Woody Allen slaví už 86. narozeniny! Americký režisér zůstává modlou intelektuálů, ale především neurotiků, kteří filmaře i jeho dílo milují už desítky let. Produktivní tvůrce minimálně do roku 2005 vytvořil bezpočet prokazatelně kvalitních kusů, jeho vrcholem je ale i po více než 40 letech od premiéry vynikající a Oscary ověnčená Annie Hall...
Woody a Annie
Woody Allen patří k těm režisérům, kteří oslovují mainstreamové publikum stejně jako filmové kritiky a odborníky. Alespoň v první polovině života amerického režiséra to tak rozhodně bylo. V 80. letech byli právě Woody Allen a jeho kolega a kamarád Mel Brooks považováni za nejlepší komediální režiséry tehdejší americké kinematografie, a taky za nejnápaditější. Ačkoliv jejich filmy bavily široké publikum, tvůrci do nich dokázali dostat řadu experimentálních a nových postupů. Tím nejvýraznějším bylo tzv. porušení čtvrté stěny, což je technika zavedená v 19. století.
Jejím principem je, že se charaktery ve hře obrací k divákům, promlouvají přímo k nim, vystupují ze světa hry do toho reálného, a publikum se tak do jisté míry stává součástí hraného kusu. Metoda byla vždy hojně využívána na divadle, kde to dává tak nějak přirozený smysl, Woody Allen se ji ale pokusil převést na stříbrné plátno – a fungovalo to. Poprvé ji využil v dost možná dodnes nejlepším snímku celé své kariéry, vztahové komedii Annie Hall. Jasně tak určil svůj osobní tvůrčí styl, zároveň ale ovlivnil i celkový vývoj světového filmu.
Annie Hall je přitom postavená na naprosto jednoduchém milostném příběhu. Newyorský neurotik Alvy Singer se zamiluje do Annie, dívky ze středozápadu, která přijela do centra dění, aby se stala zpěvačkou. Brýlatý romantik se snaží získat lásku svéhlavé a svobodomyslné ženy a přitom dojde k řadě komických situací a Alvy odhalí bezpočet vztahových mouder a poučení. Ta pak právě sděluje přímo divákům. Je to hraný film, je to stand-up, je to divadlo, je to zábava. A v roce 1977 to hlavně byla zábava, kterou ještě standardní americký filmový divák neviděl. I proto byla Annie Hall na začátku roku 1978 nominována na Oscara v pěti kategoriích, přičemž ve čtyřech nominaci i proměnila, včetně Nejlepšího filmu a Režie.
Sošku si tehdy odnesla i Diane Keaton, která ztvárnila Allenovu partnerku. Herečka a režisér společně vytvořili ikonickou filmovou dvojici, čemuž možná pomohlo, že spolu několik let před natáčením Annie chodili i ve skutečnosti. Allen po premiéře často zodpovídal dotazy, nakolik je Annie Hall autobiografická, protože i archetyp neurotického newyorského intelektuála Alvy se Woodymu v mnohém podobá. Ačkoliv tvůrce vehementně tvrdil, že snímek je čirou fikcí, tu nálepku už si nikdy neodpáral.
Neurotický skandalista
Newyorský rodák židovského původu Woody Allen se jako Allen Stewart Konigsberg narodil do rodiny účetní a rytce drahokamů. S přísnou a temperamentní matkou nedokázali nikdy najít společnou řeč, Allen byl navíc vychováván relativně striktně co do tradičnosti, až do osmi let například mluvil výhradně jazykem jidiš. V dětství si jako zrzavý hubený kluk s odstátýma ušima užil šikanu, poměrně rychle ale dokázal spolužáky dostat na svou stranu díky zručnosti v karetních tricích a komických výstupech. A psaní gagů se po maturitě stalo i jeho obživou. Odtud už vedla jen krátká cesta k filmu. Na svůj scenáristický a režijní debut, snímek Co je nového, kočičko?, si ale i tak musel počkat až do třiceti.
Milovník jazzu kromě své filmové tvorby proslul i skandálem v milostném životě. Poprvé se oženil, když mu bylo 20 a jeho paní 17. Manželství skončilo po třech letech rozvodem a následujícím soudním řízením, kdy Allenova exmanželka Harlene Rosen komika žalovala, že v jednom ze svých stand-upů zlehčil sexuální napadení, které si prožila, a ji tak zesměšnil.
Druhou Allenovou ženou byla herečka Louise Lasser, pak přišlo seznámení s Keaton. Ta to s Allenem vydržela pouze rok, ale naštěstí ji to neodradilo od spolupráce s ním. Právě v jeho filmech vytvořila Keaton některé ze svých ikonických rolí, vedle Annie například Renatu v Interiérech či Carol Lipton v Tajemné vraždě na Manhattanu, kde nahradila jinou Allenovu pracovní i životní múzu – Miu Farrow.
Právě vztah Allena a Farrow byl tím nejostřeji sledovaným. Hvězda Rosemary má děťátko trvala na zakládání rodiny, což jejího prací žijícího partnera příliš nelákalo. A tak Farrow mnoho dětí adoptovala, ačkoliv nakonec měli s Allenem i jednoho vlastního potomka, syna Ronana Farrowa. Jedním z oněch adoptovaných dětí byla i osiřelá dívka Soon-Yi Previn, s níž Allen navázal romantický vztah, když jí bylo 19 a jemu přes padesát. Mia Farrow na to přišla tak, že u svého přítele našla nahé fotografie své adoptivní dcery. Následoval rozchod a Allen a Previn svůj vztah „zoficiálněli“ v roce 1992. O pět let později se vzali a jsou spolu dodnes.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
