Další uloupená výhra. Olomouc tápe, ztrácí dobře rozehrané zápasy

Aby ne, z nezvládnutých druhých poločasů už se totiž stává zvyk Sigmy. Nejprve Pardubice, pak Příbram, Teplice a nyní i Dynamo. Proti všem soupeřům Hanáci vedli, ale pokaždé skončil zápas 1:1. Teď se mohou užírat tím, kde mohli být, kdyby dokázali zápasy dotáhnout. Nebo ne? Trenér Látal plný vzteku pálil po další ztrátě ostrými do vlastních řad, že nejsou schopni o výhru bojovat. „Borci jsou spokojení. Máme jednadvacet bodů a co se jim může stát? Nic. Spadnout nemůžeme, o poháry taky asi nic, tak co jim chybí?“

Olomouc - Budějovice 1:1, hosté hráli hodinu v deseti, pomohl Jánošík

Látal je všechno možné, jen ne diplomat. Ovšem těžko mu to vyčítat, když jeho hráči ve druhém poločase na hřišti vůbec nevypadali jako tým. Přitom lepší výchozí pozici si přát snad ani nemohli. Ve 34. minutě ukrajinský kolohnát Maksym Talovierov sevřel rukama do kleští Nešpora, aby mu zabránil zakončit z malého vápna, a smýkl s ním na zem. Penalta a navrch i červená karta.

Míč si na puntík postavil sám faulovaný a umístěnou ranou skóroval. „První poločas celkem v pořádku, hráli jsme, co jsme chtěli. Soupeře jsme napadali, nechtěli jsme ho nechat rozehrát, až na jednu šanci Van Burena jsme v defenzivě hráli dobře. Ujali jsme se vedení a soupeř dostal červenou kartu. A potom…,“ líčil rozzlobený Látal.

Potom sigmáci přepnuli na mód zbabělců, stejně jako v předchozích zápasech. Druhý gól neměli téměř z čeho dát, snad jen z dělovky Housky, která ale mířila těsně nad.

Jihočeši byli čím dál nebezpečnější a i v deseti se jim dařilo modré přehrávat. „Věděli jsme, co chceme hrát, samozřejmě vyloučení nám to nabouralo, ale i tak jsem na klucích viděl, že mají snahu zápas zvládnout. Řekli jsme si, že budeme hrát z aktivního bloku, a počkali si na brejk. To se povedlo. Hlavně jsme nabádali kluky, že musíme být aktivní a aby se nezbavovali míče. Plán do druhé půle kluci splnili do puntíku,“ pochvaloval si jihočeský kouč David Horejš.

8 fotografií

Onen puntík obstaral po skvostné přihrávce Mršiče za obranu střídající Lukáš Jánošík. Jedním dotekem si poslal míč do protipohybu Hubníka a druhým prostřelil Mandouse. „To jsou věci z tréninku, které se snažíme dostat do zápasu, a jsem rád, že nám to vyšlo,“ oddechl si slovenský záložník. „Ve druhém poločase jsme podali bojovný výkon a bod jsme si zasloužili. Jsem rád, že jsem pomohl mužstvu gólem, a jsme rádi i za remízu. Bereme ji jako vítězství,“ přiznal 26letý hráč. 

Ať jdou hrát okresní přebor, zlobil se Látal Způsob, jakým olomoučtí fotbalisté ztratili dobře rozehraný zápas proti Českým Budějovicím oslabeným o vyloučeného Talovierova, rozpálil jejich kouče Radoslava Látala doběla. Bylo to počtvrté v řadě, kdy Sigma v utkání vedla, ale nakonec jen remizovala 1:1. „Je to o hráčích. Jestliže nejsou schopni hrát proti soupeři, který je v deseti, tak ať na to hřiště radši nechodí,“ zuřil Látal. Nepomohlo vyloučení paradoxně spíš soupeři? Možná pomohlo. Ale je hlavně to o nás. Je to v naší hlavě. Když nejsou hráči schopni se vyrovnat s takovými věcmi, kdy vedete 1:0, tak raději ať zůstanou doma. A není to poprvé, co tohle udělají. A můžete na to upozorňovat desetkrát, ukazovat jim videa i jiné věci, a je to jen o nich. Že se na to zase jeden vyflákl při bránění, ulevil si a nechtělo se mu, o tom to je. Budějovice byly důsledné, disciplinované, chtěly. Ale že se některým našim borcům nechce, jsou jak panenky, pak to tak dopadá. Olomoucký trenér Radoslav Látal. Čím to je, že jste koncovky na začátku sezony zvládali, a teď ne? Borci jsou spokojení, máme jedenadvacet bodů a co se jim může stát? Nic. Spadnout nemůžeme, o poháry taky asi nic, tak co jim chybí? Jsou tady spokojení a je to tu už iks let. A to mi tu nejvíc vadí. Jsem tu rok a půl a celou dobu to řeším. A nejsme schopní to vyřešit. Je to jen o hráčích na hřišti. Bylo to minulou sezonu a je to zpátky. Jsou pohodlní. Jak tomu čelit? To si vyřešit musí oni v hlavách. Co nám pomůže, když jim budeme po každém zápase ukazovat video. Ať se vrátím k Pardubicím nebo doma s Příbramí. Oni to vyslechnou, neřeknou nic, sklopí hlavu a je to pořád dál to samé. Že v kabině začnu řvát, nic, nerozhází je to. Tak ať jdou někam hrát okresní přebor. Není nahuštěný program příliš náročný na Romana Hubníka? Roman se cítí dobře, takže jsme do toho nechtěli vstupovat, ale spíše jsme chtěli rozehrát Víťu Beneše. Ale pořád se můžeme starat co a jak, ale pak se to odvíjí na hřišti. Snažíte se tomu pomoct, vidíte, že to chce okysličit, a přijdou tam hráči, kteří tomu ani nepomůžou. Můžete dělat cokoliv, ale všechno se odvíjí v jejich hlavách a na hřišti, jak k tomu přistoupí.