Galerie Smečky

Galerie Smečky, nacházející se v ulici Ve Smečkách v Praze 1, zahájila svou činnost v roce 2005. Zakladatelem a provozovatelem je Pražská plynárenská, podnětem pro vybudování galerie bylo rozhodnutí vedení společnosti prezentovat veřejnosti postupně svoji ojedinělou sbírku české koláže a pořádat zde autorské výstavy významných osobností české poválečné moderny.

Galerie Smečky svou sbírku české koláže průběžně doplňuje, ojedinělá kolekce dnes čítá přes 450 děl. V kolekci se nalézají autorská díla známá i nepříliš známá i díla zcela neznámá. V současné době se jedná určitě o nejucelenější výběr české kolážové tvorby.

Termín koláž pochází z francouzského slova „coller“, což v překladu znamená lepit, ale i skližovat, polepit, vlepovat.  Koláž je první technikou v dějinách umění, která se začala vymykat klasickým výtvarným technikám užívaným v kresbě, malbě a sochařství. Charakteristickým rysem koláže je nalepování dvourozměrných fragmentů papíru, novin, látek a jiných materiálů na plochu plátna nebo papíru. V průběhu let, kdy se tato technika vyvíjí, vzniklo mnoho podob koláže. Svou tvárností a možností rychle a přesně definovat dobu, ve které vznikla, je koláž v pravém smyslu slova výtvarnou technikou moderní doby.                                                                  

Výtvarná technika koláže se poprvé objevila v roce 1912 u děl francouzských kubistických malířů Pabla Picassa (1881–1973) a Georgese Braqua (1882 –1963). V jejich tvorbě se objevovaly nejdřív vlepované netradiční prvky z hmotného světa, imitující reálné materiály, jako jsou například kousky tkanin, lepenky, útržky novin, tapety, hrací karty a další takto využitelné materiály. Poté umělci vkládali do svých obrazů skutečné materiály jako dřevo nebo mramor a obrazy získaly další hmatatelnou hodnotu.

V českém umění se koláže objevily v roce 1913. Emil Filla (1882–1953) a Otto Gutfreund (1889–1927) užívali ve svých obrazech kolážové techniky, tehdy nazývané „papiers collés“, tedy přeloženo z francouzštiny, vlepované papíry. Emil Filla do svých zátiší vlepoval části novinového textu nebo třeba etikety. Otto Gutfreund experimentoval s kolážemi z běžných předmětů, v kolážích poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě.

Nejvýraznějším českým tvůrcem používajícím techniku koláže byl básník a výtvarník Jiří Kolář (1914–2002). Ke koláži se dostal postupně od klasické poezie, koláži jako umělecké disciplíně dal zcela nový rozměr. Vytvořil nové nevídané postupy: Roláž - obraz je rozřezán na pruhy a pak přeskládán podle určitých pravidel opět dohromady. Proláž - dvě vrstvy, z nichž jednou lze prohlédnout do druhé. Muchláž - zmačkáním nebo zdeformováním obrazu se vytváří obraz nový a ten poskytuje nový pohled na skutečnost. Chiasmáž -  podobná letrismu, kdy předměty denní potřeby, jako např. nádoby, hrnce, láhve, válečky na nudle, nářadí… jsou polepeny po celém svém povrchu ústřižky textů, notových zápisů, nebo i obrazů. Stratifie - navršení na sebe několika barevných vrstev a pak následným rozřezáním vznikají nové abstraktní obrazce. Antikoláž - také zmizík, nechává zmizet hlavní motiv ze slavných děl. Jiří Kolář často využíval reprodukce slavných výtvarných děl a jejím přetvořením podává zpětnou vazbu divákovi, který má možnost dílo konfrontovat se svou zkušeností s originálem.

Galerie Smečky na podzim roku 2018 uspořádala výstavu Naše koláže. Přiložené fotografie k článku jsou právě z této výstavy. Výstava koláží byla zaměřena v historickém průřezu na tu část kolekce, která různými způsoby komentuje realitu doby. Každá doba je nositelem specifické řeči, umění je jedním z jejích nástrojů. Koláže byly doplněny básnickými texty ve významové kompozici. Výstava si kladla za cíl interpretovat ukrytá poselství jednotlivých koláží pomocí jiných koláží a básnických textů. Umění mluvilo s uměním.                

V prostoru galerie byla vystavena díla známých tvůrců české koláže, jako byli Toyen, Jindřich Štyrský, Adolf Hoffmeister, Jiří Kolář, Ladislav Novák, Libor Fára či Jan Švankmajer, tak autorů širší veřejnosti neznámé, nebo těch, kteří se koláži věnovali jen příležitostně nebo krátkou tvůrčí epizodu.

Po této akci Galerie Smečky uspořádala výstavu s názvem „Miroslav Horníček - koláže“ a výstavu „Michal Cihlář: To jsem si to polepil“. Obě výstavy koláží jsem navštívila, ráda vám některá vystavená dílka představím.

Do Galerie Smečky chodím pravidelně, některé mnou navštívené výstavy jsem uvedla na těchto stránkách pod názvy: Vzpomínání na Vladimíra Renčína, Seznamte se s tvorbou malíře Jaroslava Štědry, Zdeněk, Marie Preclíkovi v Galerii Smečky.