Na dřeň s židovkou Annou Štičkovou: Jako bych se vracela domů
Anna Štičková vyrůstala v ateistickém prostředí Sudet, odkud se dostala do křesťanské komunity, aby v ní objevila víru svých předků - židovství. V rozhovoru s Ondřejem Havlíčkem se především ohlíží za svým příběhem, ale popisuje také vztah k Bohu nebo vysvětluje, jaké to je, být v Česku mladou židovkou.
„Zažila jsem strýčka z Holandska, který k nám jezdil na návštěvu a měl vytetované číslo – prošel několika koncentračními tábory. Byl neuvěřitelně pozitivní, jeho životní síla mě i jako malou holku odzbrojovala,“ vzpomíná v rozhovoru Anna na své dětství, které strávila v západočeských Sudetech s maminkou a babičkou. Obě byly po původu židovky, ale víra se doma nijak nepraktikovala, ani se o ní nemluvilo. Právě návštěvy strýčka tak pro ni prý byly zásadní: „Uvědomovala jsem si, že jeho odkaz nás zavazuje, abychom žili určitým způsobem.“
Přesný způsob ale Anna poměrně dlouho hledala, až ji její středoškolští učitelé pozvali do katolické komunity. Popsala, jak po pár letech kontaktu s ní objevila Boha: „Jednou jsem tam seděla v kostele a vzpomněla jsem si, co mi kdysi říkala jedna pedagožka z vysoké školy – Aničko, vím, že toho máte hodně, ale opravdu nemusíte zprodukovat celý svůj život – tehdy jsem vůbec nechápala, co mi říká. Jak jsem ale seděla v tom kostele a byla v takovém citovém rozpoložení po rozchodu, tak jsem přemýšlela o těch slovech a došlo mi, že opravdu nemusím, že jsou určité věci, které mohu odevzdat a že ten, komu je mohu odevzdat, je Bůh.“
Nedlouho po tomto momentu ale Anna zažila také uvědomění si své židovské víry, a tak o sobě dodnes říká, že má vlastně dvě nohy – jednu židovskou a jednu křesťanskou. Přijde podle ní někdy chvíle, kdy si mezi nimi bude muset vybrat? Jak se s jejím návratem k židovské víře a tradicím vyrovnává její rodina? A chtěla by se jednou přestěhovat do Izraele, na jehož občanství má nárok?
Nejen o tom je další díl pořadu Na dřeň. Poslouchejte ho ve čtvrtek v 16:00 či v sobotu v 16:55 na Proglasu, nebo kdykoliv v podcastových aplikacích.
Související články
Na dřeň s šikanovanou řeholnicí: Říkali mi „sestra ano“
Některá místa a prostředí si jako lidé, a o to více možná jako křesťané, idealizujeme. Snad i proto nás potom může překvapit fakt, že šikana, ponižování podřízených nebo manipulace nejsou vyhrazeny jen školním třídám nebo světským pracovištím. Naopak – rozhodně se nevyhýbají třeba ani řeholním řádům.
Na dřeň s Veronikou Khek Kubařovou: Věřím životu, že ví, co má se mnou za záměry
Hosté na rozhovory většinou přicházejí s neutrálním nebo nervózním výrazem, zvlášť pokud nejsou zvyklí na povídání za mikrofonem nebo pokud zatím nemají žádnou zkušenost konkrétně s Radiem Proglas. Česká divadelní a filmová herečka Veronika Khek Kubařová naopak dorazila do studia poměrně dost uvolněná a s milým úsměvem.
Na dřeň s Petrou Burianovou: „Úsměv je neuvěřitelná zbraň!“
Pozvat si do pořadu určeného primárně přemýšlivým vysokoškolákům ženu, která vyhrála soutěž amatérských cukrářů a pekařů na obrazovkách České televize, se může zdát jako naprostá absence zdravého úsudku a kvalitní inspirace. To by byl ale opravdu velmi rychlý soud mimořádně zajímavé ženy, která v dalším dílu pořadu Na dřeň nejen že dává nahlédnout do zákulisí televizní soutěže, ale především nabízí pohled zkušené matky, manželky, vytrvalé studentky a poctivé právničky na mnohá témata, která se dotýkají nás všech každý den.
