Když má kurýr den, tak za práci ještě zaplatí

Čím si aktuálně vyděláváte na živobytí?

Pracuju pro kdekoho – dělám v rozhlase, teď budu hlídat v Národním muzeu, nedávno mi dokonce vyšla povídka a když je to možné, provádím turisty a jezdím jako převozník s lodí. Teď několik měsíců také jezdím jako kurýr u Dáme jídlo.

Jak je člověk, který pracuje jako kurýr pro rozvážkovou firmu, vlastně placený?

Když hledáte práci, najdete inzeráty, kde tuto práci nabízejí, a řeknete si, že byste to mohli zkusit. Bývá tam uvedená hodinová mzda, někde se píše 120 korun, někde 130 a občas tam dokonce zmiňují měsíční výdělek. Neříkám, že to jsou lži a nesmysly, kurýr takových výdělků může dosáhnout. Ale není to, jako když někam jdete dělat zaměstnance, který si může být jistý výdělkem. Záleží totiž, kolik jídel rozvezete, je to placené od kusu. Rozvážím pro Dáme jídlo, nepracuju však přímo pro ně, ale pro jednu z jejich dodavatelských firem. Říká se tomu Flotila. Jsem tedy u firmy, kde nejsem zaměstnancem, jezdím na dohodu a mám 42 korun za každé doručení jídla. Musím vyzvednout jídlo, dovézt ho na nějakou adresu, a peníze dostanu podle toho, kolik toho stihnu.

Ta částka je vždy stejná, i když člověk jede přes půl Prahy?

Praha je rozdělena do několika zón – já jezdím Vinohrady, Staré Město, Nové Město, Vršovice, Strašnice, Žižkov, částečně Malešice a občas mě to pošle někam do Vysočan a do Libně, ale nehrozí, že bych musel jet přes půl Prahy třeba na Černý most.

I tak je to dost velký rajón…

Je, ale ta aplikace, která nás řídí, sleduje naši polohu, a protože je nastavena tak, abychom doručovali rychle a zákazník měl jídlo co nejdřív, řídí nás dost efektivně. Tudíž se nestává, že by člověk letěl přes celou zónu. Když je v nějaký den nebo v danou chvíli zapojených méně kurýrů, tak se to stát může, ale někdy zase jde člověk jen přes ulici nebo do vedlejší ulice. Ale je fakt, že když pojedu do Vysočan, tak to mám pořád za těch 42 korun, stejně jako když to nesu přes ulici. Jednou se mi podařilo, že jsem vezl jídlo k jedné paní, která si pak vzpomněla, že chce ještě něco, a měla to jako dvě objednávky, ale já jsem jí to obojí vezl najednou na tu samou adresu.

Tak to už jste si vydělal 84 korun! Moře peněz.

Když se něco takového povede, může pak člověk mít i víc než 120 korun za hodinu. A někdy ani nemusí jet autem, protože jde fakt přes ulici. Třeba na Vinohradech, kde je hodně jednosměrek, se kouknu na adresu a často zjistím, že to budu mít lepší pěšky, než abych to objížděl autem. Teď během opatření si navíc lidé od osmi večer už nesměli vyzvedávat jídlo sami u okýnek. Po osmé jsem tak nosil hodinu jídlo z McDonaldu na I. P. Pavlova do domů, které byly hned vedle. Stávalo se, že přišli lidé, ale nemohli si jídlo koupit přímo, tak vzali telefon, objednali si to přes aplikaci a za chvíli jim ho někdo donesl. Během té práce se dějou i takové veselé věci. Jenže pak jsou zas hospody, kde člověk čeká i čtyřicet minut, ale vybrat si nemůže a ani mezitím nezvládne udělat jinou objednávku, protože ta aplikace k ní člověka nepustí.

Po dvou měsících začínám cítit, že jsem vyhořelý – kolony, parkování, občas fakt nepříjemní zákazníci, vřískající aplikace, a navíc si tím člověk zas tolik nevydělá. A do toho neustálý strach z pokut.

Čím jezdíte?

Jezdím autem u firmy, která dodává kurýry společnosti Dáme jídlo. Někdo jezdí na skútru, někdo vlastním autem. Já jezdím autem, které patří té firmě, a mám zkušenost pouze s touto jednou firmou. Auto mám zadarmo, nic za něj neplatím, přijdu ráno, vyzvednu ho a jedu. Kdyby mě během práce někdo naboural, tak je to můj problém. Ale největší problém je parkovné. Kdybych měl házet peníze do automatu nebo na to mít nějakou aplikaci, tak mi z těch 42 korun moc nezbude, protože bych pokaždé zaplatil jak u hospody, tak u zákazníka. Dělá se to tedy tak, že se parkovné neplatí a holt jednou za čas přijde pokuta. Jsem zvědavej, kolik si nakonec vydělám, protože mně první pokuta přišla už třetí den, kdy jsem začal jezdit.

