Vbočené postavení kolenního kloubu je poměrně častou funkční anomálií, která trápí mnoho běžkyň. Přestože ve většině případů kazí pouze optický dojem z běhu, může mít i závažné důsledky. Těch se dá ovšem vyvarovat, pokud nebudeme tento problém přehlížet.

Na začátek jeden příklad z praxe. Po absolvovaném závodě netrpělivě prohledáváte nejrůznější sportovní galerie a vyhlížíte své fotky. Na komerčních bězích je máte dokonce garantované, ale i na menších závodech se většinou najde někdo, kdo pár snímků pořídí. A tak hledáte a hledáte.

Když už konečně narazíte na svou fotku, jste otrávení, protože takový snímek neměl nikdy spatřit světlo světa. Zachycuje onu nepopulární fázi běhu, kdy stojíte na jedné, únavou pokřivené noze. Veškeré iluze o tom, jak ladně při běhu vypadáme, jsou pryč. Někdy však může tento na první pohled silně nezdařilý snímek odhalit atypické postavení dolních končetin, kterého bychom si sami při běhu vůbec nemuseli všimnout.

Pojďme se tedy zaměřit na vbočené postavení kolen, které umocňuje právě únava svalstva v průběhu závodu.

Nejde jen o kolena

Samotných příčin může být opravdu mnoho. Někteří běžci mají genetické predispozice či vrozené deformity, ale často toto postavení způsobuje úraz či přetrvávající následek úrazu. Pojem „nohy do X“ tak jen souhrnně označuje především vizuální obraz daného člověka, ale je třeba mít na paměti, že se každý může potýkat s naprosto odlišnou příčinou. Také důsledky mají mnoho podob: od prakticky nepatrného vbočení až po stav, který zásadně komplikuje samotnou chůzi, natož běh.

Mezi nejčastější funkční odchylky způsobující vbočené postavení kolen patří porucha posturálního vývoje v prvním roce života (a v průběhu dětství), zvýšená volnost vaziva či anteverze pánve, tedy zvýšené naklonění pánve směrem vpřed. „Jde o kombinaci oslabených a zkrácených svalů v oblasti kyčelního kloubu a pánve. Při léčbě se ovšem nelze dívat jen na samotné kolenní klouby, ale je třeba nahlížet na dolní končetiny jako na celek,“ říká Kateřina Hošková z Fyzioterapie Levitas.

„V terapii tedy nestačí pouze jednoduše posilovat jednu skupinu svalů, ale je důležité komplexně zlepšit postavení pánve, zapojení hlubokého stabilizačního systému páteře pro zlepšení postavení pánve a celkově optimalizovat aktivitu svalstva v oblasti kyčelního kloubu tak, aby práce svalů byla rovnoměrná a nedocházelo k přetěžování jedné svalové skupiny na úkor druhé,“ doplňuje.

Ženy v ohrožení

Patrně jste si všimli, že tímto problémem trpí více žen než mužů. Důvodů je hned několik a nemají žádnou souvislost s úrovní fyzické zdatnosti, pomineme-li kompletně narušenou funkční anatomii vlivem obezity, a tím pádem i mizivou kondici.

Postavení stehenní kosti je u žen předurčeno k vnitřní rotaci v kyčelním kloubu, což má za následek tendenci ke vbočenému postavení kolen. Dále se ženy také potýkají s hormonálními faktory, které ovlivňují například elasticitu vaziva. Kombinace výše uvedených důvodů ústí ve vyšší riziko zranění kolen, kterému ženy čelí.

Samotná estetická stránka vbočeného postavení kolen není tak důležitá jako jeho dopady na funkční anatomii. Nejen běžkyně s tímto problémem nadměrně zatěžují vnitřní část kolenního kloubu, vnější část lýtka a napínač stehenní povázky (tensor fasciae latae), který se táhne od vnější části pánevní kosti a upíná se těsně pod kolenním kloubem.

„Tensor fasciae latae je sval, který spadá do důležitého iliotibiálního traktu – skupiny svalů, která má za úkol stabilizovat kolenní kloub a zároveň se podílí na jeho propnutí a pokrčení. Jeho přetěžování je často způsobené (stejně jako samotné vbočené postavení kolen) oslabeným hýžďovým svalstvem, zejména středním svalem hýžďovým, který je důležitým stabilizátorem kyčelního kloubu a reguluje postavení v kyčelním kloubu při zatížení. V místech, kde se iliotibiální trakt blíží ke svému úponu pod kolenem, se povázkové pásmo zužuje a dochází zde k většímu tření, při opětovném přetěžování může v tomto prostoru dojít k zánětu z přetížení,“ vysvětluje fyzioterapeutka Hošková.

Důsledky takového přetížení na sebe nenechají dlouho čekat. Do ordinace vás požene bolest na vnější straně kolenního kloubu, kterou může doprovázet i mírný otok, a především pak palčivá bolest při zátěži zevně pod kolenem. Příznaky přetížení iliotibiálního traktu (ITB syndrom) se však nemusejí nutně projevovat jen v oblasti kolenního kloubu, ale také na vnější straně stehna (kde se táhne napínač stehenní povázky) a v oblasti kyčelního kloubu.

Případ pro fyzioterapeuta, či ortopeda?

