Martina Adlerová: Učitelka

3. prosinec 2020

Jsem sice učitelka, ale úplně nepoučitelná. Nejenže jsem dovolila pořízení dalšího zvířete do domácnosti, takže úklidové rukavice už se staly neodmyslitelnou součástí mojí garderoby…

Ještě ke všemu se přistihuji, že mám čím dál menší chuť někoho korigovat. Což je tedy u učitelky docela problém.

Z tohoto důvodu se už nemůžeme ani v klidu najíst.

V době jídla se kolem nás stahují slídné bytosti, které slovo „nesmíš“ považují za laskavou nabídku.

Naše bezmála třicetikilová ohařka teď přišla na originální způsob žebrání. Říkáme tomu tandem. Vleze si na židli za sedícího člověka, prostě se tam nějak narve, i když nechcete. A pak vám přeručkuje po zádech, takže tlapy jí visí z vašich ramen a přes hlavu vám psí morda nakukuje do talíře. V tu chvíli si připadáte jako na motorce se spolujezdcem. S tím rozdílem, že spolujezdec na tandemu obvykle nefuní a neslintá.

Chtěla jsem tomu učinit přítrž jednou provždy, ale selhala jsem na celé čáře. Ona je prostě silnější. Nad mou výchovou by pravověrní cvičitelé psů zaplakali.

A do této rodiny teď přibylo štěně. Řekla jsem si, že aspoň tohle zvíře by se mohlo držet zpátky.

A výsledek? Další hyperaktivní tvor, který si dělá, co chce.

Ještě, že mám Oskara. Ten je velmi distingovaný. Žere způsobně u misky, místo aby si jednotlivé kousky tahal na gauč. Citové vydírání je mu cizí a výraz tandem nikdy neslyšel.

Je čistotný, tichý, skladný a plný porozumění.

Typický křečík džungarský. 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.