Jak prožíváte - a přežíváte - druhou vlnu uzavřených divadel?
Pavel Khek: Nevím, zda je lepší použít termín prožívat či přežívat, každopádně se ta doba zdá nekonečná a ani světlo na konci tunelu zatím nevidět. Bojujeme s tím však prací a snažíme se vzájemně motivovat. Zjistili jsme, že herci jsou vlastně takoví sportovci a bez těch mistrovských zápasů, což jsou pro ně představení před diváky, se do „top formy“ těžko dostávají.
Naštěstí jsme jedno z mála divadel u nás, kterému se v září a říjnu podařilo realizovat tři premiéry: Tři kamarádi, Lidé, místa, věci a obnovená Kytice. A asi jsme i nejpilnější divadlo, co se týče tvorby streamů, dodnes jsme jich vyprodukovali přes 60 a připravujeme další, a to i ve spolupráci s dalšími hradeckými kulturními organizacemi Muzeem a Filharmonií.
A jak žijete v Draku?
Tomáš Jarkovský: Podobně jako tu první, a přece jinak. Podobné je, že jsme zkrátka zavření, že postrádáme živý kontakt s našimi diváky a že se nemůžeme dočkat, až budeme moci znovu otevřít. Jiné je to v tom, že jsme bohatší o tu jarní zkušenost a bohužel taky o únavu z ní. Takže na jednu stranu už nejsme v té jarní panice, kdy jsme cítili potřebu dávat o sobě každý den vědět a tvořit další a další online obsah, aby se nás hlavně nezapomnělo a abychom ten chybějící kontakt nahradili, i když se to stejně nedá.
V tomto směru už jsme klidnější, online děláme jen to, o čem jsme opravdu přesvědčeni, že má smysl, a jinak svou energii raději napínáme k o to pečlivějšímu plánování, vymýšlení a přípravě budoucích projektů, které nabídneme našim divákům a příznivcům, až budeme moci znovu regulérně otevřít. V tomto směru je poučení jarní zkušeností pozitivní.
Na druhou stranu jsme si na rozdíl od jara nyní daleko lépe vědomi toho, že definitivní konec téhle anabáze je ještě pořád strašně daleko, paradoxně mnohem dál než na jaře, a že nás to všechny – čímž myslím opravdu všechny - bude stát ještě spoustu nejen psychických sil. I proto se nemůžeme dočkat, až budeme moct otevřít aspoň v nějakém omezeném režimu a čerpat je společně s našimi diváky prostřednictvím živého umění. Protože to je ostatně asi ten hlavní důvod, proč si ho lidstvo vůbec vymyslelo.
Takže zkoušíte?
Pavel Khek: Zkouškový proces běží s drobnými omezeními standardně. V plném zápřahu jsou SKUTŘI, N. V. Gogol a jejich společná Ženitba, hradečtí diváci nejspíš uvidí poprvé streamovanou premiéru, a to 12. 12. od 19 hodin. Já chtěl připravit na listopad scénické čtení hry Davida Mameta Listopad, která se týká amerických prezidentských voleb, ale tuto žhavou aktualitu nám covid bohužel přerval. Diváci však o to nepřijdou a uvidí Listopad v lednu, doufejme.
Připravujeme jarní inscenace Shakespearova Benátského kupce a Hany podle Aleny Morštajnové a já osobně se také pouštím s novou dramaturgyní Lenkou Smrčkovou do adaptace Škvoreckého Zbabělců, které bychom měli uvést v květnu. Průběžně pokračujeme v natáčení streamů.
Tomáš Jarkovský: Připravujeme pořád. Chystáme se na všechno, co nás ještě čeká v této sezoně, vyrábíme, vymýšlíme, dolaďujeme… Zároveň intenzivně pracujeme i na plánech pro tu příští a přespříští. Co se samotného zkoušení týče: protože jsme ani my nezůstali stranou epidemie a nákaza se nás taky – byť jen jemně – dotkla, tak jsme veškerou kolektivní práci, která je z hlediska šíření nákazy nejrizikovější, na necelý měsíc přerušili.
