IT prostředí. V ideálním případě by se pak absolvent vrátil zpět do školy na plný úvazek.
Zmínil jste Vysokou školu polytechnickou v Jihlavě. Těžil by podle Vás kraj ze založení dalších vysokých škol či dokonce univerzity? Je něco takového reálné?
Pokud se založí vysoká škola, tak docela dlouhou dobu trvá, než si získá určité renomé. Ze začátku se na ni mnoho lidí dívá skepticky a čeká se, jestli se rozjede, nebo naopak zanikne. I Vysoká škola polytechnická si musela své postavení do jisté míry vydobývat, je to jedna z mladších veřejných vysokých škol, které v České republice působí.
Určitě bych nešel cestou zakládání nové vysoké školy a čekání, jak to dopadne. Místo toho bych byl pro rozšíření nabídky studijních oborů současné Vysoké školy polytechnické, kdy bychom jí zkusili poskytnout maximální metodickou, administrativní či infrastrukturní podporu, jelikož tato škola má samozřejmě vlastní samosprávu, a nemůžeme do jejích věcí zasahovat. Jeden z modelů spolupráce by mohl vypadat tak, že škola by nenabízela vzdělávání pouze v Jihlavě, ale měla by detašovaná pracoviště i v jiných městech, například v Třebíči nebo ve Žďáru nad Sázavou, tedy že by se některé obory daly studovat i mimo krajské město. To už jsem zmiňoval u Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci, nebo i Univerzita Karlova má některé fakulty v Hradci Králové či Plzni. I toto tedy vidím jako možnou cestu.
Fondy EU a jejich dopad
Jak se podle Vás na školství v kraji dosud projevily peníze z fondů Evropské unie?
Evropské peníze bych rozdělil do dvou skupin. Díky investičním projektům bylo možné rozvinout infrastrukturu pro vzdělávání, to znamená výstavby budov, pořízení přístrojů, čili investice do vybavení. Současně tu byly neinvestiční projekty, které byly zaměřené buď na další vzdělávání pedagogických pracovníků, nebo obecně zavádění inovací do výuky.
Já určitě kvituji to, že máme možnost tímto způsobem podporovat vzdělávání a směřovat do něj peníze. Každopádně občas docházelo k tomu, že projekty byly velice administrativně náročné, a někdy i školy samy začaly uvažovat, jestli se mají dalšího kola projektu vůbec účastnit, aby z toho neměly víc škody než užitku. Až tedy bude nějaký budoucí projekt administrovat kraj, tak ho budeme chtít nastavit způsobem, aby se školám v tomto ohledu ulevilo.
Snížení administrativní zátěže je jedna věc, zajímaly by mě ale také tematické priority. Evropská komise chce do budoucna dávat peníze ze strukturálních fondů ve velké míře na „inteligentnější“ projekty. Kde vidíte prostor pro využití těchto financí?
Vnímám to, že školství v současnosti prochází jednou ze svých největších reforem, a to z hlediska digitalizace. Právě proto jsme se v povolebních vyjednáváních dohodli, že budu mít na starosti téma školství i informačních a komunikačních technologií dohromady. Zatímco v ostatních odvětvích byla práce s počítačem už docela samozřejmostí, tak systém práce učitelů se v tuto chvíli zcela překopal. Na vysokých školách jsou budoucí učitelé běžně připravováni na to, jak mají působit na žáky před tabulí, jakým způsobem navazovat oční kontakt ve třídě, a najedou byli posazeni před monitor. Došlo tedy k velké změně pedagogické práce.
Myslím si, že dlouhodobým zájmem ve školství bude právě práce s digitálními technologiemi, a to, aby byli učitelé v tomto ohledu maximálně podpořeni.
Koronavirová krize na školství dopadla skutečně jako blesk z čistého nebe a zásadně ho proměnila. Má kraj kapacity na to, aby i do budoucna školy a žáky podpořil, například nákupem vybavení?
Hned na začátku výkonu funkce radního pro školství se tímto tématem plánuji zabývat a budu se snažit navázat alespoň distanční formou komunikaci s řediteli všech příspěvkových organizací. To nejsou pouze střední školy, ale také dětské domovy nebo pedagogicko-psychologická poradna. Chci zjistit, jak se současná epidemická situace projevuje na jejich činnostech, a jestli všichni žáci jednotlivých středních a vyšších odborných škol mají zajištěný přístup ke vzdělávání. Pokud by to tak nebylo, tak zajistit, aby jim školy vybavení zapůjčily, případně by se zapojil přímo kraj.
Jaké další výzvy Vás v nové pozici v následujících měsících čekají?
Pokud jde o fondy EU, tak nás v dohledné době, tedy do konce kalendářního roku, čeká podávání dalšího projektu, který se bude zabývat inovacemi ve vzdělávání. Konkrétně se jedná o implementaci krajského akčního plánu, takzvaný projekt IKAP II. Zde bude potřeba dokončit nastavení parametrů tohoto programu, aby byly odstraněny nedostatky, které evidujeme z projektu IKAP I. Od jednotlivých škol máme zpětnou vazbu, že to pro ně bylo skutečně velmi administrativně náročné, často zbytečně.
Současně se chystá nové programovací období Evropské unie 2021-2027. My už máme předběžnou představu o tom, jak bude vypadat alokace pro Kraj Vysočina, a také o jakou výši prostředků žádají školy. Musíme se tedy rozhodnout, jaké aktivity budeme více podporovat. Musíme zajistit, abychom se v následujících letech netopili v papírech, ale aby se tato evropská podpora projevila na kvalitě výuky.
Spousta plánů souvisí s dobou, v jaké nyní žijeme. Je potřeba zajistit, aby každý žák byl nějakým způsobem vzděláván, a aby se nikdo neocitl na okraji pozornosti. V rámci své agendy se budu chtít také zabývat zajištěním pokrytí obcí na Vysočině internetovým připojením. Zaznamenáváme totiž také případy, kdy se žáci či jejich rodiče ozývají, že sice mají počítač, ale žijí v lokalitách, kde není přístup k internetu nebo je připojení slabé.
Článek vyšel v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.