Kdysi jako hráčský agent narazil na neposedného a emotivního kluka v bráně. Byl však od začátku přesvědčený, že navzdory jeho nezkrotnému temperamentu z něj něco bude, pokud se dokáže umravnit.
Ten poněkud rozevlátý mladík byl dnes legendární bouřlivák Patrick Roy. Lacroix mu pomáhal od jeho dorosteneckých začátků v cestě až do NHL. Ačkoliv nebylo jednoduché zvládnout brankářovu povahu, Roy si Lacroixe jako málokoho hned oblíbil.
  |
„Byl jsem tenkrát ještě junior týmu Bisons. Seděli jsme v restauraci St. Hubert na Principale Street, když mi otec představil dva hráčské agenty. A já jsem měl Pierra od první schůzky rád. Skvěle jsme se napojili jeden na druhého. Byl to mimořádný obchodník s neobyčejným charisma, díky němuž jste se cítili jako součást rodiny,“ řekl dojatě Roy, když se dozvěděl o manažerově smrti.
Lacroix byl pro Roye mentor a hokejový otec. Často se radili, dodával mu sebedůvěru anebo jej uklidňoval. A zároveň gólmana učil, jak důležitý je život mimo mantinely.
„Předal mi hodně rad, ale jeho rodinné hodnoty byly pravděpodobně aspekt, který jsem se od něj naučil nejvíce,“ vyprávěl Roy.
„Vždy byl se svou rodinou a dětmi a vždycky se chtěl ujistit, že jsou všichni v pohodě. Dnes mám se svými dětmi stejný vztah. Hodně spolu komunikujeme,“ řekl.
Lacroixova povaha byla vlastně klíčem ke všemu důležitému v Royově kariéře. V průběhu devadesátých let se jejich cesty rozešly, když Lacroix dostal nabídku dělat generálního manažera proslulých Quebec Nordiques, na což v roce 1994 kývl.
Roy se mezitím stal neochvějnou jedničkou Montrealu a takřka nevyměnitelným hráčem, ale odloučení od svého někdejšího agenta snášel těžce. „Velmi mě to zarmoutilo. Ztratil jsem v jeho osobě klíčového spojence,“ vyznal se Roy.
To ještě nevěděl, že 2. prosinec 1995 bude začátkem jejich opětovného sblížení. Mezi Royem a novým koučem Canadiens Mariem Tremblayem panovala už dlouho napjatá atmosféra.
Ten večer jeho týmu nevycházel zápas s Detroitem, dostával gól za gólem a Tremblay zdeptaného brankáře nechal koupat v debaklu. Když ho po devátém gólu konečně vystřídal, Roy směrem k generálnímu manažerovi prohodil, že to byl jeho poslední zápas za Montreal.
Lacroix už jako manažer Colorada (kam se Quebec přestěhoval před sezonou) vycítil, že je to Royův smutný konec i nový začátek. Zavolal svému chráněnci a dohodl se s manažerem Canadiens na výměně. Aniž by to kdokoliv tušil, právě tehdy začala vítězná éra Avalanche.
Royovi první zápasy v novém působišti nevycházely. Začal být zase nervózní a rtuťovitý jako tenkrát, když byl ještě dorostenec. Lacroix napojený na jeho křehkou duši věděl, že musí zasáhnout.
„Šel jsem po zápase ze stadionu a najednou tam nečekala moje žena jako obvykle, ale stál tam Pierre. Pojď, svezu tě domů, řekl mi. Seděli jsme v autě a probírali ten špatný začátek,“ vzpomíná Roy.
Svěřil se svému dávnému příteli, že je pro něj těžké být součástí Colorada po tolika letech v Montrealu. A v tichém monologu se mu jindy vzpurný gólman doznal, jak se bojí, že ho zklame. „Vidím to jako dnes. Řekl, ať se přestanu bát, že všechno dobře dopadne. Ten jeho klid byl úžasný. Vždycky chtěl, aby se všichni kolem cítili dobře,“ vypráví gólman.
Lacroix si totiž zakládal na tom, že ač je NHL obří moloch, tým se nesmí nechat pohltit slávou, penězi a sobectvím a musí fungovat jako rodina.
Proto byl tolik oblíbený, a proto díky citlivému přístupu dělal z hvězdných hráčů šampiony. Povedlo se to nakonec dvakrát. Poprvé na jaře 1996 v sezoně, kdy se znovu shledal s klukem, kterého potkal v restauraci na Principale Street. A podruhé o pět let později.
„Uplynulo jen šest měsíců od přestupu z Montrealu,“ nemůže Roy dodnes uvěřit. „Během mé první sezony u Avalanche jsme často žertovali, že by bylo skvělé společně vyhrát pohár. Nakonec se to vážně povedlo na Floridě. Pamatuji si, že když jsme se po zápase potkali, byli jsme nesmírně šťastní,“ soukal ze sebe Roy, který tehdy přežil i spršku krys, jež byla rituálem po každém gólu na utkáních Panthers.
Naposledy se spolu viděli v roce 2015 v Las Vegas, kde architekt vítězných týmů z let 1996 a 2001 poslední roky po definitivním odchodu z Colorada žil.
Lacroix vychoval pro roli mistrů i Sakica, Forsberga, Roba Blakea nebo českého kanonýra Milana Hejduka. A mnoho dalších.
Když v 72 letech zemřel na následky covidu, všechny jeho hokejové děti a velké hvězdy truchlí.
Nejvíce však Roy, jehož naučil milovat hokej i rodinný život.
