Nejenom ve slavné NFL si dosud žádný Čech nezahrál. Platí to i pro CFL, hranou v Kanadě také na obřích stadionech. Kdyby se tam dokázal prosadit český hráč, byl by to velký průlom.
Miroslav Bartoš se dostal na dohled této vidině díky rokům odehraným v Německu. Právě tam absolvoval defenzivní lajnař původem ze Šumperka letos v lednu výběrový kemp, na němž se nebývale prosadil.
Draftován už byl pražský rodák PaeMiroslav Bartoš by v případě úspěchu nebyl prvním Čechem na soupisce týmu CFL. Draftem totiž letos prošel Alain Pae, v Praze narozený bývalý basketbalista, jemuž se díky kanadskému otci podařilo získat kanadský pas. Odchovanec nymburského basketbalu sice začínal sportovat v Česku, ale studoval už v Ottawě a na tamní univerzitě americký fotbal i hrál. V draftu si ho vybral Edmonton. Liga však v Kanadě tento rok vůbec nezačala, a tak Pae na svůj první start v CFL čeká. |
„Na benchi jsem stokilovou činku zvedl třicetkrát, což bylo nejvíc ze všech Evropanů. Jel jsem to na jeden zátah a skončil jsem úplně vyždímaný,“ řekl třicetiletý bývalý fotbalista celků FC Dolany a HFK Olomouc.
Jeho silový výkon byl nejen nejlepší na přehlídce adeptů CFL ve Frankfurtu, ale i druhý nejlepší ze všech devíti států po celém světě, kde k testování docházelo.
Bartoš, hromotluk vážící 121 kilogramů, tímto zaujal. Už po testech se mu ozval agent Winnipegu, jednoho z devíti týmů CFL. Následně ale byla celá letošní sezona v Kanadě zrušena a kontakt utichl.
Před dvěma týdny se agent ozval znovu. Následně Bartoš dostal mail o tom, že program v Evropě má mít pokračování a že se má připravovat, protože v dubnu se koná draft.
„Draftovat se bude z hráčů, kteří se dostali na jejich seznam, a tam já jsem. Beru to jako velké povzbuzení a připravuji se důkladněji než obvykle,“ přiznal.
Bartošovu cestu sleduje i vedení předního českého klubu Sígrs Brno, kde na ostříleného obránce sázeli letos. S jeho pomocí chtěli dojít až k českému titulu, základní částí prošli s jedinou porážkou, soutěž však před začátkem semifinále skončila.
„Mirka jsme dávali hráčům od prvního tréninku v sezoně za vzor. Hráči mají mít sny a na Mirkovi je vidět, že je lze přetavit ve skutečnost,“ řekl trenér brněnského týmu Petr Švanda.
Přiznává, že defenzivní hráči – stejně jako v jiných sportech – nejsou v americkém fotbale tak často na očích a nevydělají si tolik peněz jako skórující hvězdy.
Zároveň Švanda upozorňuje, že manažeři a trenéři tyto borce, nastavující svá těla útočícím hráčům soupeře, docenit dokážou.
Sígrs hledají domovBrněnští Sígrs jsou sice v Česku jedním z nejúspěšnějších celků amerického fotbalu, momentálně jsou ale také bez domácího hřiště. V brněnských Ivanovicích, kde letos působili, je položena nová umělá tráva, na kterou nemají přístup, a do letos vybraného náhradního domácího prostředí do Rajhradic na jih od Brna se jim moc nechce. „Rádi bychom hřiště s malou tribunkou, abychom měli důstojné prostředí pro zhruba 500 lidí, kteří na nás chodí. Hledáme, ale není to snadné,“ vyložil Petr Švanda, trenér Sígrs. |
„Defenzivní lajna je v americkém fotbalu dost důležitá. Bez lajn, útočné a obranné, se hrát nedá. Když to řeknu polopatě, tak i kdybychom si třeba my koupili amerického rozehrávače, tak bez ochrany by byl k ničemu, protože by byl pořád na zemi. Mirek je právě tím hráčem, tou hrází, která nepustí protivníka do naší pevnosti. Má talent, ale všechno má vydřené, podložené obrovskou prací,“ ocenil svého svěřence Švanda.
I v samotné NFL se tento rok o místo ucházel český hráč - Miroslav Kysilka z týmu Prague Black Panthers. Taky prošel ukázkovým kempem a sázel mimo jiné na to, že osm týmů nejlepší soutěže amerického fotbalu má po jednom volném místu pro hráče ze světa. Následně Kysilka pozvánku do Ameriky nedostal, ale má přislíbenou účast znovu ve výběrovém kempu na příští rok.
Jaké šance si dává Bartoš?
„Jistého není nic. Nemůžu se na to nějak upínat. Agent z Winnipegu mi řekl, že mám velkou šanci, ale to může říkat i dalším klukům,“ uvědomuje si.
Každopádně lidé z kanadské ligy ho mají už „proklepnutého“ absolutně. V rámci testování Bartoš vyplnil třicetistránkový dotazník a podstoupil důkladnou prohlídku. Měřilo se i rozpětí paží nebo velikost dlaně, tedy pro americký fotbal důležité ukazatele.
Hlavně se pak 37 vybraných borců předvedlo na hřišti.
„Čtyřicet yardů jsem uběhl za 5,31 vteřiny, do výšky jsem skočil 62 centimetrů. Oba jsou to na mojí pozici těžších chlapů slušné výkony, ne špičkové, ale ani podřadné. Top borci v Americe běhají čtyřicítku pod pět, cokoliv kolem pěti je OK,“ podotkl Bartoš, po němž se na hřišti nechce mrštnost, ale síla a neústupnost.
Touchdown, tedy nejcennější skórovací akci za šest bodů, nemá ve své kariéře ještě ani jeden. „Ani po něm netoužím. Moje práce je jiná. Nejvíc si užiju, když sundám quarterbacka. Jdete jako dravec po kořisti,“ usmívá se šumperský poctivec. „Laik sleduje v zápase hlavně touchdowny a útočné akce, tomu by moje hra asi moc neřekla. Ale kdo ví, co má hledat a kam se dívat, si všimne,“ věří i Bartoš, že jeho dřina nezapadne.
