RECENZE: Vše o Evě. Film o Švankmajerovi se mění v milostné vyznání

Ani ve filmu, který o něm natočili jiní, jmenovitě Adam Oľha a Jan Daňhel, nechybí Švankmajerův typický režijní úvod. „Uvidíte samé staré lidi, ale my jsme taky byli mladí, plní optimismu a blbí, podívejte,“ vytasí fotografii.

I na ní je s manželkou a spolupracovnicí Evou Švankmajerovou. Zemřela před patnácti lety, přesto její osobnost jako by se otiskla do každého záběru, až si člověk vybaví titul oscarového díla Vše o Evě.

Jistěže snímek, který po marném čekání na otevření kin teď vstoupil do online distribuce, sleduje hlavně Švankmajerovu filmařskou kuchyni, což v případě jeho ateliéru platí doslova. Podomácku se tady kvůli zvukovému efektu ke stylizované krvi bodá do kuřete, snímá porod či míchá mleté maso, které se pak sní. 

8 fotografií

Ve velkých detailech, jež režisér doporučuje: „Jsou hezké a diváka spletou“, v rodinné pospolitosti včetně zahraničních studentů, jejichž roli Kallista vysvětluje: „Pracujeme krutým terorem lásky, udělají tak víc práce za míň peněz než takzvaní profesionálové.“

Kdykoli se dokument vydá mimo náladu kouzelného ostrůvku a malebné veteše bizarního kabinetu sběratelských kuriozit, za nimiž podle režiséra stojí „pudová hrabivost“, ztrácí trochu dech. Debaty surrealistů zůstávají tradičně nepřenosné, střídání barevného formátu s černobílým zavání prázdným efektem, zbytečně se plýtvá ukázkami ze Švankmajerových děl, která jeho ctitelé znají a pro ostatní mají jen ilustrativní účel.

Naopak půvabné jiskření obsahují režisérovy polemiky s producentem: zatímco Kallista mluví o autorském sobectví, které vede v neúměrnou délku filmu, a dává najevo despekt vůči názorům úzkého kruhu filmařových druhů, Švankmajer mu oponuje: „V devadesáti procentech máš pravdu, ale v deseti procentech důvod té délky nepoznáš.“

Právě nenucený doklad, jak se rozdílné povahy mohou při vzájemném respektu spřátelit a tvořit, patří k ozdobám filmu. „Já mám jiné myšlení než on, nás k sobě dostrkala Eva,“ přiznává Kallista – a znovu je tu všudypřítomný duch ženy, jejíž křeslo či postel se staly exponáty nedotknutelnými pro všechny, vdovce samého nevyjímaje.

Alchymická pec 70 % Režie Adam Oľha a Jan Daňhel, účinkují Jan Švankmajer, Jaromír Kallista, Eva Švankmajerová

Švankmajer má v dokumentu hodně tváří, od bezmála rockové hvězdy obléhané v cizině fanynkami po muže dojemně bezradného, kdykoli má řešit praktické věci domácnosti, třeba neposlušný alarm. 

Ale ničemu neuhýbá, přízvisko „infantil“ nese s hrdostí a ze zpovědi, jak se po smrti Evy ocitl „v blázinci, kde mi nabízeli arteterapii“, čiší vedle věcné sebeironie ryzí smutek. Film se tak blíží krásné romanci.