ČESKÉ TRADICE: Druhá adventní neděle

Druhá adventní neděle, jinak též neděle bronzová, připadá na období mezi 4. a 10. prosincem. Liturgická barva pro tento den je fialová, na adventním věnci se zapaluje první svíčka Naděje spolu s druhou svíčkou, které se obvykle říká Mír, nebo také svíce andělská, a která symbolizuje pokoj a klid.

Nejen pro mě, ale i pro celý náš současný svět je tohle téma obrovskou výzvou. Tak moc bych si přála, aby žádný živý tvor nemusel trpět válkou, civilním násilím, které často probíhá skrytě, takže se má za to, že vlastně ani žádné není; vykořisťováním, ponižováním, zpředmětňováním, přehlížením a výsměchem. Přála bych si šťastnou zdravou a bujnou přírodu, ke které bychom se chovali s úctou, jemností a taktem, neznásilňovali ji a nedrancovali. Přála bych si vzdělané, laskavé a rozumné lidské společenství, jehož směřování by neřídily naše vnitřní animózity a běsy, ani sprostý pragmatismus. Neustále se snažím, často selhávám a mnohdy si zoufám. Určitě znáte ten pocit kapky v moři, kdy i vaše největší úsilí generuje zcela zanedbatelný výsledek. Jsem sice od podstaty člověk naděje a bojovnice ztracených bitev, takže mě vědomí prohry neuvrhává do náruče nihilismu a pasivity, ale opačný extrém nadělá taky pěknou paseku. To pak nevím co dřív, neustále těkám od něčeho k něčemu, neustále plánuji, co ještě udělat, síly se tříští, čas plyne a pro skutečnou akci pak zbývá mnohem méně.

Marek Orko Vácha často říká, že modlitba šetří čas. A je to pravda pravdoucí. Je to asi tak, jako když si před montováním skříně z IKEA přečtete návod. Ani to vám sice nezaručí, že vám nakonec některé šroubky nepřebydou, nebo naopak nebudou scházet, s největší pravděpodobností ale skříň postavíte, bude alespoň částečně funkční a to vše s vynaložením pouhého zlomku času a námahy. Bez návodu…no, však víte.
Modlitbou, meditací, či vnitřním dialogem ztratíme několik minut, pomůže nám však soustředit naše myšlenky, překonat vnitřní slepotu, shromáždit své síly, zaměřit se na své cíle a uskutečnit je (personalisté tomu říkají tah na branku a tolik žádaný je proto, že ho právě skoro nikdo nemá).

Nemá smysl si lhát. Světový mír je daleko, ekologická katastrofa na dohled, bolest je všudypřítomná, lásky je málo. CO možná ovlivnit nemůžeme, každý z nás však může zasáhnout do toho JAK. I prohrát se dá dobře a se ctí, jedinou odpovědí na hroutící se svět nemusí být ruce bezmocně složené do klína. A pokud děláme vše co je v našich silách, upřímně a z celého srdce, nepřestaneme sice cítit lítost a žal, ale alespoň se nemusíme potýkat se svým špatným svědomím. A to je asi ta nejzákladnější podmínka na cestě k vnitřnímu míru.

Z rorátů jsem pro tento den vybrala zpěv Ejhle, Hospodin přijde, který zahajoval nedělní jitřní mše.

Doporučená liturgie pro zažehnutí 2. adventní svíčky jsou verše z Evangelia svatého Marka 1:4

Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.

Knihy, které bych vám chtěla nabídnout pro 2. adventní neděli mají svým zaměřením blízko k tématu osobního, dílčího i světového míru. Nenabízí žádná zaručená řešení, laciný optimismus a mohou být zdrojem mnohých deziluzí. Přesto, nebo možná právě proto, je jejich četba neskutečně osvobozující, pomáhá překonat zklamání a lítost, přináší smíření a povzbuzení.

