Ovlivnil mě radikální svobodou a nadšením pro detail, říká skladatel Jakub Kudláč o svém strýci Marianu Vargovi

Žebříček srdci nejbližších autorských scénických hudeb se mu často proměňuje, má totiž pocit, že každá nová kompozice je o trochu lepší než ta předchozí. Kdyby ovšem měl Jakub Kudláč zvolit své osobní best of, sáhl by po hudbě k ostravským Krvavým křtinám, pražskému Králi Oidipovi a tak trochu punkové spolupráci s Miroslavem Bambuškem na představení Uran. „Křtiny s režisérem Štěpánem Páclem byly první věc pro Národní divadlo v Ostravě a dobrý pocit z toho, jak zní moje hudba na velké scéně. Oidipus Jana Friče, to byla první zkušenost se Zlatou kapličkou, což mě rozechvělo, a s Mírou Bambuškem to bylo kdesi v protiatomovém krytu,“ vypočítává.

Ve třinácti jsem někde zaslechl varhanního Bacha a bylo to nečekaně krásné. Věděl jsem, že tohle chci umět zahrát. (Jakub Kudláč)|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Kudláč zkomponoval hudbu k desítkám divadelních inscenací. Při práci rád kombinuje zavedené postupy s těmi alternativními, což platí i o filmové hudbě. Tu vyučuje na pražské FAMU, ale také ji skládá: naposledy pro filmy Zlatý podraz režiséra Radima Špačka a Krajinu ve stínu Bohdana Slámy. Z prvně jmenovaného snímku zazněla ve Vizitce ukázka, která doplnila Kudláčův popis práce s elektronikou. O minimalistickém doprovodu Krajiny ve stínu, snímku o tíze vyrovnaní se s vlastní minulostí i s minulostí sousedů, pouze hovořil. „Zdálo se mi, že tenhle minimalismus nejvíc pomůže tomu, aby vynikla katastrofa na plátně. Ta strohost se sem hodí, ale objevují se tu i elektronické beaty,“ dodává. 

Umění není věda, koncepty nejsou dogma

Jakub Kudláč se narodil v Bratislavě, a ačkoliv prý jako dítě hudební talent neprojevoval a na klavír nechodil, pro povolání skladatele se rozhodl záhy. „Ve třinácti jsem někde zaslechl varhanního Bacha a bylo to nečekaně krásné. Věděl jsem, že tohle chci umět zahrát, a tak jsem se naučil noty a začal znovu chodit na klavír.“

Marián Varga|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Zásadní vliv na jeho hudební dospívání měl strýc Marián Varga, zakladatel skupiny Collegium Musicum a důležitá postava slovenské scény. „O hudbě jsme si začali povídat až v době, kdy mě to začalo zajímat, a tyhle rozhovory mě velmi zasáhly. Například jsme mluvili o tom, že dobrá forma nepustí zlou hudbu,“ usmívá se. „Ovlivnil mě radikální svobodou, kterou měl ve své hudbě, a taky nadšením pro detail.” To se ostatně snaží předávat i svým studentům na FAMU.

Čtěte také

Studenty učím, že není třeba se bát. Absence strachu zbavuje studu a předsudků, říká režisér Štěpán Pácl

Kudláč vystudoval bilingvní gymnázium, na kterém byl zvyklý tvrdě pracovat, proto mu lekce z všeobecných předmětů na konzervatoři, kam se později přihlásil, přišly příliš jednoduché. „Trochu jsem se tam nudil, a tak jsem šel na Filosofickou fakultu. Říkal jsem si, že bych se tam mohl něco dozvědět. Úplně mě to pohltilo, myslel jsem si, že budu filozof,“ říká. Schopnost nakládat s koncepty ho prý dodnes ovlivňuje, svou hudbu se snaží skládat jako celistvé celky. „Na druhou stranu umění není věda, je to živelná věc, a koncepty nejsou dogmata.”