Finsko sem, Finsko tam

Když nám jako dětem dávali dospělí někoho za vzor předpokládalo se, že se budeme chovat stejně, jako ten vzor. Ve školství tomu tak ovšem není. Finsko je velmi často představováno jako velmi progresivní a úspěšná země, kde výborně zvládají školství. Vedou různé žebříčky, umí se postarat o  žáky se vzdělávacími problémy, úroveň škol je skoro všude stejně dobrá. Kolik já si toho už o tom bájném Finsku přečetla. Často ve chvíli, kdy se u nás něco nového začalo prosazovat. To bylo pořád Finsko sem, Finsko tam. Jenže…

Nikdy, opakuji slovo nikdy, ministerstvo, vláda, parlament, ale i některé neziskové organizace nenavrhly a nepřijaly stejné podmínky, jako mají v té bájné zemi. Znamená to, že máme údajně dělat finské školství za českých podmínek. Něco jako naučte se hrát na klavír, ale ten vám zatím nekoupíme ani nepůjčíme.  Začalo to inkluzí. Jak po několika letech aplikace tohoto paskvilu vidíme, nedopadá to úplně dobře. Já vím, už jsem o inkluzi napsala hodně článků. Proč se vracím? Abych popsala další blížící se průšvih.

Ve Finsku jsou na studia pedagogiky vybíráni ti nejlepší studenti. Síto je husté a jen tak někdo neprojde. Pro práci učitele se vyžaduje  studium pedagogického směru a poté ještě další dovzdělávání. Učitelé mají podporu veřejnosti, rodičů. U nás se jde opačnou cestou. Poté, co se mnoho let řeší stále klesající počet zájemců o práci pedagogů, se vymyslelo antifinské řešení. Do škol může každý, kdo má diplom. Je zcela jedno z čeho. Důležitý je ten papír a basta. A ředitel školy z takového člověka podpisem udělá na 3 roky plně kvalifikovanou sílu. A jsme zase u toho.

Proč nám pořád někdo předhazuje správné řešení, ačkoli na druhou stranu nic řešit nechce. Jde se nejsnadnější a často i nehloupější cestou, jakou lze vymyslet.

Finové by možná při pohledu na naše školství a chystané změny řekli: „To nevymyslíš!“