KANT, Immanuel K věčnému míru

Spis “K věčnému míru” hledá optimální model soužití mezi národy. Jednotlivé státy sice disponují vnitřními donucovacími prostředky, avšak nepodléhají vnější autoritě. K nastolení věčného míru je třeba vytvořit společenství, nadřazené jednotlivým státům. Toto nadnárodní uskupení musí překročit egoismus jednotlivých státních útvarů a akceptovat mravní principy. Mezinárodní vztahy tudíž závisí na praktickém rozumu, neboť podléhají etickým zásadám. “O obecném rčení” interpretuje různé podoby vztahu teorie k praxi v morálce, státním a mezinárodním právu. Každý člověk coby lidská bytost rozumově podřízená povinnostem je vždy “praktikem”. V rozumové složce existuje závazné státní právo, které nabývá praktické reality bez ohledu na vznik dobra a zla, proto se opírá o principy a priori – teorie práva. Rovněž kosmopolitní mezinárodní právo by se mělo opírat o morálně-praktický rozum, formulující eticky oprávněné přinucovací zákony “všeobecného státu národů”. V morálce, státním i mezinárodním právu vše, co na základě rozumových důvodů platí pro teorii, se vztahuje i na praxi. Německý osvícenec se na základě polemiky s významnými mysliteli (Hobbes, Garve, Mendelssohn) snaží prokázat praktické uplatnění teoretické koncepce kategorického imperativu.

BALIBAR, Étienne Násilí a civilita

Balibarovy texty obsažené v této publikaci lze charakterizovat jako originální pojednání o vztahu násilí a politiky ve filosofické tradici. Balibar se vrací ke kořenům politické filosofie v díle Hobbese a Hegela a zkoumá to, co označuje jako “konverzi násilí”, tedy schopnost přeměnit násilí na pozitivní a produktivní dějinnou sílu. V dialogu s Deleuzem, Foucaultem, Rancierem, Lacanem a dalšími pak autor rozvíjí šířeji koncipované úvahy o politických strategiích spojených s pojmem civilita. Násilí a civilita tak představuje v ucelené podobě vývoj Balibarova myšlení v posledních desetiletích a je zároveň důležitým příspěvkem k post-marxistické politické filosofii. 

LIBROVÁ, Hana Věrní a rozumní

Česká socioložka a environmentalistka pokračuje v mapování životního způsobu lidí. Volně navazuje na předchozí tituly: Pestří a zelení a Vlažní a váhaví. Kniha obsahuje dlouhodobý terenní výzkum životního způsobu a je rozebírán z několika hledisek. Kdo jsou ekopragmatikové a jaký mají vliv na životní prostředí? A kdo jsou ti věrní? Jelikož kniha klade několik otázek, čtenář má tak možnost se hlouběji zamyslet nejen nad chováním druhých, ale i nad svým chováním vůči přírodě a okolí.

KÜNG, Hans Světový étos pro politiku a hospodářství

Studie novináře Jiřího Vančury je připomenutím, že bezpečný svět bez válek a celosvětový mír nemusí zůstat jenom nereálným snem. Autor vychází z filozofických myšlenek 20.století, popisuje představy o mírovém uspořádání světa, jak ho formulovali osobnosti a skupiny převážně 20. století. Jako příklad uvádí životní dílo baronky Berty Suttnerové, charakterizuje období pacifistů i studené války. Za vrchol reálných teorií k dosažení celosvětového míru považuje myšlenky Alberta Einsteina, které obsahují konkrétní systém kontroly odzbrojení a vytvoření orgánů celosvětového bezpečnostného systému. 

a jako bonus film:

 HAJAO, Miazaki Princezna Mononoke 

Nádherný mystický příběh o boji a míru, přírodě, lidství, komplikovanosti pojmů dobra a zla i života jako takového. Pohádka, která není tak úplně pohádkou, animák, který není určen přednostně pro děti. Film jsem viděla někdy kolem roku 1997, hned jak přišel do místních videopůjčoven a zasáhl mě tolik, jako snad žádný jiný snímek. Dnes je mu již 20 let, přesto však neztratil nic ze své síly a naléhavosti. Podívat se na něj můžete třeba tady.

Foto: Liesel
FROLEC, Václav Vánoce v české kultuře
3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001, 343 str., ISBN 80-7021-511-9
Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského
Vira.cz
Městská knihovna v Praze
Bible

Text a obrazové přílohy: Eva DOLEJŠOVÁ VALACHOVÁ