Úvod  >  Písecké postřehy  > 

V bojových sportech mě motivoval praděda, říká vicemistr světa v K1 Jiří Hladík

Kdy jste s bojovými sporty začal a kdo vás k nim přivedl?

Asi od jedenácti let jsem trénoval judo, ve kterém jsem měl také nějaké zápasy. Nijak extra mě v tom věku judo nebavilo, a když jsem byl potom starší, cítil jsem, že bych chtěl dělat nějaký více kontaktní bojový sport. V tu dobu jsem na internetu narazil na videa z thajského boxu a to mě hodně zaujalo. Začal jsem trénovat s mým kamarádem, který také z juda přešel na Muay-thai a už měl nějaké základy. Po pár týdnech mě přivedl na první trénink k Petrovi Zevlovi do bývalého klubu Mystic, kde trénoval, a tak jsem se v patnácti letech začal věnovat kickboxu a Muay-thai.

Dělal jste i jiné bojové sporty?

Úplně původně jsem chtěl začít s čistým boxem, ten tady v Písku ale nikdo nevedl, a tak jsem z bojových sportů po judu zůstal u thajského boxu a kickboxu.

Zkoušel jste v dětství i jiné sporty než bojové?

Ano, úplně jako malý jsem začínal s fotbalem. S judem jsem ještě chvíli současně chodil i na atletiku. Vždycky jsem miloval sport. A zároveň jsem už tak nějak od mala cítil, že hlavně k těm bojovým mám blízko. Jako malý jsem se rád pral ať už ze srandy s kamarády nebo s ostatními kluky na sídlišti. Taky si pamatuji, že jsme se s tátou a dědou dívali v televizi na Rockyho a ten film mě vždy strašně fascinoval. Děda mi vždy vyprávěl o zápasech jeho táty, mého pradědy Antonína Hladíka, který byl výborný boxer, a to byla také vždy jedna z věcí, která mě k tomu motivovala. Bohužel jsem nikdy neměl možnost ho poznat osobně. Celkově na tomhle sportu mám rád tu komplexnost ve všech směrech.

Za jaké týmy jste zápasil?

V době kdy jsem začínal zápasit, už jsem trénoval v klubu AKJ Panthers Sokol Písek, který je dodnes mým hlavním gymem. Takže když jsem nezápasil na zahraničních turnajích, kde jsem bojoval za reprezentaci českého svazu kickboxu, vždy jsem do zápasů nastupoval za Panthers Písek.

Vzpomenete, od kterého trenéra jste si toho vzal nejvíce?

Z trenérů určitě od našeho hlavního trenéra Ládi Včeličky, kterému vděčím skoro za vše, co jsem v tomhle sportu dokázal. Určitě také nesmím zapomenout na reprezentační trenéry Petra Kotíka z Pražského Kosagymu a Petra Kučeru z Kladna, kteří mě koučovali na zahraničních turnajích. Probírali se mnou taktiku a hlavně se mnou udělali asi největší kus práce, hlavně co se týče mé technické stránky.

Kolik máte za sebou celkem zápasů a na jaké úrovni?

Zápasů v plnokontaktních disciplínách okolo třinácti. Profesionální zápas jsem měl jen jeden, jinak jsem vždy zápasil na turnajích, tam se zápasí podle amatérských pravidel.

Do které váhové kategorie spadáte?

První zápasy jsem nastupoval ve váhové kategorii do 81 kilogramů, ale hlavně po přestupu z juniorů do mužů jsem zjistil, že bude lepší vždy shodit do váhové kategorie do 75 kilo, ve které jsem nastupoval nejvíce.

Jaké máte v bojových sportech za sebou úspěchy?

Ještě jako malý v judu si pamatuji, že jsem vyhrál přebor jihočeského kraje. V thajském boxu jsem v juniorech získal Titul o krále Prahy. V kickboxu jsou to potom už úspěchy v kategorii mužů. V lowkicku jsem se stal vicemistrem České republiky. V K1 jsem v roce 2018 získal titul vicemistra světa organizace WTKA a třetí místo na světovém poháru WAKO. Díky těmto dvěma posledním úspěchům jsem se také stal sportovcem roku ČOS 2018 jihočeského kraje. A na celorepublikovém vyhlášení sportovce roku ČOS, kde byli nominovaní i olympijští sportovci, jsem skončil osmý.

Kterého z těchto úspěchů si ceníte nejvíce?

