Doma stále trénovat nesmí. Haly jsou pro hokejové mládežníky zavřené, ledy zapovězené. Za jakých podmínek se ve čtvrtek otevřou, zatím přesně netuší. Kdo může, hledá možnosti, jak se v tempu alespoň nějakým způsobem udržet. V moravskoslezském pohraničí tak už šestým týdnem pendluje skupinka nadšenců. Každý den rodiče s potomky vyráží na tréninky do polského Jastrzebie. „Kdyby kluci v tomto věku nemohli dělat nic, byla by to sportovní tragédie,“ říká Petr Pavelec, táta patnáctiletého útočníka z Vítkovic.
Studený vzduch před hokejovou halou v polském Jastrzebie co chvíli rozčísne ostrý povel. „Teď! Teď! Teď!“ Kondiční trenérka Magdalena Magner, která dřív pracovala pro prvoligový Havířov a mimo jiné chytá v české extralize žen za Karvinou, stojí před skupinkou patnácti dorostenců. Rychlé sprinty, ostré starty. Kdo prohraje, klikuje. Na teplákovkách nebo čepicích mladíků jsou k vidění různá loga hokejových klubů: Vítkovice, Třinec, Havířov, ale i Plzeň nebo Karlovy Vary.
„Tohle je vyloženě aktivita nás rodičů, není to organizované přes kluby,“ říká Petr Pavelec, který rozcvičku před nástupem na led z povzdálí sleduje. Ruce si zahřívá v prošívané bundě, ráno do svého auta v Ostravě naložil několik mladých hokejistů. Dopravu si každý vyřizuje individuálně. „Auta a odvozy řešíme operativně, kdo jak může,“ vysvětluje. „Je to na domluvě, podle práce a programu. Někdo kluky ráno přiveze, někdo je odpoledne odveze. Zavoláme si, jak kdo může a podle toho se zařídíme. Naštěstí je to z Ostravy po dálnici jen půlhodinka a známe už i místní zkratky, abychom se před městem vyhnuli rozkopaným kruháčům.“
Přijeli kluci až z Varů
Program tréninků na celý týden má Pavelec rozepsaný v diáři. Pondělí: Sraz 7.45. Led 8.30 – 9.45. Sucho: 10 – 11. Led: 11:30 – 12:15. Každý den s konkrétními časy až do pátku. Většina termínů dopoledne, pouze ve čtvrtek program začíná až po obědě.
„První týden byli kluci ubytovaní tady na hotelu v Jastrzebie, tam měli i stravu a všechno,“ přibližuje Pavelec. „Ale po týdnu uzavřeli hotely i v Polsku, takže všichni dojíždíme. O hokejovou přípravu se nám společně s Kubou Petrem stará i Tomáš Andrýs, který trénuje dorost v Karlových Varech. Takže tady má i pár kluků z Varů. Bydlí v Havířově, nebo různě u rodičů ostatních hráčů.“
I Pavelcovi mají v Ostravě provizorně ubytovaného mladíka z Plzně. „Kluci se znají z výběrových akcí, stejně tak i my rodiče, není problém se domluvit. Udělal jsem mu cenu,“ zacukají tátovi koutky. „Má to u nás za trojku na noc, v klidu... Ne, dělám si srandu. Snažíme se v téhle těžké době vycházet vstříc. Všichni to děláme pro naše kluky. Hokeji se věnují odmalička, mají disciplínu, respekt, umí se chovat. Ani o nich doma nevíme, jsou už poměrně samostatní.“
V tréninkové skupině je hned několik hráčů, kteří v roce 2018 dokázali s výběrem Czech Knights jako první v historii vyhrát oba největší a nejprestižnější turnaje této kategorie – kanadský International de Hockey Pee-Wee v Quebecu i World Selects Invitational ve francouzském Chamonix. Nebo byli v lednu u triumfu Moravskoslezského kraje na Olympiádě dětí a mládeže.
