Herec David Matásek patří k těm hercům, které veřejnost většinou spojuje s určitou rolí. Pro mnohé diváky je tak jednou provždy Kendym z populární filmové série o Básnících. Ve stínu této postavy přitom léta účinkuje na scéně Národního divadla a nyní tak patří mezi ty umělce, jimž nouzový stav změnil život k nepoznání.

-reklama-


O tom, jak se vyrovnává se současnou krizí, jež u nás nemá obdoby, promluvil v nedělním Interview ČT 24. Prozradil, že musel najet na zcela jiný režim, než byl dosud zvyklý, ale nebere to jako katastrofu. I když na tento rok nebude vzpomínat nejlépe, pozitivní je, že se mohl více věnovat rodině. „Před dětmi se tvářím, že všechno dobře dopadne,“ prozradil. Snaží se v této době najít ponaučení, protože ukazuje, jak je důležitá kultura jak pro národ, tak pro nás, jestli ji lidé vůbec chtějí a zda je každý druh kultury přenosný on-line. „Bez diváků, bez té vzájemné energie, je to ale klopotné,“ postěžoval si. Obává se též, že kultura ztratila punc výjimečnosti, protože je najednou dostupná všem.

Chybíte nám

Přesto se zapojil se do projektu Cirku La Putyka „Ústředna 78“, v jehož rámci mohou lidé v neděli v podvečer zavolat do divadla Jatka 78 a povídat si s herci. Davidovi se líbí, že objevili docela dobrý způsob, jak se kontaktovat s živým publikem. S lidmi si alespoň telefonují, třeba o tom, jak pečou cukroví, jak to zvládají s dětmi. A často slyší: „Chybíte nám.“ Z těchto telefonátů ví, že mnozí lidé jsou na tom dost špatně, protože musí být doma pořád sami, a tak se na ně snaží během hovoru působit co nejvíce pozitivně: „Jedna paní na tom nebyla očividně moc dobře, tak jsme se bavili třeba o tom, jakou hudbu je dobré poslouchat.“

Národní bez diváků

Na otázku moderátorky Zuzany Tvarůžkové, jaké je vlastně Národní divadlo bez diváků, odpověděl: „Něco zkoušíme, některé premiéry jsme odsunuli na jaro, jiné na další sezónu.“ A některé se uvádí on-line. Například hra „Očitý svědek“ v režii Jiřího Havelky. Ta se prý vůbec normálně hrát nebude. On i jeho kolegové se snaží dělat všechno možné, třeba kolegyně Pavla Beretová v neděli nahlas četla z pokladny divadla verše Jana Zahradníčka a její hlas slyšel každý, kdo šel po Národní třídě. Zároveň si však David uvědomuje, že členové Národního divadla to mají na rozdíl od řady jiných přece jenom lehčí, protože jsou zaměstnanci příspěvkové organizace ministerstva kultury a běží jim alespoň základní plat. „Někdo je na tom lépe, jiný bohužel ne. V našem povolání je všechno otázka náhody a štěstí. Nejsme úplně pány svého života,“ připouští s tím, že on sám ale štěstí měl. Nejvíce mu tak v současné situaci chybí kolegové. „Já jsem týmový hráč“, říká.

Chvála humoru

Je si zároveň vědom toho, že mnozí lidé jsou na tom oproti hercům hůř, například někteří živnostníci, kteří jsou zcela zdeptaní a nikdo jim nepomůže. „Někdy mám pocit že ti politici jako by to dávali ze své kasičky, ale tak to docela není.“ Je přesvědčený, že společnost záhy pochopila, že se musí uskromnit, ale nechat některé občany vyhladovět a zdecimovat mu nepřijde v pořádku. Víc než politika ho však děsí sociální aspekty a stav společnosti. Myslí si, že je těžké se s lidmi domluvit na tom, co je správné a co ne a úplně zmizel respekt jednoho k druhému: „Pokud se nám podaří vytěžit z této nelehké situace nějaký stav porozumění, budu moc rád.“ Nicméně si pochvaluje, že národ stále dokáže překlenovat těžkou dobu s pomocí humoru.

Zase ten Kendy

Ačkoliv je David Matásek už alergický na otázku, týkající se jeho role Kendyho v kultovní sérii o Básnících, Zuzana Tvarůžková mu ji znovu položila, ovšem s odkazem na nedávný rozhovor v Hospodářských novinách, kde se nechal slyšet, že se otázek na Kendyho zbaví až v krematoriu. Jak je vidět, nemýlil se.

-reklama-