Určitě titulu vicemistra světa WTKA a potom to třetí místo na světovém poháru WAKO, což je největší světová amatérská organizace v kickboxu. Amatérská v uvozovkách, protože se zde zápasí sice podle amatérských pravidel, to znamená, že máte navíc helmu a chrániče holení, ale ty spíše chrání soupeře před nějakým tržným zraněním než vás před čímkoliv jiným a někdy tady máte klidně i dva zápasy za den. Navíc na těchto světových turnajích je plno profesionálních zápasníků, kteří se sem jezdí vyzápasit, protože vědí, že zde najdou kvalitní soupeře. Narazíte zde často na zápasníky, kteří dostávají normálně peníze od svých sponzorů, takže se můžou v klidu soustředit jen na přípravu.

Jak jste zmínil, v roce 2018 jste se stal vicemistrem světa v K1. Co to pro vás znamenalo?

Už v létě před tím mistrovstvím jsme se s trenéry rozhodovali, jestli vezmu buď tuhle nabídku jet si zazápasit na mistrovství světa nebo vzít jednu z nabídek na můj další profi zápas. Obě dvě akce se měly konat týden po sobě, takže bylo jasné, že s největší pravděpodobností nebudu moci stihnout oboje. Tenkrát jsem se rozhodl, že vezmu ten zápas na galavečeru, protože se konal tady v Písku, a já si chtěl zase strašně zazápasit tady doma. Bohužel pár dní před akcí volal promotérovi můj soupeř, že nepřijedou, takže se mi zápas zrušil, za což jsem dnes vlastně rád, protože bez toho bych dnes neměl titul vicemistra světa. Naštěstí mě reprezentační trenéři ještě na poslední chvíli tedy nominovali do výpravy na mistrovství světa a mohl jsem tedy zápasit tam. Věděl jsem, že jsem měl dlouhou kvalitní a tvrdou přípravu, kterou teď mohu zužitkovat. Nakonec jsem se dostal do finále, kde jsem bohužel na body prohrál s domácím Italem. Kromě toho, že jsem byl a i dnes jsem strašně vděčný vůbec za možnost tam jet a reprezentovat Českou republiku, nasbírat další cenné zkušenosti, to pro mě neznamenalo vlastně nic nového. Vrátil jsem se domů s titulem vicemistra světa, ale hned týden po návratu jsem nastoupil do práce a vrátil se zpět do reality.

Co chybělo k tomu, abyste se stal mistrem světa? V čem byl soupeř lepší?

Před finále jsem se cítil docela dobře. V semifinále den před tím jsem vyhrál nad Polákem na začátku druhého kola, takže jsem nebyl nějak výrazně unavený. Už před zápasem mi trenér povídal, že jestli chceme vyhrát, musíme ukončit zápas před limitem. Ale na nic se nevymlouvám, domácí Ital byl lepší a přebodoval mě. Cítil jsem, že silově je na tom lépe a minimálně poslední kolo zpětně vidím, že nabodoval více.

Teď už nějakou dobu nezápasíte. Trápí vás zranění?

Ano, teď už to budou nějaké dva roky, co jsem nezápasil. Bohužel už teď se na mém těle začala projevovat všechna ta tréninková zátěž. V trénincích cítím, že už mě tělo nepouští tam, kam dříve. Mám dlouhodobé problémy se zády a největší problém nastal v momentě, kdy jsem se vrátil ze světového poháru a začal jsem marodit s kolenem. Byl jsem u několika doktorů, jezdil na rehabilitace do Prahy, ale zatím mi nic nějak výrazně nepomohlo a vlastně mi ani nikdo z nich pořádně nedokázal vysvětlit, co s kolenem je. Doktoři mě teda strašili, že to může být začínající artróza, ale já pořád tak nějak doufám, že se to snad časem zlepší. Teď už mě to koleno trápí jen, když se v tréninku dostávám do nějaké těžší zátěže, na kterou jsem byl zvyklý. Během normálního stavu o něm už v podstatě ani nevím, tak alespoň něco.

Jak teď vypadá váš trénink? Asi musíte být opatrnější…

Co se týče těch zranění, tak se snažím trénovat normálně, akorát tělo nezatěžuji tolik, jako když jsem byl v přípravě na zápas. Nevyjíždím na tréninky do Prahy nebo na sparingy do jiných gymů. Trénuji teď jen u nás v Písku. Většinou se snažím mít nějaký trénink každý den v týdnu a víkendy si nechávám volné. Teď v době krizového stavu je to ovšem komplikovanější. Momentálně můžou trénovat oficiálně jen profesionální sportovci, tedy sportovci, kteří se sportem živí nebo mají pravidelný příjem. To my nejsme, takže si musíme vystačit s tréninkovými jednotkami venku nebo doma, podle toho, kdo má jaké možnosti.

