Mikuláš Minář se jal kapitalizovat svou práci ve veřejném prostoru a vstupuje do politiky. To je jistě dobrá zpráva. Má to však vedle tří nadějných momentů také tři velké otazníky. Jisté je, že krok sice nemusí přinést úspěch, ale nemůže také nikomu uškodit.

V úvodu je třeba říci, že krok pana Mináře takříkajíc do politiky je krokem správným. Pro hnutí které zakládal je to konec lavírování a nejistot, pro něj je to vyslyšení poslání (jak to prezentuje) a pro ČR je to další dobrý člověk na politickém kolbišti. Z toho důvodu je trošku zarážející, jaký šok v některých částech veřejnosti, respektive té části, která politické dění komentuje, způsobil. To je až nepochopitelné, protože nedělá nijak moc větší chyby než jiné subjekty, které se za poslední roky na české politické scéně objevily. Dodejme, že výhodu má už tu, že vůbec vzbuzuje zájem - o tom se mnoha stranám pod pět procent může jen zdát. Při tomto výhodném začátku, jaké jsou tři šance a tři pochyby ohledně úspěchu LPRO?

Plná Letná je dobrá vstupenka
I když česká politika stále dává zazářit lidem, o kterých ještě pár týdnů před volbami nikdo nic neslyšel (máme jich nemálo v PSP ČR), i rostoucí úspěchy STANu ukazují, že kompetence a zkušenost začínají v rozhodování voličů vážit. A tady je třeba říci, že plná Letná prostě úspěch je. Sice to není průprava na politický život, to by asi bývalo bylo lepší kandidovat v roce 2018 ve Vodňanech a být tam aspoň radním, ale u voličů to pomoci může. A vlastně, umět přesvědčit tým lidí o své vizi a skoro až uhranout tím davy, to je na naší české politické scéně relativně nový úkaz. Se vším dobrým, i temným, co tento způsob politiky nese. Přes nesporný úspěch Andreje Babiše u voličů, představa, že by dokázal podobné věci jako pan Minář je vlastně lehce zábavná.

Tým lidí
Je jen dobře, že se trochu v kontrastu k sobě obklopil lidmi dobře namíchanými. Staří, mladí, zkušení, nezkušení, prostě dobrý mix. Nikdo z nich nenese žádné skandály, či výrazné neúspěchy. Dá se i věřit, že se svými lidmi z plakátů bude Minář zacházet lépe než Andrej Babiš. Rozhodně tedy má dobrý tah na bránu v oblasti důvěry a dobrého týmu, což opět není málo v našem politickém rybníku.

Financování
Dospěli jsme do bodu, kdy úspěch na politické scéně se jen těžko dostaví bez peněz. Nejde si penězi koupit, ale zase peníze v cestě k politické moci už nelze snadno nahradit sympatickým člověkem. Velmi v tomto ukázaly i přímé volby prezidentů. Minář má v tomto dobrou možnost opřít se o svůj tým, ale i drobný fundraising. Jistě bude dobrá vůle, i ta finanční, mu pomoci.

A teď pochyby.

Další "neprogram"
I když je to to nejmenší a řada již úspěšných politických subjektů ukázala, že program není nijak zvlášť nutnou podmínkou dobrého volebního výsledku, LPRO hned od začátku nemají uspokojivé odpovědi. Až to skoro vypadá na logiku, nejdřív podpisy, pak uvidíme a někde okolo toho dodáme program. Hra na získání bezpodmínečné důvěry je asi už za hranou programové vyprázdněnosti, která jinak českému voliči moc nevadí. Toto už trochu hoří v řádu dnů by měli LPRO najít aspoň nějakou odpověď. I kdyby to mělo být klasické "programové týmy odborníků máme, program dodáme třeba na Tři krále".

Politický marketing
Už svým úvodním spotem LPRO ukazují, že chtějí být na vlně silného politického marketingu jako ANO a Piráti. To samo o sobě není zle, český volič na to již několik let dobře slyší. Jen LPRO zatím nemají dotaženost ANO, ani roztomilost Pirátů. Prostě to vypadá jako levnější a míň sympatická nápodoba. Fatálně se to ukázalo, když začaly po internetu kolovat ukázky komunikace týmu (otázka pravice / levice nebo manželství pro všechny), které ze všeho nejvíc připomínají chatboty online služeb. Tady prostě platí v případě LPRO pořádně, anebo vůbec - jak v jiné souvislosti sám Minář říká.

Pět set tisíc...anebo!?
Z osobního hlediska je prostě fajn nemít plán B a jet naplno pro plán A. Nicméně, hnutí žádá důvěru. Vlastně kredit. A tady je zcela v pořádku požadovat odpověď na otázku, co když tento záměr nevyjde (a vlastně do kdy se to má nasbírat?). Je v tom sice sympatický rukopis Jana Čižinského, ale to nestačí už proto, že on byl ve zcela jiné osobní i strukturální situaci než Minář a LPRO. Proč neříci, pokud to nestihnu to určitého data, budu usilovat o místo na kandidátce tam či onam? A nad to ještě úvaha nad tím, že pět se tisíc podpisů není pět set tisíc hlasů, není ze strany LPRO nijak zvlášť komentována. Ten cíl a jeho role ve strategii - ostatně koho, jenom pana Mináře, nebo celého LPRO a těch tváří, co nám představil - není ani jasný, ani uvěřitelný a vlastně ani moc měřitelný.

Sečteno a podtrženo, naděje tu je, špatného na tom není nic, jen to zatím působí jako lacinější nápodoba již vyzkoušených politických receptů. A to jsme tu taktně smlčeli úvahy o tom, kterak chce oslovit nevoliče, anebo voliče ANO, jak proklamuje. O tom ale nemá smysl psát, dokud nebudou jasné první kroky tímto směrem - ty jsou zatím v nedohlednu. I tak mají LPRO lepší start než jiné politické projekty minulosti. Tak proč jim nedat těch sto dní hájení...