Petr Šabata: Miliardy z evropského fondu obnovy budou pro Česko prokletím
Máme rozpočet a to je důvod k radosti. Ne, není řeč o státním rozpočtu na rok 2021 a sněmovním handlu s komunisty, ale o Evropském parlamentu a našem sedmiletém rozpočtu a fondu obnovy, z něhož půjdou miliardy na podporu ekonomik zasažených epidemií covidu-19.
Je to hodně peněz, které může Česko využít jako velkou příležitost – anebo se pro něj stanou prokletím.
Čtěte také
Z krizového fondu obnovy by mohla Česká republika čerpat zhruba 180 miliard korun nevratných dotací, a to už od poloviny příštího roku. V součtu s penězi z rozpočtu to bude za sedm let 950 miliard korun z Evropské unie.
První plán, jak peníze využít, už premiér Andrej Babiš (ANO) do Bruselu odvezl, jeho konečná podoba by měla být s Evropskou komisí dohodnuta do 30. dubna. Jednou z hlavních podmínek pro využití krizových miliard je, že země budou investovat do zásadních změn, do digitalizace, do vzdělání, do zelené ekonomiky, do výzkumu a inovací a také do odolnosti vůči příštím pandemiím.
A to bude kámen úrazu – spravedlivě řekněme, že nejen v Česku. Když se ve vládě hlasovalo o Národním plánu obnovy, což by měl být ten plán, který Česko za evropské peníze posune do druhé poloviny 21. století, sociální demokraté byli proti. Jejich předseda Jan Hamáček uvedl, že by Česko nemělo miliardy „nalít do betonu a záplat státního rozpočtu“. Je v tom jistě kus aktuálního sociálnědemokratického vymezování, ale úplně stejně národní plán hodnotí ekonomové.
Motivace dělat důležité reformy
Namísto soustředění na vědu, inovace, vzdělání a třeba zdravotnictví převažují investice typu „do železničních přejezdů a odhlučnění dálnic“. Což nemá nic společného ani s řešením krize po pandemii, ani s využitím jedinečné miliardové příležitosti, jaká přichází jednou za generaci.
Čtěte také
Slovensko, které má z fondu nárok na téměř 160 miliard, tedy relativně víc než Česko, plánuje využít na projekty zaměřené na vzdělávání a inovace o 8 miliard korun více než Česko. A to ani Slováci nejsou žádní vizionáři.
Česko se s prvním „betonovým“ návrhem plánu obnovy v ruce nejspíš pokusí Evropskou komisi přesvědčit, a když se to nepodaří, o část peněz přijde. Obě možnosti jsou špatné.
Bohužel jak jednání o státním rozpočtu s komunistickou třešničkou na dortu, tak počínání Babišova kabinetu v uplynulém roce – ano, s polehčující okolností roku pandemického – jsou příklady krize vládnutí. Od této exekutivy už nikdo nemůže čekat chytré, propracované projekty na přeměnu ekonomiky a společnosti v moderní bohatou zemi.
Skončí to prokletím, jak pěkně popsal paradox dnešní situace slovenský reformátor Ivan Mikloš: když máte dost peněz, použijete je na záplatování neutěšeného stavu a ztratíte motivaci dělat důležité reformy. Například tu penzijní. Přesně to se stalo Itálii v čase řecké krize v letech 2010 až 2012 a dodnes tím země trpí.
Česko se teď řítí do stejné pasti.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
