Evropská komise Ursuly von der Leyenové má za sebou první rok. Jak si zatím vedla?
1. Těžký start
Na úvod je potřeba říct, že Němka Ursula von der Leyenová neměla jednoduchou cestu ke křeslu předsedkyně Evropské komise. Mnoho europoslanců jí mělo za zlé, že nepatřila mezi spitzenkandidáty, tedy nominanty evropských politických stran, ale dohodli se na ní pouze prezidenti a premiéři členských zemí Unie v zákulisním jednání. Z Evropského parlamentu si nejen kvůli tomu odnesla nejslabší mandát v historii. Problémy následně mělo i několik jejích kandidátů na komisaře, kteří neprošli „grilováním“ před europoslanci, kvůli čemuž se start nové Komise odložil až na začátek prosince 2019.
2. Klimatická agenda postupuje kupředu
Bez nadsázky lze tvrdit, že současná Evropská komise je „zelená“. S klimatickou agendou je propojeno téměř vše, co propojit jde. I vzhledem k tomu, že představitelka konzervativnějších lidovců musela svoji podporu vyměnit za programové ústupky dalším, progresivněji smýšlejícím politickým skupinám, klimatické plány její Komise byly hned od začátku velice ambiciózní. Plány sice zpomalil koronavirus, řada novinek se však na stůl dostala.
Základ všeho představuje Evropská zelená dohoda (Green Deal), zveřejněná hned v prosinci loňského roku, na kterou navázalo mnoho dalších návrhů a plánů. V březnu Komise představila akční plán pro oběhové hospodářství a především rozsáhlou průmyslovou strategii, v květnu pak strategii „z farmy na vidličku“ a strategii pro biodiverzitu. V červenci navázala vodíkovou strategií a strategií pro energetickou integraci, v říjnu přišlo na řadu představení renovační strategie. K významnému posunu došlo také v otázce klimatického zákona, zaměřeného na dosažení klimatické neutrality a nových emisních cílů pro rok 2030, stále se však čeká na finální souhlas členských států.
Je však potřeba připomenout, že realizace všeho stojí a padá s nalezením kompromisu na společném rozpočtu.
3. Hledání role v krizi
Koronavirová krize překvapila všechny včetně Evropské komise. I sama von der Leyenová přiznala, že evropští politici včetně jí na začátku koronavirus podcenili. Komise si vzhledem ke svým omezeným pravomocem v oblasti zdravotnictví svoji roli našla až postupně, na začátku se spíše snažila omezit negativní vlivy plynoucí z uzavřených vnitřních i vnějších hranic EU, a do jisté míry se „nechala překřičet“ členskými státy.
K řešení krize však v konečném důsledku přispěla na mnoha úrovních. Koordinovala společné repatriační lety a společné nákupy pomůcek, v rámci systému rescEU vytvořila strategickou zásobu zdravotnických prostředků nebo uvolňovala fiskální pravidla a podmínky státní pomoci pro postižené firmy. Vytvořila například nástroj SURE, skrze který si vlády mohou půjčit peníze na pokrytí programů krátkodobého zaměstnávání. Postupně prosadila také jednotné hodnocení rizikových oblastí (tzv. semafor) a na zlepšení koordinace v dalších otázkách pracuje. V současné době navíc Komise zastává zcela klíčovou roli – za členské země nakupuje vakcíny nebo remdesivir. Nesmíme zapomínat ani na přínos Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které monitoruje epidemickou situaci.
Existuje poměrně velká šance, že role Komise se do budoucna zvýší, aby se podobným krizím dalo předcházet. Vzniknout by mohla „evropská zdravotní unie“.
4. Revoluční rozpočet
Paralelně se zmíněnými opatřeními a pomocí začala EU vymýšlet, jak postižené evropské ekonomiky po krizi „obnovit“. V rámci balíku ekonomické reakce se vedle nástroje SURE objevily také půjčky zajištěné Evropskou investiční bankou (EIB), pro země eurozóny pak také Evropský stabilizační mechanismus.
Zásadní pokrok však přineslo až léto. Prezidenti a premiéři zemí v červenci souhlasili s tím, že Evropská komise si jejich jménem vypůjčí na finančních trzích 750 miliard eur a vytvoří nový nástroj nazvaný Next Generation EU, jinak též fond obnovy. Lídři tak prolomili pomyslné tabu masivního společného zadlužení. Fond je přiřazený k novému víceletému finančnímu rámci 2021-2027, jehož objem se tak vyšplhal na 1,8 bilionu eur.
Role Komise je zde nezanedbatelná – dokázala dosavadní kompromis zprostředkovat. Zatím však není nic hotovo a teprve finální shoda bude pro exekutivu znamenat úspěšné splnění úkolu. Rozpočet s fondem však zatím blokují Polsko a Maďarsko, kterým se nelíbí nový mechanismus propojující dodržování právního státu s vyplácením evropských prostředků. Čas se krátí a EU hrozí rozpočtové provizorium.
5. Viditelná Jourová
Agendu ochrany právního státu (kromě dalšího) dostala na starost česká eurokomisařka a zároveň místopředsedkyně Komise Věra Jourová. Od von der Leyenové se jednalo o chytrý krok, protože Polákům a Maďarům se mnohem hůře kritizuje komisařka z partnerské České republiky než Nizozemec Frans Timmermans, který měl téma v popisu práce v minulém období. I tak však ke slovním potyčkám došlo, maďarský premiér Viktor Orbán dokonce Jourovou vyzval k rezignaci za slova o „nemocné maďarské demokracii“. Češka se nicméně nenechala odradit a ve své pozici působí jistě. Legitimitu jí dodává i fakt, že Komise nekritizuje pouze Polsko a Maďarsko, ale v rámci zářijové zprávy zhodnotila stav právního státu ve všech členských zemích.
