Co sleduje Erdoğan na Kypru?

Tomáš Laně

Kypr je pro Turecko klíčový nejen symbolicky, ale také ekonomicky. Ve hře jsou bohaté pobřežní vody. Postoje kyperských Turků ale rozhodně nejsou ryze proerdoğanovské.

Jak ukazuje těsný výsledek prezidentských voleb v tzv. Severokyperské turecké republice, Erdoğan zřejmě sílu snah o nezávislost na Turecku mezi tureckými Kypřany podceňuje. Foto WmC

Turecko okupuje severní třetinu Kypru už téměř padesát let. Kypr opouštějí kyperští Turci a v rozporu s ženevskou konvencí o okupovaných územích je doplňují přistěhovalci z Turecka.

Podle některých zpráv přistěhovalci už v současné době převažují. Na severním Kypru, který si říká Severokyperská turecká republika, je kolem třiceti tisíc tureckých vojáků a jejich rodinných příslušníků. Okupovanému území samozřejmě nevládne místní prezident a vláda, ale turecký velvyslanec.

Přesto se čas od času stane, že se v místních volbách dostane do čela politik, který je více nakloněný jednání s oficiální kyperskou stranou. Takovým je například odcházející prezident Mustafa Akıncı. Těsnou většinou 51,74 % zvolený dosavadní premiér Ersin Tatar však patří k proturecké části poměrně pestrého politického spektra, které si i přes turecký protektorát zachovává určitou autonomii. Stále zde totiž přetrvává britské dědictví, představitelé kyperskoturecké elity jsou často absolventy britských univerzit.

Právě proběhlé prezidentské volby se odehrály během dvou konfliktů, v nichž figurovalo Turecko: s Řeckem, potažmo EU, a s Izraelem a Egyptem ohledně průzkumu bohatých ložisek zemního plynu ve východním Středomoří. V případě Řecka přitom jde o pokračování vleklého sporu o pobřežní vody, jehož příčinou je to, že egejské ostrovy přiléhající tureckému pobřeží patří právě jemu.

V současné době se spor nicméně týká jižního pobřeží Anatolie, kde je v podstatě jediným obydleným řeckým územím malý ostrůvek Kastellorizo, Megistos či turecky Meis vzdálený sotva několik kilometrů od turecké pevniny proti městečku Kaş. Na jeho pobřežní vody si proto činí nárok obě země.

Dalším větším územím, jež si tyto vody nárokuje, je ale také nedaleký Kypr. Ten je navzdory faktickému rozdělení na řeckou část a Tureckem okupovanou severní třetinu, k němuž došlo roku 1974, mezinárodně uznaný jako republika. Kyperská republika je i přes neúspěšné referendum o sjednocení země (65% Turků pro, 76% Řeků proti), které proběhlo pod patronací OSN, od roku 2004 součástí Evropské unie.

A o nárok na rozdělení kyperských teritoriálních vod mezi Kyperskou republiku a tzv. Severokyperskou tureckou republiku jde teď tureckému neosultánovi Erdoğanovi. Spadá sem nejspíš i snaha o eliminaci tureckokyperského politického křídla usilujícího o zachování kyperské identity a o jednání s kyperskými Řeky o narovnání vztahů. V prezidentských volbách proto Erdoğanovi šlo o porážku dosavadního prezidenta Akıncıho, který opět kandidoval. Jak ale ukazuje těsný výsledek, Erdoğan zřejmě sílu snah o nezávislost na Turecku mezi tureckými Kypřany podceňuje.

Diskuse
October 29, 2020 v 19.26
V zájmu ekonomické diplomacie

Na mapách nového velkého Turecka je Kypr celý "rudý". Cíl je podobný jako v Sýrii, Libyi, Iráku či Azerbajdžánu, dostat tento strategický ostrov do sféry tureckého vlivu. Jen proti Řekům si nemůže dovolit to, co proti Kurdům, Arménům či Arabům. To už by se někteří západní politici ozývat o něco více nahlas.

I když, dokud Západ prodává Turecku zbraně, nějaké protesty či formální sankce jsou Erdoganovi tak nějak pro srandu. Včetně jejich autorů.