Trochu moc faktických chyb na to, že se Horákové vzpomínky na Pavla Juráčka staly Knihou roku
Glosa filmového historika Jiřího Voráče: Knihou roku se v prestižní anketě Lidových novin stala vzpomínková kniha Dani Horákové o Pavlu Juráčkovi. Kniha je označována za „vrcholnou“ literární událost, která uvádí „na pravou míru“ juráčkovskou legendu. Takovému uznání by kniha dostála se vší ctí, pokud by se autorka držela žánru osobního svědectví a nepokoušela se o filmovou historii. Zatímco to první je cenné svou subjektivní jedinečností, přičemž vypravěč je z definice nespolehlivý, u historického pojednání se spolehlivost předpokládá a vyžaduje.
Autorka si ale bohužel s historickými daty, fakty, souvislostmi a pojmy příliš hlavu nedělá, přičemž nejde jen o jednotlivé faktografické nepřesnosti, nýbrž o argumentační a dějové konstrukce, jež nemají oporu ve skutečnosti a jichž autorka užívá k zavádějícím a osobně zaujatým výkladům.
Ukázkovým příkladem je opakované tvrzení (s. 17, 92–93, 234), že Juráčkův klíčový film Případ pro začínající kata
