Vojenské výcvikové prostory (VVP) jsou hotspoty biodiverzity charakteristické velkými rozlohami přírodě blízkých lesů, bezlesí, a unikátní mozaiky přechodových stanovišť. Po opuštění armádou došlo k jejich enormním ztrátám vlivem sukcese, urbanizace, a v posledních dvou dekádách též novým fenoménem lavinového šíření křovin. Druhý článek o bývalém VVP Milovice ukazuje reálný rozsah ztrát a jak (ne)úspěšně se s tímto komplexním problémem potýká ochrana přírody (první článek vyšel v Živě 2020, 5 – Osud vojenských prostorů: krajiny protékající mezi prsty).
Doplňující příloha S3 a S4 – viz Souborové přílohy pod obrazovou galerií.
Použitá a citovaná literatura
ARCHER, Steven R., et al. Woody plant encroachment: causes and consequences. In: Rangeland systems. Springer, Cham, 2017. p. 25-84.
Military training areas (MTAs) are biodiversity hotspots characterised by huge areas covered by (semi)natural forests, non-forest and transitional habitats. Much of these were lost after MTAs were abandoned by the army due to succession, urbanisation and in the last two decades by shrub encroachment. The second part of the paper on ex-MTA Milovice quantifies the magnitude of the real losses and addresses how (un)successfully nature conservation deals with this complex issue.
-
Hlavními složkami heterogenity opuštěných vojenských prostorů je kombinace antropogenních a přírodních fenoménů – umělých modulací terénu, ploch zbavených humusové vrstvy půdy, umělých tůní, resp. mozaiky sukcesních porostů dřevin a polopřirozených nelesních stanovišť. Charakteristické je zároveň stírání umělých hranic mezi lesem a bezlesím. Neméně důležitá je značná rozloha, již jednotlivé biotopy pokrývají. Právě na těchto faktorech závisí biodiverzita – čím větší plochu pokrývají různorodé biotopy, tím se do krajiny vejde více druhů. Biodiverzita je však vrtkavá a pominou-li faktory, které ji udržovaly, rychle mizí. Přesně to se stalo ukončením činnosti armády. Sukcese směrem k porostům dřevin vymazává z krajiny antropické i přírodní fenomény, které byly zodpovědné za vysokou biodiverzitu. Bezlesí Traviny. Pohled od západu (2017). Foto R. M. Lehmann
-
Přeměna bezlesí vojenského výcvikového prostoru Milovice-Mladá na jiné kategorie krajinného krytu mezi lety 1950–2017, resp. 1995–2017. Graf (obr. 3) je legendou mapy. Četnost rozptýlených křovin i nárůst plochy zapojených křovin demonstruje, jak relativní jsou absolutní čísla zachovaného bezlesí). Orig. M. a D. Jirků
-
Přeměna bezlesí vojenského výcvikového prostoru Milovice-Mladá na jiné kategorie krajinného krytu mezi lety 1950–2017, resp. 1995–2017 – graf (3) je legendou mapy (obr. 2). Orig. M. a D. Jirků
-
Změny rozlohy i charakteru lesů a konektivity bezlesí v letech 1950–2017. V r. 1950 bezlesí navazovala nebo je propojovaly parkovité otevřené lesy, tedy louky s rozptýlenými stromy, podstatná část ostatních lesů byla rozvolněná. Grafy relativního zastoupení typů lesa v r. 1950 (obr. 5, 1 393 ha) a 2017 (obr. 6, 1 709 ha) jsou legendou dané mapy. Orig. M. a D. Jirků
-
Změny rozlohy i charakteru lesů a konektivity bezlesí – graf relativního zastoupení typů lesa v r. 1950 (obr. 5, 1 393 ha) je legendou mapy (obr. 4). Orig. M. a D. Jirků
-
Změny rozlohy i charakteru lesů a konektivity bezlesí – graf relativního zastoupení typů lesa v r. 2017 (obr. 6, 1 709 ha) je legendou mapy (obr. 4). Orig. M. a D. Jirků
-
Lesy v prostoru Milovice-Mladá jsou do značné míry přírodě blízkými zapojenými až rozvolněnými porosty s častým výskytem enormně cenných starých stromů. Dubový les severně od bezlesí Traviny. Foto M. Jirků
-
Oplocenka s výsadbou dubu červeného (Quercus rubra) v centrální části přírodě blízké březové doubravy severně od bezlesí Traviny. Podobné oplocenky dnes zabírají většinu bývalých lesních světlin. Foto M. Jirků
-
Proporční zastoupení jednotlivých typů vegetace bezlesí v období 1950–2017, podle automatické klasifikace leteckých snímků (K-means – algoritmus nehierarchické shlukové analýzy). Orig. M. a D. Jirků
-
Ztráta a obnovení různorodosti nelesní vegetace na příkladu severozápadní části bezlesí Traviny. Podle automatické klasifikace leteckých snímků (K-means): 1995 – dosud zachovaná část heterogenity krátce po odchodu armády; 2010 – její ztráta na vrcholu bezzásahového období 20 let po ukončení činnosti armády; 2017 – obnovená heterogenita rok a půl po zavedení přirozené pastvy velkých kopytníků. Patrné je poněkud geometrické rozložení různorodosti reflektující provoz těžké techniky (1995) a obnovení heterogenity trávníků a ploch bez vegetace vlivem přirozené pastvy (2017). Orig. M. a D. Jirků
-
Zvláštností Milovic je výskyt starých mimořádně mohutných mahalebek obecných (Prunus mahaleb), mnohdy se rozlamujících vlastní vahou. Ne zcela ulomené kosterní větve někdy koření a vytvářejí hřížence. Rostou zde i hlohy (Crataegus spp.) a mahalebky s průměrem kmene kolem 30 cm. Dalšími dřevinami jsou hrušeň polnička (Pyrus pyraster), brslen evropský (Euonymus europaeus), slivoně (Prunus spp.), dřištál obecný (Berberis vulgaris) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), místy zplanělý pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Foto M. Jirků
-
Zachování biodiverzity BVVP vyžaduje aktivní ochranářské kroky spočívající v nastolení nového disturbančního režimu. Někde jsou tanky nahrazeny umělými technickými postupy, např. pojezdy těžké techniky, jinde postupy přírodě blízkými, zejména pastvou. Přirozená pastva velkých kopytníků rychle obnovuje heterogenitu trávníků a zvyšuje jejich květnatost, ale také zabraňuje zarůstání ploch bez vegetace a zazemňování periodických tůní. Traviny (2017), rok a půl po zavedení pastvy zubra evropského (Bison bonasus) a Exmoorského koně (Equus caballus; totéž místo v prvním dílu, Živa 5: str. 265, obr. 1, dva roky před zavedením pastvy, obě fotografie z 3. dekády června). Foto M. Jirků
-
Zubr evropský se podobně jako zpětně šlechtěný pratur (Bos taurus, plemeno Tauros) a Exmoorský kůň na řadě míst Evropy osvědčuje jako vhodný nástroj pastevního managementu rozsáhlých celků parkovité krajiny vojenských prostorů, postindustriálních ploch i rezervací a národních parků. Využití ohrožených druhů a vzácných plemen slouží k péči o lokality, které zvířatům poskytují stále vzácnější životní prostor, a je morálně i racionálně opodstatněnou nástavbou územní ochrany. Traviny (2019). Foto V. Lukáš
