Živnostenský zákon považuje za provozovnu jakýkoliv prostor, v němž je provozována živnost. Neříká však, že každý živnostník musí nějakou provozovnu vůbec mít. Na tom se shodnou i právníci. Podle nich nelze obecně říci, u které živnosti musí podnikatel zřídit provozovnu.
Někdo naopak potřebuje víc než jednu. Rozdíl je nejen v jednotlivých oborech živností, ale především v tom, kde ji fyzicky vykonáváte.
„Provozovna je jakýkoliv prostor, kde má podnikatel personální a technické vybavení k provozu živnosti. Vždycky za ni považujeme ten prostor, kde je živnost fakticky vykonávána – konkrétně tedy může jít o prodejnu, kancelář, dílnu, ordinaci, kadeřnictví nebo restauraci,“ upřesňuje Lukáš Pospíšil z advokátní kanceláře Arrows.
Provozovna není povinná
„Pokud se jedná například o zedníka či klempíře, který vykonává svou živnost na různých stavbách (u svých klientů), provozovnu mít nemusí,“ říká Adam Tietz z advokátní kanceláře Sedlakova Legal. „Pokud by si však před prací na různých stavbách vyráběl ve své dílně nějaké prvky nutné k další práci v terénu, měl by tuto dílnu ohlásit a označit jako provozovnu,“ dodává.
Naopak třeba kosmetika a masážní služby bývají typicky vykonávány na jednom místě – a tím je právě provozovna. Jestliže však podnikatel poskytuje masáže či líčení pouze u svých klientů, provozovnu zřizovat ani oznamovat nemusí. V takovém případě totiž nemá provozovnu, ale pouze sídlo.
Podle právničky Karolíny Kropíkové z advokátní kanceláře eLegal není zákon příliš jasný. „Například novináři, copywriteři, fotografové, překladatelé a další vůbec provozovnu mít nemusí, pokud se scházejí v redakcích nebo docházejí za klienty do jejich kanceláří,“ říká.
To, že existence provozovny není podmínkou pro podnikání, potvrzuje i Miluše Trefancová z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. „Podnikatel nemá výslovně povinnost mít provozovnu, záleží i na charakteru činnosti. Provozuje-li však živnost v provozovně, musí ji označit, zajistit její způsobilost podle zvláštních právních předpisů a oznámit zahájení a ukončení činnosti v provozovně živnostenskému úřadu,“ vysvětluje.
„Nesplnění oznamovací povinnosti při zahájení nebo ukončování živnosti v provozovně může živnostenský úřad sankcionovat pokutou až do výše sto tisíc korun,“ upozorňuje Pospíšil.
Označení provozovny
Provozovna musí být označena zvenčí, a to dostatečně viditelně. Vedle názvu nebo jména podnikatele a identifikačního čísla má zároveň obsahovat i provozní dobu a osobu odpovědnou za provoz, pokud je provozovna určena pro styk se spotřebiteli. „Nepravidelnou provozní dobu je nutno specifikovat včetně telefonického kontaktu na osobu, která může tyto informace podat,“ zdůrazňuje Pospíšil.
Pokud se provozovna nachází v sídle živnostníka, není podle Kropíkové nutné vyvěšovat dvě tabulky pro sídlo a provozovnu zvlášť. Postačuje označení jediné. Přesto i provozovna v sídle musí být ohlášena na živnostenském úřadě, dodává.
Jestliže podnikatel provozovnu nemá nebo nepotřebuje, nemusí mít žádnou tabulku s označením pro veřejnost. Typicky třeba programátor nebo překladatel pracující z domova. Pokud by měli sídlo mimo bydliště (a nemají provozovnu), měli by si viditelně označit sídlo (obchodní firmou, popřípadě názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem osoby, bylo-li přiděleno).
E-shop potřebuje místo k přijetí reklamací
Specifickým podnikáním je provozování e-shopu. Pokud pouze doručuje zboží a nenabízí osobní odběr, na první pohled se zdá, že provozovnu nepotřebuje.
Jenže povinností e-shopů je umožnit přijímání reklamací v jejich sídle, kde tím pádem dochází také ke styku se zákazníky.
„V tom případě je sídlo e-shopu i provozovnou. A aby ho mohli zákazníci s reklamacemi lépe najít, měl by mít zvenčí ještě další označení kromě jména a IČ. Musí uvést informaci o odpovědné osobě a době určené pro styk se spotřebiteli,“ upozorňuje Kropíková.
Podle jejích zkušeností jsou však živnostenské úřady občas v posuzování této poslední povinnosti benevolentnější a záleží na přístupu konkrétních úředníků.
Kdy je nutná změna v užívání
V některých případech je při provozování živnosti v provozovně potřeba změnit takzvaný účel užívání stavby. „Striktně znějící ustanovení stavebního zákona bylo v průběhu času zmírněno judikaturou,“ konstatuje Tietz. Díky tomu provozování živnosti v provozovně v některých případech nevyžaduje rekolaudaci.
Dům či byt jsou určeny primárně k bydlení, což mají uvedeno i v kolaudačním rozhodnutí. „Přesto podnikání, k němuž není potřeba žádného zvláštního vybavení a ke kterému stačí počítač, pár skříní na skladování zboží a základní kancelářské vybavení, není v rozporu s účelem bydlení,“ míní Kropíková.
Jiná bude situace většího e-shopu, kam by zákazníci chodili ve velkém. Tam už by v rámci kolaudace musela být zmíněna provozovna – a u řemeslníka třeba dílna.
Z rozhodování soudů vyplývá, co je hlavním kritériem pro rozhodnutí, že povolení změny v užívání stavby není potřeba. Jde o situace, kdy ve stávajícím prostoru „není nutné realizovat změny ve stavebně technickém uspořádání, nemůže ohrozit zdraví a život anebo životní prostředí“.
„V praxi to znamená, že například pletení a prodej svetrů nemá žádný dopad na stávající účel užívání (bydlení v rodinném domě), přičemž pro takovou živnost není vyžadováno například splnění speciálních hygienických požadavků,“ říká Tietz. Pak není potřeba ani měnit účel užívání.
Zcela jiná bude situace podnikatele, který by ve své garáži skladoval nebezpečné nebo toxické látky za účelem dalšího prodeje. „Pak by již byla nutná změna ve způsobu užití nemovitosti, včetně posudků ze strany integrovaného záchranného sytému,“ upřesňuje Tietz.
Hranice mezi tím, kdy je nutná změna účelu užívání, není úplně zřetelná. Stejné je to mnohdy s jednoznačným určením toho, zda je nutné zřizovat provozovnu. Konzultace s živnostenským a stavebním úřadem se v těchto případech rozhodně vyplatí.
Sdílejte článek, než ho smažem