Recenze: Mosul - překvapivě osobní výpověď o hrůzách boje proti Islámskému státu

Nenechte se ale zmýlit - bratrská dvojice Joe Russo a Anthony Russo, která má na svědomí největší finanční trhák dekády, zůstává podobně jako u nedávného Vyproštění pouze na producentské židli. Svůj režisérský debut si pod jejich dohledem totiž odkroutil Matthew Michael Carnahan, který už nabyl značného respektu coby scénárista velmi kvalitních thrillerů s převážně politickým podtextem (Na odstřel, Dark Waters). Válečná výprava do pekelného, teroristy prolezlého města se tak ocitla v dobrých rukách, a výsledek tomu převážně odpovídá.

Aniž by mi takové rozhodování příslušelo, Mosul mohu bez bázně zařadit k těm realističtějším počinům, které se pokouší vypovědět o válkou zdevastovaném prostředí a samozřejmě o lidech, kteří v něm bojují za své padlé příbuzné. Od prvních záběrů je divák ponořen do zaprášených ruin bývalé metropole a do válečné zóny, v níž lidský život pozbývá jakékoli hodnoty. A chaotickým peklem nás provází skupinka drsných žoldáků, kteří se zcela přizpůsobili starověké zásadě 'oko za oko', ale zároveň je musíme přijmout jako emocionální bytosti a sžít se s nimi. A to je místy celkem obtížné, neboť hlavní a výrazněji rozvinuté postavy jsou pouze dvě, zatímco ostatní jsou lehce zaměnitelní a nedostávají moc prostoru. A to i přesto, že schéma vyprávění je poměrně jednoduše vystavěno na pravidelném střídaní bojových a klidných empatických pasáží, během nichž postupně zjišťujeme, jak se to se vzpurnou jednotkou vlastně má.

Film však trvá střídmých 90 minut a navzdory slabším přesahujícím konfliktům nenudí a dobře funguje jako onen subjektivní průvodce místy, kde si nesmyslné zabíjení a středověké praktiky vybírají svou daň doslova na každém milimetru. A rovněž se mi líbilo, že Carnahan nesklouzává k žádným laciným projevům heroismu, nýbrž celkem nenápadně odstrkává očekávaná klišé a buduje dost intimní příběh s důrazem na pointu, která rozhodně dodává popisovaným událostem naléhavý a smysluplný kontext.

V součtu mi tedy ani tolik nevadilo, že příliš režisérské kreativity debutující filmař neukázal. Nedostaneme sice absolutně vyčerpávající akční inferno jako v případě Černý jestřáb sestřelen, ani napínavé sekvence ve stylu Smrt čeká všude, ale můžeme se spolehnout na obratné vypravěčství, přesvědčivou formální kulisu a především na Mosul, který je toliko symbolem - symbolem ztráty lidskosti na jedné straně a nutnosti oplácet stejnou mincí, ale zachovávat si vlastní tvář a morální životní poslání.

Mosul tak s velkou pravděpodobností zklame ty, kdo se chtějí dozvědět více faktů o celém konfliktu a kdo od něj budou slepě očekávat ohlušující příval akce a umírání - samotné akce je ve filmu sice dostatek, ale je uspořádána spíše epizodicky a pomáhá tvarovat výpověď o důležitosti rodiny a nutnosti bránit její přežití. Nepřítel je redukován na anonymně útočící hrozbu, která nemá svědomí, a z toho plynoucí motivy i struktura děje mají hlavu i patu. Škoda, že bojové sekvence nejsou více intenzivní a že není lépe znázorněn vývoj ústředního naverbovaného mladíka, jehož optikou je přitom na jednotlivé drsné situace a vzešlé myšlenky nahlíženo. Většinu času tak dění zůstává nějaký kus za požadovanou rezonancí a ani závěrečné odhalení pár dramaturgicky slabších scén napravit nedokáže - naštěstí jich ale není zase tolik.

Hodnocení: 70%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE