STARÁ ŠUMAVA: Vystřihování jesličkových archů
Papírové figurky podlepená a vystříhané, obarvené pestrými barvami byly mnohdy domácí výroby, poněvadž se šetřilo každým krejcarem. Betlémy stavěly se buď ve světnici na skříni, nebo na nějakém stolku na papírových skalách, na nichž rostly bujné palmy.
Ve skalní jeskyni byla svatá rodina s oběma z bible známými zvířátky. Nad jeskyní vznášel se anděl, nesoucí stuhu s nápisem „Gloria in excelsis Deo“. V pozadí orientální město s minarety a fantastickými budovami a hradbami. Ze všech stran pospíchali pak k jeskyni pastýři s ovečkami a psy i lidé všech národů a zaměstnání. I tři králové z dalekých zemí vedeni zlatou kometou přišli se poklonit novorozenému Spasiteli. Betlém býval osvětlen malou olejovou lampičkou a bylo pýchou celé rodiny, když se sousedé přišli podívati na tuto primitivní krásu, která děti v úžas uváděla. Jinde stavěly se betlémy do mechu, jenž na podzim byl kladen do okének chalup místo polštářů „aby netáhlo“.
Tradice tištěných archů, ze kterých se jesličky vystřihovaly (a často také následně podlepovaly překližkou), se k nám dostala z Německa. Jesličkové archy se v druhé polovině 19. století inspirovaly vídeňským, tzv. nazarénským stylem, jehož autorem byl původem český malíř Josef Führich. Řada vydavatelů ale tento styl kopírovala neuměle a výsledek nebyl vždy kvalitní. Styl byl u nás navíc nepůvodní, a tak čeští tvůrci betlémů nezasazovali Narození Páně do orientálních scenérií, ale do české krajiny, která jim byla vlastní. A nebyli by to čeští podnikatelé, aby nezachytili rostoucí poptávku po papírových betlémech.
Na přelomu 18. a 19. století byly již v Praze průmyslově tištěny vystřihovací betlémy, tzv. jesličkové archy. Tyto byly původně tištěny technikou mědirytu jako černobílé a byly kolorovány ručně. Později se jejich výroba přesunula do litografických dílen, které záhy zvládly a barevný tisk. Výtvarná úroveň papírových jesličkových archů byla kolísavá. Určitým jednotícím prvkem se stal návrh papírového betlému od významného vídeňského malíře ze spolku Narazénů Josefa Füricha. Ten prý nakreslil na sedm set figurek, které pak jeho následníci kopírovali.
Betlémy byly tak plné figurek osmanských Turků, janičárů na koních, velbloudech a dokonce na slonech. Celá scénografie byla soustředěna kolem jeskyně pod polozbořeným hradem krále Davida, s Josefem a Marií sklánějícími se nad jesličkami s malým Jezulátkem zabaleným v pleně. Nechybí samozřejmě oslík a volek. K jeskyni spěchá kromě třech králů z východu i nesčetné množství různých postav v orientálních kostýmech. Nad jeskyní nesmí chybět kometa zvaná “betlémská hvězda” a mluvící páska s nápisem “Gloria in excelsis Deo”. Papírových betlémů a jesličkových archů tohoto typu se určitě vyrobilo možná i několik milionu kusů a je s podivem, že do dnešních dob se jich zachovalo tak málo.
V našem prostředí si významné místo mezi známými betlémy dřevěnými, železnými, skleněnými nebo těstovými vydobyly betlémy z papíru, které si mohl vystřihnout prakticky kdokoliv, a které byly dostupné pro svou finanční nenáročnost širokým masám lidí. Tištěné betlémy představují v rámci betlémářství velmi specifický druh. Obecně jsou trochu podceňovány, protože nevyvolávají představu uměleckého předmětu jako např. betlémy vyřezávané ze dřeva či ručně malované na deskách či kartonu.
Prvním pokusem o český tištěný betlém byly Nové české jesličky vydané V J. Chmelíčkem v Plzni na přelomu 19. a 20. století, podobně jako betlém vydavatele J. Lorenze z Třebíče. Zásadním předělem bylo vydání betlému M. Alše z roku 1902, který započal éru kvalitních autorských předloh, v nichž pokračovali J. Kaplický, J. Wenig, J. Lada, M. Fischerová Kvěchová a další umělci. Paralelně s nimi však vzkvétala i produkce líbivých barvotiskových reliéfně tlačených betlémů české a německé provenience. Ve 30. letech pak nastal rozmach reklamních betlémů, jež jsou zcela typické pro české prostředí a jejichž autoři zpravidla nejsou známi; mezi dary přinášenými Ježíškovi tak figurují výrobky propagující určitou firmu.
V poválečném období došlo z obecně známých politických důvodů k útlumu ve vydávání betlémů, s výjimkou krátkého období let 1968-1969. Jejich oblibu zvyšovalo i to, že se ve výtvarném ztvárnění začala objevovat českomoravská krajina, stavby vycházely nikoliv z orientální, ale místní lidové architektury, a postavy byly oblečeny do národních krojů. Takový betlém připravil třeba Josef Kaplický v jižních Čechách nebo Václav Chmelíček v Plzni.
Nejkrásnější a nejoblíbenější vystřihovací betlémy však připravili nejznámější malíři své doby. Kdo by si nepamatoval na betlém Mikoláše Alše, s desítkami figurek oblečených snad do všech krojů od Aše až po Podkarpatskou Rus. Nebo na jesličkový arch Marie Fischerové-Kvěchové, který byl doplněn i o Kecala z Prodané nevěsty a českého Kašpárka. Civilně oblékl své figurky i Josef Lada a umístil svůj betlém do okolí svých rodných Hrusic. Josef Wenig se zase inspiroval velkými postavami našich národních dějin a mezi klanějícími se králi poznáme i Jiříka z Poděbrad.
Tištěné papírové vystřihovací betlémy vznikaly v našich zemích od konce 18. století, většina z nich ale náleží století devatenáctému a první polovině 20. století. Tyto betlémy znamenaly v betlemářství skutečnou revoluci. Jednoduchost výroby a s ní spojená poměrně nízká cena přispěly k jejich masovému rozšíření. Papírový vystřihovací betlém jistě viděl každý z nás, mnozí jej sami vlastní. Autoři těchto betlémů jsou většinou neznámí.
Výjimečné postavení mezi papírovými vystřihovacími betlémy mají betlémy reklamní. V nich vždy alespoň některé postavy nesou narozenému božímu děťátku dary, které pocházejí od inzerujících firem: tu káva z kolínské žitovky, tu cikorka z Brandýsa nebo půlkilové balení jádrového mýdla značky ESO z Rakovníka – hmm… Santa s kolou v ruce se v této době výletu do Betléma ještě neúčastnil. Tato záležitost je podle betlemářů prvkem navýsost českým.
I v zahraničních reklamách se sice v této době objevují vánoční motivy, nikdy ale nejde skupina gratulantů za Ježíšem do Betléma s krabicí žitovky v ruce, nikde zároveň nad jesličkami nezáří místo Gloria in excelsis Deo brutální reklamní slogan typu Kolínská cikorka vítězí jakostí! Takže až zase uslyšíte o dnešní komercializaci Vánoc, o ztrátě jejich původního významu, pomyslete si svoje. Už v dobách našich dědečků byly Vánoce také komerčním trhákem, právě jejich kouzlo mělo přitáhnout i nové zákazníky. Sklon snášet nechutnosti reklamy jsme zdědili evidentně už po našich předcích. Ať už máte pod vánočním stromečkem betlém jakýkoli, přejeme vám, abyste se v jeho blízkosti vždy cítili spokojeni a šťastni. A pokud v něm nápadně scházejí smrčky a borovičky, tak si je tam klidně sami domalujte – ať žijí pravé české Vánoce!
Zdroj: Putování za hvězdou betlémskou – Pražské jesličky, betlém, Wenig, vystřihovací archy,
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora
(Z cyklu Stará Šumava)