RECENZE: Kameru Naživo uvítal mytický hrdina Pérák i Petr Čtvrtníček

Internetová platforma Film Naživo vytváří jakousi podporu televizi Naživo, diváci zde mohou sledovat to samé, co právě přenáší televizní kanál. Divadelní a hudební projekty, kde přítomnost pohybující se kamery doplňuje dramatický či koncertní zážitek, zde navíc zůstávají v archivu. Nalézt zde pak lze i ty, které pak vznikly ještě předtím samostatně, patří mezi ně i Pérák souboru Vosto5 či Tajný agent Divadla Na zábradlí.

Pérák: Na právnické fakultě

Už přes devět let stará autorská inscenace pražského souboru Vosto5 Pérák (s podtitulem Na jméně nezáleží. Rozhodují činy!) měla derniéru v roce 2018. Platforma Naživo tak zůstává nejen v těchto časech jednou z mála možností, jak si dílo Jiřího Havelky o mytické postavě českého protinacistického odboje připomenout. Kamera se zúčastnila speciálního uvedení v prostorách dvorany pražské právnické fakulty.

Ač se během úvodního slova Ondřeje Cihláře, který více čte než mluví, může zdát, že právě takto by divadlo ve filmu vypadat nemělo, další chvilky přesvědčí o opaku. A je to právě Cihlář, který vtipně instruuje a vede kameru do různých zákoutí univerzitního prostoru. Ta se mění v pražské střechy, kupé projíždějícího vlaku, ale i zlopověstnou Pečkárnu či muzeum na Vítkově.

Epizodně rozsekaná Havelkova režie, která téma odboje, atentátu na Heydricha a fenomén tajemného skákajícího hrdiny oděla do noirového a komiksového stylu, se totiž pro takovou práci opravdu hodí. 

Kamera Martina Douby křižuje prostor sem a tam, divák tak příběh u monitoru vnímá souvisle, bez rušivých přesunů a přestaveb, které by v sále koutkem oka jistě registroval. Občasná přeřeknutí či instrukce pro kameramana výsledek neruší, naopak dodávají na autenticitě divadelnímu zážitku.

21 fotografií

Tajný agent: V podsvětí

Pravověrnou noirovkou je i Tajný agent, kterého přesně před rokem připravil David Jařab pro pražské Divadlo Na zábradlí. Film Naživo uvádí jeho speciální uvedení v historickém brněnském vodojemu.

Stejně jako jiné Jařabovy práce i Tajný agent se pyšní silným vizuálním zpracováním, jehož stísněnost umocnilo mělké jeviště Divadla Na zábradlí. Podobně klaustrofobní a jinak velice zajímavé prostory vodojemu v tomto případě nenabízejí nic nového a dílu mnoho nepřidávají. Tedy krom zajímavého nasvícení a efektu postranních chodeb ubíhajících kamsi do tmy.

Komu však úhel kamery (opět Martin Douba) vysloveně svědčí, je Petr Čtvrtníček v úloze Rusa Vladimíra nabádajícího tajného agenta (vynikající Jiří Vyorálek) k teroristické činnosti. 

Zatímco v klasickém divadelním provedení Čtvrtníčkův úvodní monolog spíše zaniká, na kameře dostává zcela nový rozměr a skvěle samotné představení rámuje.

A je to opět Čtvrtníček, který ve své standardní improvizační poloze baví diváka i po dobu divadelní pauzy. „Buď pozdraveno to naše staré dobré dvoukilowattové slunce,“ promlouvá třeba k venkovnímu reflektoru a dále trápí dotěrnými otázkami kolegy i režiséra.

Především díky tomu nabízí záznam Tajného agenta zajímavou podívanou, verzi z kamenného divadla se však nevyrovná.