Doufám, že jsme tak – krom ochrany samotných lidí v Draku – aspoň trochu svým malým dílem přispěli, aby se celá situace zklidnila o něco rychleji. Bereme zkrátka tohle dočasné dobrovolné sebeomezení za náš příspěvek k celospolečenskému úsilí dostat tu epidemii pod nějakou kontrolu. V příštím týdnu se ale už ke zkoušení vrátíme, protože společná tvorba je způsob existence, bez nějž nedokážeme smysluplně existovat.
Co vás ještě trápí?
Pavel Khek: Že se 17. listopad se nemohl odehrát naživo, atmosféra, která ten den v Klicperáku každoročně panuje, se streamovat nedá. Ale i tak jsme připravili víc než hodinový stream, který si diváci mohou pustit na našich stránkách.
Tomáš Jarkovský: Já si fakt nechci nějak přespříliš naříkat, protože jakkoli je evidentní, že celá kultura patří mezi jednoznačně nejpostiženější oblasti života, největší průšvih a zápas se teď odehrává v nemocnicích nebo v domácnostech lidí, kteří nenávratně přišli o práci, o podnikání, nebo dokonce o své blízké. Trápí mě, že nemůžeme plnohodnotně plnit svou roli a pomáhat jim vyrovnávat se s touto situací způsobem, který je nám vlastní. Jsme ale připraveni dělat to od prvního okamžiku, kdy nám to pravidla umožní.
Pavel Khek: Trápí nás i nejistota. Málokdo si uvědomuje, že provoz divadla je velice pečlivě plánovaná činnost. Dramaturgické plány se skládají na několik let dopředu a těžko plánovat něco, co má přijít za dva roky, když nevíte, co bude za týden. Ale to se týká celé společnosti, tak si jako divadelníci nechceme stěžovat.
Chystáte něco na otevření?
Tomáš Jarkovský: Počítáme, že budeme otevírat postupně, jak nám to bude umožněno. Nejprve tedy Labyrint, pro který máme připravenou novou krásnou výstavu animovaných filmů Trojhlas s animačními dílnami, a pak začneme hrát. Nejdříve nejspíš jen omezeně, bude to souviset i se situací ve školách a školkách, a snad čím dál více a pro více diváků.
Na jaro máme naplánované dvě premiéry, spolu s dvěma již v září odpremiérovanými inscenacemi tedy divákům v této sezoně nabídneme čtyři nové tituly. Máme přeloženou řadu zahraničních zájezdů, z nichž aspoň část se snad bude moci uskutečnit. I přes současnou nucenou pauzu je toho zkrátka pořád hodně, co ještě můžeme a chceme v této sezoně stihnout.
Pavel Khek: Až se divadla otevřou, v Klicperáku se dveře netrhnou. Budeme mít v zásobě takových projektů, že diváci nebudou vědět, na co přijít dřív. Opravdu. Čekají nás v rychlém sledu premiéry Úkladů a lásky, Ženitby, Listopadu a reprízy dalších inscenací, které měly premiéru v září a vlastně je vidělo pouze premiérové publikum. Scénické čtení komedie Listopad bychom rádi uvedli zdarma jako dárek za věrnost i v těchto časech divadlu nezaslíbených.
Je všechno zlé pro něco dobré?
Pavel Khek: Určitě, to platí pro všechny činnosti. Každý divadelník ví, jak je pro něj publikum důležité, ale skutečné uvědomění si vzájemné potřeby jeviště a hlediště jsme docenili až nyní. O to víc si vážíme každého člověka, který o sdílení příběhů projeví zájem. Máme zpětnou vazbu od diváků, že i jim ten společný rituál divadla chybí. Tento zážitek, který je pouze „tady a teď“, žádná TV, film, sociální síť nenahradí, važme si ho tedy i v budoucnu.
Tomáš Jarkovský: Nejsou samozřejmě jen špatné zprávy. Všichni máme v této situaci příležitost projevit a probudit svoje lepší stránky a celá řada nejrůznějších projevů sounáležitosti, nezištnosti nebo třeba i jen obyčejné ohleduplnosti ukazuje, že jsme toho jako společnost schopni. Vedle jiného. Z hlediska kultury samotné se pak ukázalo, pro jak velkou část veřejnosti hraje ve svých různých podobách v životě opravdu důležitou roli.