Není překvapením, že se tyto příznaky nevyplatí podcenit. Důležitou roli v terapii hraje často opomíjené protahování, posilování hýžďového svalstva a kombinace různých cviků, které optimalizují postavení v kyčelním kloubu.

Podle fyzioterapeutky Hoškové je ovšem velmi důležité rozdělit vbočené postavení kolen na strukturální a funkční. „Pokud máte podezření, že máte vbočené postavení kolen, je důležité nechat se vyšetřit odborníkem (ortoped, fyzioterapeut), který určí, zda je to problém anatomický (strukturální), nebo funkční (porucha svalové spolupráce). Pokud je toto postavení způsobené strukturální příčinou, spadá to do problematiky ortopedie a fyzioterapeut může pouze zmírňovat důsledky tohoto anatomického postavení. Vždy je zde ale důležitá spolupráce na úrovni ortoped–fyzioterapeut,“ upozorňuje na rozdíl Kateřina Hošková.

Pokud máme predispozice ke vbočenému postavení kolenních kloubů, je důležité aktivně pracovat na rehabilitaci. Měli bychom se zaměřit na posílení hýžďového svalstva, ale samozřejmostí by mělo být rovnoměrné posilování a zpevňování celého těla, neboť svalové dysbalance se mohou projevit v jiné části těla. Mezi vhodné cviky patří ty, při kterých využíváme gravitačního zatížení na dolní končetinu. Souhrn těch základních najdete v rámečku.

Odborný dohled nad tvorbou tohoto článku měla Mgr. Kateřina Hošková z Fyzioterapie Levitas.

Jak bojovat s nohama do X

Zde najdete přehled základních cviků, které jsou vhodné při vbočeném postavení kolene.

Výpady

Při klasických výpadech kombinujete protažení a posílení svalů dolních končetin. Dbejte na to, aby byla přední noha ohnutá v koleni pod úhlem 90° a samotný výpad provádějte plynulým pohybem. Až se kolenem druhé nohy dotknete země, přejděte rovnou k dalšímu výpadu směrem vpřed. Fáze zvedání může být více dynamická, ale rozhodně ne švihová.

Stále si hlídejte pravý úhel v koleni a také postavení chodidel a kolen. Kolena se nesmějí vychylovat z osy pohybu (vytáčet, vtáčet) a chodidla by měla došlapovat rovně. Ze začátku můžete mít problém s rovnováhou, což výrazně usnadní rozpažení rukou. Doporučené opakování je 3–5krát 12 výpadů.

Výstupy

Dynamické posilovací cvičení stehenních a hýžďových svalů je vhodné jako součást rozcvičky před tréninkem. Postačí vám lavička či vyšší schod, pařez apod. Cvik spočívá v opakovaných výstupech následovaných zvednutím pokrčené nohy v koleni až do pravého úhlu mezi oběma stehenními kostmi. Pravidelně střídejte nohy (nejdřív pravá, pak levá) a kontrolujte rovné postavení kolen. Před tréninkem je dobré zařadit 4krát 10 výstupů na každou nohu.

Stabilizační cvičení

Použití nestabilních podložek má významný vliv na funkci hlubokého stabilizačního systému. Pokud při takovém cvičení provádíte výše zmíněné výpady či výstupy, výrazně zvyšujete účinnost daného cviku. Nutno však podotknout, že cvičení na nestabilních plochách je náročné na koordinaci pohybů a udržení rovnováhy, což se může výrazně projevit na technice cviku. Pokud tedy začínáte, s použitím balančních pomůcek chvíli vyčkejte.

Iliotibiální trakt

Napínač stehenní povázky se táhne od kyčle přes vnější část stehna těsně pod koleno a má výrazný vliv na postavení a stabilitu kolen. Protáhnete ho jednoduchým cvikem, kdy vestoje překřížíte nohy a ohnete se.

Účinné protahování

Přestože je protahování stále připomínáno, nejen běžci zůstává hojně opomíjeno. Přitom má řadu přínosů: mezi ty nejdůležitější patří určitě prevence vzniku úrazů. Pokud se při komplexním protažení zaměříte na všechny svalové skupiny a protáhnete i méně zatěžované svaly, budete celkově uvolněnější a snížíte riziko jednostranného přetěžování.

Dalším neopomenutelným přínosem pravidelného protahování je urychlení regenerace po zátěži. Toto protažení nemusí následovat bezprostředně po tréninku, zvlášť v chladných měsících je dobré s ním počkat až do chvíle, než dorazíte do tepla. Statický strečink zvyšuje prokrvení svalů a tím napomáhá rychlejší regeneraci.

V neposlední řadě docílíte pravidelným protahováním zvýšení flexibility. Ač je běh všestranný sport, pohybové stereotypy nás provázejí po celý den a promítají se i do funkční anatomie. Co si pod tím představit? Zkuste zítra vyrazit s kabelkou na druhém rameni než obvykle a druhý den poznáte další svaly, o kterých jste doteď pravděpodobně nevěděli.

Při sklonech ke vbočenému postavení kolen se zaměřte především na oblast dolních končetin. Při dynamickém strečinku před tréninkem se věnujte oblasti kyčlí a hýždí, po tréninku pak vnější části stehen a lýtkovým svalům.

Text: Barbora Veselá | Foto: Shutterstock