Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

23. prosinec 2020, 1:00
Cotatcha Orchestra: debut kořeněný elektronikou

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.

Šestnáctičlenný bigband zformoval trumpetista Jiří Kotača ze studentů (a pedagogů) během svého studia na Katedře jazzové interpretace Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V počátcích měli na jeho repertoár a výrazový styl vliv nejprve pedagog Matúš Jakabčic, později fundovaný upravovatel, skladatel a především výjimečný kontrabasista Vincenc Kummer, který spolupráci s muzikanty o tři hudební generace mladšími završil předloni v prosinci skvělým koncertem ke svým sedmasedmdesátinám. Kapela se posléze od úprav klasického jazzového repertoáru přiklonila ke spolupráci se spřízněnými hosty (vokalistky Mar Vilaseca a Geraldyne Schnyder a trombonista Ilja Reijngoud, participující i na albu). Postupně se band přeorientoval na autorský repertoár „z vlastních řad“, překračující hranice žánru a psaný na míru kapelovým sólistům, už s vědomím připravovaného alba.

Milovníkům okázalých vrstvených samplů a dominantní elektroniky se možná jejich očekávání navozené názvem alba nesplnilo. Elektronika na ploše přibližně padesáti minut projektu v devíti jednotlivých kompozicích totiž nepřevládá, ale především doplňuje a dobarvuje, podtrhuje náladu jednotlivých skladeb. To jak byla v rámci tvůrčího procesu postupně navazována a kombinována do zprvu čistě akustických skladeb. Jak poznamenává Jiří Kotača, elektronika je v CO bigbandu „jakýmsi sedmnáctým hráčem“. Propracované samply nepřehlušují akustické party, elektronické sekvence jsou předpřipraveny a přesně rytmicky vymezeny. Při nahrávání s nimi prostřednictvím kliku ve sluchátkách pracuje i dirigent (zde Juraj Valenčík). Nálady skladeb se proměňují jako kapitoly čtivé knihy, v níž jednotlivé příběhy vyprávěné různými sólisty tvoří mnohobarevný, přesto souladný celek. Nesporná kvalita a „poslechovost“ alba začíná od proporčně bezchybného vrstvení sehraných dechových sekcí (kde se také průběžně mění nástrojové obsazení, např. saxofony za klarinety) a nastavovaných výkony sólistů v nápaditých „osobních“ partech každé kompozice. Vše je dovršeno při zpracování hudebního materiálu ve studiu vyváženým, skvěle smíchaným zvukem (soundmaster Jan Košulič odvedl perfektní práci). Rozhodnutí bandleadera neuzurpovat si sólové party a dát příležitost ostatním členům orchestru se vyplatilo. Sám Jiří Kotača exceluje na křídlovku v Levíčkově baladicky zadumaném příběhu For Ben i ve vlastní skladbě Modal Song, kde mu sekunduje Radek Zapadlo na altsaxofon. Vyniká dále na trubku ve dvoudílné kompozici SardaNapalm i v partu Billy´s Pilgrimage. Jeho bratr Marek Kotača album otevírá sólem na altsaxofon v intru Sen Sei, prostor pro sólovou improvizaci ve skladbě Gloryhole Waltz využívá Kummerův nástupce u kontrabasu, skvěle disponovaný Peter Korman, podporovaný od piana autorem Martinem Konvičkou.

Jednotlivým dílům je v bookletu připisován konkrétní příběh (nebo alespoň filosofický rozměr vyjádřený náladou harmonie a hudební plochy kompozice). Úvodní Sen Sai má ilustrovat kulturu zápasu mezi skutečnými mistry bojového umění: cílem boje není jednostranné vítězství, ale estetika konfrontace, úroveň souboje samého. Billy´s Pilgrimage je obsáhlá kompozice s prvky artificiální hudby postavená na dialogu orchestru, sólového piana a trubky s hlasem Lenky Dusilové, který bezeslovně komunikuje se sólisty a projasňuje jinak temnou atmosféru příběhu Billyho Pilgrima, smutného poutníka po vlastním osudu - hrdiny Vonnegutova románu Jatka č. 5. Historicky prvním pokusem o začlenění ambientních zvuků do prvotně akustické skladby byla (na albu dvoudílná) kompozice Martina Konvičky Sarda(napalm). Podle Jiřího Kotači přelomová skladba, která rozhodla o dalším směřování osobitého, vyhraněného hudebního jazyka Cotatcha Orchestra. Zdánlivě absurdní kombinace řeckého jména posledního starověkého asyrského vládce Sardanapala s názvem napalmu, tedy ničivé zápalné látky používané během války ve Vietnamu, nepřímo odkazuje ke střetu protichůdných kulturních vzorců předem (ne)rezignujících na vzájemné pochopení. Komplikovaný název v pořadí sedmého opusu Nerf Nitro Throttle Shot Blitz (převzatý údajně z názvu dětské hračky) logicky evokuje přehuštěnost sociálního prostoru informačním smogem, který zdánlivě nemá hranice – pokud mu je ostře nevymezíme. Vnímám ji jako„nejelektroničtější“ skladbu s bohatými hudebními dialogy prolínajících se sólistů (trubka Jiří Kotača, basklarinet Radima Hanouska a jemné nuance bicích Kamila Slezáka). Logickým vyvrcholením alba je skladba A Very Old Lady Driving a Ferrari, za zhlédnutí stojí i „koronavirová“ verze, natočená v době počínajících restrikcí, které znemožnily natočení alba v původně plánovaném termínu v březnu 2020). Pohodová šlapající „velkokapelovka“ plná muzikantského humoru a nadsázky dotváří atmosféru pohody, která se z orchestru přenáší na posluchače. Na pozadí swingující saxofonové sekce předvedl své sólo druhý hostující muzikant na nahrávce – nizozemský trombonista Ilja Reijngoud.

Band Cotatcha Orchestra na svém debutu odhalil řadu předností: výborný cit pro hudební aranže, vyváženost všech dechových sekcí podepřených kvalitní rytmikou, sehranost celého ansámblu, potenciál všech prezentujících se sólistů, schopnost improvizace, ale i kázně při propojování živého hraní s předtočenými samply. A v neposlední řadě marketingovou zručnost: neváhal požádat své fanoušky o podporu v crowdfundingové kampani na portálu HitHit a následně vydat album na respektovaném labelu Big Round Records amerického vydavatelství Parma Recordings. Vše je tedy dobře rozjeté. Přejme si všichni, aby byla brzy šance poslechnout si album Bigband Electronics naživo.

Foto archiv CO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více