Je v dohlednu váš návrat do ringu?

To teď nedokážu říct. Hluboko uvnitř sebe doufám, že ano a mám chuť zase zápasit. Na druhou stranu nevím, jestli si teď dokážu nastavit hlavu na to, abych třeba nastoupil do zápasu a nebyl na sto procent ve své formě. Nejsem si úplně jistý, že se teď dokážu co nejlépe připravit. Kvůli tomu mi to nepřijde fér ani vůči soupeři. Před nedávnem jsem úspěšně dokončil školení trenérů třetí třídy, takže jedna z mých priorit je teď také trénování. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet.

Máte v bojových sportech ještě nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Když jsem s tímto sportem začínal, nenapadlo mě, že budu vůbec někdy zápasit nebo že budu vrcholový sportovec. Když jsem začal zápasit, měl jsem takový svůj sen, že se jednou dostanu na takovou úroveň, kde se budu moci soustředit jen čistě na sport, a zápasení mě bude živit. I když si troufnu s čistým svědomím říci, že jsem zatím dal do své sportovní kariéry všechno, nevypadá to zatím, že by k tomu alespoň v blízké době došlo. Celkově je takových zápasníků málo a to ještě musíte znát ty správné lidi. Nechci teď shazovat jakýkoliv jiný sport, to vůbec ne, ale myslím si, že když si tady u nás v Čechách srovnáte náš nebo jiný bojový sport s jakýmkoliv jiným sportem, kluci z našeho prostředí kolikrát i na amatérské úrovni nemají o nic lehčí tréninkové jednotky a další věci okolo. Troufnu si říci, že někdy i o dost těžší, a přesto se jim většinou nedostává tolik podpory jako ostatním sportovcům. Myslím si, že to můžu takhle říci, protože se v tomto prostředí pohybuji a sám jsem to zažil.

Hodně populární je teď MMA. Nelákalo vás někdy si tento bojový sport vyzkoušet? Sledujete UFC, máte nějakého oblíbeného zápasníka?

Přemýšlel jsem o tom, myslím, že bych měl při tom přechodu malinkou výhodu v tom, že mám nějaké malé základy boje na zemi z juda. Navíc u nás v gymu se v rámci Allkampf-jitsu trénuje i zem, takže si myslím, že bych byl schopný to natrénovat. I tak je ale celkově boj v postoji v MMA malinko odlišný od klasických postojových bojových sportů. Teď budu ale rád když si vůbec zazápasím v tom svém sportu. UFC sleduji. Můj děda ho sleduje také a občas mám pocit, že o tom aktuálním dění má větší přehled než já. Z aktivních bojovníků je můj nejoblíbenější z UFC asi Cub Swanson. Z postojových disciplín pak Mohhamed Jaraya. Líbí se mi jeho agresivní styl zápasení. Taky jsem se hodně těšil na návrat Mika Tysona.

Jak trávíte dobu v koronavirové pandemii?

Jak už jsem říkal, s trénováním je to teď složitější, ale i tak se snažím udržovat ve formě. Na druhou stranu kromě toho trénování, si myslím, že mě osobně ta karanténní opatření nějak nezasáhla, takže nějak výrazněji to nepociťuji. Alespoň mám teď více času na ostatní věci, které jsem předtím nestíhal. Když je čas koukám doma třeba na Netflix.

Autor: Lucie Mužíková

Další zprávy z regionu

• Osobní auto srazilo na Táborsku cyklistu. Na místě zemřel

  

  před 9 hodinami
  TÁBORSKO - Tragická nehoda se stala v pátek 26. dubna před půl čtvrtou odpoledne u Roudné na Táborsku. Osobní auto tam srazilo cyklistu.…

  0 komentářů Více info

• V Kovářově zvýší daň z nemovitosti objektům pro rekreaci a brownfieldům

  

  před 13 hodinami
  KOVÁŘOV – „Lidé, kteří tady u nás užívají nemovitosti pro rekreaci a někteří tu v rekreačních objektech žijí i trvale, ačkoliv nejsou…

  1 komentář Více info

• Házenkářky Písku vstupují do bojů o medaile

  

  před 13 hodinami
  PÍSEK - V sobotu 27. dubna začíná play off čtyř nejlepších českých celků v nejvyšší házenkářské soutěži žen. Hráčky Písku vyzvou ze…

  0 komentářů
•