Král je nahý
Lukáš JelínekPředseda Ústavního soudu Pavel Rychetský ve svém interview pro ČT 24 představil několik postojů, jež český veřejný prostor od přímého účastníka ustavování demokratického a právního státu potřeboval slyšet. Nebo spíš potvrdit.
Nestává se často, aby si tištěné noviny i internetové servery všímaly televizních rozhovorů se špičkami soudní soustavy. Tentokrát ale bezmála hodinové interview ČT 24 s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským vzbudilo odezvu v médiích i mezi politiky. Nedělalo mu totiž potíž říct, že král je nahý.
Nepronesl to doslova, ale jasně vyjádřil několik věcí, kolem kterých mnozí ostatní chodí jako kolem horké kaše.
Za prvé za ústavně nepřijatelný označil zákaz vycestování z České republiky, k němuž přistoupila vláda při první koronavirové vlně. Tenkrát mnohým z nás přišla vlna restrikcí pochopitelná: v živé paměti jsme měli lyžaře přivážející covid z Rakouska či Itálie. Jenže demokratický stát nedrží občany ve svých hranicích, tím se liší od totalitních režimů s ostnatými dráty. Rychetský zavzpomínal na komunistickou éru a připomněl jedno z hlavních poučení z ní: dopřát lidem svobodu vycestovat. Jiná věc je zákaz vstupu na území ČR či stanovení podmínek, za nichž je možný. Ale beztrestně opustit zemi je klíčové právo.
Tento postřeh je důležitý už proto, že v řadě dalších bodů se již dříve Ústavní soud odmítl vměšovat do politických rozhodnutí učiněných na základě podkladů hygieniků a epidemiologů. Nezdá se, že by byl spojencem antirouškařů ohánějících se bezmeznou a absolutní svobodou. Soudci však dokáží oddělit zrno od plev a poukázat na to podstatné.
Za druhé se Pavel Rychetský vymezil vůči Miloši Zemanovi. Není přitom tajemstvím, že si byli dlouho blízcí. Nyní se prakticky nevídají a jsou názorově vzdálení, přesto prezident na návrh Senátu 28. října udělil Rychetskému státní vyznamenání. Šéf ústavních soudců, který coby advokát hájil Zemana už na sklonku komunistického režimu a následně strávil dlouhý čas vedle něj v Občanském fóru, Občanském hnutí a sociální demokracii, prozradil, že Zemana poznal coby humanistického liberála. Vskutku: ve starých rozhovorech lze najít, že se Zeman zpočátku vzhlížel v německé liberální FDP.
Dnes, jak upozornil Rychetský, sklouzává klidně i ke xenofobním postojům. Už to není ten paličák, jenž plaval proti proudu a čůral proti větru. Nyní se snaží zavděčit početné mase svých věrných, takže mu není cizí ani populismus a demagogie. Najdeme i spoustu dalších intelektuálů, kteří si v posledních letech vybrali snazší cestu a podlézají plytkým názorům ze sociálních sítí. Není divu, že to Rychetský těžko snáší. Patří k první polistopadové generaci politiků, v níž hrály prim principy, ne žebříčky popularity.
Se životní zkušeností Rychetského souvisí i třetí povzdech. Nevěřil by prý tenkrát, že se v čele vlády může ocitnout někdo s takovou minulostí jako současný premiér. Víc neřekl a ani říct nemusel, potrefená husa se ozvala sama. Podle Andreje Babiše ztratil Rychetský nestrannost. Rychetský přitom Babiše nesoudil kvůli krokům vlády nebo politickým názorům, pouze se zlehka otřel o jeho profil a charakter.
Nic z toho, co Rychetský řekl, by nemělo překvapovat. Snad jen, že takto sdílný nebyl už dřív. Ústavní soud není sterilní orgán, stojí na pomezí práva a politiky a od jeho členů se očekává, že budou individualitami s úctyhodnými životními příběhy a moudrými glosami. Však také Rychetský nikoho neurážel, jen se některým věcem podivil.
Potvrdil, že spolu s Petrem Pithartem tvoří vrcholnou dvojici nezlomných jedinců, kteří nepřizpůsobují své uvažování momentálním potřebám. Byli u přechodu státně-byrokratického molochu v demokratický právní stát. A nechtějí mlčet, když jejich nástupci dělají chyby nebo postrádají charakter.
Rychetský dokončí službu u Ústavního soudu a pak patrně výsluní opustí. Na prezidenta rozhodně kandidovat nemíní. Na jedné straně to je velká škoda. Na straně druhé je dobré mít ve společnosti pevné a zorientované osobnosti, které dokáží bez zlosti, ale spravedlivě nastavovat zrcadlo.
