Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Je to tak. Moment s pořadovým číslem padesát přišel. Je to tedy poslední regulérní díl z celé naší letošní série Momenty cyklistického desetiletí. Celé naše putování obsáhlo, pro nás, klíčové události od roku 2010 do roku 2019. Zastavili jsme se na Tour de France, Giru, Vueltě, Paříž-Roubaix, Kolem Flander, Liége-Bastogne-Liége a na spoustě dalších závodech, včetně Mistrovství světa. A práve světový šampionát uzavře celou naši sérii.
Je 29. září 2019 a stojíme v Leedsu na startu 86. mistrovství světa v silniční cyklistice. Pořadatelé si nachystali zvlněnou trať a náročné cílové okruhy v Harrogate. Nebylo by to tak zlé, kdyby nebyla velká zima a na peloton nepadaly provazy vody.
Krátce po desáté hodině dopolední vyrazilo 197 závodníků z Leedsu na poupravenou trať. Kvůli dešti a stojící vodě byly z trasy odebrány kopce Buttertubs a Gritton Moor. Místo nich organizátoři přidali další dva okruhy v cílovém Harrogate.
V úvodu se pochopitelně bojovalo o únik a aktivitou překvapivě hýřila velká jména. Nakonec se vytvořila jedenáctka, kde byli i jezdci kalibru jako Primož Roglič, Richard Carapaz, Nairo Quintana nebo Petr Vakoč. Za nimi peloton držel rozestup jen kolem tří minut a podmínky se spíše zhoršovaly než naopak.
Počasí a s ním spojená nervozita si vybraly svoji daň. Jezdci začali padat. Kontaktu s vozovkou se nevyhnuli třeba Pogačar, Sivakov, Gilbert, Impey, Adam Yates nebo Dan Martin. Kdo si naopak věřil, byly výběry Francie a Dánska, které na čele odváděly nejvíce práce a už na druhém okruhu z devíti byl únik pohlcen.
Růžky začali vystrkovat i Belgičani, kteří svým nástupem v hlavním poli znemožnili návrat dvojici Gilbert-Evenepoel. Aktivní začali být i Nizozemci a vše museli uklidnit Italové, kteří v této fázi závodu nakonec převzali otěže a na chvíli zavládl klid zbraní.
Klíčové momenty přišly více jak šedesát kilometrů před cílem, když úspěšně odjela dvojice Stefan Küng a Lawson Craddock. Po několika kilometrech za nimi vyrazil Dán Mads Pedersen a dojel si Stefana Künga, zatímco Američan Craddock odpadl.
V hlavním poli nástup střídal nástup, panoval chaos a nikdo nedokázal situaci kontrolovat. Navíc když do čela své jezdce dostali Nizozemci v Miku Teunissenovi a Italové v Gianni Mosconovi.
To ještě více přimělo ostatní reprezentace útočit. Zmatek, peloton potrhaný do několika skupin a neustálý déšť, pro cyklisty to nejhorší možné. Pak ale přišel řez. Oranžový dres, bílá helma, rám Canyon a nastupuje Mathieu van der Poel. Největší předzávodní favorit se zvedá, jediný na něj reaguje Matteo Trentin a společně dojíždějí do čela, odkud ale odpadl Teunissen.
Pětice Moscon, Trentin, van der Poel, Pedersen a Küng spolupracuje, Matteo Trentin navíc šetří síly oproti ostatním a práci nechává převážně na svém kolegovi Mosconovi.
Za nimi se stále týmy nedokázaly dohodnout na spolupráci a čelní pětice si budovala slibný náskok a diváci mohli přemýšlet, zdali Mathieu van der Poel potvrdí úlohu favorita nebo ho zaskočí rychlé nohy Mattea Trentina.
Spekulace to byly určitě zajímavé a všichni byli zvědaví na jejich rozuzlení. To ale přišlo o kolo dřív, než byl cíl. Zbývalo přibližně jedenáct kilometrů a Mathieu van der Poel najednou začíná zpomalovat a skupina se mu vzdaluje. Zradila ho technika? Má defekt? Ne, ukázalo se, že i van der Poel je jenom člověk a prostě mu došly síly. Nizozemec při nájezdu do posledního okruhu už neměl z čeho brát a potenciální medaile mu najednou sklouzla z krku a vzdalovala se od něj.
V tu chvíli se favoritem číslo jedna stal Matteo Trentin. Proti jeho rychlým nohám stál časovkář Stefan Küng, který ve spurtu proti Trentinovi neměl šanci, Gianni Moscon, který ze sebe dával všechno, jen aby Trentina dovezl bezpečně před cíl a mladý a ne úplně známý Dán z Treku Mads Pedersen.
Pedersen měl za sebou výhry na domácím podniku Kolem Dánska, v etapě Kolem Norska nebo na klasice Tour de l′Euromětropole, ale proti Trentinovi neměl mít šanci. Mosconovi se stal osudným ukazatel šesti kilometrů do cíle, kde místo pro svůj útok zvolil Stefan Küng.
Švýcar moc dobře věděl, že ve spurtu nemá šanci a zkoušel se soupeřů zbavit několika útoky, ale nikdy nebyl úspěšný. Trentin prostřídal, zařadil se za Pedersena, který do posledního kilometru najel z nevýhodné první pozice.
Nikomu z nich se úplně nechtělo začít spurtovat jako prvnímu. To prolomil až Trentin, který se zvedl u značky 200 metrů před cílem. Okamžitě se dostal na první pozici a řítil se za výhrou. Jenže Mads Pedersen se nevzdal a začal také spurtovat, stejně tak i Stefan Küng.
No a najednou si Trentin i Küng sedli zpátky do sedla, síly byly pryč a Mads Pedersen se řítil vstříc titulu mistra světa. Jako vůbec první Dán na sebe oblékl duhový trikot z hromadného závodu.
V naprosto apokalyptických podmínkách, v ostrém dešti, chladu, na technických okruzích se ukázalo, že mistrem může být kdokoliv. Očekával se triumf Mathieu van der Poela, po něm to měl být Matteo Trentin, ale nakonec měl nejvíce sil Mads Pedersen.
Rodák z třítisícového městečka Tølløse z ostrovu Sjælland právě prorazil mezi světovou elitu. Duhový dres mu dal křídla a v sezóně 2020 byl k nezastavení. Výhry v etapě Kolem Polska na BinckBank Tour a na klasice Gent-Wevelgem a k tomu i dvě druhá místa ze spurtů na Tour de France, včetně toho v Paříži. Mads Pedersen je v dvaceti čtyřech letech (25. narozeniny oslaví 18. prosince) jednou z nastupujících hvězd pelotonu.
