O dva roky později je jasné, že nakonec bylo všechno jinak. Pandemie koronaviru dala popové hvězdě jedinečnou šanci zbavit se okovů, které přináší sláva - místo světového turné k desce Lover strávila letošek ve studiu a natočila ne jednu, ale hned dvě desky. Obě jí významně posouvají kariéru.
Po červencovém albu Folklore teď Swiftová zveřejnila své deváté studiové album nazvané Evermore. Stalo se tak uplynulý pátek, dva dny před jejími 31. narozeninami.
Folklore v létě přišel jako rána z nebe. Kolekce akustických balad, natočená pod dohledem Aarona Dessnera, kytaristy indie rockové kapely The National, u fanoušků překvapivě zabodovala. Jako jediné letošní desky se jí v USA prodalo přes milion kusů, dva měsíce vedla hitparády. Swiftová za ni dostala pět nominací na ceny Grammy a výrazně bodovala ve výročních anketách hudebních kritiků.
Koncem listopadu album připomněla v kombinaci dokumentárního a koncertního filmu jménem Folklore: The Long Pond Studio Sessions. Jak se teď ukazuje, byl to jen předkrm před další plnohodnotnou novinkou.
"Jednoduše řečeno jsme nemohli přestat psát další písně," vysvětlila Swiftová na Instagramu, když oznamovala album Evermore. Zároveň fanouškům poeticky popsala, v jakém stavu se ocitla v létě. "Stáli jsme na okraji folkového lesa a měli jsme dvě možnosti, buď se otočit a vrátit se zpět, nebo se vydat ještě hlouběji."
Je to příhodná metafora. Novinka rozvíjí poetiku předchůdce, někde se ale Swiftová a její spolupracovníci skutečně vydávají ještě hlouběji.
I po tobě přijde štěstí
Za dekádu a půl prošla Taylor Swiftová od country písničkářství k elektronickému popu, s nímž v polovině minulé dekády definitivně dobyla svět. Obě letošní desky jsou však ve znamení žánrového úkroku k folku či indie rocku. Místo elektronické klubové hudby se hvězda přimyká k "tradičním hodnotám" folkových písní, které nepotřebují moderní aranžmá.
Ještě podstatnější změna se však udála v textech a změně autorské perspektivy. Zatímco dříve Swiftová nejčastěji zpívala o sobě a reflektovala vlastní milostné eskapády, letos už skládá hlavně ve třetí osobě.
Její písně jsou teď jako krátké povídky, v nichž stihne načrtnout postavy, zápletku a často i dojít k pointě. Témata se pořád točí kolem vztahů, změna úhlu však umožňuje komplexnější pohled.
V jádru alba Folklore byla šestice písní o teenagerském milostném trojúhelníku, který se odehrává za jednoho léta a je vyprávěn ze tří perspektiv - zpěvačka tento soubor dokonce samostatně vydala na streamovacích službách v podobě playlistu The Yeah I Showed Up At Your Party.
Od vydání novinky Evermore fanoušci spekulují, že i tady jsou písně propojené různými postavami, dost dobře se ale dají poslouchat i samostatně. ’Tis the Damn Season je příběh tentokrát o vánočním románku dvou lidí, kteří se potkají při návštěvě rodného města.
Ve skladbě Champagne Problems hrdinka odmítá nabídku sňatku od přítele a vyrovnává se s dopady rozhodnutí. Tolerate It je portrétem vyhasínajícího vztahu, kde Swiftová rozjímá, jestli má, nebo nemá cenu v něm pokračovat.
No Body, No Crime s hostujícím losangeleským triem Haim pak představuje skoro mordýřskou baladu o ženě, jež se rozhodne pomstít nevěrnému manželovi. Vědomě navazuje na tradici písničkářů jako vypravěčů, zároveň ale rozvíjí příběhy silných žen z písní Joni Mitchellové nebo Carole Kingové - na její album Tapestry z roku 1972 ostatně odkazuje skladba Champagne Problem.
Další nová kompozice Marjorie je věnována babičce, která zemřela, když kariéra Swiftové teprve začínala. Křehká klavírní balada Happiness pak uklidní všechny, kdo tváří v tvář vztahovým dramatům už ztratili naději: "I po tobě přijde štěstí / Štěstí ale bylo i díky tobě / Oboje to může být pravda / Štěstí existuje."
Rok Taylor Swiftové
Rozjímavou atmosféru písní na Evermore podtrhují na kost odřená, skoro až chladná zimní aranžmá Aarona Dessnera - zvonivé akustické kytary, jednoduché bicí a decentní smyčce dávají maximální prostor hlasu a textům, které byly na předchozích deskách spíše pohřbené pod elektronickou produkcí.
Na Evermore se Taylor Swiftová také znovu vrací ke country - píseň Cowboy Like Me je skoro čistá "žánrovka", kterou od jejího staršího materiálu z doby před deseti lety odlišuje dospělejší text a melancholie. Doprovodné vokály natočil Marcus Mumford, frontman kapely Mumford & Sons.
V předposlední skladbě Closure se v pozadí ozývají zvláštní elektronické zvuky a beaty, které má na svědomí americký producent BJ Burton. Je to ale jen nenápadné rozšíření palety alba, které nemá problém občas vykročit z písničkářského mustru.
I díky takovým momentům je Evermore přes všechny odkazy na zimu přece jenom barevnější než letní Folklore. Jako by se Taylor Swiftová ve světě indie folku konečně zabydlela a mohla si dovolit více než donedávna.
Přesto je novinka především dodatkem k Folkloru, nečekaně úspěšnému pokusu vykročit z popových šablon. Znovu dokazuje, že talent Taylor Swiftové překračuje žánrové hranice a že po třicítce definitivně dorostla a vyzrála. S očekáváním dalších velkých komerčních úspěchů nové desky lze napsat, že letošní rok patřil Taylor Swiftové.
Album
Taylor Swift: Evermore
Republic Records 2020
