Tady v Nemocnici Rubava jste inicioval sbírku pro sestřičky, o co konkrétně jde?
Spojilo se příjemné s užitečným. Cítil jsem, že je potřeba se nějak osobně zapojit. Ale televize Prima byla rychlejší a přišla s touto iniciativou. To znamená crowdfundingové vybírání peněz pro sestřičky. Vypadá to, že když to všechno klapne, tak by měly dostat vánoční příspěvek. Takové malé všimné. Víme, že jim to úplně život nezachrání, ale říkáme si, že je fajn, když na vás někdo myslí.
Toto není vaše první zkušenost s pomocí druhým. V minulosti jste se věnoval i dalším dobročinným věcem…
To bych teď právě musel ale říkat věci, které já neříkám a dělám je vlastně nějak automaticky. Nestojím o to, aby byly nějak prezentovány. Ale diplomaticky řekněme, že ano, že se snažím být nějak sociálně citlivý vůči svému okolí, takže když to jde, tak se snažím pomoci.
Ve vodárenské věži poblíž pražské Korunovační ulice máte divadlo. Jak bojujete v těžkých časech korony?
Děkuji za tu otázku. Ano, vstup je z ulice Na rejdišti. Kdyby pánbůh a covid dal a jednou byste mohli vstoupit, tak vstupte. Netrpělivě čekáme, až se ta atmosféra uvolní tak, abychom mohli zase začít pracovat. Ale to je ostatně problém všech divadel nebo všech lidí, kteří teď stojí na místě. Mají čas na chmury a mozek si sám úplně nepomůže, takže se snažíme vytvářet si i nějaké pracovní příležitosti.
Vy sice můžete pracovat před kamerou, ale přece jen, kdybyste to měl přiznat, poznamenala koronakrize nějak vaši psychiku?
To víte, že ano. Dennodenně ji vlastně prověřuje ze strany nějaké stability nebo setrvačnosti, že člověk spoléhá na to, že ty věci nějak jedou a jsou rozběhnuté v čase. A teď někdo řekl, že ten čas je možná velmi relativní a že nejsme jeho pány. Tak v tomhle směru narážím jako každý člověk, si myslím. Pro nás pro divadelníky je to těžké v tom, že když zkoušíte nějaké představení, tak víte, že ať je to cokoliv, tak za měsíc a půl, možná za dva měsíce bude konec a bude premiéra. To teď nikdo neví, a věřím, že toto zkoušení věcí takzvaně do šuplíku, je pro ten morál herců i režisérů velká zkouška.
Nebulte,veselte se a chodte do divadla.Novy televizni projekt uz se vari!! Je dojemne sledovat vlnu toho “smutku”.Life goes on.Diky za fanouskovstvi
Máte ve svém okolí někoho z branže, koho jste musel přesvědčovat, aby neklesal na mysli a neházel vidle do hnoje, jak se říká?
Je to tak. Děláme to vlastně často a často se podaří dodat takovéto pomoci i mně samotnému, od mých přátel. Myslím, že teď je ten pravý čas na to se starat o své kamarády a o ten nejbližší okruh lidí. No tak pár jich mám. (smích)
Prima sbírkou Sestřičky sestřičkám podpoří sestry v první linii |
Jste jedním z herců, kterého si divačky vymodlily zpět na televizní obrazovky. To se snad stalo jen v zahraničí Bobbymu v Dallasu. Jak s tímto vědomím žijete?
Dobře, protože člověk je chtěn, a to je lepší, než když je nechtěn. A když jste narazil na ten Dallas, tak tam se já s Bobbym měřit nemůžu, protože ten skutečně v tom seriálu zemřel a pak byl v rámci snů zresuscitován, to si pamatuju, že se Pamele všechno zdálo ve sprše. No a my tady nemáme sprchy, takže to by se Sabina, která tady někde pobíhá, musela sprchovat a muselo by se jí to zdát, ale jó, Hofbauer je prostě zpátky!
A vzpomenete si, když tedy nebudeme jmenovat konkrétní titul divadelní hry nebo televizní práce, kde došlo k absurdnímu zvratu děje? Že jste si už v ten moment, kdy jste to hrál, říkal, že je to zcestné?
Vzpomínám teď a vlastně na první dobrou si vybavuji Klub rváčů, takové naše kultovní představení. To bylo krásné v tom, že ta postava zjistí vlastně téměř u konce, že je schizofrenní a že ten jeho nejlepší kamarád není jeho nejlepší kamarád, ale žije jen v jeho hlavě. A to, i když jsme to hráli několikrát, tak to byl vždycky takový okamžik na husí kůži. Mohl by vám to vyprávět Vojtěch Moravec, který to představení viděl a miluje ho. Náš režisér.
Marek Němec v seriálu Sestřičky Modrý kód (2020)
Už jste přemýšlel nad letošními Vánocemi?
Tak zase jsme si o tom s Vojtou povídali a máme oba činorodé ženy, psy a děti, takže budeme je trávit spolu, jako každý rok. (smích)
Kdo vám dává více zabrat? Vaši psi, nebo vaše děti?
Poslední dobou ten Vojta Moravec! Ale jinak mám fenku.
Jste pejskař?
Měli jsme vždycky psy, když jsme byli malí. A většinou nám tedy odcházeli dost brzo. Tady naše Marla, také má mimochodem jméno z toho Klubu rváčů, všimněte si, jak je to všechno propojené, to by zase měl Vojta Moravec husí kůži, kdyby to slyšel. Marle je teď dvanáct a půl roku, čili už je to opravdu dáma.
Jsem připraven jít do první linie, říká Marek Němec ze Sestřiček |
Film Klub rváčů s Bradem Pittem je váš oblíbený?
Je, jak tak vzpomínám. Ale také jsem zase předevčírem viděl Nekonečný příběh, a to je vždycky nejvíc. Takže všechny ty kultovní filmy? Nazdar.
Předpokládám, že jste někdy měl psa jménem Falco?
Ne, to mi přišlo jako svatokrádež. (smích) To bych si prostě nemohl dovolit. Falco je jen jeden.
Dostal jste někdy k Vánocům něco šíleného?
Dostal jsem takovou dřevěnou tabulku a na ní bylo vyryto poselství. Já se tím nechci úplně řídit, ale jak to tam je, dřevěný, jak Mojžíšova tabulka skoro, tak se blbě chová jinak než podle toho, co je tam napsáno. A je to návodné, myslím, správně.
A není to ta ouija tabulka na vyvolávání duchů?
(smích) Ne, ale to jsem dlouho nedělal, naposledy na pěveckém sboru někdy před dvaceti lety. Tak já si dneska možná vyvolám s Vojtou Moravcem. (smích)
11. listopadu 2020 |