Jak velká ta pokuta byla?

Od města je pokuta 500 korun, přičemž firma, pro kterou pracuju, má zřejmě operativní leasing, a tím pádem administrativní poplatek asi dvě stě korun. Oni za mě tu pokutu zaplatí, ale strhnou si poplatek za to, že to museli řešit. Kdybych se hned ozval, že si to chci řešit sám, tak by to možná i šlo. Taky je pravda, že do tří minut můžu stát kdekoliv, protože to není parkování, ale jen zastavení. Tudíž mě musí nafotit dvakrát. Jenže člověk to často do toho limitu nestihne. Někdy přijdu do hospody a čekám. Deset minut, dvacet minut. Jindy přijdu, řeknu číslo objednávky, oni mi jídlo strčí a já běžím. Někdy to jde rychle i u zákazníka, který mě už sleduje v aplikaci, a čeká na mě na ulici. Jindy ale musím zákazníkovi volat a pak čekám.

Takže se to prostě nedá vždycky ovlivnit…

Přesně tak. Někteří to řeší tím, že volají už po cestě, ale to zas telefonují při řízení. Ono se sice dá parkovat různě na zákazech, na chodnících, ale mně je to blbý, snažím se to nedělat. Kdybych to hodil někam na chodník, tak mě paradoxně spíš nevyfotí. Jsou i borci, kteří klidně stojí na ulici, nevadí jim, že na několik minut zablokují provoz. Dá se to ale vyřešit tak, že si vezmeš elektrické auto, které v Praze vůbec nemusí platit. Jenže když si člověk vezme auto na plyn, jede se ráno hromadně natankovat a vydrží to celý den. Elektrické auto se nabíjí hodinu a půl a člověk taky musí najít volnou nabíječku. Hledáním ztratí třeba dvacet minut. V tu chvíli nejezdíš a nevyděláváš. V létě aspoň vydrží baterka celý den, ale v zimě, když člověk topí, musí nabíjet častěji. Někdy člověk ráno ani nemá možnost volby, auta jsou rozebraná, ale jindy ji má a pak si může říct, že si vezme elektrický auto, tím pádem se nemusí bát pokut, ale zas bude problém s dobíjením, anebo si vezme plynový a nemusí ho dlouze nabíjet, ale zas mu hrozí pokuty.

Dal by se ten problém řešit tím, že by všechna rozvážková auta měla možnost stát všude, podobně jako ta elektrická?

Ano. Dalo by se to řešit i aplikací, aby to platilo jen ve chvíli, kdy je to auto v aktivní službě, aby si tím lidé neřešili problémy s parkováním a nedělali kurýry třeba jen formálně.

Jak dlouhá je vlastně pracovní doba?

Scházíme se na půl desátou, zajedu do Malešic, kde auto vyzvedávám na takovém statku – mimochodem tam nejsou ani zásuvky, aby se elektrická auta mohla přes noc aspoň trochu dobíjet. Když jsem viděl, jak ta firma funguje, říkal jsem si, že je to takový hodně devadesátkový kapitalismus. A pak jezdím celý den až do desíti večer. Je sice možnost si vzít půlden, ale bylo mi řečeno, že si mám brát celé dny. Myslím,že půlden člověk dostane, jen když není dostatek lidí.

A jezdit můžete, kdy chcete?

Ano, pošlu esemesku, kdy mám volno, někdy mě už ten den, někdy za dva dny odpoví, které služby jsem dostal, a zeptají se třeba, jestli můžu i někdy i jindy, a já zas odpovím. Prostě normální domluva.

A co pauzy? Může si člověk udělat pauzu, kdy chce?

Může – klikne v aplikaci, že chce pauzu. Udělal jsem to teda jen jednou, když jsem píchl kolo, ale oni mi napsali, že si pauzu dát v tu chvíli nemůžu, protože je málo lidí. Tak jsem jim musel napsat, že mám píchlé kolo. Někdy se naopak stane, že se udělá pauza v té aplikaci automaticky, což se mi nelíbí a píšu jim pak, že pauzu nechci. To pak přijde prefabrikovaná odpověď, že jsem prý nepřijal zakázku nebo se pohyboval mimo vyznačenou zónu, i když to není pravda, nebo že jsem dlouho stál na místě. Dělají to ve chvíli, kdy mají málo zakázek.

Může se stát, že nemáte ve dni žádnou pauzu?

