Uzavření hranic na jaře zkomplikovalo život spoustě Čechů působících v zahraničí. Nicméně často měli možnost využít k návratu do vlasti speciální lety. Ačkoli toho většina využila a ministerstvo zahraničí již nemá žádné informace o občanech, kteří by ve světě uvázli, někteří se tam rozhodli i přes zhoršující se situaci dobrovolně zůstat. Už jarní vlnu tak přečkali mimo svou rodnou zemi a z důvodu zpřísnění opatření jsou mnozí v zahraničí až doteď.
Další stovky až tisíce Čechů s postupným uvolňováním opatření vycestovaly za hranice až na podzim. S příchodem druhé vlny se ale jejich pobyt v zahraničí zkomplikoval. Ať už tam strávili několik měsíců, nebo dní, všechny je potkalo to samé. Do Česka se ani na Vánoce nevrátí. Takových lidí redakce oslovila několik. Jak se jim tedy daří, kde se zrovna nacházejí a jak v zemi zvládají současnou epidemiologickou situaci?
Jediná cesta přes hranice ven? Do Paraguaye
Marie Dočekalová, třiačtyřicetiletá rodačka z Vysočiny žijící bezmála dvacet let v Itálii, bude svátky výjimečně trávit v Argentině. Už v listopadu minulého roku se vydala se svým manželem na výlet po Jižní Americe, tedy v době, kdy se o koronaviru ještě nevědělo. Pak se ale uzavřely hranice a záchranné lety se pohybovaly v ceně kolem dvou tisíc eur na osobu.
Marie se svým manželem tak byli nuceni zůstat v karanténě, kterou strávili v kempu za dobrovolné práce v psím útulku. Jelikož byla jednotlivá města izolována a přístup k cizincům nebyl vždy vstřícný, kempováním strávili devět měsíců.
Teď je v Argentině léto a od prosince se uvolňují opatření. Toho chce Marie se svým manželem využít a opět začít cestovat. Určitá opatření ale stále platí, jako například povinné nošení roušek ve vnitřních prostorách. Spoustu měst také zůstává v izolaci a hranice s okolními státy jsou stále ve většině případů zavřené. "Jediná průjezdná hranice je do Paraguaye, takže zůstáváme v Argentině, kterou chceme pořádně procestovat. Plánovat se moc nedá. Pro nás cizince je cestování v této podobě velmi komplikované," přiznává Marie.
Karanténu strávenou za hranicemi vidí spíše jako dobrou zkušenost a na svátky se vracet nebude. "Měli jsme štěstí, že jsme poznali hodně nových lidí, spoustu z nich nám pomohlo. Díky internetu jsme měli možnost být v neustálém kontaktu se svými blízkými z Evropy. Přes všechny komplikace se Argentina stala naším druhým domovem," vypráví.
"Vietnam nešlo dlouhou dobu vůbec opustit"
Dvaadvacetiletá Eva Slonková, studentka obchodní administrativy na University of New York v Praze, se už od února nachází ve Vietnamu, kam odjela na výměnný pobyt. Česká ambasáda jí nabízela lety zpět domů hned po dvou týdnech, co do země dorazila. Rozhodla se ale i přes veškerá rizika zůstat.
"Po tak krátké době a dlouhém čekání na výměnný pobyt jsem nechtěla hned domů. Nevěděla jsem sice, co se bude dít, ale pokračovala jsem v původním plánu, jelikož vše již bylo zařízené," popisuje. Ve Vietnamu měla původně strávit pouze jarní semestr, ale zemi si tak oblíbila, že se rozhodla zůstat déle.
Vietnam podle ní bere koronavirus velice vážně. Lidé jsou opatrní, nic nezlehčují a veškerá opatření zodpovědně dodržují. "Ze začátku se venku běžně nosily roušky. Doteď u vstupu do větších budov lidem měří teplotu a dávají na ruce antibakteriální gely," popisuje. Pokud by totiž nákaza v zemi propukla ve velké míře, stát nemá dostatečné kapacity a zdroje k tomu, to zvládnout. Právě díky odpovědnosti občanů tak není každodenní život ve Vietnamu nijak omezen. Univerzity fungují, lidé chodí do práce, vnitrostátní cestování je možné a vše je otevřeno.
Studentka Slonková žije v Ho Či Minově Městě, které leží na jihu země. Přestože jí chybí rodina a ráda by se na Vánoce vrátila domů, odletět nemůže. Nemohla by se totiž vrátit zpět. "Vietnam nešlo dlouhou dobu vůbec opustit a momentálně se do země běžný cizinec nedostane," vysvětluje. Stále tak neví, kdy se do Česka vrátí.