V Jastrzebie tahle skupina nepracuje na komerční bázi. Náklady jsou osekané, jak to jenom jde. Rodiče platí „jen“ za pronájem ledu a tělocvičny. „Market, kolik jsme do toho za pět týdnů mohli dát?“ obrací se Pavelec na maminku havířovského brankáře Adama Dybala. „Každý týden je to jiné, ale zhruba to vychází na tři tisíce za týden. Plus peníze za dopravu a stravu, ty nepočítám. Trenéři si neberou nic, ti to asi dělají z lásky ke sportu. Dobře vědí, že to kluci potřebují. Výdaje máme, ale není to žádná šílená částka, co by nás měla zlikvidovat. I proto, že to právě není na komerční bázi. Spíš jsme parta rodičů, co se tak nějak všichni známe.“
Pomáhá i kouč Jakub Petr
Do toho zapadá i trenér Jakub Petr, trenér reprezentační osmnáctky (stříbro na MS 2014) a bývalý trenér české dvacítky a extraligových Vítkovic. Ve skupině má patnáctiletého syna Dominika, společně s Tomášem Andrýsem vedou tréninky a přípravu na ledě. „První impulz dal pan Csabi z Havířova, který tady má syna Adama,“ informuje Pavelec. „Celé to zorganizoval, za to mu patří dík. Oslovil pár rodičů, my se pospojovali s klukama, co měli zájem se připravovat. Jádro je zhruba stejné, ale byli tady i kluci z Brna, Hradce Králové, Pardubic. Co se znají z repre nebo z jiných akcí.“
Kondiční přípravu a rozcvičky na suchu má na starosti impulzivní polská brankářka a trenérka. Mladíky diriguje zvučnou směsicí polštiny a češtiny. „Kluci se některým zkomoleným hláškám usmívají, ale ona si umí sjednat pořádek a usměrnit je,“ říká Pavelec. „Zajistila i posilovnu, je o pár kilometrů dál. Odpoledne půjdou chlapci běhat. Magda tomu říká lehké nohy. Strašná dřina, kluci se vracejí zničení, na tréninku moc lehké nohy nemají. Ale na ledě je pak lehké mít budou.“
Jdou po sobě na krev
Táta mladého hokejisty upozorňuje, že všichni makají ve vlastním zájmu. „Kluci jedou strašné bomby, je to spíš taková letní příprava, ale za těch pět týdnů je to na nich i neskutečně vidět,“ pochvaluje si. „Většina z nich už nakoukla do reprezentačních kategorií U16 nebo U17, sami na sobě chtějí makat. Kvalita je tady opravdu vysoká, všichni jsou na úrovni. A všichni tady chtějí být! To je nejdůležitější, nikdo tu není z donucení. Sami mají zájem.“
Na útulném stadionu v Jastrzebie, kde se mimo jiné s bohatou profesionální kariérou loučil Richard Král, pro sebe mladíci mají zabukovanou jednu šatnu. V ní mají výstroj a bágly, aby je nemuseli vozit sem a tam. „Servis je tady parádní,“ přikyvuje Pavelec u automatu na kávu pro zahřátí. „Kafe můžu platit i kartou, takže nemusím hledat zloté do automatu. A na kluky se na ledě hezky dívá. Šílené tempo, je znát, že trenérský tandem je opravdu kvalitní. Kuba Petr je u mládežnické repre a Tomáš Andrýs má zkušenosti ze zámoří.“
Tréninky na ledě jsou především dovednostní a motivační. „Každý týden se kluci rozdělí na dvě skupiny, černí a bílí,“ přibližuje Pavelec. „Mají různé soutěže, je to hodně motivační. Na konci týdne už po sobě jdou na krev, nikdo z nich nechce prohrát.“
V pendlujícím režimu je pochopitelně složitější i škola. Ani tu nesmí mladíci zanedbávat, byť většinu online lekcí u počítače během dne nestihnou. „Syn má individuální plán, je na víceletém sportovním gymnáziu,“ popisuje Pavelec. „Ve spolupráci s paní učitelkou se domlouváme, nějak to zvládá. Co si budeme namlouvat, ani školní výuka není v tomto režimu úplně standardní, musíme se s tím všichni vyrovnat.“
Rodiče i hráči věří, že se vše postupně vrátí k normálním tréninkům. „Pořád se mluvilo o profesionálním a amatérském sportu. Co dorost a junioři?“ namítá Pavelec. „Ještě to není profesionální sport, ale už není amatérský. Jsme rádi, že jsme mohli najít náhradní řešení v Polsku, ale všichni se chceme vrátit k normálu. Já jsem jen rodič, nemůžu se pouštět do nějakých rozborů, ale kdyby kluci v tomto věku nemohli dělat nic, byla by to sportovní tragédie.“