Ano, to se může stát, a mně se to stalo právě nedávno. Povedlo se mi nabít si plně auto a nebyla zas taková zima, tak jsem netopil, aby auto zůstalo co nejdéle nabité – pravda, trochu jsem mrznul –, a byl to den, kdy jsem měl zakázky až do večera.

Musí být hodně únavné jezdit víc jak dvanáct hodin v kuse…

Je. Člověk jezdí celý den, najezdí třeba 130 kilometrů v městském provozu. I mně se stává, a to opravdu rád řídím, že jsem večer už vyčerpanej, zpruzelej. V takové chvíli se mi párkrát stalo, že jsem přehlédl nějaké auto, naštěstí to nikdy neskončilo srážkou. Do toho ta aplikace, ze které někdy třeští hlava, dělá strašnej kravál, a i když ji odkliknu, tak pokračuje. Jsou s ní také různé technické problémy, kdy se kupříkladu domnívá, že jedu špatně a začne vřískat, jindy mě zas neupozorní na to, že jedu jinam, než bych měl.

Jsou sice borci, kteří jezdí dlouho a dobře si tou prací vydělají, takoví zvládnou i pětatřicet, čtyřicet zakázek denně. Ti pak mají i finanční bonusy. Ale na některých lidech člověk vidí, že jsou v těžkých finančních problémech. Teď na podzim začalo jezdit hodně takových lidí. Povídal jsem si třeba s bývalým šéfem hotelu, který teď jezdí, protože nemá v krizi moc jinou volbu. Nebo tam jsou ženské, které před epidemií uklízely v hotelech, je tam osvětlovač a zvukař, co svítil a zvučil různé akce. Teď bylo horší období, protože právě začalo jezdit hodně lidí, kteří zjistili, že jsou v pytli, ale postupně zas začínají odpadat, protože jim došlo, že to zas tolik nevydělává. Ty pokuty navíc můžou způsobit, že si některý den člověk nejenže nic nevydělá, ale musí naopak doplácet. Takže pak chudáci, co přišli o práci, jezdí tuhle ruletu. Ruletu, která může vynést třeba i patnáct stovek výdělku nebo skoro dvě kila mínus.

Kolik si tedy vyděláte? 

Vydělám si obvykle od šesti stovek do tisícovky za den, nedělám to ale každý den. Pořád ještě mám nějakou práci v rozhlase a teď snad zas budu provázet turisty. Taky to dělám teprve od konce září. Dobrá jsou samozřejmě dýška. I když někteří zákazníci nenechají nic a čekají třeba i kvůli třem korunám, než je ve tmě vyhrabu. Nejhorší jsou z mé zkušenosti advokáti. Nechávají si vracet do poslední korunky, ale bývají i nepříjemní. Většinou platí také hotově. Když vidím, že je to advokátní kancelář, tak si říkám, to budou zase problémy, trvají často na tom, abych jim jídlo vynesl do patra a kdesi cosi. To jsou hodně lepší lidi.

A na kolik si přijdou kurýři, kteří práci dělají dlouho a jsou hodně zdatní?

Měsíčně tak třicet, pětatřicet tisíc včetně dýšek, takže když to člověk dělá naplno, dá se tím uživit. Někdo jezdí třeba na skútru, může si přivydělat i po práci třeba dvacet tisíc a nehoní se u toho zas tolik. Je to ale právě také hodně otázka toho, že se nebojí zastavit někde na chodníku. Uvědomuju si, že se parkováním zdržuju, i když je to pár minut na jedné zakázce, tak se to za den nasčítá.

Proč to tedy vlastně děláte? 

Dřív jsem pracoval na úvazek v rozhlase, pak jsem si udělal kapitánské a průvodcovské zkoušky a v rozhlase se stal externistou. Jenže teď toho provázení moc není, na lodi jsem byl během podzimu jeden víkend a v rozhlase ta práce teď taky ubyla. Redaktoři přišli o své vedlejší práce, třeba moderování, takže je také méně příležitostí za někoho zaskakovat. V minulosti jsem pracoval jako instruktor v autoškole a když jsem viděl tu nabídku, tak jsem si řekl, že to zkusím, protože řídit umím a dělám to rád. Po pár dnech jsem se do toho dostal, dokonce jsem si to i užíval, ale blbý je, že ráno odejdu a vracím se v půl jedenáctý v noci. Teď začínám cítit, že jsem vyhořelý – kolony, parkování, občas fakt nepříjemní zákazníci, vřískající aplikace, a navíc si tím člověk zas tolik nevydělá. A do toho ten strach z pokut. Kolikrát jsem byl otrávenej, že jsem nějakou zakázku radši nechal být. Obvykle člověk v práci vyhoří po letech, tady jsem vyhořel vlastně už po dvou měsících.