Odhalení Monogramisty IP. Kniha je významným pramenem poznání osudu slavného německého řezbáře

Stejný význam, jaký je přiznáván Albrechtu Dürerovi pro malířství a grafiku, má jeho současník Monogramista IP pro řezbářství. Zatímco o Dürerovi existuje řada publikací, Monogramista IP patří k nejzáhadnějším středoevropským umělcům prvních desetiletí 16. století. Dílo řezbáře, pocházejícího z bavorského Pasova, je předmětem uměleckohistorického bádání desítky let. 

Zkratka IP, kterou signoval tři své reliéfy ve Vídni, Praze a Petrohradě, poskytla základ pro jeho provizorní pojmenování. Chybějící konkrétní prameny o jeho životě nutí badatele vycházet pouze z umělcovy práce. Vzniklo o něm sice několik odborných studií, ovšem česky psané knihy, přinášející řadu nových skutečností, se dočkali zájemci o tento typ umění až nyní. V edici Stavitelé katedrál ji pod názvem Monogramista IP vydal s pomocí Aleny Fialové historik umění Peter Kováč, jenž je zároveň spolu s Markem Zágorou jejím editorem.

Nejzajímavější podle Kováče je, že své nejvýznamnější zakázky získal Monogramista IP právě v Čechách, kde k jeho obdivovatelům patřili přední aristokraté Zdeněk Lev z Rožmitálu, Švihovští z Rýzmberka, Adam I. z Hradce a pravděpodobně i Vojtěch z Pernštejna. Stěžejní text knihy, jehož autorem je právě Kováč, se proto zabývá především několikametrovým oltářem sv. Anny samotřetí v Českém Krumlově, který řezbář vytvořil v letech 1519–1524 pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, tehdy nejmocnějšího českého politika jagellonských Čech. Příběh oltáře, jehož hlavní scénou je vyobrazení sv. Anny s Pannou Marií a malým Kristem, rozšifrovává Kováč téměř detektivním způsobem. K dílu Monogramisty IP existuje žalostně málo písemných dokumentů a Kováč, kromě zpracování poznatků z vlastního bádání, musel přezkoumávat různé hypotézy a ověřovat tvrzení německých a českých historiků za posledních osmdesát let. Autor statě, čítající přes dvě stovky stran, se zabývá oltářem velmi zevrubně.

 Popisuje jeho složitou cestu z Pasova, kde vznikl pro františkánský klášter v Horažďovicích, přes kostelík v areálu vladařova zámku Kratochvíle, kam ho později umístil Vilém z Rožmberka, až po Rožmberskou kapli Státního hradu a zámku v Českém Krumlově. Autor přehledně rozčlenil text na podkapitoly, vysvětlující kromě uměleckých parametrů díla, jako je role a význam symbolů v oltáři, také například politickou motivaci vzniku českokrumlovského oltáře. Čtenářsky velmi atraktivní je třeba objasnění otázky, proč je světice na křídlech oltáře oděná do luxusních šatů, když právě zakladatel observantské větve františkánského řádu Bernardin Sienský bojoval proti přepychu, a dokonce pořádal veřejná pálení „marností“.

Přes osmdesát barevných fotografií názorně dokumentuje obdivuhodné mistrovství řezbářovy práce. Monogramista IP často používal hruškové dřevo, své plastiky nepolychromoval a nezlatil, nechával tak vyniknout kráse přírodního materiálu. Pro umělce to znamenalo precizně definovat každý detail a různých tónů dosáhnout rafinovaným mořením dřeva.

Knihu doprovází antologie názorů českých a německých odborníků na české zakázky Monogramisty IP i bohatá dokumentace, kupříkladu zpráva o restaurování oltáře. Do knihy přispěli odbornými statěmi mimo jiné Jaroslav Čechura, Jan Müller, Jiří Fajt, Susanne Jaegerová či Jutta Reisinger-Weberová. Pro poznání uměleckého odkazu dosud stále záhadného německého řezbáře je kniha významným pramenem.