Psychoterapeuti přirovnávají třicátnice ke Sněhurkám. Jsou krásné, mají vzdělání. Stoupají po kariérním žebříčku nahoru, ale jednoho dne zjistí, že ten žebřík nevede ke štěstí. Na nižších pracovních pozicích řeší menší problémy. Každé povýšení znamená, že řeší větší problémy a přibývá starostí. Cesta do vysněného TOP managementu je ještě dlouhá a blížící se třicítka je nutí myslet na biologické hodiny.
Přestanou čekat na povýšení. Zjistí, že všude okolo jsou stovky takových Sněhurek, které každoročně chrlí vysoké školy. Z počátku vnitřní rozpor kompenzují tím, že zcestují kus světa, utratí více peněz, obklopí se více přáteli. A nic. Jednoho dne se „podívají do zrcadla“ s pocitem, že ze Sněhurky je „ta zlá královna“, které zrcadlo (vnější svět) říká: Už nejsi nejmladší, jsou tu jiné Sněhurky. V ten moment jí dojde, že kariérní konkurence mezi ženami je drsnější než čekala. Už nechce podávat další a větší pracovní výkon.
Simona Weidnerová: Proč mladí lidé zase chtějí velké svatby (ZDE)
Moje poznámka:
Zase jsme u toho, o čem je Cesta z nevolnictví. Naprostá většina dnešních nadšených mladých lidí časem zjistí, že korporátní životní styl je past. Někteří se budou ohlížet po alternativě. Dokáže ji vlastenecké hnutí nabídnout? Dokáže nabídnout něco jiného než moralizování?
(zdroj: petrhampl.com)
Psali jsme:
autor: PV
