ROZHOVOR | Hrát s Ozzym je pro nás malý zázrak, tvrdí bubeník Randy Castillo a kytarista Joe Holmes

Krátce po tiskovce s Ozzy Osbourne jsme se ještě plni zážitků přesunuli do malého salónku vedle Kongresového sálu, kde na české pisálky čekali bubeník Randy Castillo a kytarista Joe Holmes. Sotva jsme se usadili a pozdravili se s oběma muzikanty, naprostými pohodáři, dodala našemu setkání punc exkluzivity Vanessa Warwick, která si celý rozhovor začala natáčet pro MTV.

RETRO: Jaký byl Ozzy Osbourne poprvé v Česku v roce 1995?

Jak se vám podařilo dostat se do Ozzyho bandu?
Castillo: Já jsem v Ozzyho sestavě už podruhé. Poprvé to trvalo až do posledního turné k desce No More Tears, kde Ozzy vyhlásil heslo No More Tears - No More Tours, což znamenalo, že už jsme se nikdy neměli vrátit na pódia a mělo to být definitivně poslední turné. Po jeho konci jsem se vrátil domů k rodině a nic jsem v podstatě nedělal. Takové nicnedělání je velice příjemná věc, zvlášť když jsem předtím na cestách strávil skoro dva roky. Nic ale netrvá věčně a tak se mi začalo stýskat po živém hraní, po všem tom shonu a rámusu, který k turné neodmyslitelně patří. To, že se Ozzy znovu rozhodl vyrazit na turné, pro mne bylo velkou úlevou.
Holmes: Ozzy se o mně dozvěděl od jednoho svého známého asi před pěti měsíci, kdy jsem hrál s jednou téměř neznámou kapelou. Za pár dní se na mne přišli všichni podívat a zjistili, že bych mohl být ten pravý, kdo bude schopen nahradit Zakka Wyldea. Doufám, že tomu tak je, nakonec zítra sami uvidíte.

Oproti ostatním členům kapely jsi téměř neznámý muzikant. Můžeš nám říct, kde jsi kromě angažmá u Davida Lee Rotha hrál?
Holmes: Hraní s Rothem je v podstatě to jediné, čím se můžu zatím prezentovat. Mimo to jsem hrál jen s několika lokálními partami v Los Angeles, ta poslední se jmenovala Dark. Většinu času jsem cvičil, zdokonaloval se v hraní a to je tak všechno.

Jaké to je hrát naživo skladby, které na desce nahrával někdo jiný?
Castillo: Pro mě to tak velký problém není, protože jsem s Ozzym nahrával všechny demo snímky k poslední desce… Perry Mason, See You on the Other Side a další. Ve skladbách, kde bicí vymyslel a nahrál někdo jiný, hraju z devadesáti procent to, co je v originálu, zbytek si obohacuji svými postupy, aby to pro mne bylo zajímavější.
Holmes: Ani pro mne to nebylo nic těžkého, hodně věcí jsme se učili společně tady s Randym, takže to šlo snáz. Od Zakka jsem převzal pouze sóla a ty části skladeb, které jsou pro ně charakteristické. Lidi chtějí slyšet písně tak jak je znají, takže ani nemá smysl je nějak měnit.

Skladby, které s Ozzym nahrál kdysi Randy Rhoads, ti také asi nedělaly potíže, zvlášť když jsi jeho žákem…
Holmes: Mám jeho styl v krvi a od malička jsem na něm ulítával. Doslova jsem žil Randyho hrou a byl jsem do něj blázen, několikrát jsem třeba nešel ani do školy a jen jsem cvičil na kytaru, tak jsem byl do něj zblázněnej. A co se týče Ozzyho - byl pro mne bohem už od malička a miloval jsem všechno, co kdy udělal.

Co vám kromě popularity a renomé přináší hraní s Ozzym?
Castillo: Pro mě je to hlavně splnění celoživotního snu. Už jako mladý kluk jsem s kamarády chodil na koncerty Black Sabbath, kde jsme hulili jointy a chlastali pivo a byli celý posraný z Ozzyho. Byl to pro nás nejlepší zpěvák na světě. Teď jsem v jeho kapele, dělám to, co mě baví, a ještě jsem za to placenej. Není to nádherný? Navíc můžu poznat celej svět a strávit krásné chvíle s lidmi ze spousty zemí. Já navíc pocházím z malýho americkýho městečka, kde chcíp pes, takže pro žně je to takový malý zázrak.
Holmes: U mě je to stejné. Obrovská pohoda, poznáš svět, zapaříš si a ještě za to dostaneš dobře zaplaceno.

Jak zatím probíhá vaše turné?
Castillo: Všechno je naprosto v pohodě, všude je vyprodáno a lidi jsou perfektní. Je krásné vidět dohromady třicátníky s puberťákama, jak společně zpívají naše písničky.
Holmes: Produkce turné také nemá chybu, nikde žádný problém všichni si to užíváme.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Randy Castillo (154.)

Jaké jsou vztahy mezi vámi a Fear Factory.
Castillo: Fear Factory jsou opravdu výborní kluci, jsme přátelé. Je to skvělá kapela, kterou díky nám může vidět spousta lidí po celém světě. Každý, kdo kdysi předskakoval Ozzymu, se stal opravdovou hvězdou. Mluvím o kapelách, jako jsou Metallica, Alice in Chains nebo Motley Crue. Tohle turné pomůže i Fear Factory a ještě o nich hodně uslyšíme, zaslouží si to

Jaký máte tady v Praze program?
Castillo: Moc rád bych si prohlédl město, ale hlavní je dobře se připravit na oba koncerty. Vím, že Praha je krásná, ale asi nebude čas si ji prohlédnout. Rád bych se také podíval do nějakého klubu. Slyšel jsem, že třeba Bunkr je výborný, takže uvidíme.
Holmes: Co se týče mě, tak já ráno vstanu, nasnídám se a budu cvičit. Pak koncert a spánek. A den nato to samé.

Máte vůbec představu, kde dnes večer jste? Stačíte poznat aspoň trochu města a země, kde hrajete?
Castillo: Máme snahu si aspoň něco prohlédnout, ale bohužel času je málo. Teď jsme blízko Německa, v Československu.

Už jen v Česku, Slovensko je samostatný stát.
Castillo: Tak to mi uniklo. Ale jsem rád, že se to tady evidentně zlepšuje. Jsem tady sice poprvé, ale hodně mých přátel už tady bylo, takže alespoň zčásti schopen vnímat změny, které tady probíhají.

Rozhovor proběhl 10. prosince 1995 v Praze a vyšel v magazínu Rock Report 12/1995. Znovu ho vydáváme u příležitosti pětadvaceti let od prvního českého koncertu Ozzyho Osbourna.

Text: Martin Fořt, Radek Leitl, foto: Radek Zíka, archiv iReport
Témata: Ozzy Osbourne Band, Randy Castillo, Joe Holmes, Black Sabbath, Fear Factory, Vanessa Warwick