Joglová po zklamání z Gdyně blíž Tokiu
Na světovém šampionátu na 21,1 km v Gdyni v polovině října zaběhla Marcela 1:14:30. A i když to byl její druhý nejlepší půlmaratonský čas kariéry, spokojena nebyla, neboť je jen o málo rychlejší než tempo na ostrý limit pro olympijské hry v plném maratonu. A na výkon 2:29:30 Joglová cílí.
Po půlmaratonském MS se rozešla s trenérem Pavlem Červinkou a poslední týdny před Valencií se připravovala sama. Zpočátku hledala vůbec motivaci znovu běhat, ale to se jí nakonec podařilo. V městě na východním pobřeží Španělska jí závod vyšel na výbornou, maraton zvládla za 2:31:29, čímž si vylepšila osobní rekord o 5 minut a 24 sekund a obsadila z 47 vytrvalkyň v cíli 25. místo.
„Nemůžu říct, že jsem nespokojená, ale k úplné euforii chybí splnění limitu,“ přiznala v prohlášení pro média s ohledem na to, že do kýženého olympijského limitu bylo třeba být ještě o dvě minuty rychlejší. Přesto tím zvýšila šance kvalifikovat se i na základě žebříčku, v němž byla před Valencií 141. v redukovaném pořadí (tři za zemi).
Vysoko vystoupala Joglová i v českých dlouhodobých tabulkách, přeskočila hned čtyři předchůdkyně a před ní najdeme už jen Alenu Peterkovou (2:27:00, Pardubice 1995) a Evu Vrabcovou Nývltovou, která na ME v Berlíně před dvěma lety zaběhla platný národní rekord 2:26:31. Aktuálně třetí Češka historie běžela svůj první maraton v roce 2017 lehce nad tři hodiny, dva roky na to už srazila čas v Rotterdamu o 25 minut a časem 2:36:53 („předvalencijským“ osobákem) si již řekla o start na MS v Dauhá. Tam v horku a vlhku doběhla na výborném 20. místě.
Letos ambice Joglové vyrostly k olympiádě, na půlmaratonském MČR v Kostěnicích si zlepšila maximum na 1:13:46. Jenže příprava na světový šampionát jí nevyšla a výsledek – dle jejích slov reálný čas 1:12 hod. – se nedostavil. Touto optikou pak hodnotila i maraton ve Valencii. „Když si uvědomím, že před šesti týdny jsem vůbec neměla chuť běhat, byla jsem absolutně bez motivace a nedokázala jsem si závod ani představit, tak je to super výkon,“ uvědomuje si.
„Jsem šťastná, jak jsem si zlepšila osobák. Teď už věřím, že to na jaře klapne,“ hlásí směrem k Tokiu. „Limit mě samozřejmě mrzí, ale stále jsem ve hře a jsem mnohem blíž,“ raduje se a složila poklonu svému vodiči z Valencie. „Musím mu moc poděkovat, odvedl perfektní práci,“ říká na adresu Davida Vaše, který jí dělal společnost po většinu závodu (dle mezičasů až do 35. km, sám byl v cíli za 2:35:08).
Ještě na třicátém kilometru vše vypadalo tak, že by mohl útok na olympiádu přijít už nyní. Jenže pak se jí nepovedlo držet tempo a zpomalovala. „Do 24. kilometru se mi běželo dobře, byli jsme pod limit. Ale pak tam byla dlouhá rovinka proti větru a tam jsem ztratila hodně sil, přestože jsem měla Davida,“ popisuje, kde se sen o limitu začal rozplývat. „Občas jsem se probrala a vzchopila, jen mi pak přišlo, že už pořád fouká proti,“ usmívá se. „Bohužel, pak už jsem neměla sílu. Na 35. kilometru jsem dostávala křeče, takže padly další dvě magnézka, abych vůbec doběhla do cíle,“ svěřuje se Joglová.
Možnosti kvalifikovat se na olympijské hry na základě žebříčku je nicméně nyní blíž. Podle propočtů uvedených ve zprávě z jejího manažerského týmu Koukal–Juck jí chybí něco okolo třiceti bodů. Rozhodující bude pro účast na sportovním svátku v Japonsku pořadí na konci května příštího roku. „Marcela předvedla výborný výkon a jsem směrem k její účasti na hrách velkým optimistou,“ uvedl Alfonz Juck.