6. Hoganova chyba, Dombrovskisův zisk
Hned během prvního roku řešila Komise personální změny. Irský komisař pro obchod Phil Hogan v září odstoupil kvůli své účasti na večírku, kde se sešlo více lidí, než tehdejší irská protikoronavirová opatření dovolovala. Vzhledem k tomu, že irská vláda nedokázala místo něj nabídnout dostatečně zvučné jméno, vlivné obchodní portfolio putovalo jinam. Obchodní vztahy v rukou Ira přitom dávaly smysl především kvůli probíhajícím jednáním se Spojeným královstvím.
Agendou von der Leyenová nakonec pověřila lotyšského výkonného místopředsedu Komise pro „hospodářství ve prospěch lidí“ Valdise Dombrovskise. Jeho pozice se tak ještě posílila.
7. Genderově vyvážená Komise
Slib, který dala progresivnějším stranám ohledně genderové vyváženosti svého kabinetu, první žena v čele Komise von der Leyenová skutečně splnila. V současné době, po zmíněné rošádě v případě Irska, figuruje na seznamu komisařů 13 žen (včetně předsedkyně) a 14 mužů.
Zdá se, že jsou to právě ženy, kdo je v nové Komisi nejvíce vidět. O Věře Jourové a její pozici už řeč byla, ještě silnější postavení má však výkonná místopředsedkyně z Dánska Margrethe Vestagerová. Vedle svého dřívějšího portfolia zaměřeného na hospodářskou soutěž dostala na starosti také „koordinační“ kapitolu nazvanou Evropa připravená na digitální věk. Právě digitální agenda je pro současnou EU zcela zásadní.
Co se týká aktivity, tedy konkrétně počtu jednání a navštívených událostí, podle statistik webu eulytix.eu z června všechny ostatní členy kabinetu „strčila do kapsy“ bulharská eurokomisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež Mariya Gabrielová.
Vzhledem k tomu, že koronavirová krize byla ze začátku především krizí zdravotní, do širšího povědomí se dostala kyperská komisařka pro zdravotnictví Stella Kyriakidisová. V rámci krize se řešily také zavřené hranice a omezení pohybu, více prostoru tak získala švédská komisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová. Té „pomohla na výslunní“ i potřeba řešit řecko-tureckou krizi nebo zářijové zveřejnění velmi očekávaného Paktu o migraci a azylu.
8. Migrace a Afrika
Společné evropské řešení migrace a azylového systému bylo několik let zcela zaseklé. Nový Pakt o migraci a azylu představuje poměrně velký krok vpřed, a to nejen svou komplexností, ale i očividným zaměřením na zajištění přijatelného kompromisu pro všechny. Tato Komise si totiž uvědomuje, že bez konsensu se posunout dál zkrátka nelze. I když vyjednávání patrně potrvá několik let, základy stojí.
Klíčovou součást komplexního řešení migrace představují vztahy se třetími zeměmi. Komise tento fakt reflektuje nejen v paktu, ale i v březnové strategii EU-Afrika. Ke kontinentu chce přistupovat jako k rovnocennému partnerovi, a ne jako k rozvojovému světu, který potřebuje neustále pomáhat. Kvůli pandemii se plánovaný summit EU-Afrika přesunul na příští rok, vztah tedy mohl být ještě o kus dále.
9. Turecké provokace a problémy zahraniční politiky
Už v únoru musela Komise začít diplomaticky řešit spor, který se rozvířil mezi Řeckem a Tureckem poté, co turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan „otevřel bránu do Evropy“ migrantům dočasně pobývajícím na jeho území. I když Komise Řecku v tomto ohledu poskytla dostatečnou materiální i symbolickou podporu, spor se táhne dál. Jedná se o docela jasnou ukázku limitů společné zahraniční politiky EU – Komise nemůže rozhodovat autonomně, ale musí hledat kompromis mezi všemi členskými státy. Těmi, které chtějí proti Turecku zakročit tvrději, i těmi, pro které je nenarušený vztah s tímto partnerem důležitý.
I když jednou z ambic Komise bylo hrát větší geopolitickou roli, prim stále hrají státy, které určují mantinely společné zahraniční politiky Unie. Vidět je to i ve vztahu k Číně, Rusku nebo Bělorusku. Zesílit společný hlas EU by mohla proměna hlasování v některých oblastech z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu, zatím se však nezdá, že by existovala vůle ke změnám. Jakékoliv plány v této oblasti navíc zatím zbrzdil koronavirus, na který byla na jaře upřena téměř veškerá pozornost.
10. Nedokončený brexit
Rozsáhlé pravomoci jednat má Evropská komise naopak v otázce brexitu, a to i vzhledem k tomu, že jde především o budoucí obchodní vztahy. Vyjednávání koordinuje tým pod Generálním sekretariátem EK.
Hlavní unijní vyjednavač Michel Barnier a jeho spolupracovníci dosáhli určitých úspěchů, stále však s britskou stranou nepanuje shoda na tom nejdůležitějším. Čas navíc téměř vypršel. Případná dohoda by byla vedle odsouhlaseného rozpočtu patrně nejdůležitějším úspěchem této Komise.