Nakažené vozili na jiný ostrov
Podobný příběh má devětadvacetiletá Plzeňanka Michaela Kosťová, která pracuje jako kuchařka. V únoru odletěla s dcerou na Filipíny, kam pravidelně cestují už pět let. V zemi rovněž zůstaly a rozhodly se tak, protože se jim zpátky do vlasti jednoduše nechtělo. "Když byla poslední šance vrátit se domů, tak jsme na Filipínách byly teprve pár týdnů. S dcerou jsme zvyklé hodně cestovat, jsme tady spokojené a zatím jsme na návrat nepomyslely," říká.
Ostrovní Filipíny patří k málo místům na planetě, která pandemie skoro vůbec nezasáhla. Krom uzavření hranic a komplikací s cestováním se tak na životě tamních obyvatel nic nezměnilo. "Měli jsme tady jen pár nakažených, které ihned evakuovali na jiný ostrov. Z opatření jsou tady povinné jen roušky." Jediným problémem, se kterým se s dcerou potýkají, je, že se toho na ostrově nedá moc dělat. Do budoucna tak plánují alespoň pronajímat volné pokoje. Současně chovají hospodářská zvířata, která pak prodávají místním.
V Africe raději až do dubna
Své první Vánoce v Jižní Africe bude s partnerkou trávit dvaašedesátiletý podnikatel a vlastník česko-kambodžské cestovní kanceláře Michal Citavý. Pár má tři domovy, mezi kterými kvůli práci pravidelně pendluje - v Česku, Africe a Kambodži. Každým rokem ale Vánoce tráví s rodinou v Česku.
Kvůli situaci v Evropě, která se opět zhoršila, se na podzim rozhodli své plány změnit a odcestovali do svého domova v Jižní Africe, kde plánují zůstat až do dubna. "I když jsme zvyklí neustále cestovat, do tohoto roku jsme nebyli mimo Česko déle než tři měsíce," přiznává.
S partnerkou žijí na farmě a pandemii si tak prý uvědomují velice zřídka, a to jen když jednou týdně jedou na nákup. "Situace tady není ani zdaleka tak chaotická jako v Česku. Opatření zde sice máme, ale nemění se ze dne na den a drtivá většina lidí s jejich dodržováním nemá žádný problém. První lockdown zde byl jeden z nejtvrdších na světě a současně zůstává v platnosti povinnost rozestupů a nošení roušek uvnitř i venku na veřejnosti," popisuje.
Do země se také není pro cizince problém dostat. Přiletět tam může bez nutnosti karantény kdokoliv. Ke vstupu je třeba pouze negativní test na koronavirus.
Za prací do Londýna, na cestu zpět nezbývá
Pozoruhodné příběhy mají ale i lidé, kteří se nacházejí v Evropě nebo třeba jen v sousední zemi. I když nejsou tak daleko od domova a mohli by do Česka přicestovat vcelku bez problému, při návratu zpět do zahraničí by museli do karantény, kterou si z různých důvodů nemohou dovolit. Například Češi pracující za hranicemi by si museli vzít několik dnů dovolené navíc a studenti by zmeškali víc než týden školy v novém semestru. Jiní se zase nemají kde izolovat. Povinná karanténa je tedy pro Čechy v zahraničí hlavním problémem.
Dvaadvacetiletá Markéta Štikarová, čerstvá absolventka psychologie, v červenci odletěla s přítelem do Velké Británie s úmyslem si najít živobytí v Londýně. To však od té doby oba hledají neúspěšně. "Chtěla jsem se sem přestěhovat s tím, že si najdu práci a budu se věnovat tomu, co mě baví. Zároveň jsem si myslela, že budu často létat domů a navštěvovat rodinu, což by za normální situace nebyl problém," vysvětluje Markéta. Ovšem z finančních důvodů teď se svým přítelem bydlí u jeho rodičů ve městě Bournemouth na jižním pobřeží Anglie.
Ve Velké Británii nedávno skončil celostátní lockdown a tamní obyvatelé se ocitli v takzvaném "tier" systému, který rozlišuje tři stupně pohotovosti napříč zemí. Markéta se momentálně nachází v jeho druhém stupni. Všude jsou povinné roušky a rozestupy, v hospodách a obchodech platí četná omezení a ve vnitřních prostorách se lidé nesmí potkávat s nikým mimo svou domácnost.
I když je podle Markéty současná situace v Anglii poněkud klidnější než na jaře, cesta domů by pro ni byla vzhledem k okolnostem příliš riskantní. Vánoce tak letos doma trávit nebudou. V Praze nemají s přítelem vlastní byt, takže by se neměli po příjezdu kde izolovat. Markéta Štikarová proto netuší, kdy se zpět za rodinou dostane. Zároveň ale dodává, že kdyby šlo o život, do Česka by se vrátit zvládla. Takhle dlouho pryč od domova ale ještě nikdy nebyla. "Samozřejmě se o všechny bojím a stýská se mi. Doufám, že brzy bude vše zase v pořádku," dodává.