Bohužel, s argumenty Lukáše Jelínka nelze souhlasit. A to sice v žádném bodě.
Napřed k otázce ryze právní: to že ústavní právník časově omezený zákaz vycestování prohlásí za porušení ústavy, je na jedné straně svým způsobem pochopitelné (projevuje se zde určitá profesní optika) - ale na straně druhé přinejmenším krajně překvapivé. V každém případě je o právní odůvodněnosti tohoto názoru P. Rychetského nutno vyjádřit značné pochybnosti. Je možno například uvést: i fotbalovým chuligánům je možné zakázat výjezd ze země, dá-li se právem očekávat že způsobí značné škody v jiné zemi. Aniž by se přitom kdokoli rozčiloval nad "porušením ústavní svobody cestovat". Zkrátka: zákaz vycestovat bylo opatření zcela evidentně jenom temporální, podle vší rozumné úvahy zcela dostatečně odůvodnitelné krizovou situací. (Fakticky zde nastal konflikt mezi ústavním právem cestovat a stejně tak ústavou zaručeným právem na ochranu života.) Za takovýchto okolností jednoznačně trvat na absolutní nedotknutelnosti individuálního práva cestovat je projevem až extrémního právního formalismu.
---------------------------------
A nyní k hlavnímu tématu. Samozřejmě že Pavel Rychetský měl se svými hodnoceními současných vrcholných českých politiků pravdu. A tyto své názory samozřejmě může také veřejně vyslovovat - totiž právě jako Pavel Rychetský. Ale jestliže se takovýmto způsobem vyslovuje jako ústavní právník (a to dokonce vrcholný ústavní právník), pak tím ve skutečnosti zase jenom podpořil mnohdy stále ještě přetrvávají právní nihilismus v českém prostředí. Pro srovnání: něco takového by si nikdy nedovolil veřejně vyslovit například německý ústavní soudce. Protože by se tím právě jako ústavní soudce naprosto diskvalifikoval.
Nejvyšším principem nezávislého soudnictví je jeho neutralita. Neutralita v konkrétních kauzách; ale i neutralita politická. Ústavní soudce Rychetský tento základní princip porušil, a to velice závažným způsobem. Na tom vůbec nic nemění to, že - opakuji znovu - ve věci samotné měl pravdu. Pavel Rychetský by se měl rozhodnout: buďto bude ústavním soudcem, anebo soukromou osobou, která si kdykoli může "pustit hubu na špacír". Ale nemůže být obojím zároveň.
Ve vyspělých zemích by po takovémto interview daný ústavní soudce okamžitě musel ze své funkce odstoupit. Ale jak to vypadá, v českých poměrech se nad tím zase jenom víceméně lhostejně pokrčí rameny. Ale ta způsobená škoda pro obecné právní vědomí tu zůstane, a bude nadále působit.
Ještě je nutno připojit: jestliže už Pavel Rychetský cítí nutkání vyslovit se k určitým fenoménům v politice (a v zásadě i jako ústavní činitel má k tomu právo), pak je naprosto základním principem politické kultury používat v takovém případě obecných, neutrálních formulací.
Namísto tedy aby Rychetský přímo jmenoval prezidenta nebo předsedu vlády, byl by musel použít formulací typu: "Nikdy bych si nedokázal představit, že v našem demokratickém státě, za který jsme tak dlouho bojovali, budou vysoké až nejvyšší státní funkce zastávat lidé s antidemokratickým, kromě jiného xenofobním smýšlením, respektive osoby které byly osobně svázané s represivním aparátem totalitního režimu."
Takto obecně formulované názory by bylo možno i pro předsedu Ústavního soudu (snad) ještě možno považovat za únosné; nikoho by přímo nejmenoval, a přesto by si každý samozřejmě dosadil, kdo tím byl míněn.
Je to ale právě tato schopnost neosobně, všeobecně formulovaných výroků, která do české politické kultury stále ještě nenašla svou cestu.
Jsem rád, že můžu zase jednou plně souhlasit s Lukášem Jelínkem.
Souhlasím ve všech bodech.
Protiústavnost zákazu vycestovat mě na jaře nenapadla, ale vím, že Pavel Rychetský nevynáší nepromyšlené právní názory, takže to beru jako věc, o které není nutné pochybovat.
Že se změnilo jeho mínění o Miloši Zemanovi, dává najevo už dlouho. O Babišovi se takhle vyjádřil poprvé, ale taky nepřekvapivě.
Soudce, ať už řadový či ústavní, nežije ve věži ze slonoviny a má právo vyjádřit svůj postoj ke všemu, co hýbe společností. Existuje jen jedna výjimka: kauza, která leží na jeho stole.