Dne 24. listopadu 2020 zemřela v Praze známá televizní hlasatelka Kamila Moučková, rodačka z Jihlavy. Po celý život také udržovala kontakty s Polnou, kde pobývala u svého dědečka a babičky v době druhé světové války.  
Rozhlasová a televizní hlasatelka Kamila Moučková, rozená Nová, se narodila 8. dubna 1928 v Jihlavě, v rodině novináře a politika Viléma Nového (1904–1987). V letech 1938 až 1941 studovala na Státním čs. reformním reálném gymnáziu v Jihlavě. 
Od roku 1942 až do konce války žila v Polné u prarodičů. Po návratu matky z koncentračního tábora žila v Jihlavě. Rok po válce působila jako herečka v teplickém divadle a v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. 
Sedm let byla hlasatelkou Čs. rozhlasu (1949–1956) a v období 1957 až 1969 hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů Čs. televize (po nástupu 1. ledna 1957 se stala první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin). 
V roce 1968 se angažovala v demokratizačním procesu a v době obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy se podílela na protiokupačním vysílání televize i rozhlasu. 

V den okupace 21. srpna vysílala po celý den, až do chvíle, kdy byla ze studia vyvedena ozbrojenými sovětskými okupanty. Vládním dekretem ze 17. dubna 1969 byla z vysílání televize odvolána, krátce pracovala v dabingu a v roce 1970 byla z ČST propuštěna. 
Do roku 1989 pracovala dle možností v různých zaměstnáních, např. jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla, uklízečka, prodavačka, servírka… Byla aktivistkou disentu a jednou z prvních signatářek Charty 77. 
Od roku 1990 znovu pracovala více než tři roky v ČST, od roku 1994 spolupracovala s různými rozhlasovými stanicemi, ponejvíce s Rádiem Svobodná Evropa. Od roku 1994 byla činná v Hnutí pro občanskou svobodu a toleranci (HOST). Od poloviny devadesátých let uváděla některé pořady na ČT l a ČT 2.

Pobyt v Polné 
Po odchodu otce do emigrace, internaci matky v koncentračním táboře v Ravensbrücku a uzavření jihlavského gymnázia žila až do konce války u svého dědečka a babičky v Polné na Horním městě. 
Měšťanskou školu v Polné ukončila 4. třídou. Zde se také vyučila u dentisty Josefa Svatoše zubní techničkou a zapojila se do kulturního života. 
S polenskými ochotníky hrála divadlo, zpívala v místním pěveckém sboru, s bývalými členy zrušeného Sokola hrála odbíjenou. V 60. a 70. letech přijížděla do Polné na občasné návštěvy ke Svatošům, u nichž našla v době protektorátu největší oporu. Na Vysočinu, zvláště do Jihlavy a Polné, se vždy ráda vracela.

Od roku 1990 se zúčastňovala schůzek polenských přátel (narozených ve 20. letech), konaných každý rok vždy v červnu a listopadu v Polné v Zámecké restauraci. Téměř 15 let přijížděli do Polné z různých koutů Česka a nutno dodat, že si všichni zúčastnění víkendový pobyt doslova užívali.

Měl jsem tu čest se jako pozvaný host schůzek několikrát zúčastnit, když jsem byl požádán, abych byl průvodcem po památkách. Vybavuji si, že jedenkrát přijela Kamila Moučková na setkání do Polné poněkud opožděně, s výmluvou: „Zdržela jsem se několik hodin v Jihlavě a prošla si místa, na která ráda vzpomínám…“ 

Klub Za historickou Polnou vydává od roku 1996 pravidelně vlastivědný sborník – čtvrtletník Polensko. Pravidelně byl paní Moučkové do Prahy na její vyžádání odesílán. 
Do Polné též přijela několikrát i se svými dcerami a vnoučaty. Pravidelně udržovala písemný i telefonický kontakt se svou přítelkyní z Polné, paní Irenou Štočkovou, u níž vždy nalezla dočasné ubytování. 
V roce 1996 vydalo nakladatelství Primus životopis Kamily Moučkové „Říkali jí lvice“, kde mj. vzpomíná i na svůj tříletý pobyt v Polné. Následně, v roce 2010, vydalo nakladatelství 65. pole v Praze druhou knihu „Nejsem žádná lvice – životní příběh legendární hlasatelky“, kde opět vzpomíná na život v Jihlavě a Polné.
Ve věku 92 let odešla vynikající osobnost české kultury, žena statečná a hrdá. Čest její památce!  

Diskuze k článku