Jan Vávra: Hrajeme vám na přání…
Tradičněji zaměření komentátoři většinou požadují, aby každý politik, který usiluje o nějakou významnou funkci, včetně vedení politické strany, přinesl nějakou silnou vizi, kam chce stát a společnost vést. Zároveň ale přiznávají, že takoví politici již vlastně neexistují.
Přijít s vlastní vizí je dnes pro politiky opravdu těžké. Prostor, o kterém mohou rozhodovat, se v globalizovaném světě stále zužuje, nadnárodní korporace mají na hospodářský vývoj v národních státech často větší vliv než domácí vlády. Když pomineme extremistické formace, které svou popularitu staví na vyvolávání strachu z migrantů, ekoteroristů nebo LGBT komunit, politické strany se v nabídce řešení současných problémů příliš neliší. Proto se už téměř setřel rozdíl mezi klasickou pravicí a levicí.
Čtěte také
Když se politici nemohou odlišit tím, co říkají, snaží se zaujmout tím, jak to říkají. Na tom pro většinu politiků pracují marketingové agentury – jejich odborníci mají za úkol vytvářet líbivě přesvědčivá hesla a obrázky plné nakažlivého optimismu. Dělají to ostatně stejně, jako když se snaží prodávat jogurty nebo auta. Jiní politici sázejí na vlastní osobitost, s její uhrančivou silou se snaží okouzlit své voliče a vlichotit se do jejich přízně.
Chcete mě? Hlasujte!
Čtěte také
Další – většinou mladší ročníky – zase vymýšlejí nejrůznější formální inovace zejména v oblasti komunikace. V našich podmínkách udělal zatím nejodvážnější krok tímto směrem bývalý vůdce Milionu chvilek Mikuláš Minář, který přišel s myšlenkou, že nechá rozhodnutí o svém novém hnutí na samotných voličích. Je to postup zatím oblíbený zejména v elektronických médiích, která často nechají diváky nebo posluchače, aby sami rozhodovali o tom, co se bude vysílat. Ale v politice – aspoň u nás – zatím nikdo nezkusil vytvořit stranu nebo hnutí přímo na přání voličů.
Mikuláš Minář samozřejmě není prvním, kdo zakládá hnutí, aniž by měl nějaký program, který bude chtít prosazovat. Hnutí ANO také žádný program nemělo, pokud za program nepokládáme tažení proti korupci a svržení těch „nemehel“, která nám podle jeho billboardů vládla. Piráti také – s výjimkou zavádění nových technologií do státní správy – žádný komplexní program dlouho neměli.
Rozhodují emoce
Ovšem nejnovější zkušenosti i z jiných zemí ukazují, že politický program dnes vlastně není potřeba. Stačí předvést vyhraněné postoje k nějakým zrovna diskutovaným otázkám. Nejde jen o to, že doba je klipovitá a základní sdělení se musí vejít do headlinu nebo do hesla na plakátu.
Problém je spíše v tom, že i sebekratší program oslovuje rozum, zatímco dnes se lidé rozhodují – a to nejen ve volbách – čím dál častěji na základě emocí a dojmů. Postoje spojované s emocemi jsou tak důležitější než programy. A postoje Minář – na rozdíl od programu – celkem jasné má, a to jak k hnutí ANO, tak ke korupci, nebo k Číně, Rusku, Evropské unii. To na určitý úspěch ve volbách může stačit. Jiná věc ale je, jak by hnutí založené na přání voličů mohlo vládnout.
Na to jde nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Pesimisté mohou sýčkovat, že ačkoli Minář bude oslovovat vzdělanější a inteligentnější část veřejnosti, naše společnost stále není natolik vyspělá, aby nepodléhala pokušení volit vždy jednoduchá řešení složitých problémů. Optimisté mohou naopak doufat, že svojí aktivitou může Minář kultivovat občanskou společnost a pomalu ji vést k odpovědnosti naučit se sami sobě vládnout. To je disciplína, ve kterém my Češi notoricky selháváme.
Bude ovšem veřejnost vědět, co vlastně chce?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Jan Vávra: Milion chvilek před vstupem do politiky?
Hnutí Milion chvilek pro demokracii dokázalo dvakrát zaplnit Letenskou pláň stovkami tisíc nespokojených lidí – to se od dob Občanského fóra nikomu nepodařilo.
-
Petr Honzejk: Milion chvilek odpálil opozici dělobuch u ucha
Na první větší pokoronavirové akci spolku Milion chvilek pro demokracii bylo těžké nevšimnout si změny akcentu.
-
Jan Vávra: Nahradí Milion chvilek pro demokracii opozici?
Poslední demonstrace Milionu chvilek pro demokracii jen potvrdila předchozí dojem, že tato iniciativa mění taktiku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.