„Dlouho jsem býval profík, třeba v Třinci, ale čekat celý den na zápas a nic nedělat, to není pro mě. Je lepší jít do práce a být rozhýbaný. Tělo si zvykne,“ tvrdí devětadvacetiletý záložník, který působil i ve Viktorii Žižkov nebo v Hlučíně.
Jeho nynější životní rytmus je hektický, ale neskuhrá. „Vstávám už rok a půl na pátou, rozvezu ovoce a zeleninu. Ve dvanáct jsem doma, dám oběd a jdu na trénink. Máme ho odpoledne, asi jako jediní. Někdy mám naložený nějaký materiál, třeba nedávno jsem jel na otočku z Brna do Ústí nad Labem, tedy 600 kilometrů, a ve čtyři už jsem se hlásil na tréninku,“ líčí.
V Líšni, která je po podzimu senzačně druhá, není Málek jediný zaměstnaný. Do práce chodí většina kádru. „Minařík dělá ve firmě se železem, Demeter ve skladě, Krška vyrábí dýmky, Rolinek sedí v kanceláři, Vítek je voják z povolání,“ prozradil trenér Milan Valachovič. „Někdy mi Jarda Málek napíše: Stojím v koloně, trenére, přijdu o pět minut později!“
V úterý a ve středu jsou dvoufázové tréninky, ale posunuté tak, aby hráči vynechali co nejméně pracovních hodin. „Když jsme teď v posledním kole hráli v Ústí, kluci si v pátek brali dovolenou. Po téhle době, co nastala, to bude cesta i pro jiné kluby. Peníze na plně profesionální tým se budou těžko shánět,“ tuší trenér Valachovič.
Proto je nadšený z 2. místa po podzimu. „Je to historický úspěch Líšně. Postavili jsme to na obrovské dravosti a hladovosti kluků, kteří ještě nedávno kopali 3. ligu nebo divizi. Teď už nás začínají sledovat prvoligové kluby, což je dobrá vizitka. O Matochovi, Kučerovi, Rolinkovi a dalších ještě uslyšíme,“ tipuje trenér klubu z brněnské městské části. „Budu rád, když kluci půjdou výš. Hrozně rád se pak na ně dívám. Můj první byl Jarda Navrátil. Z třetiligové Břeclavi se dostal do 1. holandské ligy, šest let byl v Heraclesu Almelo. Jezdil na Baník B, do Uničova, za rok jsem ho viděl na satelitu, jak hrál na Ajaxu.“
Ani střelec Málek by se lukrativní nabídce nebránil. „Krouží kolem nás ligové týmy, jak jsme slyšeli. Byla by čest si 1. ligu zahrát. Anebo za druholigový top tým. Jinde už ale nejsou takové podmínky, abyste byl profík. Když jsem poloprofík a dělám fotbal při práci, vydělám si víc,“ nezapírá Málek. „Navíc je vidět, že nás to nelimituje a je to spíš ku prospěchu.“
Druhá sezona bývá v soutěži těžší než premiérová, Líšeň ovšem tenhle mýtus vyvrací. „Pro nás je zatím lehčí. V prvním roce po postupu byla euforie, lidi chodili, hnali nás dopředu. Říkali jsme si, že ve druhé sezoně se zkusíme zachránit a uvidíme. Kolo po kole jsme vyhrávali, až jsme druzí,“ užívá si Málek. „Hrajeme ze zabezpečené obrany, dostali jsme málo gólů. V útoku Silného doplnil Szotkowski, takže máme dva útočníky. Nekopáváme to na ně, potom sbíráme odražené míče do krajů, jdeme do vápna v pěti hráčích. Zdobí nás hlavně mládí, já jsem v 29 letech skoro nejstarší.“
A nejlepší v gólech. Nejen v Líšni, ale v celé 2. lize. Sedmkrát se trefil i chrudimský Ladislav Mužík. „Super, jako středňák moc gólů nedávám. Cením si toho. I když jen jeden byl ze hry, zbytek z penalt. Kluci si dělají srandu, že bych mohl dávat i jiné branky,“ zubí se Málek.
Líšeň stresuje vedoucí Hradec Králové, je jen dva body za ním. Tedy jen dva body od postupu. „Chceme Hradci šlapat na paty, stejně tak Žižkovu nebo Dukle, kteří mají taky kvalitnější hráče. Ale my máme super tým i partu. Nechceme, aby to byl pro Líšeň konec, budeme se snažit je prohánět i na jaře, aby z nás měli strach,“ vzkazuje záložník konkurenci. „Hned v 1. jarním kole máme Hradec Králové a už teď se těšíme, jak ho porazíme!“
Pokud ano, Líšeň se stane aspirantem na postup. „Lidi si myslí, že bychom podmínky na 1. ligu neměli, ale pan Hladiš, šéf klubu, je hodně zkušený, že by to vzal. Mohli bychom hrát na Srbské. Ale my to teď neřešíme, není to téma.“
